Osud Versaillské smlouvy.

V Německu byl vydán dne 16. března 1935 zákon, jímž se zavádí branná povinnost a stanoví výše armády (36 divisi). Je to výslovné porušení předpisů. V. části mírové smlouvy versaillské, jichž se Německo zavázalo dbáti. Čl. 160. zmíněné smlouvy povoluje Německu armádu o 10 divisích, v článku 113. pak se Německo zavázalo, že zruší bez časového omezení obecnou povinnost vojenskou a nahradí ji doplňováním armády dobrovolníky s povinností ke dvanáctileté nepřetržité službě. Je to porušení mezinárodního práva, jak je výslovně charakterisováno v předmluvě Úmluvy o společnosti národů, jejímž je Německo členem. Otevřeným porušením těchto smluvních závazků mezinárodních vzniká otázka, zdali se dne 21. října 1935, to jest po uplynutí dvou let od německého oznámení o vystoupení ze Společnosti národů, stane toto vystoupeni právně účinným. Neboť článek 1 Úmluvy o společnosti národů stanoví, že »každý člen Společností může dvě léta po předchozím oznámení vystoupiti ze Společnosti pod podmínkou, že splní do té doby všechny své mezinárodní závazky«. —ý.

Citace:

Osud Versailleské smlouvy. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1935, svazek/ročník 16, číslo/sešit 7, s. 318-318.