Gustav Stresemann: Die Warenhäuser. Ihre Entstehung, Entwickelung und volkswirtschaftliche Bedeutung (Zeitschrift für die gesammte Staatswissenschaft, LVI., č. 4.).
Tak zvané obchodní domy nebo velkobazary, jež lze definovati jako detailní obchody velikého rozsahu, zabývající se odbytem zboží nejrůznějšího druhu, jsou v posledních letech předmětem četných stížností maloobchodníků, kteří v nich vidí prameny nebezpečné soutěže. Obchodní domy objevily se nejprve ve Francii a v Anglii. Tak v Paříži byl již v letech čtyřicátých otevřen podobný modní velkobazar, r. 1855 založeny byly dosud trvající Grands Magazins du Louvre a za dob druhého císařství následovaly jiné podniky toho druhu. Závody tyto měly veliký vliv na pařížský vkus a modu a čítaly mezi své odběratele kruhy nejelegantnější i nejprostší. Dnes zaujímají ve směru tom četná místa obchodní domy Au bon marché, komanditní společnost s kapitálem 20 milionů franků a s ročním obratem (r. 1898) 170 milionů franků, pak Printemps s obratem (1889) 60 milionů franků. V Anglii mají obchodní domy podklad společenstevní, vzniknuvše namnoze z konsumních spolků. Tak Civil Service Supply Association, obchodující hlavně ve zboží koloniálním s obratem (r. 1899) 1775000 Ł a se 1470 zřízenci, pak Navy Cooperative Society založená 1872 s obratem (1899) 3277000 Ł, Junior Army and Navy Stores založené 1879 s obratem (1889) 600000 Ł. Tyto velkobazary prodávají vše možné: látky, oděvy, nádobí, nábytek, hodiny, skvosty, voňavky, hudební nástroje, knihy, galanterní zboží, potraviny, tabák, uhlí, ekvipaže, hračky, náhrobky a t. d. Také v Americe, Belgii, Italii, Dánsku setkáváme se s velkobazary. V Německu jest tento typ poměrně nevelikého ještě stáří, za to jest zde vývoj a vznik velkobazarů velmi rychlý. Z prvu převládala organisace společenstevní (důstojnický, úřednický velkobazar), později akciová. Tak t. zv. císařský bazar založený 1891 v Berlíně s akciovým kapitálem 4 milionů marek, jenž však záhy upadl v konkurs. V poslední době prosluly velkobazary Tietzův a Wertheimův s četnými filiálkami.
Odpůrci velkobazarů podkládají jim jakožto podstatný znak obchodní nesolidnosť. V mnohých případech jest tomu tak, ale ne vždy. Úspěch velkobazarů zakládá se spíše v jich zvýšené hospodářské výkonnosti. Ovšem padají na váhu jisté příznaky nekalé soutěže, jako nezřízená reklama, prodávání lákavých výrobků pod výrobní cenou; ale jiné pro úspěšný vývoj tohoto odvětví rozhodující momenty leží v podstatě jeho samé. Tak prodej za pevné, předem označené ceny, braní zpět zboží nekonvenujícího, ale i poměrně levnější ceny než jinde z důvodu výroby a nákupu ve velkém, organisované zasýlatelství na venkov a ovšem i účinná reklama. Tato nespočívá jen v obyčejných spůsobech nádherných výkladů, horlivé inserce, hojných agentů a t. d, nýbrž zejména i ve volně přístupné výstavě zboží, ježto velkobazary každému, i nekupci, jsou otevřeny. Ano jsou zde pro obecenstvo i čítárny, restaurace a j. v.
Se stanoviska národohospodářského padá na váhu především poměr velkobazarů k výrobě. Z pravidla velkobazary nevyrábějí samy, nýbrž jsou jen podniky obchodními, ale stojí za to v přímém styku s továrníky, takže meziobchod ve velkém zcela vylučují. Tento trpí tedy vývojem velkobazarů především. Ale také továrníci stěžují si do velkobazarů, že je nutí k výrobě méně solidních výrobků, že je, jsouce kapitálově silnější, než drobní obchodnici, utlačují, zejména ve směru stlačování cen, že diktují modu a t. d. Naproti tomu ovšem velkobazary zase zvyšují a regulují odbyt a tudíž i výrobu.
Nejobyčejnější výtka velkobazarům se však činí, že poškozují obchod v drobném. Tu by ovšem bylo třeba zodpovědíti zásadní otázku, je-li obchod v drobném vůbec národohospodářsky prospěšen, či spíše nutným zlem. Že velkobazar ušetřením nákladů správních a levnějším nákupem za hotové jest schopen za levnější ceny prodávati než drobný obchod, jest statisticky dokázáno. Tím samým nehledíc ke kapitalistické své převaze jsou velkobazary ovšem schopny maloobchody poškozovati, třeba s druhé stran v nelze popírati, že různými prostředky lákají zase k hojnějšímu nákupu a tím potřeby konsumentstva zvyšují. Není pochyby také, že na obecné tísni maloobchodnictva a jeho statisticky prokázaného ubývání značný podíl mají právě velkobazary, ačkoliv svalování veškeré viny na ně v příčině této jistě jest upřílišněno. Jest to i soutěž maloobchodů samých, obchod podomní, splátkový a jiné příčiny, které maloobchodu ubírají půdy.
Proto se velkobazary staly záhy středem útoků maloobchodnictva a činěny pokusy zejména v Prusku čeliti jich vzrůstu a vývoji politikou daňovou. Ovšem zákonná definice velkobazaru byla dosti nesnadna a vzata za kriterion četnosť druhů zboží, které obchod takový má na skladě. V sociálním směru naproti svým zřízencům mají velkobazary nepříznivý účinek, že tito z pravidla pozbývají možnosti dosažení samostatného postavení, naproti tomu jsou jich poměry služební a hmotné urovnanější, než v obchodech malých a ani postup úřední není vyloučen.
Celkem lze říci, že velkobazary nejsou umělými produkty a přechodnými zjevy, nýbrž že souvisejí s celým novodobým vývojem hospodářským. Tím dáno jest také stanovisko, jež k vývoji jich zaujati má národohospodářská politika státu. Proto dle autora jest i daňová politika, která má za hlavní účel vývoj velkobazarů obmezovati a potlačovati, povážliva.
C. H.