Blázince.

I. Pojem a význam. Blázince jsou ústavy, jež slouží ku léčení choromyslných a ku střežení a ošetřování nevyléčitelných bláznů. Již římský zákon dvanácti desk zmiňuje se o opatrování bláznů (cura furiosi); tehdá ovšem nebylo zvláštních ústavů humanitních pro ošetřování choromyslných, kteří v zájmu veřejné bezpečnosti byli zvláště střeženi. Teprve pozdější věky věnovaly bláznům zvláštní péči s léčbou spojenou. Tak byla r. 1751 založena svato-Lukášská nemocnice v Londýně, v níž byli skoro výhradně blázni léčeni. Ústav tento byl po několik desítiletí jediným svého druhu a teprve postupem času zřídily i jiné země, uznávajíce důležitosť léčby bláznů, ústavy podobné, na př. Francie, Dánsko, Švýcarsko, Belgie, Německo a Rakousko. Zřizování takových ústavů mělo pak v zápětí, že upraveno bylo zřizování blázinců cestou zákonodárnou a že vydány byly pro ně podrobné předpisy, dle nichž se mají blázince spravovati a kterými mají býti blázni chráněni před zlým nakládáním a před přílišným omezováním jich svobody osobní; zvláště pak věnovalo zákonodárství potřebám hygienickým důkladné pozornosti.
II. Zákonodárství rakouské vydalo celou řadu předpisů blázinců se týkajících. (Zák. ze dne 30. dubna 1870 č. 68. ř. z. a nař. min. vn. a sprav. ze dne 14. května 1874 č. 71. ř. z.)
1. Blázince veřejné. Podmínky přijetí do veřejných blázinců a propouštění z těchto, jakož i poměry jich jsou upraveny stanovami, kteréž jednotlivé korunní země pro blázince jimi zřízené vydávají. Takové stanovy byly vydány pro blázinec zemský v Praze a jeho odbočné ústavy v Kosmonosích a Hor. Beřkovicích, pro moravský zemský blázinec, pro blázinec zemský ve Vídni a Ybbsu, pro hornorakouský blázinec zemský, pro blázinec v Solnohradě, pro tyrolsko-vorarlberský blázinec zemský, pro blázinec ve Štýrském Hradci, pro blázinec v Celovci atd. Správa blázince jest povinna přijetí každého choromyslného do ošetřování příslušnému soudu oznámiti. Úřadům co nejpřísněji nařízeno jest, aby dbaly toho, by nemocní při dopravě do ústavu žádné škody neutrpěli. (České gub. nař. ze dne 11. ledna 1838 č. 662.)
K žádosti za přijetí blázna do blázince buď přiloženo vysvědčení lékařské a obšírné vylíčení nemoci. (České gub. nař. ze dne 26. května 1840 č. 32756.)
Úřady a orgány zdravotní mají přísně toho dbáti, aby blázni na svobodě jsoucí co nejdříve do blázince dopraveni byli. (Česk. gub. nař. ze dne 1. března 1833 č. 8983.)
2. Soukromé blázince mohou býti zřízeny za týchž podmínek, za kterých blázince veřejné zřízeny býti mohou, a jsou rovněž podrobeny dozoru úřadů veřejných. Ku zřízení soukromého blázince jest třeba povolení zemské vlády (místodržitelství). Povolení to udílí se jen tehdá, řídí-li ústav lékař pověsti neposkvrněné, který jest ku vykonávání lékařské praxe v Rakousku oprávněn a má způsobilosť ústav takový říditi (žádá se průkaz o teoretickém a praktickém vzdělání v psychiatrii). Uchází-li se někdo o povolení ku zřízení blázince soukromého, musí předložiti zemské vládě vylíčení podniku aspoň v základních rysech, dále podrobný plán budovy pro blázinec určené a prokázati, že budova ta jest k tomu způsobilou, aby v ní blázinec účelně umístěn býti mohl. Vyžaduje se jmenovitě, aby budova ležela ve zdravé krajině, kde je dobrá pitná voda a klidné okolí. Budova musí býti rozdělena tak, aby pohlaví mužské a ženské od sebe úplně oddělena byla, a by blázni zuřiví a nečistí od ostatních odloučiti se mohli. Podnikatel musí též předložiti domácí řád blázince a udati počet choromyslných a zřízenců. Zemská vláda vyřídí pak žádost vyšetřivši věc a dorozuměvši se se zemskou radou zdravotní. Bylo-li povolení uděleno, přesvědčí se ještě před otevřením ústavu zemská vláda, bylo-li všem podmínkám vyhověno.
Lékař řídící soukromého blázince jest nejen za správu v ústavu zodpověděn, nýbrž i za to, aby zákonné předpisy a direktivy ústavu všemi funkcionáři i služebnými přesně byly zachovávány. Na konci každého roku učiní lékař řídící politickému úřadu oznámení o výsledku, který byl v ústavu docílen; kromě toho má podati zprávu o důležitých pozorováních v oboru choromyslnosti v blázinci vykonaných, pokud mají pro veřejnou službu důležitosti. Řídící lékař soukromého blázince, který musí býti zemskou vládou schválen, má v ústavu bydleti.
Do soukromého blázince mohou býti přijati jen choří na mysli a na duchu a sice na základě vysvědčení lékařského, zjišťujícího choromyslný stav. Jakmile byl choromyslný do ústavu přijat, má to lékař ve 24 hodinách soudu sborovému I. stolice, v jehož obvodu ústav leží, oznámiti. Oznámení odpadá, je-li jisto, že nemocný jest ještě pod mocí otcovskou. Dosáhne-li nemocný během pobytu v blázinci 24. rok věku svého nebo nastanou-li okolnosti, které jsou příčinou změny osoby zákonného zástupce, oznámí se to sborovému soudu prvé stolice, ač nejsou-li okolnosti ty soudu poručenskému neb opatrovnickému již známy. Osoby vyléčené propustí ústav, dorozuměv se dříve s osobami, na jichž žádosť byl nemocný do ústavu přijat, nebo kterým na místě těchto péče o nemocného přísluší. I nemocní nesmějí býti v ústavu déle držáni, žádají-li buď příbuzní aneb jich zákonití zástupci, aby z ústavu propuštěni byli a předloží-li se při nemocných nebezpečných revers, kterým se zajišťuje, že nemocný i mimo ústav střežen bude neb že jinému léčebnému ústavu bude odevzdán.
III. Úřední péče o choromyslné mimo blázince.
Mnozí choromyslní, jichž poměry majetkové a rodinné tomu dovolují, mohou býti ponecháni v domácím ošetřování lékařském aneb mohou aspoň dříve než jiní z blázince býti propuštěni. Pokud nenastanou žádné nepřístojnosti a jmenovitě nejsou-li nemocní omezování v jich osobní svobodě způsobem protizákonným, nenamítají ničeho úřady proti opatření bláznů ne nebezpečných v jich vlastní rodině. Za to ošetřování choromyslných v cizích rodinách podléhá nařízením o péči v ústavech platící jmenovitě pokud se týče dozoru státního. Od soukromých blázinců rozeznávati dlužno místa, kam se svolením opatrovnického soudu se dávají blbci a tiší blázni na stravu, byt a v opatrování osob spolehlivých, jež mají po ruce lékaře zvláště k tomu povolaného; tito choromyslní jsou dle d. dv. kanc. ze dne 26. prosince 1822 pod přísnou kontrolou úřední.
1. Péče soudů. Byl-li choromyslný z blázince na revers propuštěn, není tím ještě za vyléčeného uznán, takže povinnost úřadu, pokud se týče péče o jeho osobu nebo jeho jmění, tím nepomíjí. Zjištěno-li však, že choromyslný jest úplně uzdraven, může soud od této péče upustiti, jinak ale pečuje soud stále o choromyslné z veřejných neb soukromých blázinců na revers propuštěné a sice jak v příčině osoby tak v příčině jmění nemocného. O způsobilosti právní a způsobilosti k právním jednáním platí o choromyslných ustanovení o blbcích platící (viz článek Blbci). Často se přihází, že bývají do blázinců přijati choromyslní, jichž stav duševní dosud soudem zjištěn nebyl, a že teprve během pobytu v ústavu se tak dodatečně stane. Osoby takové mají již od toho okamžiku, kdy byly do blázince přijaty, nárok na ochranu zákonnou v záležitostech svých, které sami spravovati nemohou (§ 282. o. o. z.). Pokud soud choromyslnost nezjistí, nemůže býti ovšem opatrovník zřízen. (§ 270. o. o. z.) Při vyšetřování stavu duševního osoby do blázince již dopravené má příslušný soud co nejrychleji s největší pozorností řízení provésti; řízení komise má býti svěřeno jen úředníkům zvláště spolehlivým a za znalce mají býti přibráni lékaři svědomití а k tomu způsobilí. Jakmile vada duševní byla zjištěna, má soud ihned potřebná opatření učiniti, v případu opáčném má se však postarati, aby osoba dotyčná ve své svobodě občanské obmezována nebyla.
2. Péče obcí. Obce a jmenovitě obecní lékaři jsou povinni choromyslné, kteří v jich obvodu se nacházejí a do blázince dopraveni nebyli, stále v evidenci míti, a nad jich ošetřováním bdíti. Obzvláště mají přihlížeti, aby s nemocnými nebylo zle nakládáno, aby, nežádá-li toho stav nemoci, nebyli omezováni, a konečně aby chudým choromyslným dostalo se co nejrychleji opatření v blázinci (§ 24. zák. ze dne 3. prosince 1863 ř. z. č. 105.). O choromyslnosti těch, kteří nejsou pod mocí otcovskou nebo poručenskou, mají obce soudu sborovému I. stolice oznámení učiniti, aby další řízení zavésti se mohlo. Nad zachováváním těchto povinností obcí bdí úřady politické a jich lékaři úřední, kteřížto mají též obcím a příbuzným chudých choromyslných při dopravě těchto do blázince pomocí svojí přispívati; táž povinnost přísluší zeměpanským úřadům policejním.
IV. Náklady ošetřovací. Dle zák. ze dne 17. února 1864 č. 22. ř. z. obsahujícího ustanovení o nákladech ošetřovacích ve veřejných porodnicích a blázincích nese náklady ošetřovací v příčině bláznů chudých zemský fond oné země, ve které se nalézá obec domovská choromyslného, neb obec, jíž byl choromyslný přikázán; zemskému zákonodárství ovšem přísluší ustanoviti, má-li obec domovská náklady tyto zcela nebo z části fondu zemskému nahraditi. Náklady za ošetřování cizinců, jichž občanství státní zjistiti nelze, neb kteří přináleží státu, který rakouské občany státní ve svých ústavech dle zásad reciprocity bezplatně ošetřuje, nese rovněž fond zemský a sice té země, v níž nalézá se blázinec, do kterého byl cizince přijat.
V. Již po několik let jedná se o reformu zákonů v příčině bláznů platících, a byly v tom směru učiněny četné návrhy, na př., aby zjištění choromyslnosti přikázáno bylo porotám.
Doposud však zůstaly veškeré tyto návrhy (mezi nimi též na př. spis Dra. Schlagra, řiditele dolnorakouského blázince zemského ve Vídni (viz časopis »Gerichts-Zeitung« č. 1. r. 1895 aneb návrh podaný poslancem ryt. Proskovcem na říšské radě) úplně nepovšimnuty.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Blázince.. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 98-101.