Závady reálné (břemena reální).

I. Pojem.
Závadami čili břemeny reálními v širším smyslu jsou závady, jež váznou na nemovité věci, přecházejíce na každého jejího držitele, jako na př. hypotéky, služebnosti a zákonná omezení práva vlastnického. Reálními závadami v užším smyslu (pozemková břemena, servitium reale, onus reale) jsou závazky k určitému plnění, které lpí na pozemku jako břímě jeho takovým způsobem, že každý držitel jeho jest zavázán k výkonu tohoto plnění (Unger). Toto plnění může záležeti v dávkách (peněžních a naturálních) nebo v konání (ve službách), tak na př. označuje se reálním břemenem právo požadovati na dočasném držiteli pozemku alikvotní část ovoce na pozemku se urodivšího (rozh. nejv. soudu ze dne 9. února 1881 č. 1046 sb. »Gl. U. « č. 8287), právo držitelů loží v divadle (rozh. nejv. soudu ze dne 22. dubna 1875, č. 3133, sb. »Gl. U.« č. 859). Reální břemena liší se tudíž od služebností tím, že podstata jich nezahrnuje pouze snášení neb opomenutí nějakého výkonu, nýbrž i právo k jistému plnění; jest tedy výměnek, záleží-li v naturálních dávkách, nikoli služebností, nýbrž reální závadou (rozh. nejv. s. ze dne 19. února 1873, č. 1367, sb. 488, rep. nál. 41). Za reální břemena považovati nelze: určité policejní příkazy, jež ukládají dočasnému držiteli pozemku nebo domu jisté plnění (na př. povinnost ubytovací), kanon (dědičný plat) při emfyteusi (násedu dědičném), lenní poplatek při lenním statku, dědičné pachtovné při statku dědičně propachtovaném.
Právní povaha reálních břemen byla v teorii nad míru sporna. Brzy kladen důraz jediné na osobní stránku tohoto institutu a reální břímě označováno za pohledávku spojenou s hypotékou, brzy přihlíženo toliko ku věcné stránce tohoto ústavu právního a reální břímě vyhlašováno za pozemkovou služebnost, jejížto obsah záleží v konání. Správným jest pojetí, které má zřetel jak k momentu věcnému, tak i osobnímu, pokládajíc reální břímě resp. právo z něho vznikající za právo, jež samo o sobě a v celku vázne přímo na pozemku a jehož obsah záleží v tom, že oprávněný může žádati jednotlivé positivní plnění na každém držiteli pozemku jako takovém. Právo k jednotlivým positivním dávkám samo jest ryze osobním právem obligačním.
II. Z vylíčené povahy reálních břemen vyplývají tyto důsledky (viz Ungrův Systém) :
1. Věcná břemena v celku jsou závadou na pozemku. Ta přechází tudíž s pozemkem na každého nabyvatele jeho a nepomine ani při soudní nucené dražbě pozemku.
2. Právo k reálnímu břemeni zapíše se jakožto věcné právo do knih (§12 knih. zák.) a provede se zápis tím způsobem, že pokud možná určitě vytkne se obsah a rozsah práva, aniž potřebí vyznačiti peněžní hodnotu.
3. Držba k právu reálních břemen jest možná.
4. Právo na reální závady přivádí se k platnosti žalobou podobnou žalobě ze služebnosti, zproštění od toho práva žalobou zápůrčí. Zavázaný může se zbaviti jednotlivých dávek pro budoucnost derelikcí pozemku. Za dávky splatné po dobu držení pozemku ručí dřívější držitel jakožto osobní dlužník. Nástupce v pozemek neručí za jednotlivé zadrželé dávky. Každé jednotlivé splatné plnění promlčuje se ve třech letech ; právo k realni závadě samo pomine třicetiletým neplněním dávek.
5. Právo reálního břemene lpí buďsi na věci (reální právo) nebo na právnické osobě, nadaci, korporaci, aneb jest spojeno s úřadem, s hodností, na př. farou.
6. Každou povinnost nebo plnění vězící na nemovitostech z důvodu děleného vlastnictví lze vykoupiti, a nesmí na příště žádná nemovitost podobným nevykupitelným plněním býti stižena (zák. ze dne 21. prosince 1867, č. 142 ř. z., čl 7). Ve článku »Vyvážení pozemků« vypisuje se dějinný vývoj povahy pozemků druhdy reálními břemeny velice obtížených, jakož i výkup jejich.
III. Nabytí a zánik reálních závad.
Reálních břemen nabýváme stejným způsobem jako jiných práv věcných, tedy smlouvou, zákonnými předpisy, soudcovým výrokem, obzvláště ve sporech dílčích a posledním pořízením. Taktéž platí všeobecná ustanovení a zásady o zrušení a zániku věcných práv i pro reální závady. Reální břímě v pozemkové knize zapsané přechází na vydražitele nemovitosti exekučně prodané, jenž podle dražebních podmínek přejímá její »břemena«, nehledíc na pořadí jejich (rozh. ze dne 3. prosince 1889 č. 13799; Manzovy sbírky 4 sv., str. 496). Převezme-li nový nabyvatel reální břemena výslovně v kupní smlouvě, nevzniká tu osobně dlužnický poměr mezi ním a oprávněným k reálnímu břemenu (rozh. ze dne 13. října 1886, č. 10476; časop. »Ger. Zeit.« 1888, str. 28). Knihovní břímě roční číselně určité peněžní dávky budiž založeno ve formě vkladu zástavního práva, nikoli reální závady (rozh. ze dne 20. srpna 1884, č. 9452; sb. 10136, Časop. »Jur. Bl.« r. 1884, str. 519).
IV. Příslušnosť.
Podie jurisdikční normy náležejí žaloby, jimiž kdo se domáhá věcného práva k nemovitému statku, dále toho, že prost jest takovéhoto práva nebo že toto zrušeno jest, před soud, v jehož obvodě leží statek nemovitý. Týká-li se žaloba pozemkové služebnosti nebo reálního břemene, rozhoduje o příslušnosti soudu poloha služebného neb obtíženého pozemku (§81 jur. nor.). Žaloby o dávky, z nějakého reálního břemene zadržené, mohou na držitele obtíženého pozemku vzneseny býti u soudu, v jehož obvodě obtížený pozemek leží (§ 91, odst. 2 jur. nor.).
V. Exekuční řád ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z. nedotekl se dosavádních předpisův o přechodu reálních břemen pro účely kostelní a školní na vydražitele nemovitosti (čl. 14. uvoz. zák.). Není-li k návrhu soudcem s přivolením oprávněného ustanoveno něco jiného, tedy služebnosti, výměnky a jiná věcná břemena, která mají přednost před právem vymáhajícího věřitele, aby byl uspokojen, nebo před jeho právem zástavním, musí vydražitel převzíti bez započtení do nejvyššího podání; avšak taková břemena, která jdou za vymáhajícím věřitelem, musí jen potud býti přejata, pokud podle svého pořadí dojdou uhrazení z rozvrhovací podstaty (§ 150 ex. ř.). Při rozvrhu nejvyššího podání buďte však zrušeny: služebnosti a věcná břemena kromě výměnků, pro které z podstaty rozdělované již nevybývá úplné úhrady ; na místo nich nastoupí nárok na náhradu za břímě nepřikázané. Soudce ustanoviti má náhradu, která budiž hotovým zaplacením zapravena podle toho, jak podstata rozdělovaná stačí, v pořadí, které příslušelo zrušenému právu (§ 227 ex. ř.). Soudce podle výsledku odhadu má ustanoviti (§ 144), kterým obnosem vyceněny býti mají služebnosti a věcná břemena neobmezeného trvání, jež vydražitel podle dražebních podmínek a podle výsledku dražby má převzíti do započtení na nejvyšší podání. Při služebnostech a věcných břemenech, které opravňují k vybírání opětujících se dávek, obnos tento rovná se kapitálu, jehož je třeba, aby z úroků byly zapravený dávky ode dne příklepu dospívající nebo jejich hodnota peněžní. Obnos, který připadá na břímě vydražitelem přejaté, vydá se vydražiteli. Při služebnostech a věcných břemenech trvání obmezeného, jež vydražitel přejímá do započtení na podání nejvyšší, budiž kapitál uhrazovací zúročně uložen. Úroky náležejí vydražiteli po dobu, co příslušné břímě trvá (§ 225 ex. ř.). Výměnek, jehož cena 300 zl. nepřevyšuje, prost jest exekuce (§ 330 ex. ř.). Na jiná reální břemena může věřitel exekuci vésti především nucenou správou (§§ 332 a 334 ex. ř.).
(Viz čl. Výměnek, Vyvážení pozemků, Pacht dědičný a smlouva o dědičný úrok, Emfyteusis, Služebnosti lesní, Renta doživotní.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Závady reálné. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 768-771.