Theologie (Studie theologická)

.
1. Historický vývoj.
Studia theologická pěstovala církev křesťanská již ode dávna především tím, že ve školách bylo vyučováno theologickým materiím, aby byl vzdělán klérus pro své budoucí povolání. Další účel, totiž poskytnouti každému a zejména vzdělanému věřícímu zevrubná poučení o jednotlivých otázkách víry spojený s účelem hájiti a zabezpečiti pojem učení proti skutečným neb možným útokům a námitkám odpůrců (jichž vždy bylo dosti) zavdával vždy příčinu a příležitost’ ku většímu zahloubání se do jednotlivých problémů a byl dále toho příčinou, že toto vědecké odvětví literatury stalo se znenáhla nejobsáhlejším.
V prvních stoletích sloužily účelu školnímu ústavy jednotlivými biskupy v jich sídlech pro místní potřebu zřizované a obyčejně jimi též spravované; jednotlivé školy starověké nabyly však významu sahajícího daleko přes původní území domovské, tak zejména škola v Alexandrii (v Egyptě) a v Antiochii (v Syrii) ve 3. a 4. stol. Ve středověku, zejména od doby Karolingu, má křesťanská Evropa své školy chrámové, řádové a klášterní, jež byly zakládány a vydržovány biskupy neb kapitolami a dosáhly tu a tam (jako v Touru, Lyoně a Fuldě) všeobecného významu. Co se tkne obsahu, kladena byla při studiích theologických v prvních dobách hlavní váha na výklad bible (exegese), kdežto v časném středověku byly spíše spracovávány spisy starších otců a učitelů církevních, jmenovitě spisy sv. Augustina.
Značnějšího rozkvětu doznala studia theologická v pozdějším středověku, zvláště vznikem universit, jimiž byly sice školy chrámové a klášterní předstiženy, avšak nikoliv naprosto zatlačeny. Teprve v této době nabývá pojednávání o křesťanské věrouce a mravouce ve scholastice k nejvyššímu rozvoji rychle dospívající, v pravdě vědeckého rázu tím, že docíleno přísné soustavy a lépe využitkováno ostatních oborů vědění, při čemž zejména vysoký význam přísluší tomu, že za základ byla položena filosofie Aristotelova. Ačkoliv scholastika ve 12. a 13. stol. dodělala se značných výsledků hlavně v oboru dogmatiky a s ní více méně volně spojené mravouky, v druhé řadě též v oboru biblické exegese, tož přece později poklesla, upadnuvši v ješitnou nemístnou důvtipnosť a nekonečné hádky. Toto zlo, jakož i pronikání nového vědeckého směru na konci středověku, jenž jevil se co následek rozkvětu historických, filologických a přírodovědeckých studií, otřásly posavádním dominujícím postavením theologických studií dříve, než dostavila se církevní krise 16. století. Rozštěpením církevním povstala proti katolické theologii theologie protestantská od katolické stále více se odchylující, jež záhy zdomácněla na četných universitách. Zmíněným rozštěpením byl i v zemích na dále katolickými zůstavších otřesen život církevní na drahnou dobu tak, že i studia theologická tím nutně velmi citelně trpěla. Co se týče rakouských zemí, byla pražská universita již od dob husitských pro studia theologická téměř ztracenou, a též na vídeňské universitě nebyl počínajíc skoro r. 1538 po 20 let žádný theolog vzdělán; jiných duchovních ústavů vzdělávacích bylo po řídku, jak dokazuje nedostatek kněžstva všude se jevící! Nápravu zjednal v 2. polovici 16. stol. jednak sněm Tridentský, nařídiv založení diecesálních seminářů (viz čl. Semináře), jednak nový řád tovaryšstva Ježíšova, převzav místa učitelská na těchto seminářích a na universitních fakultách theologických (ve Vídni od r. 1551, v Praze od r. 1556), jakož nově založiv vyšší theologické studijní ústavy, z nichž německá kolej v Římě značné nabyla důležitosti pro země německé a v Rakousku koleje Olomoucká (r. 1570), Štýrskohradecká (1585), Inšprucká (r. 1677) rozvinuly se v university.
Přes přísný předpis sněmu Tridentského mohli — vzhledem k nepříznivým dobám, jen málokteří rakouští biskupové založiti během nejbližších 100 let diecesální semináře a ústavy vyučovací. Na theologických fakultách ve Vídni a v Praze byla studia theologická od 16. století opětně upravována císařskými nařízeními; tak byla pro Vídeň zkrácena r. 1537 doba jich na 6 roků a pro 3 lektory vyměřen byl plat úhrnem 300 zl.; r. 1554 byl plat tento zvýšen a roku 1623 byla práva Jesuitů oproti učitelům z jiných řádů blíže upravena. Pokud se týče obsahu, převládá při studiích theologických i nyní scholastika, při čemž však pěstuje se více následkem protivnictví vzniklého protestantismem polemika neb apologetika. Bible byla za pomoci hebrejského textu vyložena, a o praktické vzdělání kandidátů stavu kněžského pečovala morálka neb kasuistika. Nařízeními Marie Teresie doznala studia theologická podstatné změny. Za Marie Teresie byly především vysoké školy úplně sestátněny, ač jich samospráva a svoboda, jaké požívaly ve středověku, byla již za posledních dvou století obmezena. Řízení bylo svěřeno císařskému řediteli, přešlo však již r. 1760 na studijní dvorskou komisi, jež byla r. 1778 podřízena dvorské kanceláři. Obsah a nařízení studií theologických bylo velmi zevrubně upraveno císařským studijním řádem z r. 1752. Dle tohoto poslouchati měli ve 41etém kursu všichni posluchači studium bible, morálku, polemiku, církevní dějepis a duchovní výmluvnost’, kdežto spekulativní (scholastickou theologii), hebrejskou řeč a právo církevní s Institutionen imperiales poslouchati měli jen studující nadanější. Tento nedostatečný plán studijní sdělal van Swieten. Zrušením tovaryšstva Ježíšova (1773), jež posud obsazovalo členy svými většinu učitelských míst na fakultách theologických vznikaly nové obtíže, ježto obsaditi se měla uprázdněná místa učitelská členy jiných řádů a kněžími světskými, až působilo nemalé rozpaky, jimž odpomohl nový plán redigovaný r. 1774 Broumovským opatem Rautenstrauchem. Dle tohoto studijního plánu byla studia theologická rozdělena na 5 ročníků a měly se přednášeti všem studujícím bez rozdílu: v 1. ročníku dějiny církevní a hebrejská řeč, ve 2. r. hermeneutika, patristika a theologické dějiny literární, ve 3. ročníku morálka a dogmatika, ve 4. roč. dogmatika a právo církevní (jež mělo se poslouchati na právnické fakultě), v 5. ročníku polemika a pastorálka. Kromě těchto řádných přednášek o vytčených oborech měly však býti konány i mimořádné přednášky o semitských nářečích, biblické a křesťanské archeologii, biblickém zeměpise, dějinách náboženství a dogmat, symbolice, právu dekretálním, liturgice a jiných disciplinách, k nimž bylo dosud přihlíženo jen podřízeně při předmětech hlavních. Tento nový studijní plán byl později zaveden nejen na všech rakouských theologických fakultách a ústavech studijních, nýbrž též namnoze i v cizině; avšak i tento plán doznal opětovných změn. Za Josefa 2., jenž zrušil r. 1783 theologické vyučovací ústavy v seminářích diecesálních a v klášteřích, bylo především zkráceno universitní studium na 4 roky, načež měl následovati ještě jeden rok praktického cvičení v semináři; dv. d. z r. 1788 byly však 4 roky sníženy na 3. Profesorům theologie byly, jako již za Marie Teresie, přesně předepsány učebnice, jimiž se měli říditi, a obsah těchto knih byl namnoze takovým, že brzy ozývaly se četné žaloby ze středu episkopátu. Když po smrti Josefa 2. (1790) byly opět obnoveny diecesální ústavy vyučovací a byly dále zřizovány v diecesích, kde jich dosud nebylo, byl zachováván na nich, jakož i na theologických fakultách studijní plán, jenž jest v podstatě ještě totožným s plánem z r. 1774, jenže pořad předmětů ve studiu nyní čtyřletém častěji byl měněn, biskupům umožněn byl znenáhla větší vliv na obsah přednášek, občasně (asi od 1808 do 1850) musila býti i věda hospodářská přednášena a hmotné postavení profesorů bylo ještě vícekráte měněno.
2. Stav přítomný.
1. Studiím theologickým slouží v Rakousku: theologické fakulty 6ti universit a samostatné theologické fakulty v Salcburku a Olomouci; diecesální ústavy vyučovací ve sv. Hipolytě, Linci, Litoměřicích, Hradci Králové, Budějovicích, Brně, Tridentu, Brixenu, Celovci, Mariboru, Gorici, Zadru, Přemyslu a Tarnově a několik klášterních domácích ústavů vyučovacích pro řádové kleriky (Klosterneuburg, sv. Florián, Heiligenkreuz a j.).
2. Obsah a řád theologických studií spočívá dnes pro všechny tyto
ústavy na min. nař. ze dne 30. června 1850, 16. září 1851, a ze dne 29. března 1858. Kurs je všude čtyřletým a zpravidla 6 profesorů přednáší všem studujícím v 1. ročníku hebrejskou řeč, úvod a výklad svátého písma starého zákona a generální dogmatiku; ve 2. ročníku úvod a výklad sv. písma nového zákona a specielní dogmatiku; ve 3. ročníku právo církevní a mravouku; ve 4. ročníku pastorálku včetně liturgiku a homiletiku, katechetiku s praktickým cvičením a právo církevní; vyšší exegesi a semitská nářečí poslouchati musí jen ti, kteří se ucházejí o hodnosť doktorskou. Na fakultách byla tu a tam zřízena (sedmá) profesura pro právo církevní neb též pro apologetiku a v nejnovější době též profesura (osmá) pro tomistickou filosofii, kdežto ostatním předmětům vyučují týdně 2 až 5 hodin honorovaní docenti, na ústavech vyučovacích pak jednotliví profesoři za odměnu. Též přednáší se na jednotlivých ústavech vyučovacích (pokud jsou tu způsobilé síly učitelské) tomistická filosofie a někde též i dějiny křesťanského umění.
3. Ke konci každého studijního roku, pokud se týče pololetí, skládají všichni posluchači zkoušku, o jejímž výsledku vydají se jim při vystoupení vysvědčení (absolutoria). Vysvědčení diecesálních ústavů vyučovacích a týmž plánem studijním se řídících klášterních ústavů vyučovacích mají platnosť veřejnou; akademických hodností lze dosíci jen na theologických fakultách po studiu, kdekoliv odbytém, po složení 4 přísných zkoušek a předložení disertace o daném thématu.
4. Theologické profesory na universitách jmenuje císař, zapotřebí však mají od biskupa diecesálního missio canonica; profesory na diecesálních ústavech vyučovacích jmenuje příslušný biskup; obyčejně se vypíše uprázdněná profesura a uchazeči skládají zkoušku konkursní; lze vsak povolati i osoby, jež se již vědomostmi odbornými neb činností učitelskou osvědčili. Co se týče platů, jsou řádní profesoři při theologických fakultách universitních zařaděni do 6. třídy důstojenské a mimořádní profesoři do 7. třídy. Totéž platí o profesořích při theologických fakultách v Solnohradě a Olomouci, jenže základní plat a u řádných profesorů i aktivní přídavek je menší (3200 zl. [aktivní přídavek 400 zl.] u řádných, 1800 zl. [200 zl.] u mimořádných professorů na fakultách universitních a 1800 zl. [350 zl.] u řádných a 1400 zl. [200 zl.] u mimořádných profesorů na samostatných fakultách theologických v Solnohrade a Olomouci) (§§ 1, 2, 4, 5 zákona ze dne 19. září 1898 č. 167 ř. z.). Na profesory diecesálních ústavů vyučovacích se zákon tento nevztahuje; o nich platí zákon ze dne 1. května 1889, jímž jsou co do platu téměř na roven postaveni učitelům na středních školách. Theologické síly učitelské snažily se sice vždy poctivě, jak patrno ze zjevů odborné literatury, udržeti se na výši doby, avšak poměry, v nichž žijí, jistě neodpovídají požadavkům časovým. Theologické fakulty jsou, nehledě ku právu promočnímu, skoro výhradně odkázány na to, by působily co diecesální ústavy vyučovací pro diecesi, v jejímž obvodě leží město universitní; proto nerozkvětly v tomto století tak, jako ostatní fakulty státem podporované. Diecesální ústavy vyučovací trpí však hlavně tím, že profesoři následkem téměř nedůstojného hmotného postavení, v němž se nalézají proti učitelům četných škol odborných, státem vydržovaných, zaměňují často, zejména právě tehda, když by mohli nejlepší činnosť rozvinouti, povolání učitelské za obročí méně trnité. To jsou následky toho, že konkordát zbavil stát péče o studia theologická. K nejnovějším dějinám studií theologických v Rakousku dlužno ještě po dotknouti, že řečeno jest v zákoně ze dne 7. května 1874 § 30: X/1874 X, § 30 Ve skutečnosti panují dosud poměry konkordátem zavedené.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Theologie (Studie theologická). Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 79-83.