Čís. 16652.

I stát (vojenská správa) jest jako chovatel zvířete (vojenského jezdeckého koně) odpověden vůči třetím (civilním) osobám podle § 1320 obč. zák. a jest povinen postarati se o náležité opatrování a dohled na zvíře. Míra této péče jest určena předpisem § 1297 obč. zák.
Pokud nelze činiti odpovědná chovatele zvířete za škodu způsobenou chodci na polní pěšině kopnutím koně, na němž jel jezdec.
(Rozh. ze dne 20. ledna 1938, Rv I 976/36.)
Srov. rozh. č. 12371, 15621 Sb. n. s.
Žalobkyně — 12letá školačka — se na žalovaném československém státě (vojenské správě) domáhá zaplacení 250 000 Kč s přísl. z důvodu náhrady škody, způsobené jí dne 22. května 1933 kopnutím vojenského jezdeckého koně, na němž jel tehdy vojín Michal C. po polní pěšině. Žalobu zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto důvodů:
Žalobkyni lze přisvědčiti v tom, že souzený případ - když jinak otázka přípustnosti pořadu práva byla již pravoplatně vyřešena (§ 42, odst. 3, j. n.) — jest posuzovati jen podle § 1320 obč. zák. (obdobně rozh. č. 12371 Sb. n. s.). Žalovanému Československému státu jako chovateli zvířete (vojenského jezdeckého koně), jímž byla žalobkyně zraněna, náležel by tedy důkaz, že se postaral o náležité opatrování a dohled na zvíře, t. j. že v tomto směru vyvinul potřebnou péči a důsledkem toho učinil opatření, přiměřené povaze zvířete a dané situaci. Míra této péče jest určena všeobecnými předpisem § 1297 obč. zák. Požadavek zvláštní péče ve smyslu § 1299 obč. zák. nemá v zákoně opory, ježto stát jako chovatel vojenského koně, nevykonává žádné funkce v tomto předpisu vyjmenované. Tím méně lze takový požadavek dovoditi z ustanovení § 21 obč. zák., neboť učiněná tam zmínka o zvláštní ochraně zákonné, pod níž jsou nedospělci a nezletilci, nemá jiný účel, než poukázati na zvláštní úpravu zákonem, týkající se »správy jejich záležitostí«.
Dostačuje proto pro souzený případ k zproštěni viny žalovaného, jestliže opatření s jeho strany učiněná odpovídají stupni pozornosti a píle, jakou lze požadovati při normálních schopnostech od osoby fysické (§ 1297 obč. zák.). V té příčině stačí poukázati jednak na to, že kůň, o něhož tu jde, byl také v době úrazu v opatrování a pod dohledem Michala C., jednak na to, že podle nenapadeného zjištění nižších soudů šlo o koně velmi klidného a o jezdce spolehlivého. Nějaká nedbalost nebo neopatrnost s jeho strany při vedení koně pro kritickou dobu zjištěna nebyla a nelze ji dovozovati ani ze skutečnosti, že kůň vyhodil, jak to činí dovolání, aniž blíže doličuje, v čem právě chování se jezdce bylo závadné, a jak měl a mohl výhozu zabrániti. Bylo-li mimo to zjištěno, že též velitel oddílu dal žalobkyni a její spolužačce s dostatečné vzdálenosti znamení, aby ustoupily s cesty, což žalobkyně učinila, sestoupivši na svažující se mez, nebylo ani příčiny, aby oddíl nemohl v cestě pokračovati, zejména když šlo o děvčata značně vyspělá (12 let), u nichž bylo lze předpokládati, že se nevrátí na polní cestu anebo do její bezprostřední blízkosti, než poslední jezdec přejel. Žalovaný jako vlastník a chovatel koně, který nehodu způsobil, postaral se tedy svými povolanými orgány v konkrétním případě o dostatečná opatření jak se zřením na vlastnosti zvířete, tak i na danou situaci, pročež jí v tomto směru nelze vytknouti žádné nedopatření. Ježto se jí tedy důkaz podle § 1320 obč. zák. úplně zdařil, byla žaloba právem zamítnuta.

Citace:

č. 16652. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 118-119.