Bezvěrci.

I. Pojem. B. jsou osoby, jež nejsou příslušníky ani církve ani společnosti náboženské zákonem uznané. Bezvěrci, které nelze stotožňovati s ateisty, přisahají rovněž (»k Bohu všemohoucímu«) dle téže znělky přísežní, jako ostatní osoby věřící s tím pouze rozdílem, že se vynechají obřadnosti pro jednotlivá vyznání předepsané, na př. kříž a svíčky, thora atd. Tyto obřadnosti se nepřipouštějí, i když strana prohlásila, že je vykoná. (Roz. nej v. s. dv. ze dne 1. května 1872, č. 4310. Kn. jud. č. 73.)
II. Právní poměry bezvěrců upravuje zák. ze dne 9. dubna 1870 č. 51. ř. z. způsobem následujícím:
1. Manželství uzavírají bezvěrci před úřadem politickým (před okresním hejtmanstvím, ve městech s vlastním statutem obecním před magistrátem) (§ 1. jmen. z.), kterýž předsebéře též ohlášky a v případě rozvodu pokouší se o smír. Příslušnost úřadu politického řídí se bydlištěm snoubenců neb manželů. Stejným způsobem mohou uzavříti manželství před úřadem politickým osoby, jež se zdráhá správce duchovní ohlásiti neb oddati. (Viz čl. Manželství občanské, § 1., a čl. II. zák. ze dne 25. května 1868 č. 47. ř. z.) — Pokud se týče překážek manželství platí pro bezvěrče pouze ty, jež stanoví o. o. z. Protož nemohou bezvěrci uzavříti sňatek s osobami vyznání křesťanského, ježto dle § 64. o. o. z. nemohou křesťané s nekřesťany ve smlouvy manželské vcházeti. (Roz. nejv. s. ze dne 22. listopadu 1892 č. 18594., časopis »Juristische Blätter« 1893 č. 12.) Chce-li tedy křesťan sňatek uzavříti s nekřesťanem, jest nucen buď přestoupiti ku nějaké společnosti náboženské nekřesťanské, neb se prohlásiti bezvěrcem. Při rozloučení manželství jsou bezvěrci na roveň postaveni nekatolickým křesťanským souvěrcům (§ 2. cit. z. §§ 115., 116. o. o. z.), což platí nejen když obě strany jsou bezvěrci, nýbrž i tehdá, je-li bezvěrec oddán s osobou příslušící církvi nebo některé společnosti náboženské státem uznané. (Roz. nejv. s. ze dne 30. září 1879, časopis »Gerichts-Zeitung« 1879 č. 88., a ze dne 13. dubna 1880 č. 7589. a 7934. sb. »Gl. U.«
2. Děti bezvěrců. Zákon ze dne 25. května 1869 č. 49. ř. z. stanoví, že ten z rodičů, jemuž přísluší právo dítko vychovávati, určuje též vyznání náboženské dítěte. Dítky až do 14 let musejí náležeti některému náboženství zákonem uznanému, a mají též v tomto náboženství býti vychovávány (§ 1. odst. 4. cit. z.) — Dítky školní, jež náležejí společnosti náboženské zákonem uznané, mají se vyloučiti z domácích cvičení vyznání náboženského zákonem neuznávaného (nál. říš. s. ze dne 20. dubna 1880 č. 68. Hye č. 21.). — Prohlásí-li se jeden aneb oba rodiče, po případě matka nemanželská za bezvěrče, nestanou se děti bezvěrci, ježto ustanovení čl. 2. z. ze dne 25. května 1868 č. 49. ř. z., týkající se změny náboženství nevztahují se na prohlášení se bezvěrcem (nál. spr. s. dv. ze dne 18. dubna 1884 č. 668., Budwinski 2094.).
3. Bezvěrci pohřbívají se na hřbitově věřících, není-li ovšem v obvodu obce místní zvláštního hřbitova pro bezvěrče (§ 12. zák. ze dne 25. května 1869 č. 49. ř. z.).
4. Matriky. Zákon ze dne 9. dubna 1870 č. 51. ř. z. a nař. min. ze dne 20. října 1870 č. 128. ř. z. obsahují o vedení matrik bezvěrců následující ustanovení:
Matriky vede okresní hejtmanství, po případě magistrát. Příslušnost: řídí se dle místa, kde se porod neb úmrtí udály (§ 3.).
Každý porod neb úmrtí musí se nejdéle do 8 dnů úřadu oznámiti; při porodu má se zároveň udati příjmení, které se dítku dalo neb dá.
Tato povinnosť přísluší při porodu v první řadě manželskému otci, je-li nepřítomen neb není-li mu to možné, neb je-li dítě nemanželské, lékaři neb bábě porodní; stal-li se porod bez nich, jest k tomu povinen ten, v jehož bytě se dítě narodilo. Není-li tu ani jediné z těchto osob, jest matka dítěte povinna, oznámení učiniti.
Oznámení úmrtí přísluší v první řadě manželi žijícímu, pak příbuzným a posléze tomu, v jehož bytu osoba zemřela (§ 5. jmen. z.). Opomenutí těchto nařízení, nad jichž šetřením bdí okresní hejtmanství a představený obce, tresce se pokutou až do 50 zl., v případě nedobytnosti vězením až do 5 dnů (§ 6. jmen. z.).
Pro sňatky bezvěrců nejsou zřízeny zvláštní matriky, nýbrž sňatky jich zanášejí se do matrik o sňatcích občanských vedených (§ 2. nař. min. vn. kultu a vyuč. a spr. ze dne 20. října 1870 č. 128. ř. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Bezvěrci.. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 89-90.