Daň pozemková.

I. Předmět a míra.
Daň pozemková, která upravena byla zákonem ze dne 24. května. 1869 č. 88 ř. z., platí se z pozemků, jež hospodářsky vzdělávány jsouce, přináší užitek.
Od placení daně pozemkové jsou osvobozeny:
1. Půdy neúrodné. 2. Močály, jezera a potoky nevzdělávají-li se a nepřinášejí-li zisku ani rybářstvím, sekáním třtiny nebo dobýváním rašeliny.
3. Stezky veřejné a cesty vozové, chodníky a silnice, prostranství místní a kostelní, ulice, stoky a vodovody veřejným účelům sloužící a koryta řek i potoků.
4. Veřejná pohřebiště, neužívá-li se jich ku potřebě jiné.
5. Pozemky stavební (sem však nepatří nezastavená místa stavební) a nádvoří.
6. Pozemky, jež slouží ku přípravě soli mořské.
Dočasně mohou býti sproštěny daně pozemkové pustiny а роzemkу, jež se staly neúrodnými pohromami živelními (ohněm, povodní, krupobitím), kteréž však orbou možno opět zúrodniti (zák. ze dne 23. května 1883 č. 83 ř. z.), dále vinice nebo jich části, jež byvše postiženy neb ohroženy révokazem ve výměře nejméně 1/4 hektaru, z rozkazu úředního nebo dobrovolně byly zničeny a novou révou osázeny (zák. ze dne 27. června 1885 č. 3. ř. z. z r. 1886, ze dne 15. června 1890 č. 143 ř. z. a zák. ze dne 26. června 1894 č. 139 ř. z.).
Míra daně pozemkové řídí se dle čistého výnosu katastrálního, kterýž určí se dle sazby třídní, která stanovena byla dle kultur a dle tříd dobroty v jednotlivých okresích odhadních. Odhadním okresem byl z pravidla vždy okres politický; toliko ve zvláštních případech, zejména byly-li v témž okresu politickém podstatné rozdíly útvaru, ponebí atd., mohl se okres rozděliti v několik okršků odhadních. Jednotlivé pozemky byly pak dle své hodnoty oceněním komise zjištěné zařaděny do některé ze tříd dobroty (t. zv. vceňování pozemků). Čistý katastrální výnos vypočetl se pak dle výměry pozemku a sazby oné třídy, do které pozemek zařaděn byl. Obnos daně pozemkové stanoven byl zák. ze dne 7. června 1881 č. 49 ř. z. na dobu 15 let, t. j. až do 31. prosince 1895 na 37 500 000 zl. Srovná-li se tento obnos s výtěžkem odhadnutým, obnáší obnos daňový 22,7% čistého výnosu katastrálního. (Vyhláška min. fin. ze dne 22. června 1883 č. 119 ř. z.)
II. Podmět daňový.
Úřady pozemkové mají míti v evidenci změny v osobě majitelů, by daň pozemková mohla požadována býti vždy na skutečném majiteli pozemku (zák. ze dne 23. května 1883 č. 83 ř. z.) Majitelé pozemků jsou povinni během 6 neděl oznámiti veškeré změny, které nastaly v osobě majitele nebo na pozemcích. Zvláštního ohlášení není třeba, byla-li během 4 neděl podána žádosť knihovní, nebo bylo-li dotyčné jednání právní úřadu ku vyměření poplatku přihlášeno. Pozemky, které jsou v katastru zaneseny jako půda úrodná, které však se mají upotřebiti k účelům stavebním, považují se za pozemky stavební teprve od té doby, kdy byla z nich předepsána daň domovní. Nezapravená daň vázne na pozemku a předchází, není-li přes 3 roky zadržena, všem pohledávkám soukromoprávním.
III. Odepsání daně.
Podle zákona ze dne 6. června 1888, č. 81 ř. z. odepisuje se daň z pozemků, když nejméně čtvrtý díl naturálního výnosu hospodářských pozemkových parcel výměry až do čtyř hektarů, nebo výnos nejméně jednoho hektaru parcel čtyř hektarů větších zničen byl krupobitím, vodou neb ohněm. Nastane-li pohroma v době, kdy hospodářské plodiny již byly sklizeny, t. j. pod střechu přivezeny nebo na poli způsobem obvyklým uschovány, nelze daň více odepsati.
Výška odepsané daně u kultur hospodářství polního řídí se dle toho, jak velikou škodu naturalní výnos utrpěl, a to dle těchto předpisů:
1. zničena-li jest čtvrtina až do polovice naturálního výnosu, povolí se odepsati 25 % roční daně;
2. zničena-li jest polovice až do tří čtvrtí naturálního výnosu, povolí se odepsati 50 % roční daně;
3. jsou-li zničeny tři čtvrtiny výnosu naturálního, povolí se odepsati 75 % daně roční;
4. zničen-li celý výnos naturalní, povolí se odepsati celá daň roční.
Poškození naturálního výnosu má poškozený, žádá-li se za odepsání daně, pod ztrátou tohoto nároku oznámiti do 8 dnů ode dne nastalé škody okresnímu hejtmanství. Je-li škodou postiženo více majitelů pozemků, mohou podati oznámeni společně zástupcem plnou mocí kolku prostou opatřeným, nebo starostou obce, jenž považuje se za jich plnomocníka. Bylo-li oznámení v čas učiněno, vyšetří se škoda na místě samém delegátem úřadu finančního za spolupůsobení dvou důvěrníků odborných z občanů finančním úřadem zvolených a dvou členů zastupitelstva obecního. Náklady komise úřadu finančního nese erár, nikoliv poškozený žadatel. Dle výsledků komisí vyšetřených určí se obnos, ve kterém se má daň odepsati finančním úřadem zemským. Není-li poškozený tímto vyměřením spokojen, může sobě stěžovati k ministerstvu financí. Obnos daně, jehož odepsání bylo povoleno, odečte sobě poškozený při placení daně a zaplatí pouze zbytek; zaplatil-li daň již celou, může žádati za vrácení obnosu, který má býti jemu odepsán.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Daň pozemková. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 187-189.