Příslušníci padlého vojína nemohou odvozovati ze zákona ze dne 28. března 1918 čís. 119 ř. z. a z minist. nařízení ze dne 20. března 1918 č. 120 ř. z. subjektivní právo na poskytování podpor.

Syn stěžovatelky byl dne 15. dubna 1915 k činné službě vojenské povolán a padl dne 18. května 1910 na bojišti v Rusku.
Stěžovatelka vznesla nárok na státní podporu ve smyslu zákona ze dne 28. března 1918 č. 119 ř. z., který byl okresní vyživovací komisí zamítnut. O stížnosti podané proti nevyhovujícímu rozhodnutí zemské vyživovací komise, uvážil nejvyšší správní soud toto:
Stížnost tato se bez dalšího řízení odmítá, poněvadž příslušníci padlého vojína nemohou odvozovati ze zákona ze dne 28. března 1918 č. 119 ř. z. a z min. nař. ze dne 29. března 1918 č. 120 ř. z. nárok před nejvyšším správním soudem stihatelný na to, aby jim poskytnuta byla státní podpora, poněvadž cit. zákon vládu toliko zmocňuje, poskytnouti příslušníkům padlých vojínů podpory, pakli bylo prokázáno, že jí potřebují a poněvadž min. nař. ze dne 29. března 1918 č. 120 ř. z. nemůže býti pokládáno za objektivní generelní normu, kterouž by subjektivní práva příslušníků padlých vojínů stanovena byla, nýbrž toliko za instrukci pro úřady o tom, jak si mají počínati při poskytování těchto podpor.
Rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 19. listopadu 1919 č. 5783.
Dr. Flieder.

Citace:

Příslušníci padlého vojína nemohou odvozovati ze zákona ze dne 28. března 1918 cřs. 119 ř. z. a z minist. nařízení ze dne 29. března 1918 č. 120 ř. z. subjektivní právo na poskytování podpor. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, s. 425-425.