Pro které místnosti platí předpisy o ochraně nájemníků?

Israelitská obec náboženská měla najatý v obecním domě byt o 3 světnicích s přísl., kterého užívala za úřední místnosti pro svoje úkoly, zejména pro svoji činnost charitativní.
Soudní výpovědí ze dne 4. února 1919 vypověděla městská obec v B. tento byt na čtvrt roku z důvodu, že pronajatých místností nutně sama potřebuje pro rozšíření své účtárny.
O. s. nevyhověl námitkám Israelitské obce a prohlásil výpověď za účinnou, protože min. nař. ze dne 17. prosince 1918 č. 83 sb. z. a n. vztahuje se jen k nájmu bytů a jednotlivých částí bytů а k nájmu obchodních místností, takže úřední místnosti 355
israelitské obce náboženské nejsou této ochrany účastny a není tudíž třeba ani zkoumati, zdali vypovídající obec místností těch nutně potřebuje a zdali a jakou újmu utrpěla by každá z obou stran, kdyby jejím návrhům nebylo vyhověno.
Kr. s. zrušil rozsudek I. stolice pro neúplnost řízení a nařídil po právomoci zrušovacího usnesení (§ 519. č. 3 soud. ř.) nové projednání a rozhodnutí, podstatně z těchto důvodů:
Min. nař. ze dne 17. prosince 1918 č. 83 sb. z., které má nadpis: »O ochraně nájemců,« chce při nedostatku bytů i jinych nájemních místností, chrániti slabší stranu — nájemce — proti silnější straně — pronajímateli proti nedůvodným výpovědím. Také právnická osoba může býti nájemcem. Slova »obchodní místnosti« odpovídají dřívějšímu autentickému německému textu § 1. min. nař. ze dne 20. ledtna 1918 č. 21. ř. z. »Geschäftsräumlichkeiten« a vztahují se na všechny místnosti, ve kterých nájemce, ať již osoba fysická nebo právnická, rozvijí svoji činnost. Ochrany požívají tedy také místnosti pro úřady, notáře, advokáty, spolky a korporace.
Bylo by protismyslné, kdyby zákonodárce chránil obchodníka s nepotřebnými, luxusními předměty (nebo bohatou banku), ale nechránil by veřejnou korporaci, jejíž činnost jest nepoměrně důležitější i pro zájem veřejný, než činnost obchodníka. Protože pak I. stolice v důsledku svého právního názoru neobírala se otázkou, zdali pronajímatelka nutně místností pro sebe potřebuje a která z obou stran utrpěla by větší újmu, byl rozsudek zrušen.
Nejvyšší soud vyhověl rekursu městské obce, zrušil usnesení krajského soudu a nařídil mu, aby o odvolání israelitské obce náboženské rozhodl nehledě ke svému dřívějšímu názoru.
Důvody: »Min. nař. ze dne 17. prosince 1918 č. 83 sb. z. a nař. podle svého jasného znění nevztahuje se na všechny nájemní smlouvy, nýbrž toliko na nájem bytů, totiž místností sloužících tomu, aby jednotlivci nebo rodiny měli v nich přístřeší vzhledem na jejich soukromé i sociální požadavky, dále na nájem obchodních místností.
Poněvadž jest ustanovením výminečným na rozdíl od všeobecných ustanovení § 560. a násl. civ. ř. a sluší je vykládati úzce, nelze je rozšiřovati na úřední místnosti, kterých tento spor se týče.
Následkem toho nelze užíti ve sporu tomto ustanovení § 7. onoho min. nař., pročež není — jak soud odvolací mylně se domnívá — třeba zabývati se otázkou, jsou-li zde podmínky tohoto § 7. a není řízení neúplným proto, poněvadž první soudce 356
neprobral dotyčných skutkových okolností a neprovedl důkazu o nich. —
Z důvodů shora uvedených nepřichází zde také v úvahu min. nař. ze dne 9. února 1919 č. 62 sb. z. a nař., jehož § 3. předpisuje řízení nesporné pro výpovědi jemu podléhající.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 12. srpna 1919 RI 328-19-1.
R. z. s. Cícha.

Citace:

Pro které místnosti platí předpisy o ochraně nájemníků?. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, s. 370-372.