Gustav Cohn (prof. v Gottinkách), Zur Geschichte und Politik des Verkehrswesens. Stuttgart 1900, stran VIII a 524.
Devatero pojednání, která vesměs již vyšla buď v »Achiv für Eisenbahnwesen«, nebo ve Schmollerově »Jahrb. für Gesetzgeb., Verwaltung u. Volkswirtschaft«, nebo v »Zeitung des Vereins deutscher Eisenbahnverwaltungen«. První tři (o proměnách v sociální politice železničního zákonodárství anglického, o anglické železniční politice ve Východní Indii a o vyhlídkách soustavy státních drah v Anglii) pojí se ke starším známým spisům Cohnovým o anglické železniční politice; poslední čtyři (železnice, vodní cesty a pruské státní hospodářství; novější literatura o vodních cestách v Německu; soutěž anglické pobřežní plavby se železnicemi; pruské státní hospodářství a přebytky železniční) zabývají se poměrem železniční dopravy k vodním cestám, zejm. vnitrozemským. Stať čtvrtá (k dějinám hospodářských kartelů) podává pragmatické dějiny velikého uhelného kartelu anglického, jehož první počátky sahají až do století 17. a jemuž učinilo vzdor všem pokusům zákonodárným teprv konec rozšíření sítě železniční, umožnivší vzájemnou konkurenci rozličných uhelných dolů anglických; stať pátá oceňuje konečně zevrubně nynější národohospodářskou literaturu anglickou a americkou. Celek jest pak jakýmsi dodatkem ke třetímu svazku Cohnova »System der Nationalökonomie« o tržbě a dopravnictví, objasňujícím význačné jevy dopravnictví s rozličných hledisek.
Jako již roku 1879 v kritice Saxova »Das Verkehrswesen«, Cohn patří k nejhorlivěiším přímluvčím finanční výnosnosti drah železných a vůbec prostředků dopravních. Nynější prostředky komunikační nejsou dle Cohna již ony volné řeky a přirozené cesty, jež příroda každému k volnému užívání poskytla, nýbrž byly zbudovány teprv namáhavou a nákladnou technikou, a kdo jich ke svým soukromým účelům užívá, má za užívání toto dáti úplatu jako za cokoliv jiného, co se v národním hospodářství pro účely výrobní nebo spotřební koná a splácí. Pokládati dopravní prostředky státní za přirozené a právem pasivní v t. zv. zájmu veřejném, je Cohnovi předsudkem, k jehož zplození spolupůsobily příčiny vědecké i praktické: boj osvícenství proti starému státu a fiskálnosti jeho správy, zvyklost nezodpovědné oposice, která mluví vždy jen o právech, nikdy o povinnostech národa, pojímání národa jakožto mnohosti stejnorodých jedinců a nikoli jako mnohosti zájmů sobě vespolek se příčících, agitační obratnost mocných zastupitelstev zájmových a pod. V agitacích pro »reformy« státních drah spatřuje Cohn již zpředu nebezpečí vykořisťování státního hospodářství pro jednotlivé kruhy přímých interesentů, jejichž horlivé přičiňování o levnější a levnější tarify železniční nenasvědčuje tomu, že by si úlev přáli jen proto, aby je mohli dále přenésti na jiné skupiny obyvatelstva. Ano Cohn jest i pro železniční přebytky jakožto finanční zdroj k úhradě ustavičně a nezbytně vzrůstajících státních výdajů vůbec, prohlašuje je za relativně spravedlivou a relativně účelnou nepřímou formu zdanění a zejm. za prostředek ke značnějšímu obtížení tříd majetných. Proto není Cohn ani přítelem finančních obětí pro zbudování splavných vodních cest vnitrozemských — neboť jak srovnati potom fiskální politiku železniční se sty milionů, věnovanými bez naděje na přiměřenou finanční (přímou) výnosnosť ke stavbě průplavů a kanalisování řek. Předčí-li vodní cesty o tolik železnice, jak rozhlašují jejich zastanci, nechť dokáží to jedině možným průkazem jich platitelnosti, ekonomické samostatnosti a nikoli výsledky, dosaženými jen přispěním obětí veřejných.
I jinak je spis Cohnův pln zajímavých vývodů a bystrých pozorování. Tak ve stati o vyhlídkách systému státních drah v Anglii dovozuje, že a z kterých důvodů by přechod k celní ochraně v Anglii měl v zápětí též přechod ke státní soustavě železniční — i v Německu (Prusku) a Rakousku jdou celní ochrana a postátnění železnic časově vedle sebe —, kdežto soustava soukromých drah doplňuje se s tržební svobodou. Při čtení o organisaci anglického uhelného syndikátu z 18. stol. jsme mimoděk upamatováni na uhelné syndikáty přítomnosti. Ve stati o novější literatuře o vodních cestách ostře obrací se Cohn proti dobrodružným experimentům v národním hospodářství (str. 447—450) a pro politiku historickou, která opírajíc se o nabyté zkušenosti směřuje k tomu, aby experimentální ráz státních opatření postupně byl učiněn zbytečným. V zevrubném přehledu novější ekonomické literatury anglické a americké jsou zajímavé úvahy, jaký vliv mělo vědecké poznání ekonomické na praktický život, zdali a pokud mu bylo světlým příkladem, či za skutečnostmi spíše jen pokulhávalo anebo dokonce spokojovalo se dodatečným uznáváním vývojů a směrů, jež bylo dříve bezúspěšně potíralo (v opak k Německu dovozuje Cohn, jak v Anglii praxe zahanbovala theorii, na pr. v otázce daně důchodové a dělnické ochrany, str. 257—259) a t. d. Mistrný sloh Cohnův činí konečně četbu knihy jeho skutečným požitkem.
G.