Výkon exekuce.

I. Zásady všeobecné.
Ohledně výkonu exekuce stanoví ex. ř. tyto povšechné zásady:
1. Výkon povolené exekuce děje se, pokud v zákoně nic jiného není stanoveno, z povinnosti úřední a sice buď přímo soudy civilními neb úřady výkonnými, jež při tom ku příkazu a za řízení soudu jsou činnými.
2. Účastenství ve výkonu exekuce, které zákonem tímto jest uloženo soudům občanským, přísluší, pokud zákon nic jiného nestanoví, soudům okresním. (§ 16 ex. ř.). Výkon exekuce pokládá se za počatý, jakmile žádost’ za výkon exekuce došla soudu exekučního; je-li však soud k povolení exekuce příslušný zároveň soudem exekučním, pokládá se výkon za počatý, jakmile příkaz k vykonání prvního úkonu exekučního došel orgánu určeného k jeho provedení (§ 33 ex. ř.).
3. Vede-li věřitel proti témuž dlužníkovi současně u několika soudů v obvodě téhož vrchního zemského soudu exekuci, může vrchní soud k oznámení soudu exekuci povolujícího neb některého soudu k výkonu Výkon exekuce.
exekuce povolaného, jakož i k návrhu výlučně přikázati jednotlivé úkony provedení exekuce některému z těchto soudů. K podání návrhu je oprávněn jak věřitel vymáhající tak i dlužník. Toto buď nařízeno, když opatření takové jeví se vhodným, by bylo řízení exekuční zjednodušeno, předmět exekuce lépe speněžen neb by byly náklady s exekucí spojené zmenšeny. Při určení soudu exekučního hleděno buď k hodnotě а k povaze jednotlivých předmětů exekučních, ke zvláštním požadavkům povolených prostředků exekučních a též k rozsahu, v jakém by každý z několika soudů, k nimž jest přihlédati dle předpisů tohoto zákona, měl spolupůsobiti při výkonu exekuce.
Podáním takového návrhu se nezdrží postup řízení exekučního. Proti rozhodnutí o návrhu takovém, jakož i proti tomu, když z moci úřední stalo se nařízení o přenesení výkonu exekuce, rekurs místa nemá. Vrchní soud může naříditi, by soudové exekuční, k nimž jest přihlédati, aneb aspoň jednotliví z nich před rozhodnutím se vyjádřili (§ 21 ex. ř.).
Tyto předpisy jsou tím odůvodněny, že by se příčilo účelu řízení, kdyby n. př. měly býti části hospodářského statku, ležící v sousedních soudních okresích jedině pro tuto okolnost’ bez ohledu na hospodářskou, hodnotu určující souvislost’ odděleně prodávány. Tím by se pro obě dražby zmenšil počet nabídek a stlačilo by se podání cen, nehledě k tomu, že by se dvojí řízení za účelem rozdělení nejvyššího podání sotva dalo ospravedlniti při přibližně stejném zatížení jednotlivých těles knihovních, tvořících statek hospodářský. Něco podobného platí též ohledně vnucené správy a přibližně stejně se věc má při movitostech, když exekut má snad v sousedních okresích sklady stejného zboží, ohledně nichž nepůsobí žádných obtíží spojiti dražbu a rozdělení ceny tržní. Pro takové případy poskytuje § 21 ex. ř. odpomoc, jež snadno a co nejúžeji přispůsobiti se může konkrétním poměrům tím, že dovoluje dle potřeby účelnosti dočasné neb trvalé spojení řízení exekučního u více soudů zahájeného, kteréž spojení státi se může k návrhu každé chvíle (viz motivy).
4. Kdo se pokládá za stižena postupem při výkonu exekuce, zejména tím, jak výkonný orgán jednal při úředním úkonu, neb odepřením neb průtahem úkonu exekučního, může žádati za nápravu u soudcovského úředníka, dozorem k soudní kanceláři pověřeného, u exekučního komisaře neb u přednosty soudu exekučního; jestliže však výkonnému orgánu, jehož chování zavdává podnět ke stížnosti, dostalo se příkazu soudem jiným, může také tento za nápravu býti žádán (§ 68 ex. ř.) (viz též čl. Úřady výkonné v říz. exekučním).
II. Společný výkon exekuce.
Vede-li věřitel proti témuž dlužníkovi na více nemovitostí oddělené exekuce, jichž výkon přísluší témuž soudu neb soudům sousedním v obvodu téhož vrchního soudu, a jsou-li povolené prostředky exekuční stejného druhu, nebo dopouštějí-li, by výkon exekuce byl sloučen, tedy lze naříditi, by byl výkon těchto exekucí spojen, jestliže opatření takové jest vhodným k tomu, by bylo řízení exekuční zjednodušeno, předměty exekuční lépe speněženy nebo by byl zmenšen náklad exekuční. To může naříditi (z moci úřední neb k návrhu) soud k výkonu všech exekucí povolaný. Je-li zúčastněno několik soudů exekučních, může spojení toto naříditi jen vrchní soud a sice k oznámení některého soudu exekučního neb Výkon exekuce.
k návrhu; vrchní soud může zároveň společný výkon exekuce výlučně přikázati jednomu ze soudů exekučních.
K podání návrhu jest oprávněn jak exekvent tak i exekut. Podáním návrhu nezdrží se postup řízení exekučního. Proti nařízení vrchního soudu zemského nemá rekurs místa. Vrchní soud může naříditi, by soudové exekuční, k nimiž sluší přihlížeti, neb někteří z nich se vyjádřili před rozrozhodnutím (§ 22 ex. ř.). § 22 ex. ř. nebyl obsažen ve vládní předloze a byl přijat smíšenou komisí za příčinou zjednodušení řízení exekučního; tím mělo býti umožněno spojiti k společnému výkonu stejnorodé exekuce, neb aspoň příbuznými exekučními prostředky vedené, jež odděleně vede týž věřitel proti témuž dlužníkovi na sousední nemovitosti.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Výkon exekuce. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 556-558.