Postižné.

(Odměna udavačská při celních a důchodkových přestupcích.)
Všeobecnou zásadou zde jest, že se má z udání takových těžiti jen s náležitou opatrností, neboť by jich jinak mohlo býti snadno zneužito ke škodě jiných.
I. Nárok na odměnu mají osoby, které si získaly zvláštních zásluh co do objevování přestupků důchodkových, zadrževše pachatele nebo postihnuvše předmět nebo pomůcky přestupku. Rozdílu nečin, zda jednaly z povinnosti služební či bez takovéhoto služebního závazku (§ 2 nař. min. fin. ze dne 9. července 1896 č. 134 ř. z.).
Při udělování této odměny nezáleží na tom, zda pachatel pro objevenou důchodkovou závadu skutečně propadl pokutě majetkové či trestu vězení, aneb zda peněžitá pokuta jemu pravoplatně uložená skutečně se zapraví. Odměna tato může se povoliti dokonce i v té případnosti, když důchodkový trest již zanikl, jen když ještě trvá právo státu, vyměřiti dávku přestupkem zkrácenou (§ 3 cit. nař. ze dne 9. července 1896). Udělení odměny postihačské závisí toliko na té podmínce, že odkrytím přestupku předepsán bude zkrácený prostý poplatek (§ 2 nař. min. fin. ze dne 16. dubna 1897 č. 98 ř. z.). Při posuzování záslužnosti udání závady důchodkové rozhodným jest:
a) zvláštní nebezpečí, jemuž důchody tím neb oním důchodkovým přestupkem vydány byly, ať již co do výše případné dávky, pokud se týká, co do hodnoty předmětu přestupku, nebo co do nebezpečnosti pachatele nebo co do objemu, tajnosti nebo rafinovanosti podniku poškozujícího důchody státní;
b) zvláštní snaha, námaha nebo osobní nebezpečenství, které spojeno bylo s objevením důchodkové závady (§ 4 cit. nař. ze dne 9. července 1896).
c) Dále na váhu padá, kolik úředních nálezů v kalendářním roce sepsala osoba činící nárok na odměnu, jakož i ta okolnost, jak velké prosté poplatky předepsány byly na základě dotčených nálezův (§ 3 cit. nař. ze dne 16. dubna 1897).
Osoby, k jichž úřední povinnosti přináleží sepisovati úřední nálezy o přestupcích zákonů o kolcích a přímých poplatcích, o dani z obratu cenných papírů a o kolku z hracích karet, pokud přestupky tyto trestají se bez zavedení řízení trestního, mohou býti odměněny za práci a čas vynaložený na sepisování takovýchto úředních nálezů (§ 1 cit. nař. ze dne 16. dubna 1897).
II. Nároku na odměnu nemají:
1. udavači, kteří opomenuli uvésti jméno své nebo uvedli místo svého jména jméno nepravé (§ 304 ř. cel. a monop.);
2. odkryla-li nebo oznámila-li přestupek důchodkový osoba povinná k tomu svým úřadem nebo službou (dek. dv. kanc. ze dne 3. března 1836 č. 6996, sb. zák. pol. 64, sv. č. 48).
3. Nároku na odměnu za práci a čas vynaložený na sepisování dotčených nálezů o přestupcích zákonů o kolcích a přímých poplatcích atd. (srv. svrchu ad I. posl. odst.) nemají však finanční konceptní úředníci, jakož i jiní úředníci a zřízenci, kteří konají revisi kolků k příkazu řídících úřadů finančních (§ 1 cit. nař. ze dne 16. dubna 1897).
4. Každý úředník, zřízenec nebo sluha u úřadu důchodkového, u stráže pohraniční nebo důchodkové, kterému lze přičísti vinu v účastenství nebo vůbec poklesek při spáchání nebo ukrytí přestupku důchodkového, zvláště vyzýval-li ku spáchání přestupku, zajišťoval pachateli pomoc nebo zatajení přestupku nebo jinakým způsobem podněcoval jej ku provedení přestupku nebo ku pokusu jeho.
5. Úředníci nebo zřízenci, kterým svěřeno jest vyhledávání skutkového podkladu přestupku důchodkového nebo vyšetřování obviněného (§ 27 trest. zák. důchod.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Postižné. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 474-475.