Velocipédy.

I. Význam.
Velocipéd jakožto nejmladší dopravní prostředek rozmohl se zvláště v době poslední v míře úžasné, což přičísti jest té okolnosti, že jednotlivec může bez nepoměrně značného nákladu opatřiti si k vlastní potřebě tak praktický prostředek dopravní; nemáť velocipéd býti jen sportem a zábavou — užívať se ho v poslední době i k účelům vojenským a osvědčil se jako výtečný prostředek pro případ služby k podávání zpráv o nepříteli v poli.
Nejstarší úřední nařízení o velocipédech jest vyhláška vídeňského policejního ředitelství ze dne 16. dubna 1869 č. 14 317/2167 (uveřejněná v Průchově »österr. Polizeipraxis«, Vídeň 1877 str. 400) nařizující, že se při jízdě velocipédy (na kolech) po chodníku a veřejných cestách odporoučí zvláštní pozornost, ježto obecenstvo ohroženo jest v bezpečnosti tělesné. Jízda na kole spadá v obor policie silniční i jest jednak zákonodárství zemskému přenecháno příslušná ustanovení pojati v řády policie silniční, jednak jsou i místní úřady bezpečnostní co do zvláštních místních poměrů příslušnými vydávati jízdní řády pro velocipédy. Dosud vydáno zákonných ustanovení pořídku. Sluší poznamenati, že zákonem ze dne 12. ledna 1891 č. 7 z. z. vložena byla pro království České, vyjímaje hlavní město Prahu, mezi § 9 a 10 dosud platného řádu policie silniční ze dne 15. června 1866 č. 47 z. z. tato ustanoveni: Při jízdě na kole smí se použíti jen jízdní dráhy. Velocipedista povinnen jest dáti pozor na chodce, dále předjíždí-li koně (ať jízdní nebo tažné) nebo setká-li se s nimi, zejména má již na vzdálenost nejméně 20 m. dáti znamení zvonkem, nebo píšťalou a plaší-li se koně, nebo kočí k opatrnosti vybízí, má velocipedista slézti — avšak nikdy v bezprostřední blízkosti koní — a pokud možno, ukrýti stroj před koňmi. Při jízdě společné smí velocipedisté jeti jen jednotlivě za sebou, potkávají-li chodce, jezdce nebo povozy. Zastupitelstva obecní měst mají právo při obstarávání místní policie zaváděti zvláštní Věci a právo věcné.
řády o jízdě na velocipédech ve třídách, ulicích a po náměstích v obvodu města a mohou k tomu cíli v některých ulicích jízdu na kole vůbec zapověděti. Vyhláškou místodržitelství král. Českého ze dne 27. ledna 1892 č. 914 doplněn byl předpisy o jízdě na kole se schválením min. vnitra prozatímní řád policie silniční o říšských silnicích v král. Českém uveřejněný vyhláškou místodržitelskou ze dne 21. června 1866 č. 49165 č. 54 z. z. Tato místodržitelská vyhláška má tatáž ustanovení jako shora cit. zemský zákon.
Zvláštní jízdní řády vydalo policejní ředitelství vídeňské a pražské pro obvod Vídně resp. Prahy; v nich jmenovitě se ukládá velocipedistům, aby opatřil si každý dovolenku, mírně jel, zachoval předepsaný směr jízdy na jízdní dráze a dále že velocipéd musí být opatřen zvonkem; dále zapovídá se jízda za silné mlhy, na tržištích nebo za většího hromadění lidí, při pohřebních průvodech atd. V předních městech založeno mnoho spolků a ústavů (klubů atd.) k pěstování a poznesení jízdy na velocipédech.
II. Otázky práva trestního.
Dle zprávy ze soudní síně (uveřejněné v jednom časopise v r. 1894) dožádána prý byla generální prokuratura vídeňským vrchním zastupitelstvem státním, aby co nejdůrazněji vystupovala proti soudním rozsudkům, kteréž spočívají na příliš mírném pojímání viny velocipedistů v značné míře ohrožujících veřejnou bezpečnost. Případ byl tento: Obžalovaný přejel čtyřletého chlapce velocipédem, při čemž chlapci těžce ublíženo na těle; obžalovaný byl osvobozen v první stolici i ve druhé, načež dvůr kasační ku stížnosti generálního prokuratora na zachování zákona vznesené nalezl právem, že zákon (§§ 341, 427 a 335 o. zák. trest.) porušen byl těmito rozsudky osvobozovacími.
Jistého velocipedistů, jenž na kole jel v živé ulici neobyčejně rychle, ale nikomu neublížil, osvobodil soud okresní; odvolací instance však odsoudila jej na 8 dní vězení pro přestupek proti bezpečnosti tělesné dle §431 zák. trest; ku zmateční stížnosti vznesené generální prokuraturou k zachování zákona nalezl kasační dvůr rozsudkem ze dne 29. dubna 1896 ad č. 4964 velocipedistu vinným dle § 427 zák. trest, a odsoudil jej k peněžité pokutě 25 zl. Dvůr kasační poznamenal při této příležitosti v rozhodovacích důvodech, že při nastalém ohrožení života nebo tělesné bezpečnosti třetích osob dlužno vinu velocipedisty shrnouti pod hledisko §431 zák. trest.; bez tohoto ohrožení pak pod hledisko § 427 zák. trest. (srv. časop. »Jurist. Blätter« ze dne 23. srpna 1896 č. 34).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Velocipédy. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 439-440.