Č. 5145.

Obecní úředníci: Jsou úředníci obecní elektrárny obecními úředníky podle zákona č. 443/1919?
(Nález ze dne 24. listopadu 1925 č. 15416/24.)
Prejudikatura: Boh. 119, 699, 701, 1884 adm. a j.
Věc: Josef L. a spol. ve Št. proti moravskému zemskému výboru stran udělení definitiva.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: ----
Spor jest o to, zdali st-lům přísluší charakter obecních úředníků, na něž vztahují se předpisy zákona z 27. července 1919 č. 443 Sb., zejména předpis § 8 tohoto zákona. Žal. úřad zodpověděl otázku tuto záporně a uvedl na odůvodnění výroku svého, že ustanovení §u 8 zák. č. 443/1919 vztahuje se jen na ony zaměstnance, kteří, jsouce ustanoveni na místech systemisovaných jako místa úřednická, obstarávají služ. výkony vyššího druhu u obce jako své výhradné povolání, že však st-lé byli přijati do služeb měst. elektrárny správní radou elektrárny, že pojištěni jsou pro případ pensionování u všeob. pens. ústavu a že nejsou ustanoveni na systemisovaných místech, že tedy neplatí pro ně předpisy zákona č. 443/19. ---
Jde o zaměstnance měst. elektrárny, tedy měst. podniku. Poměr takovýchto zaměstnanců posuzovati jest dle předpisů platných pro úředníky obecní (srovn. nál. Boh. 119 adm.). Na Moravě platí v tomto směru předpis §u 31 mor. obec. zříz. a zákon č. 443/1919.
Podle §u 31 ob. zříz. mor. má výbor přidati obecnímu představenstvu dle potřeby určitý počet osob, aby konaly práce, které sluší konati představenstvu. Shledal-li by výbor toho potřebu, aby se k tomu cíli zřídili zvláštní úředníci a služebníci, má stanoviti, kolik jich má býti. Tím naznačuje ob. zřízení rozdíl mezi zaměstnanci ustanovenými na místa systemisovaná v organismu služby obecní, jako relativně trvalé instituce a mezi pouhými silami pomocnými, jichž služ. postavení se tohoto systemisovaného pevného podkladu nedostává, které nalézají se tudíž jen ve smluvním poměru k obci.
Za úředníky ve smyslu obecního zřízení sluší dle toho pokládati osoby, které ustanoveny byly ve služ. postavení k obci na místa systemisovaná v úředním organismu oebcním a vykonávají službu tu jako svoje povolání a jako práce vyššího druhu ve správě obecních záležitostí (srovn. na př. nález Boh. 699 a 1884 adm.). Pro rozhodnutí otázky, přísluší-li zaměstnanci charakter obecního úředníka ve smyslu zákona, jest rozhodným jedině úmysl a vůle ob. zastupitelstva, projevená při ustanovení toho kterého zaměstnance nebo později, ustanoviti jej ob. úředníkem. Na to však lze souditi jedině tehdy, když ob. zastupitelstvo zaměstnance buď přímo a výslovně jako »ob. úředníka« označilo, v čemž ovšem dlužno zároveň spatřovati systemisování místa pro funkci zaměstnanci tomu svěřenou, buď nepřímo, že jej ustanovilo na místo, které v organismu obecní služby bylo ať již dříve, aneb současně nebo později obecním zastupitelstvem systemisováno jako místo úřednické (viz na př. nál. Boh. 701 a 1884 adm.).
Pro úkony, které stěžovatelům byly svěřeny, mohlo býti zřízeno místo úřednické, úkony ty mohly však také býti obstarávány osobou jinak ustanovenou. Není sporno, že st-lé nebyli vůbec ob. zastupitelstvem ustanoveni ob. úředníky a že místa st-li zastávaná nebyla před jich ustanovením ob. zastupitelstvem systemisovaná jako místa úřednická. Nesporno jest, že st-lé dosazeni byli na svá služ. místa správou měst. elektrárny na základě ustanovení bodu 4 č. 4 jednacího řádu, na němž se usnesla měst. rada a ob. výbor ve Š. v sezení dne 10. dubna 1911 konaném. Cit. bod 4 č. 4 zní: »Správní radě náleží přijímání a propouštění provisorních zaměstnanců, kdežto definitivní ustanovení jest vyhrazeno schválení obecního výboru.« Tímto předpisem jednacího řádu zmocnil ob. výbor správní radu elektrárny ku přijímání pouze provisorních zaměstnanců, nestanovil však při tom ani funkce, které takto ustanovenými zaměstnanci zastávány býti mají, ani počet zaměstnanců, kteří přijati býti mají. Uvedeným ustanovením jednacího řádu dána byla správě elektrárny možnost udržovati počet zaměstnanců a pověřiti přijaté zaměstnance funkcemi, jež odpovídají časové potřebě a agendě podniku, tedy, zvýšila-li se potřeba a agenda podniku, zvýšiti počet zaměstnanců, v opačném případě pak jej snížiti a za tím účelem ustanovovati zaměstnance v elektrárně pouze na dobu přechodnou. Proto vyhradil si definitivní ustanovení zaměstnanců těch. Z toho, že st-lé přijati byli do služeb měst. elektrárny správou elektrárny a z dotčeného ustanovení jednacího řádu, na základě jehož st-lé ustanoveni byli, nelze dovoditi úmysl ob. výboru, systemisovati místa st-lům propůjčená jako místa úřednická. Naopak z toho, že ob. výbor v jednacím řádu si def. ustanovení zaměstnanců měst. elektrárny vyhradil, nutno souditi, že teprve kdyby st-lé byli ob. výborem výslovně ustanoveni definitivními, místa jimi zastávaná by mohla pokládána býti za systemisovaná. K takové definitivě však, jak nesporno, nedošlo. Z charakteru funkcí st-lům svěřených, jak již shora uvedeno bylo, ničeho dovozovati nelze.
Okolnost, že st-lé snad zařazeni byli v úřednické skupiny a hodnostní třídy, stejně jako ostatní ob. úředníci a úředníci státní, na charakteru místa, jimi zastávaného, ničeho nemění, neboť tím byla upravena jen materielní stránka služ. poměru st-lů. Také okolnost, že někteří st-lé přijati byli na základě konkursu, nemá zde významu, neboť z pouhé okolnosti, že byl vypsán konkurs, neplyne ještě, že místa st-lům propůjčená byla systemisovaná jako místa ob. úředníků.
Došel-li tedy za uvedeného stavu žal. úřad k závěru, že st-lé nejsou obecními úředníky ve smyslu zák. č. 443/1919, nelze závěr ten shledati ani po stránce skutkové vadným, ani v odporu se zákonem.

Citace:

č. 4629. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 814-815.