Živnost řeznická.

Živnost řeznická jest řemeslná živnost, která zařaděna jest mezi živnosti v § 53 živn. řádu uvedené jakožto živnost nuceným provozováním povinná a proto se s provozováním jejím nesmí přestati podle libosti, a musí zamýšlené přerušení provozování 4 neděle napřed býti ohlášeno živnostenskému úřadu. Naskytuje se otázka, má-li živnostenský úřad také při řeznické živnosti naříditi, aby vyznačila ceny vzhledem na kvantitu a kvalitu podle § 52 živn. řádu. Rozh. min. vnitra ze dne 23. března 1885 č. 2891 pronáší se ve příčině této otázky v podstatě v ten smysl, že uspořádání cen masa podléhá na základě § 51 řádu živn. ovšem příslušnosti živnostenského úřadu, avšak stanovení takovéhoto tarifu nepojímá v sobě již nutnost toho, aby se vytkla poměrná váha t. zv. přívažku při mase, ježto maximální tarif, byl-li v nějaké obci zaveden jakožto nutné opatření všeobecně užívané, právě jen nejvyšší přípustnou cenu určitého zboží znamená a vůbec nemůže se odnášeti k rozlišování a taxativnému výpočtu oněch jednotlivých částí, které se považují za příslušenství tohoto druhu zboží.
I. Objem živnosti řeznické.
1. Obchodní a živnostenská komora ve Vídni kladně rozřešila otázku, zda tak zv. vykrajování kostí má se počítati k živnosti řeznické a je-li tudíž průkazem způsobilosti vázána. Živnost řeznická.
2. Co se týče vymezení práv živnosti řeznické a uzenářské navzájem prohlásila obch. a živn. komora vídeňská v dobrozdání svém, že podle specialisování dnes ve všech oborech živnostenského života značně se jevícího zabývají se řezníci vůbec jenom zřídka porážením vepřů a obecenstvo všude může potřeby své opatřovati úhlednými výrobky uzenářské živnosti. Jinaké jsou však poměry na venkově, kde v četných místech, ba v okolí jeho daleko široko není ani jediného uzenáře a řezníci dílem v zájmu obecenstva samého, dílem i proto, že tak značného objemu živnost jejich pravidelně nemívá, jsou nuceni vedle hovězího masa i vepřové maso prodávati a proto tudíž i porážeti vepře, což by nebylo možno bez značných ztrát vzhledem k nenáhlému malému odbytu, kterýž by měla v zápětí zápověď, že řeznické živnosti přísluší jen právo prodávati čerstvé neuzené maso. Komora neuznává proto také za nutné, aby se na venkově stanovila zevrubná pravidla o vymezení obapolných živnostenských oprávnění řezníků a uzenářů příslušejících.
3. Co se týče otázky, zda řezníci jsou oprávněni rozpouštěti lůj, vyslovila se obch. a živn. komora ve Štýrském Hradci v ten smysl, že v rozpouštění loje spatřovati dlužno pouze záchranu, která řezníku usnadňuje, aby lůj mohl prodati tehdy, až by se mu zdály poměry na trhu příznivějšími. Z toho jde, že podle názoru komory řezníci jsou oprávněni převářeti lůj.
4. Řezníkům výhradně přináleží prodej hovězího, telecího a jehněčího masa, dále pak právo porážeti vepře a prodávati čerstvé vepřové maso a sádlo (výn. min. vnitra v dorozumění s min. obch. č. 12137, věst. min. vnitra z roku 1885).
5. Co se týče otázky, smí-li zemědělci (hospodáři) zpeněžovati dobytek svůj sami ho vysekávajíce a maso jeho prodávajíce, poznamenává obch. a živn. komora v Plzni, že zabíjení, vysekávání a prodej v malém čerstvého masa uzavírá v sobě jednání, kteréž po živnostensku provozováno jsouc, jeví se býti zasahování do živnostenských práv řezníků, a že takovéto zaměstnání zemědělců nedá se subsumovati pod ustanovení článku V. sub a) vyhlašovacího patentu k živnostenskému řádu.
6. Otázka, smí-li řezník obchodovati suchými nebo naloženými rybami, byla zodpověděna obch. a živn. komorou v Celovci v ten smysl, že řezníci, kteří neprovozují zároveň rybářství, jsou oprávněni k tomuto obchodu v té případnosti, když zvláště tento obchod ohlásí.
II. Koňské řeznictví.
Otázka, zdali koňské řeznictví ve smyslu ministerského nařízení ze dne 30. června 1884 č. 110 ř. z. má býti považováno za řemeslnou živnost, byla popřena od obchodní a živnostenské komory ve Vídni, poněvadž podle názoru komory onen výpočet řemeslných živností v min. nařízení ze dne 30. června 1884 č. 110 ř. z. uvedený má ráz přísně taxativní (nikoli tedy příkladný, demonstratívni) a že pouze živnost řeznická v něm jmenována jest, čímž však nelze vyrozumívati koňské řeznictví; ježto dále není potřebí k zabití koně do jatek přivedeného zvláštní dovednosti, a poněvadž konečně ku zpracování koňského masa, které skoro jenom do uzenek se obyčejně dává, není potřebí větších nějakých vědomostí; neboť při této manipulaci netřeba se ohlížeti ani na formu jednotlivých kusů ani na to, čeho vlastně řezník si všímati musí, nýbrž roz- Živnost řeznická.
hodným jest jen, aby maso od sádla a kostí podle libosti spracovatele bylo odděleno.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnost řeznická. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1093-1095.