Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 58 (1919). Praha: Právnická jednota v Praze, 424 s.
Authors:
341

Denník.


Kritika zákonů. Je zajisté dosti odůvodněných stesků proti našim novým zákonům, jež tvoří se ponejvíce na chvat a velmi zřídka splňují to, co bychom od svých zákonodárců čekali. Je tudíž kritika nových zákonů jistě oprávněná a každému, komu záleží na zdokonalení aparátu zákonodárného, jenom vítaná.
S druhé strany ale žádáme, aby tato kritika opravdu omezovala se jenom na vady skutečné a aby nevkládala do nových zákonů 342
vad, jichž tam není. Několik ukázek takovéto nesprávné kritiky z poslední doby. P. Dr. Skála vytýká v Nár. L. z 1. října 1919 č. 231 zákonu z 22. května 1919 č. 320 sb. z. a n. (novela manželská), že ponechává pro Slovensko v platnosti § 123. zák. čl. XXXI. z r. 1894, kterým se trestá u okr. soudu pro přestupek ten duchovní, jenž manžele církevně oddá, aniž si dal od snoubenců předložiti doklad, že už před tím byli oddáni civilně. Názor tento je opravdu těžko pochopitelný. Z § 30. cit. zák. jde na jevo, že pro Slovensko platí také §§ 1.—12. cit. z., tudíž i § 3., jenž ustanovuje, že k platnosti manželství vyhledává se slavnostně učiněné přivolení k manželství, a to buď občanské, buď církevní. A § 12. cit. z. ustanovuje, že přejí-li si snoubenci pouze sňatek církevní, konají se ohlášky a oddavky u příslušného duchovního správce. Z toho je přece nad slunce jasnější, že je pro Slovensko zrušen § 123. zák. čl. XXXI. z r. 1894. K tomuto úsudku by musil dojíti právník i bez zvláštní doložky derogační. Ale náš zákon manželský i takovouto doložku derogační má; neboť praví v § 31. odst. 2. výslovně: »Všechny dosavaní předpisy o věcech upravených tímto zákonem se zrušují«. — Jiná ukázka. Nějaký právník »objeví« (viz Nár. L. č. 236) pod nadpisem »Nepředvídaný účinek zákona o dosažení zletilosti« vážnou a pro mnoho účastníků nanejvýše osudnou vadu. Nejde o nic menšího než že nyní všichni sirotci, kteří dosud požívali sirotčí pense do 24. roku, pozbudou ji nyní už dosažením svého 21. roku. A hle! za krátko se znepokojené obecenstvo dočte, že zákon ze 14. května 1896 č. 74 ř. z. upravující tyto pense nemluví o dosažení zletilosti, nýbrž ustanovuje, že sirotkům přísluší pense dotud, dokud nedokonali 24 let svého věku, takže tento zákon novým zákonem o nabytí zletilosti nebyl zrušen. — A do třetice: Čteme a slyšíme výtky, proč prý shora už citovaný zákon manželský neupravil znovu § 100 j. n., v němž se žaloby z poměrů manželských a z poměrů rodičů k dětem odkazují před vídeňský soud zemský tenkrát, když nemá ani žalobce ani žalovaný svého obecného soudu v tuzemsku. Stejným právem by se ovšem mohlo vytýkati, proč tento — anebo stejně jiný — zákon neupravuje také § 69. j. n., kde je rovněž řeč o příslušnosti soudů vídeňských, nebo proč neodstraňuje čl. III. uv. z. k j. n. a j. v. Neboť se přehlíží, že zákon manželský příslušnost pro žaloby ve věcech manželských vůbec neupravuje, ponechávaje v tom směru v platnosti ustanovení jurisd. normy. Při tom ovšem každý nepředpojatý člověk — i když není právníkem — usoudí, že zmíněné ustanovení § 100 j. n. jednající o vídeňském soudě zemském je v našem novém státě bezpředmětné a tudíž i neškodné. Nutnost měniti 343
§ 100. j. n. a v zákoně, jenž se úpravou příslušnosti pro spory manželské vůbec neobírá, nebyla také proto naléhavá, poněvadž se dá očekávati, že sporů manželských, při nichž ani žalobce ani žalovaný nemají zde soudu obecného, nebude právě mnoho; a tam, kde by opravdu šlo o takový spor, vypomůže § 28. j. n. S druhé strany je jistě s hlediska zákonodárné techniky velmi na pováženou, vytrhávati z jednoho zákona (zde juris. normy) ojedinělé ustanovení a upravovati je v zákoně jiném, zejména když se zamýšlí, jak známo, v brzku nová úprava procesních zákonů in toto. —a.
Citace:
Kritika zákonů. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, s. 357-359.