Diurnisté

náležejí ku kancelářskému personálu, jehož úřady za diurnum ku písařským pracím používají. Poměr diurnistů ku státu nebo ku samosprávné korporaci, u jichž úřadů jsou zaměstnáni, jest ryze soukromoprávní. Práva a povinnosti jich dlužno tedy posuzovati dle ustanovení všeob. obč. zákonníka o smlouvě námezdní. Úřady státní mají diurnistů jen ku pracím písařským užívati; toliko výjimkou mohou býti ku manipulačním pracím kancelářským úředníkům na výpomoc přiděleni (§ 53 nař. min. vnitra a spravedl. ze dne 17. března 1855 č. 52 ř. z.). Podobně mohou v zastoupení státních úřadníků samostatně na komise vysýláni býti, nebo jako pomocníci zapisovatelů, nebo jako průvodčí státním úředníkům přiděleni býti (viz čl. Diety). Diurnisté, ačkoliv nejsou úředníky, mohou býti nicméně vzati do přísahy pro výkon služební, k němuž přibíráni bývají. Následkem toho nemohou služby, jež toliko za diurnum se konaly, vpočteny býti do výslužného (nál. říš. s. ze dne 21. dubna 1879 č. 71 sb. »Hye« č. 180). Neutěšené postavení diurnistů, zvláště nedostatek nároků na pensi vzbudilo hnutí k tomu směřující, by diurnisté do svazku státních úředníků byli pojati, čímž by jednak nároku na výslužné, jednak i titulu »úředníci výpomocní dosáhli.«
Daň:
Denní mzda za práce a služby spadá dle jasného ustanovení § 4 pat. o dani z příjmu pod předpisy pro II. třídu příjmů platné, vybírá se tedy daň Z denní mzdy, pokud roční příjem její obnos 630 zl. r. m. převyšuje. (Výn. min. fin. ze dne 25. února 1850 č. 32697.)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Diurnisté. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 273-274.