Vydědění.

Vyděděním rozumí se vyloučení nepominutelného dědice z povinného podílu dle zákona mu příslušejícího. Vydědění může býti oprávněné nebo neodůvodněné, výslovné nebo mlčky projevené, úplné nebo částečné.
1. Vydědění jest oprávněné, opírá-li se o zákonný důvod vydědění, jinak jest bezprávné.
Zákonné důvody vydědění jsou: Každý nepominutelný dědic (děti i rodiče) může býti vyděděn
a) jestliže zůstavitele v nouzi (i v nouzi jinaké než hmotné) bez pomoci zanechal; Vydědění.
b) jestliže byl pro zločin odsouzen k doživotnímu nebo dvacetiletému žaláři (nebo (ex argumento a minori ad maius) k trestu smrti;
c) jestliže stále vede život veřejnou mravnosť pohoršující (§ 768 o. o. z.);
d) dále může býti vyděděn každý nepominutelný dědic;
α) který zůstavitele, jeho děti, rodiče nebo manžela ze zlého úmyslu na cti, na těle nebo na majetku takovým způsobem poškodil nebo poškoditi se pokusil, že dle trestních zákonů může býti stíhán, nebo
β) který zůstavitele ku prohlášení poslední vůle přinutil nebo podvodně pohnul, jemu zabránil poslední pořízení učiniti nebo změniti nebo poslední pořízení již učiněné potlačil (§§ 770, 540, 542 o. o. z.);
e) Rodiče mohou býti kromě toho vyděděni též tenkráte, jestliže vychování dítěte, o jehož pozůstalost’ jde, úplně zanedbali (§ 769 o. o. z.).
Ve všech těchto případech jest vydědění jen tehdy oprávněným, když důvod vydědění v době vydědění již tu byl a v době smrti zůstavitelovy ještě trval. Důvod vydědění odpadá, jakmile zůstavitel nepominutelnému dědici odpustil. K řádnému vydědění není zapotřebí, aby pořizovatel důvod vydědění v posledním pořízení uvedl; v každém případě však — ať důvod vydědění byl udán čili nic — musí dědic, jestliže by nepominutelným dědicem o vydání povinného podílu byl žalován, důvod vydědění prokázati.
2. Vydědění jest výslovné, jestliže bylo vysloveno ve formě předepsané pro poslední pořízení (nikoli však nutně ve formě testamentu); o vydědění mlčky učiněném (pominutí, praeterice) mluví se v tom případě, když nepominutelnému dědici, o němž pořizovatel věděl, v posledním pořízení nebyl zanechán povinný podíl buď vůbec anebo ne dostatečný. Může-li dědic dokázati ve příčině mlčky pominutého nepominutelného dědice zákonný důvod vydědění, rovná se toto pominutí řádnému výslovnému vydědění (§ 782 o. o. z.). Jestliže však pořizovatel o nepominutelném dědici nevěděl, nelze v pominutí jeho spatřovati vydědění a má nepominutelný dědic v tomto případě nárok na dědický podíl nebo na celou pozůstalosť (§§ 777 a 778 o. o. z.).
3. Vydědění jest úplné, byl-li nepominutelnému dědici povinný podíl úplně odňat, nebo částečné, byl-li mu toliko částečně odňat neb obtížen odkazem, výminkou, časem nebo příkazem.
II. Zákonné účinky.
Zákonným následkem řádného vydědění jest, že vyděděný nemá nároku na povinný podíl jinak dle zákona mu příslušející, tudíž při vydědění úplném nemůže žádati vůbec ničeho a, byl-li vyděděn částečně, nemůže žádati doplnění povinného podílu; vždy však mu přísluší nutná výživa, ovšem ne v obnosu vyšším, než mnoholi by obnášel povinný podíl. Naproti tomu ten, kdo bezprávně byl vyděděn, má právo žádati povinný podíl nebo jeho doplnění z pozůstalosti a sice dle ceny jeho v penězích (§§ 783, 784 o. o. z., dv. d. ze dne 31. ledna 1844 č. 781 sb. z. s.). Žaloba proti dědici o vyplacení nebo doplnění povinného podílu se promlčuje ve 3 letech od uvázání se dědice v dědictví (§ 1487 o. o. z.). Zákonné vydědění (výslovné nebo mlčky učiněné) může býti zrušeno toliko výslovným odvoláním; pouhé smíření se zůstavitele s nepominutelným dědicem nestačí. Vydědění může býti odvoláno ústně nebo písemně; ústně před 3 osobami, které mohou býti svědky posledního pořízení, písemně tím, že zůstavitel odvolání sám vlastnoručně napíše a podepíše nebo odvo- Vydědění.
lání třetí osobou napsané sám podepíše a třem způsobilým svědkům testamentárním dá spolupodepsati (§§ 772 a 719 o. o. z.).
III. Od uvedených případů, ve kterých nepominutelný dědic z trestu z povinného podílu se vylučuje, liší se t. zv. vydědění v dobrém úmyslu (exheredatio bona mente), jež záleží v tom, že velice zadlužený nebo marnotratný nepominutelný dědic (descendenti nebo ascendenti zůstavitelovi), u něhož jest obava, že by povinný podíl jemu příslušející dětem jeho buď vůbec nezachoval nebo toliko nepatrnou jeho část’, z povinného podílu se vyloučí a zároveň tento povinný podíl se přikáže dětem jeho, které tu budou v době smrti pořizovatelovy (§ 773 o. o. z.). Toto vyloučení nemá účinku, jestliže dědic žalován jsa o vyplacení povinného podílu důvod vydědění neprokáže a rovněž, když příslušný povinný podíl nebyl přikázán dětem vyloučeného nepominutelného dědice. V těchto případech může vyloučený povinný podíl žádati.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vydědění. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 525-527.