Sborník věd právních a státních, 1 (1901). Praha: Bursík & Kohout, 477 s.
Authors:

Č. 11718.


Zaměstnanci veřejní. — Školství. — Samospráva zemská: * Příslušným ministerstvem ve sporech ze služebního poměru učitelů zemských hospodářských škol ve smyslu čl. 8 odst. 1 zák. o org. pol. správy č. 125/1927 Sb. jest ministerstvo zemědělství.
(Nález ze dne 5. února 1935 č. 11.189/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 9537/31, 10.791/33, 11.246/34.
Věc: Ing. Vladimír D. v P. (adv. Dr. Ondřej Spurný z Prahy) proti ministerstvu vnitra o dání na dovolenou s čekatelným.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem mor. zem. výboru z 16. listopadu 1928 bylo st-li, profesoru zem. vyšší hospodářské školy v Olomouci, oznámeno, že se mor. zem. výbor usnesl ve své schůzi dne 16. listopadu 1928 dáti ho podle analogie § 83 služ. pragm. pro zem. zaměstnance na dovolenou s čekatelným. St-l zároveň byl upozorněn, že je mu volno podle analogie § 94 resp. § 95 uvedené pragmatiky proti tomuto opatření podati do 14 dnů námitky k zem. výboru. St-l podal proti tomuto výnosu námitky u zem. úřadu v Brně dne 15. prosince 1928. Výnosem zem. presidenta v Brně z 22. února 1929 bylo st-li oznámeno, že zem. výbor země Moravskoslezské ve schůzi konané dne 22. února 1929 námitkám těm nevyhověl, a byl tedy st-l ponechán na dovolené s čekatelným.
Ke stížnosti st-lově zrušil nss nál. Boh. A 9537/31 toto rozhodnutí zem. výboru jakožto akt úřadu nepříslušného, poněvadž o námitkách st-lových měl podle § 53 org. zák. rozhodnouti zem. president země Moravskoslezské a nikoliv zem. výbor. Rozhodnutím ze 6. února 1932 zamítl pak zem. president námitky st-lovy proti rozhodnutí býv. mor. zem. výboru z 16. listopadu 1928, jímž byl podle analogie § 83 služ. pragm. pro zem. zaměstnance dán na dovolenou s čekatelným.
Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů v cit. rozhodnutí uvedených a dalších důvodů vlastních.
Maje rozhodovati o stížnosti do rozhodnutí toho podané, musil nss nejprve zkoumati, zda žal. úřad byl příslušným k vydání nař. rozhodnutí. Předmětem sporu v daném případě jest dání st-le jakožto profesora zem. vyšší hospodářské školy v Olomouci na dovolenou s čekatelným podle analogie §u 83 služ. pragmatiky pro zem. zaměstnance moravské.
Jakožto profesor zem. vyšší hospodářské školy stal se st-l podle § 10 odst. 1 zák. ze 14. července 1927 č. 125 Sb. zaměstnancem země Moravskoslezské a podléhal podle § 53 cit. zák. ve věcech služebního poměru, pokud by šlo o ustanovení ve službách zemských, kompetenci zem. presidenta. Podle ustálené judikatury nss-u (srov. na př. Boh. A 11.246/34, 10.791/33, 9537/31) není výrok zem. presidenta, rozhoduje-li o služebních poměrech zem. zaměstnanců ve smyslu posl. věty odst. 1 § 53 org. zák. konečný, nýbrž lze se z něho odvolati podle čl. 8 odst. 1 zák. o org. pol. správy č. 125/1927 Sb. k příslušnému ministerstvu. Podle § 1 zák. z 9. dubna 1920 č. 281 Sb. přísluší nej vyšší správa veškerého zemědělského školství, a to hospodářských akademií, středních a nižších středních škol hospodářských, lesnických a hospodářských, zemědělsko-speciálních, jakož i lidových škol hospodářských, zemědělského vyučování a dozor na ně výhradně státu, jenž vykonává tuto správu i řečený dozor min. zeměd. Na tomto stavu nebylo nic měněno ani dalšími zákonnými úpravami vydanými až do vydání nař. rozhodnutí. Srov. na příklad vl. nař. č. 196/23, 25/25, 115/26, 267/25, 108/26, 148/30, 162/30 Sb. Všechny tyto pozdější normy vycházejí z toho, že působnost min. zeměd. ve věcech zemědělských škol zůstala nedotčena.
Z ustanovení svrchu cit. plyne, že i o sporech profesorů zemských vyšších hospodářských škol vyplývajících ze služebního poměru rozhoduje v poslední instanci min. zeměd. Bylo tedy i v daném případě příslušno rozhodnouti o odvolání st-lově z výroku zem. presidenta toto min. Povinností žal. úřadu bylo, aby přes právní poučení dané st-li zem. úřadem v Brně zkoumal z moci úřední svou kompetenci a zrušil rozhodnutí zem. úřadu pro vadnost řízení pro nesprávné právní poučení. Neučinil-li tak a rozhodl o odvolání st-lově meritorně, osvojil si kompetenci, která mu nepříslušela, a bylo proto jeho rozhodnutí jakožto úřadu nepříslušného zrušiti podle § 7 zák. o ss.
Citace:
Č. 11718. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 450-451.