Darování na případ smrti

jest darování, jehož splnění nastati má teprve po smrti dárcově (§ 956 o. o. z.). Vzhledem k určitému znění zákona, jež toliko splnění darování odkládá na dobu po smrti dárcově, nesluší darování na případ smrti pokládati za darování učiněné pod výminkou, že obdařený dárce přežije, jelikož by pak právo obdařeného ze smlouvy darovací na jeho dědice nepřešlo; kromě toho jevil by se vůbec tento právní ústav zákonem zvláště vytknutý býti zcela zbytečným. Úmysl svůj obdařeného po své smrti obohatiti, může totiž dárce uskutečniti buď zřízením odkazu (viz tento článek), šetří-li totiž formálností pro odkazy předepsaných, anebo též smlouvou s obdařeným učiněnou, kterážto smlouva ovšem vyhledává zvláštních náležitostí. Náležitosti tyto jsou dle § 956 o. o. z. následující:
1. přijetí slibu darovacího se strany obdařeného, jelikož by jinak vůbec smlouva nevznikla (§ 861 o. o. z.);
2. výslovné zřeknutí se práva darování odvolati se strany dárcovy. Tím ovšem rozuměti sluší toliko odvolání libovolné, jaké se dopouští
při posledním pořízení, neboť z důvodů §§ 947, 954 o. o. z. lze ovšem i darování na případ smrti jako každé jiné darování odvolati;
3. zřízení písemní listiny obsahující slib darovací a zřeknutí se práva odvolacího. Listina tato vyhledává v zemích, kde platí zákon ze dne 25. července 1871 č. 76 ř. z., formy notářského aktu, v ostatních zemích prosté formy písemní. Sporno jest, zda-li též přijetí daru obdařeným v listině musí býti obsaženo. Prakse to žádá (rozh. nejv. s. ze dne 13. února 1855 č. 700 sb. »Gl. U.« č. 72; ze dne 26. února 1856 č. 1759 sb. »Gl. U.« č. 165, ze dne 6. května 1868 č. 3477 sb. »Gl. U.« č. 3062, jinak Stubeurauch, Unger), ovšem ale veškeré náležitosti nemusí býti obsaženy v listině jediné (rozh. ze dne 16. února 1882 č. 13938 sb. »Gl. U.« č. 8887).
4. Konečně žádá se, aby listina (vyhotovený spis notářský) obdařenému byla odevzdána. Znění § 956 o. o. z. zavdalo podnět ku různým názorům o tom, zdali darování na případ smrti považovat! se má dle okolností za smlouvu nebo za odkaz, anebo vždy za smlouvu. Názor poslednější jeví se býti odůvodněn tím, že zařaděn jest § 956 o. o. z. v zákonníku občanském do oddělení o osobních právech věcných. Prakticky ovšem může dárce účele svého dosíci jak odkazem, tak i smlouvou, jen že účinky v některých směrech jsou různé. Neboť odkaz může býti dárcem libovolně odvolán, anebo pozdějším posledním pořízením zrušen, nikoli však smlouva darovací. Odkazovník musí dárce přežíti a v čas smrti zůstavitelovy musí míti způsobilost dědickou, což při smlouvě odpadá. Odkazovník musí po případě sobě dáti líbiti srážku (§ 692 o. o. z.) a může žádati splnění odkazu pouze dle ustanovení § 685 o. o. z., kdežto smlouvou obdařený, jako jiný věřitel předchází odkazovníkům a dokonce i dědicům nepominutelným. Vklad práva vlastnického na základě neodvolatelné smlouvy darovací na případ smrti nastati má bez ohledu na řízení pozůstalostní, jelikož se jedná o smlouvu mezi živými uzavřenou, a ježto předmět darování do pozůstalosti nenáleží (rozh. nejv. s. ze dne 11. února 1868 sb. »Gl. U.« 2987 a ze dne 18. června 1889 časop. »Centralblatt« 7, 391.).
Poplatky.
A) Z listin o darování na případ smrti zřízených obnáší poplatek Dary z milosti
z prvního archu 1 zl., z každého následujícího 50 kr. (p. s, 91, 101, 1. A, 1. popl. z.);
B) Z právního jednání, srov. čl. Darování 4, B. Poplatek z darování na případ smrti jest zapraviti teprve při nápadu dědictví (p. s. 91, poznámka 2. popl. z.). Co se týče otázky, zdali ve případě, když se vyměří zvýšený poplatek z darování na případ smrti za příčinou neoznámeného právního jednání, takovýto zvýšený poplatek rovněž jako jednoduchý teprve při nápadu dědictví zapraviti, nebo zdali jej ihned vymáhati sluší, bylo vytknuto, že v takovýchto případech zaznamenání a vymáhání poplatku teprve při nápadu dědictví pouze na jednoduchý poplatek se vztahuje, jelikož vyměření poplatku zvýšeného jest pokutou pro přestoupení zákonného předpisu a tudíž na tuto nelze použiti příznivějších ustanovení poznámky 2. p. s. 91. popl. z., kteráž se pouze na vlastní poplatek vztahuje (výn. min. fin. ze dne 21. září 1853 č. 30034).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Darování pro případ smrti. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 217-218.