Živnost kartáčnická.

Živnost kartáčnická jest živností řemeslnou a náleží k nejstarším živnostem vůbec. Živnost kartáčnická.
I. Objem.
1. Kartáčníci provozují od nepaměti již také obchod hřebeny, pročež s působností novely řádu živnostenského, kteráž požaduje přísné rozlišení jednotlivých živností, vynořila se otázka, smí-li kartáčník provozovati obchod hřebeny, jež očividně nenáležejí k jeho výrobkům. Dle dobrozdání obchodní a živnostenské komory vídeňské byli od dob prastarých kartáčníci a hřebenáři ve Vídni i v jiných obcích v blízkém svazku, takže odtud lze si prý též vysvětliti příčinu toho, že i po zrušení tohoto svazku nedošlo ku přísnému vymezení živnostenských oprávnění příslušejících té i oné živnosti, a že naopak všeobecně ustálil se zvyk, že provozovali kartáčníci obchod hřebeny a hřebenáři opět kartáči; roztrhnouti pak tato obchodní oprávnění jmenovitě na venkově bylo by tím nesnadnějším, poněvadž na venkově zhusta ani jedna ani druhá živnost není pro sebe samu zastoupena a v zájmu potřeb obyvatelstva jest nezbytno, aby zbožím tímto bez závady mohli obchodovati kartáčníci nebo hřebenáři (srv. dobrozdání obch. a živn. komory vídeňské ze dne 18. července 1889.).
2. Rovněž příznivě odpověděla vídeňská komora v dobrozdání svém k té otázce, smí-li kartáčníci vyráběti košťata (smetáky) a kartáče z rýžové slámy, považujíc výrobu tohoto zboží za součást živnosti kartáčnické, a podotýkajíc při tom ještě, že by to znamenalo těžké poškození řemeslných živnosti a proto i živnosti kartáčnické, kdyby se jednotlivá její oprávnění měla od souboru jejich oprávnění odloučiti a učiniti samostatnými svobodnými živnostmi (srv. dobrozdání vídeňské obch. a živn. komory ze dne 16. května 1888).
3. Výroba klepátek nenáleží k živnosti kartáčnické, tvoříc naopak součástku oprávnění jen košíkářské živnosti, avšak kartáčníkům nelze zabraňovati (prodej) obchod těmito předměty. Kartáčníci nejsou však oprávnění provozovati obchod houbami, jelikož toto zboží nikterak nesouvisí se živností kartáčnickou (výn. min. vnitra ze dne 20. srpna 1891 č. 6784).
II. Obchod kartáči.
Celá řada živností provozovala od nepamětné doby i obchod kartáči a štětci, proti čemuž se společenstva kartáčníků po zavedení novely k řádu živnostenskému se vší rozhodností ohradila; z této příčiny dožádány byly o příhodná dobrozdání obchodní a živnostenské komory; dotyčná dobrozdání na podnět úřadů živnostenských daná jsou asi tato:
1. K otázce, smí-li obchodníci barvami vésti obchod štětci a kartáči, odpověděla záporně obchodní a živnostenská komora plzeňská, a to vzhledem k § 38 odst. 2. řádu živn., dle něhož nesmí se k obchodu barvami počítati též takové předměty, jež pod souborným tímto označením v obchodu a výrobě nejsou známy.
2. Ve Vídni a okolí vedli ode dávna obchodníci železem i obchod zbožím kartáčnickým; později zapovědělo se jim dle § 132 lit. a řádu živn. v první instanci vésti obchod těmito předměty; rekursem proti tomuto rozhodnutí podaným vidělo se dolnorakouskému místodržitelství býti vhodným dožádati se dobrozdání obchodní a živnostenské komory vídeňské, kteráž pak prohlásila, že dle přesvědčení jejího není možno počítati zboží kartáčnické ku zboží železnému, a že tedy ti, jichž živnostenský list zní pouze na obchod železem, nejsou nikterakž oprávněni prodávati zboží kartáčnické. Jelikož ale v obchodu a společenských stycích vůbec dlužno povždy šetřiti všestranně uznaných a starodávných obyčejů sdílí komora ten náhled, že Živnost kartáčnická.
nemá dodatečně vzejíti nijaká ujma z tohoto dosavadního obyčeje obchodníkům železem, kteří vykonávali živnost tuto v poctivé víře příslušejícího jim k tomu oprávnění, a že tedy vzhledem ku potřebám obecenstva na venkově, kde není kartáčníků, i nadále dovoliti se může obchodníkům železem prodej zboží kartáčnického.
3. Otázka, jsou-li holiči a vlásenkáři beze zvláštního ohlášení oprávněni prodávati kartáče na vlasy a hřebeny, zodpověděna byla na základě konaného šetření min. výnosem ze dne 31. července 1889 č. 13226 v tento smysl: Vzhledem k té okolnosti, že zmíněný prodej úzce souvisí s povahou živnostenského provozování jmenovaných živnostníků, jaká se všude ustálila, spočívá na dávném zvyku a doposud byla v zájmu obecenstva vykonávána, není příčiny k tomu, aby se zapovědělo bradýřům, holičům a vlásenkářům starodávné obchodování kartáči na vlasy, hřebeny, zbožím voňavkářským, jehlicemi do vlasů a jiným zbožím náležejícím v obor jejich živnosti a obmezujícím se jen na zákazníky jejich, pokud jen tento prodej neprovozuje se v tom rozsahu, že se vlastně jeví býti samostatným odvětvím živnostenským.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnost kartáčnická. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1051-1053.