Únos

.
1. Pojem.
Zločinu veřejného násilí únosem dopouští se
1. ten, kdo porušuje právo osoby unesené tím, že osobu ženskou (provdanou nebo svobodnou, zletilou nebo nezletilou), byť i byla oddána prostituci (rozh. kas. soudu sb. č. 934), v konečném úmyslu směřujícím ke sňatku nebo smilstvu proti vůli její násilím nebo lstí unesl, t. j. připravil ji na místo, kdež jsouc vyrvána ze svého ochranného místa, jest podrobena moci únoscově nebo toho, kým unesení se stalo;
2. ten, kdo porušuje práva třetí osoby tím, že osobu ženskou provdanou manželi, dítě rodičům, poručence (nikoli též opatrovance, rozh. kas. soudu ze dne 9. listopadu 1889 sb. č. 1309) poručníkovi neb opatrovateli lstí nebo násilím odvedl, ať jest dosaženo konečného úmyslu, účelu počínání v obou uvedených případech čili nic (§ 96 tr. z.). Nerozhodno jest, svolí-li ve případě druhém unesená osoba k únosu nebo nikoliv; také svolíc nebo spoluúčinkujíc, nestává se spoluvinnicí zločinu únosu (rozh. kas. soudu ze dne 15. dubna 1884 sb. č. 630). Lstí v druhém případě, spáchán-li únos se svolením unesené, jest rozuměti netoliko úskočné provedení únosu, nýbrž lest jest tu již tenkráte, bylo-li unesení uskutečněno za zády manželovými, rodičů atd. (rozh. kas. soudu ze dne 9. prosince 1881 sb. č. 383, naproti rozh. kas. soudu ze dne 28. prosince 1883, sb. č. 683, podle kteréhož při unesení dítěte skutková povaha předpokládá nějakou positivní činnost, kterou jest dobrovolné vzdálení dítěte přivoděno nebo překážka v cestu se tomu stavící odstraněna).
2. Trest únosu jest rozdílný podle toho, spáchán-li únos s vůlí nebo proti vůli unesené osoby podle toho, překročila-li unesená osoba již věk 14 let čili ne. Je-li unesené osobě již 14 roků a svolí-li k únosu, tu jest trest těžký žalář od 6 měsíců až do jednoho roku. Nečítá-li unesená, osoba ještě 14 let a stal-li se únos proti vůli unesené osoby, tu jest trest těžký žalář od 5 do 10 roků podle míry užitých prostředků a zamýšleného nebo nastalého zla (§ 97 tr. z.). Táž ustanovení obsahuje také voj. tr. z. v §§ 374, 375 a tr. z. pro Bosnu a Herc. §§ 171, 172.
3. Osnova nového zákona trestního.
Dle nejnovější osnovy dopustí se zločinu únosu, kdo se zmocní osoby ženské v úmyslu směřujícím ke smilstvu proti její vůli lstí, hrozbou nebo násilím a ji odvede nebo ve své moci podrží a jest ho potrestati káznicí od 1 do 10 let nebo vězením od 1 do 5 let. Avšak byl-li únos spáchán, aby unesená byla přinucena ke sňatku, tresce se jakožto přečin vězením od 1 měsíce až do 5 let. Též nastane v tomto případě stihání jen k návrhu a lhůta k podání návrhu nepočne dříve než tím dnem, kterého unesená na svobodu jest propuštěna (§ 241). Přestupku únosu jest dle § 242 také ten vinen, kdo nezletilou neprovdanou osobu ženskou, která dokonala 14. rok věku svého, s její vůlí jejím rodičům nebo tomu, pod jehož zákonnou ochranou se nalézá, odejme, by ji k smilstvu nebo sňatku přiměl a bude vězením od 1 dne až do 5 let potrestán. Stihání nastane jen k návrhu. Oženil-li se však únosce s unesenou, lze jej stihati pro zločin nebo přečin únosu jenom, když sňatek byl prohlášen neplatným. Lhůta k podání návrhu počíná v tomto případě teprve okamžikem, kdy oprávněný k návrhu nabyl vědomosti o prohlášení manželství za neplatné (§ 243). Nikoli únosu, avšak zvláštního deliktu proti osobní svobodě dopouští se ten, kdo nezletilou osobu lstí, hrozbou neb násilím neb osobu na duchu chorou jejím rodičům nebo tomu odejme, pod jehož zákonnou ochranou se nalézá. Pachatel potrestá se pro přečin vězením od 1 měsíce až do 5 let, stalo-li se však jednání v úmyslu, aby osoby se užilo k žebrání nebo k ziskuchtivým neb nemravným účelům, pro zločin káznicí od 1 do 10 let nebo vězením od 1 do 5 let. Také lze nalézti, že odsouzený může dán býti pod policejní dohled (§ 240).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Únos. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 258-259.