Živnosti kovářské.

Živnosti kovářské náležejí k živnostem řemeslným.
I. Dle dvorního nařízení ze dne 5. září 1785 zařaděni byli všichni řemeslníci zpracující ocel a železo ve tři třídy s tím ustanovením, že má býti každému mistru náležejícímu do některé z tříd těchto bez závady dovoleno zhotovovati dle libosti veškero zboží sem spadající. Tyto tři třídy jsou:
1. Třída kovářů věcí hrubých a řezaček, k níž se počítaly tyto živnosti:
a) hamerníci;
b) kováři kyjů, šrotýři, kosaři, mečíři, klikaři, pilaři a sekýrníci;
c) kováři zabývající se výrobou řezaček na slámu, kruhadel (na zelí), pořízů a břitev.
2. Třída kovářů věcí jemných a ocelových.
3. Třída kovářů zpracovávajících zámky, železo a plech.
II. Vedle zvyklostí postupem času se vyvinuvších oprávněni jsou kováři obstarávati veškery práce odnášející se k okování vozů, saní, ručních (tahacích) vozíků, dvoukoláků, bran a pluhů; dále smí zhotovovati řetězy, sekery, motyky, lopaty, rýče, třínožky, rožně, jakož i práce pro kamenníky, mlynáře, zvonaře, tiskaře a zbrojíře, konečně práce na dveřích (bez zámku) u stodol, stájů, hospodářských budov a veškery ony práce, které pravidelně obstarávají nebo aspoň správku jejich přijímají tesaři. Ku hotovení jistých předmětů, jako klíčů, skob atd. k budovám, kádím a škopkům, dále mříží všeho druhu, ploten na kamna, obstarávání prací studnařských, broušení kladiv zednických atd. jsou oprávněni jak kováři, tak i zámečníci (obch. a živn. komora linecká, sb. Freye a Mareše č. 1084).
III. Rozsah živnosti kovářů věcí hrubých, neboli hamerníků, jak se v četných krajinách též říká, spadá zpravidla v jedno s rozsahem živnosti, kterouž provozují kováři vozů, a proto též prohlášeny byly tyto živnosti ministerstvem obchodu ve shodě s ministerstvem vnitra ve smyslu § 1 odst. 2 zákona ze dne 15. března 1883 č. 39 ř. z. za živnosti řemeslné. Ministerským nařízením ze dne 10. listopadu 1886 č. 159 ř. z. Živnosti kovářské.
zahrnuty byly s obměněním bodu 42. nařízení ze dne 30. června 1884 č. 110 ř. z. (týkáť se toto nařízení názvů řemeslných živností) tyto živnosti v označení společné: »Kováři věcí surových nebo-li hrubých a vozů«. Zaměstnání hamerníků záleží povýtce ve zpracování železa (ocele, mědi a mosazi) v přerozmanité předměty. Okování vozů nenáleží ve vlastní obor činnosti hamerníků, a jest naopak oprávněním kolářů. Avšak na venkově, jakož i v menších osadách, kde začasté daleko široko není kovárny ani kolárny, obstarávají od pradávna hamerníci i kolářské práce, jelikož jinaké práce v řemeslo jejich spadající nestačí vesměs k jich výživě (obch. a živn. komora Budějovická, sb. Freye a Mareše č. 1111).
IV. Živnost cvočkářská přináleží k živnosti kovářů věcí hrubých a dlužno ji rovněž považovati za živnost řemeslnou; vyhledává se tedy k nastoupení jejímu, pokud se neprovozuje ani po továrnicku, ani jako průmysl domácí, průkazu zvláštní způsobilosti (výn. min. obchodu ze dne 21. května 1889 č. 44244 z r. 1888). Cvočkáři jsou též oprávněni ku výrobě kosiříků, železných kol i s čípky, kotvic a jiných velkých skob, jakož i hřebů kteréhokoli způsobu a druhu (obch. a živn. komora budějovická, sb. Freye a Mareše č. 1121).
V. Nožíři náleží ke skupině kovářů věcí jemných (viz čl. Živnost nožířská).
VI. Živnost řetěznická tvoří zvláštní odbor živnostenský a nesluší ji zařaďovati k živnostem řemeslným (obch. a živn. komora vídeňská, sb. Freye a Mareše č. 1117).
VII. Živnost domácích kovářů.
Objem této živnosti jest velice sporný; z důvodu tohoto podala r. 1891 obchodní a živnostenská komora vídeňská dobrozdání, v němž uznána byla zákonná úprava domácího kovářství za nezbytnou potřebu а k účelu tomuto učinila vzpomenutá komora tyto návrhy:
1. Zřízení domácí kovárny budiž vázáno ohlášením u živnostenského úřadu a žádáno schválení provozovárny ve smyslu § 25 živn. ř.
2. Jestliže v domácí kovárně chovati se budou pomocníci ku výkonu podkovářství, budiž aspoň při jednom dělníku podán průkaz způsobilosti podkovářské a dělník tento zodpověden budiž v mezích oboru své působnosti úřadům.
3. Držitelé domácích kováren nesmí míti učňů.
4. Domácí kováři nechť jsou oprávněni jen prováděti práce pro vlastní potřebu a každá práce pro cizí potřebu nechť se jim zapoví.
5. Dohled nad domácími kovárnami, jež o udržení mají osoby soukromé, budiž svěřen úřadu živnostenskému ve smyslu ustanovení vydaných o provozování kovářství domácího.
6. Přestupky předpisů vydaných k uspořádání domácího kovářství, jakožto přestupky řádu živnostenského buďtež trestány peněžitými pokutami až do 400 zl. a v případě opětného provinění pak i odnětím práva míti a provozovati domácí kovárnu (srv. k tomu sb. Freye a Mareše č. 1116).
VIII. Živnost podkovářská (viz tento čl.).
IX. Objem živnosti pokud jde o výrobky jednotlivé.
Kováři jsou oprávněni zhotovovati železné hospodářské nářadí a stroje (obch. a živn. komora pražská; sbírka Freye a Mareše č. 1091), jakož i dále obstarávati menší správky na železné konstrukci hospodářských a jiných strojů (sb. Freye a Mareše č. 1093). Kovář nemůže se obejíti Živnosti kovářské.
nehledě ku prací podkovářským — bez přispění koláře, jako s druhé strany ani kolář není s to, by výrobky své zhotovil bez pomoci kováře. Rozdíl mezi oběma spočívá v pracovním materiálu; jeden používá železa, druhý dřeva; jeden potřebuje k úplnému pořízení svých výrobků druhého a proto platí o živnosti jejich v neobmezeném rozsahu § 37 řádu živn. Oba dva potřebují však opět sedláře a smějí proto i chovati a upotřebiti pomocníků sedlářských. Kovář i kolář oprávněn jest k zhotovení vozů právě tak jako i ten, kdo stavbu vozů jen přihlásil za živnost (obch. a živn. komora budějovická, sb. Freye a Mareše č. 1104).
Co se týče té otázky, jsou-li kováři oprávněni hromosvody dělati, neshodují se dobrozdání jednotlivých obchodních a živnostenských komor; většina z nich (komora liberecká, štýrsko-hradecká a olomoucká) rozhodla k otázce této v příznivém smyslu, kdežto zase obchodní a živnostenská komora v Lubnu rozhodně zamítla možnost tohoto oprávnění jich, jako důvod uvádějíc to, že hotovení hromosvodů tvoří zvláštní odbor předpokládající zvláštní vědomosti; s dobrozdáním tímto dlužno souhlasiti již z toho důvodu, jelikož označení »kováři věcí hrubých« nezbytně k tomu poukazuje, že takovéto práce náležejí k oněm konstrukcím, jež v první řadě provádějí mechanikové a ovšem i zámečníci.
Kováři oprávněni jsou zhotovovati svářené a kované mříže, avšak nejsou oprávněni ku výrobě mříží nákladných a ozdobných (Luxusgitter — srv. obch. a živn. komoru štýrskohradeckou, sbírka Freye a Mareše č. 1097). Jelikož jsou kováři oprávněni jedině prováděti hrubší práce ze železa, nesmí obstarávati stavbu plotů k zahradám, zvony, železné dvéře, správky na plechových kamnech a pod. (obch. a živn. komora opavská, vídeňská a linecká — srv. sbírku Freye a Mareše č. 1099, 1100, 1101). Kováři jsou oprávněni vésti obchod kosami a srpy (obch. a živn. komora chebská, sbírka Freye a Mareše č. 1106).
X. Průkaz způsobilosti.
K samostatnému provozování a nastoupení:
a) živnosti kovářů věcí jemných a živnosti nožířské opravňuje vysvědčení na odhadnou z odborných škol v Celovci, v Hradci Královém, v Chomutově a ve Štýru, jakož i mechanicko-technická škola odborná při státní průmyslové škole v Praze (srv. č. 3 min. nař. ze dne 17. září 1883 č. 150 ř. z.), dále mistrovská škola pro mechanicko-technické živnosti při státní průmyslové škole v Bílsku (srv. min. výn. ze dne 20. října 1887 č. 121 ř. z.); dále mistrovská škola při české státní průmyslové škole v Brně (srv. min. nař. ze dne 25. března 1891 č. 50 ř. z.); mechanicko-technická škola mistrovská při německé státní průmyslové škole v Plzni a mistrovská škola pro mechanicko-technické živnosti při české státní průmyslové škole v Plzni (srv. min. nař. ze dne 13. září 1897 č. 219 ř. z.), konečně mistrovská škola pro mechanicko-technické živnosti při německé státní průmyslové škole v Brně (srv. min. nař. ze dne 26. července 1899 č. 134 ř. z.); co se týče dále:
b) živnosti kovářů hrubých: odchodné vysvědčení mistrovské školy při státní průmyslové škole v X. obecním okresu vídeňském opravňuje nastoupiti řemeslnou živnost kovářů věcí hrubých (kromě živnosti kovářů vozových — srv. shora již cit. min. nař. ze dne 29. května 1893 č. 97 ř. z.), dále vysvědčení mistrovské školy pro mechanicko-technické živnosti při české státní průmyslové škole v Plzni (cit. min. nař. ze dne 13. září Živnosti kovářské.
1897 č. 219 ř. z.) a konečně totéž oddělení stávající při německé státní průmyslové škole plzeňské (srv. cit. min. nař. ze dne 26. července 1899 č. 134 ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Živnosti kovářské. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 1014-1017.