Kotle parní a parostroje.

I. Parní kotle a parostroje jako předměty práv.
Parní kotle a parostroje tvoří příslušenství jisté budovy, pak-li s touto v takové souvislosti a takovém spojení jsou, že ku trvalému užívání této trvale slouží (§§ 294 a 297 o. o. z.); tak na př. když parní kotle a parní stroje v trhové nebo společenské smlouvě jako příslušenství jisté reality označeny jsou, anebo když způsob zřízení a zařízení toto zvláštní určení za příslušenství jasně a zřetelně naznačuje, nebo když účel dotyčné budovy žádnou pochybnosť o tom nepřipouští, že nejdůležitější části této tvoří, bez kterých budovy použito býti nemůže, jako ku př. parní stroj v parní prádelně neb v parním bělidle se nalézající (roz. ze dne 19. ledna 1859 č. 14439, časop. »Ger. Halle« r. 1859 č. 41.; ze dne 21. srpna 1860 č. 9419 časop. »Ger. Zeit.« r. 1861 č. 69 a z r. 1862 č. 18). Druhdy spornou otázku, zda-li určení těchto předmětů za příslušenství jisté budovy předmět zápisu do veřejných knih tvořiti může, jest hledě ku předpisu § 9 kn. ř. záporně zodpověděti. Roz. ze dne 3. listopadu 1875 č. 12078 sb. 6757 a ze dne 2. března 1880 č. 2392 sb. 7881 prohlašují knihovní vyznačení příslušenství za nepřípustné, jelikož jen práva vlastnická a ostatní věcná práva ku nemovitým věcem předmětem knihovního zápisu býti mohou. Parní stroje nepovažují se však za příslušenství budovy, jestliže se jen na zaměstnání nebo živnosť majitele vztahují a ku trvalé potřebě reality neslouží, z níž ostatně kdykoliv odstraněny a na jinou přeneseny býti mohou (roz. ze dne 22. června 1859 č. 6955 časop. »Ger. Zeit.« r. 1859 č. 120).
II. Právo živnostenské.
Výroba a opravování parních kotlů jest vázáno koncesí (§ 15. odst. 18. živ. ř.). Kdo chce výrobu a opravování parních kotlů osobně provozovati aneb převzíti technické řízení, musí se na úřadě živnostenském prokázati vysvědčením technického odborného ústavu o příslušných mechanicko-technických vědomostech a o předchozím zaměstnání v této živnosti (min. nař. ze dne 17. září 1883 č. 151 ř. z.). Min. vyn. ze dne 23. října 1883 č. 35010 vypočítává tato odborná učiliště. Kdo živnosť, při které se užívá parních strojů a motorů, provozovati chce, potřebuje ve příčině místností provozovacích (provozovárny) schválení živnostenského úřadu (§ 25 až 35 živ. ř.). Vedle přípustnosti provozovárny z příčin živnostensko-policejních dlužno přípustnosť z příčin stavebně policejních zcela samostaně posuzovati (nál. spr. s. dv. ze dne 25. května 1882 č. 1058, sb. »Budv.« č. 1417).
III. Předpisy policejní.
Bezpečnosť toho vyžaduje, aby pro podniky, které s nebezpečími pro osoby a jich majetek spojeny jsou, jistá zákonná bezpečnostní opatření stanovena byla. Ustanovení k tomu účelu vydaná jsou buď opatření preventivní, která se na řízení koncessní t. j. na živnostenskou provozovárnu a živnostenské provozování vztahují aneb jsou povahy policejní a obsahují pak předpisy ohledně zřízení výstroje a používání kotlů, dále přísné trestní předpisy ve příčině jednání předpisům odporujících; v obou případech jest zároveň nucená periodická prohlídka kotlů předepsána. Kotle lodí a lokomotiv podléhají pravidelně dohledu přísnějšímu.
1. Zákon ze dne 7. června 1871 č. 112 ř. z. týkající se předpisů o upotřebení parních kotlů nařizuje, že zkouška a periodická prohlídka těchto dle vůle stran buď státním úřadem ustanovým zkušebním komisařem, nebo, jestliže uživatel parního kotle jest členem jisté k tomu účeli utvořené společnosti, orgány této společnosti úředně k tomu autorisovanými, dle nařízení a předpisů pro ten případ stávajících, vykonány býti mají. Nařízení obchodního ministra ve srozumění s ministrem vnitra ze dne 1. října 1875 č. 130 ř. z. a ze dne 4. května 1883 č. 59 ř. z. obsahuje bezpečnostní opatření proti výbuchům parních kotlů; ve smyslu těchto nařízení jsou zodpovědnými:
a) vyrábitel za materiál, za sílu i způsob konstrukce parních kotlů, dále za to, že každý parní kotel jest opatřen jeho jménem, letopočtem a udáním, jak vysoko jest dovoleno páru v něm skutečně napínali;
b) uživatel kotle jest práv ze zachovávání předpisů, že na každém parním kotli předepsaná armatura se má nalézati a sice: nejméně jeden ventil bezpečnostní, správný a spolehlivý manometr, spolehlivý přístroj k napájení a nejméně dva přístroje ku měření stavu vody v kotli, a dále ručí za to, že žádný parní kotel, který více než 80 litrů vody obsahuje, nebyl dříve upotřeben, dokud předepsané zkoušce podroben a způsobilým uznán nebyl. Zkoušení parního kotle má se opakovati, když podstatná změna v konstrukci kotle nastala, když při opravě více než 20. díl povrchu kotle vyměněn byl, neb když se má kotle již upotřebeného v jiné provozovárnč živnostenské užívati; každý parní kotel má alespoň jednou do roka dle možnosti bez přerušení činnosti průmyslové prohlídce podroben býti. Ku obsluze nebo ku dohledu smí jen spolehlivých osob užito býti, které 18. rok věku překročily a které vysvědčením vysokou technickou školou, státem ustanoveným zkušebním komisařem parních kotlů aneb orgány některé společnosti státem ku přihlížení к parním kotlům autorisované stvrzeným dokázati mohou, že nabyly způsobilosti ku zacházení s parním kotlem. Nařízením min. obchodu a min. vnitra ze dne 8. června 1894 č. 108 ř. z. byl § 4 odst. 3 min. nař. ze dne 1. října 1875 č. 130 ř. z. doplněn v ten smysl, že vyzkoušení parních kotlů státi se má z pravidla na místě užívacím, a to oním (státním nebo společnostním) zkušebním komisařem parních kotlů, jemuž přísluší dozor ku kotlu. Ustanovení to nevztahuje se ku lokomotivám. Vyzkoušení na výrobišti může konáno býti ve smyslu zákona ze dne 7. července 1871 č. 112 ř. z. zkušebním komisařem, a je-li příští uživatel kotlu již znám a žádá-li jakožto člen společnosti pro zkoušení parních kotlů, aby vyzkoušení stalo se jejími orgány, může vykonáno býti také orgánem některé společnosti ku zkoušení parních kotlů státem autorisované.
2. Předpisy ohledně hrozícího nebezpečí.
a) Každý, kdo se doví, že používání jistého parního kotle stalo se nebezpečným, jest oprávněn úředním orgánům to oznámiti.
b) Povinny takové oznámení učiniti jsou osoby, které při obsluze neb užívání parních kotlů zaměstnány jsou, pakli jich sdělení uživateli nebo zřízenci jeho ohledně nastávajícího nebezpečí zůstalo bez výsledku. Řečené osoby ručí za každou škodu, která by vzešla tím, že opomenuly takové oznámení učiniti.
c) Nastal-li výbuch parního kotle, jest uživatel jeho povinen o tom okamžitě nejbližšímu úřadu bezpečnosti oznámení učiniti, kterýžto ihned o tom zpraví zkušebního komisaře vládou ustanoveného, za příčinou společného předsevzetí vyšetřování.
d) Komisař musí při značnějších nehodách, aneb vzešlo-li podezření, že příčinou toho byl trestní skutek, oznámiti to příslušnému politickému úřadu neb soudu; zatím však má učiniti veškerá opatření ku zjištění důkazního materiálu potřebná.
3. Nařízením ministerstva obchodu ve srozumění s ministrem vnitra a ministrem kultu a vyučování ze dne 15. července 1891 č. 108 ř. z. byla vydána ustanovení, jak prokázati sluší způsobilost ku obsluze parních kotlů a lokomobilních parních strojů, dále předpisy ohledně vykonání dotyčných zkoušek, sestavení zkušebních komisí, ohledně opakovacích zkoušek, dále zvláštní ustanovení o praktickém upotřebení, o oznámeních a výkazech, které ministerstvu obchodu předloženy býti mají, konečně ohledně uznání vysvědčení o zkouškách obsluhovačů strojů a strojníků, kteráž cizí úřady vydaly.
4. Nařízením ze dne 2. prosince 1893 č. 172 ř. z. byla obligatorni zkouška starých k opětnému použití ustanovených parních kotlů nařízena.
V. Ustanovení trestní.
1. Zlomyslné poškození parních strojů a kotlů jest bez ohledu na velikost’ škody zločinem veřejného násilí (§ 85 lit. c. tr. z. a § 362 lit. c. voj. tr. z.), rovněž úmyslné poškození lokomobily (nál. ze dne 7. března 1879 č. 14370), dále úmyslné poškození armatury k upotřebení parního kotle nutné, nebo přístroje k napájení (nál. ze dne 4. října 1890 č. 5319 sb. č. 13071).
2. Krádež těchto předmětů jest bez ohledu na cenu odcizené věci zločinem (§ 175, I, lit. b. tr. z.).
3. Poškození parních strojů a kotlů, pakli ze svévole, lehkomyslnosti nebo trestuhodné nedbalosti povstanou, jsou přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením (§ 318 tr. z.) dle voj. tr. z. přečinem (§ 575 voj.tr. z.).
4. Všechny skutky aneb opomenutí ohledně parních strojů a kotlů, které ve smyslu § 335 tr. z. k vině přičísti lze, jsou přečiny proti bezpečnosti života, které, bylo-li jen těžké tělesné poškození způsobeno, jako přečiny tuhým vězením od 6 měsíců do 2 roků a nastala-li smrť, vězením do 3 roků se trestají (§ 337 tr. z., § 601 voj. tr. z.).
5. Kdo nezachovává předpisy ohledně parolodí, parostrojů a kotlů parních vydané, jakož i ostatní nutná zvláštní opatření, trestá se dle § 335 tr. z. pro přestupek po případě pro přečin (§ 336 lit. c. tr. z.), dle voj. tr. z. vždy pro přečin (§ 600 voj. tr. z.). Opomenutí ohražení setrvačníku parním strojem hnaného, nejsou opomenutími předpisů o parostrojích (nál. ze dne 17. dubna 1882 č. 12693). Nešetření předpisů v min. nař. ze dne 1. října 1875 č. 130 ř. z. obsažených, spadá v obor pravomoci trestního soudu, pakli přístroje ku vyvozování páry (parní kotle) a nikoliv též přístroje k použití páry (ku př. v parním lihovaru užívané kádě ku spaření sladu) explodují (nál. ze dne 5. dubna 1878 č. 13489) Nezachování ustanovení jmenovaného min. nař. při nedopatřeních, která se při strojích parostrojem hnaných a strojích spojovacích naskytnou, není trestno ve smyslu trestního práva (nál. ze dne 15. prosince 1885 č. 9894 sb. č. 864; v témž smyslu: nál. ze dne 20. května 1889 č. 1902). K trestním úrazům při parních strojích vztahují se konečně ještě §§ 431, 432, 433 tr. z. a §§ 702, 703, 704 voj. tr. z.
Dle osnovy nového trestního zákona jest zničení neb poškození parních kotlů a strojů zločinem, po případě přečinem (trest: káznice od 5 do 20 roků neb vězení od 3 měsíců do 5 roků, § 357). Kdo jedná proti nařízením ohledně parních a jiných nebezpečných strojů а k nim potřebných přístrojů ku ochraně osobní bezpečnosti vydaným, má se vězením neb pokutou peněžní do 300 zl. potrestati (§ 472).
VI. Ustanovení stavebního řádu.
Dle stavebních řádů mají velké parní kotle dle možnosti od místnosti obytných býti vzdáleny. Od místností, v nichž se pracuje, musí místnosť pro parní kotle (nutné spojovací otvory vyjímaje) plnou zdí alespoň 60 cm. silnou odděleny býti, smí býti jen lehce kryty a jest naprosto zakázáno je překlenouti aneb nad nimi stavěti. Stavební řády rozeznávají: 1. velký kotel, 2. malý kotel a 3. kotlík.
Ad 1. Ku postavení velkých kotlů jest zapotřebí svolení stavebního úřadu. Ve příčině postavení malých parních kotlů, jichž se jednotlivě užívá, povolují se některá ulehčení.
Ad 2. Malé kotle, t. j. takové, jejichž průměr 1·2 m nepřesahuje a jež, naplní-li se až po známku označující zákonnou výšku vody, neobsahují více než 1·0 m3 vody a jichž parní tlak 6 atmosfer nepřesahuje, smí v obydlených domech a samy o sobě v dílnách postaveny býti, pakli bezprostředně nad nimi se nalézající místnosti obydleny nejsou, přesahuje li komín, který též obyčejným komínem býti může, alespoň výšku, kterou má hřeben střechy bezprostředně sousedících domů a zůstane-li kotel nejméně 3 metry od každé sousední hranice vzdálen. Ku postavení malých kotlů jest potřebí povolení stavebního úřadu.
Ad 3. Ve příčině zařizování kotlíků t. j. takových kotlů, jež nemají v průměru více než 0·8 m, jež naplněny vodou po zákonnou známku neobsahují více než 0·5 m3 a jichž tlak 4 atmosféry nepřevyšuje, platí předpisy pro zařizování ohnišť. Ku postavení jich netřeba zvláštního povolení stavebního úřadu. Většina stavebních řádů obsahuje ustanovení, že umístění parního kotle pod bytem neb dílnou bezvýminečně zakázáno jest (viz stavební řády pro Vídeň, Prahu, Krakov, Dolní Rakousy, Krajinu, Moravu, Solnohrady, Slezsko).
VII. Pojištění proti úrazu.
Všechny živnostenské neb hospodářské a lesní podniky, při kterých se parních kotlů neb takových hnacích strojů užívá, které silou živelní (větrem, vodou, parou, svítiplynem, elektřinou atd.) nebo zvířaty v pohyb se uvádí, jsou pojištění proti úrazu podrobeny (§ 1 č. 2 a § 11 zák. ze dne 28. prosince 1887 č. 1 ř. z. z r. 1888).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kotle parní a parostroje. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 167-171.