Dr. JUR. et phil. Fritz Flandrak: Die Praesumtionen im Strafrecht.

Manz’sche Verlags- und Universitätsbuchhandlung, Vídeň 1933, stran 140, cena S 7.50. — V nové Flandrakově práci máme před sebou poutavé zpracování jednoho z nejvíce zanedbaných oborů trestního práva. Zatím co v občanském právu je problém praesumpcí čili domněnek dosti propracován, schází pro oblast trestního práva příslušná literatura skoro úplně. Kniha Flandrakova chová tedy v sobě kromě předností, plynoucích se zdařilého zpracování tématu též značnou dávku originality. — O praesumpci jde v trestním právu vždy, »když zákonodárce stanoví jako podmínku trestní sankce jiné skutečnosti, než na nichž mu opravdu záleží«. Jasněji nám problém vysvitne, přistoupíme-li k němu s druhé strany: zákonodárce chce dosáhnouti jistého účelu, na příklad bezpečnosti života a majetku na frekventovaném místě a volí k tomu jako prostředek normu, která stanoví trest na jednání tomu účelu se příčící, tedy na jednání zmíněnou bezpečnost ohrožující. Má na vůli, aby skutkovou podstatu vymezil zcela obecně tak, že potrestán bude každý, kdo se chová tak, že ohrozí bezpečnost na určitém místě. Je však též možnost, že se dá odraditi potížemi, které v praksi důsledkem příliš obecné skutkové podstaty snad vyvstanou, a omezí se na to, že jako podmínku trestnosti stanoví na příklad jízdu rychlejší než 10 km za hodinu na onom místě. Zákonodárce má totiž za to, že z jízdy rychlejší než 10 km/hod. možno usuzovati na její nebezpečnost, a té chce právě zabrániti. Ve stanovení maximální přípustné rychlosti shledáváme praesumpci, vyjadřující a nahražující nám vlastní důvod, proč na jisté jednání stanoven byl trest. Tímto důvodem bylo zabezpečení provozu na jistém místě. — K praesumpcím se v trestním zákonodárství uchylujeme proto, abychom ulehčili důkaz, že rozhodné skutečnosti v daném případě nastaly, jak toho žádá zájem na jednotnosti rozhodování, současně se však musíme smířiti se skutečností, že pomocí praesumpce můžeme svůj ideál jen neúplně vyjádřiti. Záleží-li nám — abychom zůstali u našeho příkladu — na bezpečnosti dopravy, pak pevným stanovením maximální hranice rychlosti jednak nevystihneme všech případů, kdy jízda byla nebezpečná, protože rychlost není jedinou složkou nebezpečnosti jízdy, na druhé straně pak nepotrestáme ty, kteří, maximální hranici nepřekročivše, přece bezpečnost ohrozili. — Tenor Flandrakovy kriminálně-politické práce je v tom, aby praesumpce, v nichž spatřuje, často ovšem nutné, zlo v moderním trestním právu, byly redukovány na minimum. Měřítkem při této reformě jest mu poměr mezi užitkem praesumpce, jevícím se v ulehčení důkazního břemene, a mezi škodou jí způsobenou, záležející v tom, že jen neúplně vyjadřuje to, co jsme jí chtěli vyjádřiti. Kritice platných předpisů rakouského, a tedy ve značné míře i čs. trestního práva, s tohoto hlediska věnuje pak autor valnou část své zajímavé publikace.
Kert.

Citace:

Dr. Jur. et phil. Fritz Flandrak: Die Praesumptionen im Strafrecht.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 3, s. 153-154.