Dr. JAROSLAV ČULÍK: Sbírka vzorců notářských listin. Odpoveď: Recence o sbírce vzorcu notářských listín k notářskému řádu, uveřejněná v čís. 4 str. 185. a násled. není přiléhavá. Souhlasím s kritikem,, že upravili vzorce listin není věcí lehkou a vždy snadnější jest kritika. Kritika ta však musí být i nestranná a správná. Tomu tak není. Nesestavil jsem v prvním díle sbírky »hlavy« listin, nýbrž, »kostry« listin, řídě se příkladem formulářů, vydaných Jednotou notáru r. 1871, které se již vžily. Neuváděl jsem při každém typu dotyčný § n. ř., poněvadž kostry ty mají piatiti i pro nový notářský řád, v němž bude číslování §§ jiné. V druhém díle jsou typy »náplně« těchto koster, kteréž jsem uvedl podle zákona ze dne 25. VII. 1871 čís. 76 a dalších zákonných ustanovení za sebou.
K výtkám jednotlivých vzorců uvádím toto: Vzor čís. 161 jest prý bezcenný; není, neboť pojednává o typu notářského spisu při dědickém narovnání, které často přichází. Vzor čís 50 výslovně uveden jest jako smlouva dědická a vzájemná závěť co testamentům correspectivum (Stubenrauch Coment str. 551). Takovýto testament jest vždy sice odvolatelný, avšak strany mohou ujednati, že odvolá-li jeden závěť, múze odvolali závěť i druhý a podle rozh. ze dne 30. X. 1866 čís. 2627 otištěného při § 1247 obč. zák. »nelze usuzovati na neodvolatelnost snubního ustanovení, pokud ve svatební smlouvě není neodvolatelnost obsažena, na př. vzdáním se práva odvolacího.« Proto ve vzorci tom vzdávají se manželé práva odvolati. Totéž proti o vzorci čís. 140. Vzor čís. 138 obsahuje pouze dědickou smlouvu. Vzor čís. 127 nezřizuje věno rodičům nevěsty, nýbrž rodiče zřizují věno snoubencům. Vzor čís. 145 a jest rovněž správný obsahově, jen nadpis měl zníti »dobrovolný rozvod a smlouva o placení důchodu«, což z obsahu vzorce vyplývá, ježto manželé prohlašují, že s ohledem na zamýšlený rozvod uzavírají smlouvu o majetkových poměrech placením důchodu, kterážto úmluva musí každému rozvodu předcházeli a není contra bonos mores. Pokud se týká závazku podepsati žádost za rozluku, požadují strany vždy tento závazek z toho důvdu, že poskytuje se výhoda majetková, již v předkladu, že dojde k rozluce a pozdějším odepřením souhlasu trpěla by druhá strana újmu. V praksi požadují vždy právní zástupcové stran, aby byl tento slib, podepsati žádost o rozluku, dán již do smlouvy a ihned po jejím podpisu dávají podepsati dotyčnou žádost předem. Contra honos mores to není. Dokonce novější rozhodnutí z r. 1920 V. 6885 prohlašuje, že »zavázal-li se manžel soudním smírem, že dá po roce souhlas k rozluce, jest pokládati prohlášení souhlasu uplynutím lhůty za vydané«. Vzorec čís. 150 nemá intabulační doložky, poněvadž kdyby svalovaly strany ihned ku vkladu vlastnického práva, nebylo by to darování na případ smrti, nýbrž mezi živými. Intabulační klausule mohla by býli připojena jen v tom smyslu, že podle notářského spisu a úmrtního listu má býli vloženo vlastnické právo. Po smrti dárcově dlužno ohlásiti darování na případ smrti, darovaný předmět uvede se sice v inventáři (místopřísežném seznání), aniž by se vyhazovala jeho cena a uvede se ve výkazu poplatkovém. Dlužno pak od dědiců žádali svolení ku vkladu práva vlastnického. Kdyby se do smlouvy dala klausule na vklad práva vlastnického ihned, vyměřil by finanční úřad poplatek obohacování ihned, kdežto v případě našem vyměří poplatek obohacovaní až po smrti. Vzorec čís. 156 a 127 má správnou intabulační klausuli, což asi bylo přehlédnuto. Vzor čís. 162. Podle odst. 5 smlouvy podrobují se strany § 5 n. ř. pouze v případě splatnosti pohledávky a tuto dlužno prokázat i prohlášením, že úvěr byl vyčerpán. Prohlášení to státi se musí ovšem opět notářským spisem. Vzorec čís. 138 jest správný, neboť mnohý chce býti smlouvou zabezpečen, že skutečně po svatbě mu manželka postoupí část svého jmění. Pouhý slib byl by nežalovatelný, jest tu třeba pactum de contrahendo, a to notářským spisem (rozhodnutí z 8. VI. 1898 čís. 1:216). Pouhá úmluva o budoucí smlouvě nepodléhá poplatku převodnímu a není proto třeba ji ohlašovali, neboť smlouvou touto se ničeho nepřevádí a není to punktace, ježto není dosud jisto, zdali k uskutečnění smlouvy dojde. Vzorce čís. 120, 129, 150 a 132 týkají se smluv, které komise pro reformu občanského zákona nazvala správně smlouvami odstupnými. § 1 popl. novely z г. 1933 má na mysli pouze úplatné smlouvy, proto také slovo »postupní« uvedeno při trhové smlouvě v závorce. Odstupní smlouvy, jež přicházejí mezi rodiči a dětmi, jsou smlouvy sui generis a bývají vždy aspoň částečně bezplatnými a bezúplatné smlouvy neuvádí § 8 mezi smlouvami, z. nichž poplatek do 40 dní nutno zaplatili. Ze všech odstupních smluv shora uvedených jest zřejmo, že jedná se o částečně bezúplatné smlouvy. Je možné, že finanční orgány budou vykládali věc pro poplatníka in peius (jak také uvádí Hana v Č. P. str. 44 z r. 1933), podle mého názoru však nesprávně a bude nutno pak o tom vyvolali rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Ostatně notářská komora pražská zažádala již u ministerstva financí, aby dalo offic. výklad k § tomu a odstranilo tím jeho nejasnost. Vzor čís. 162 jedná o předmětu 250000.— a jen této výše se poučení týkalo. Vzorec č. 144: Jest správné, že slovo z opatrnosti« mělo býti vynecháno, kdežto u vzoru čís. 158 jest slovo to na místě, poněvadž při stejné ceně fysicky rozdělených nemovitosti nepodléhá smlouva poplatkům, ale vzdor tomu jest lépe a tudíž »opatrné« smlouva ohlásiti, poněvadž berní úřad mohl by event, zjistiti, že tu není stejná cena a pak by smlouva poplatku nepodléhala. Při vzorci čís. 159 jest na první pohled záměna kolků na smlouvu s kolkem na žádost.
Avšak kdyby všecky výtky byly správné, jest přece tvrzení, že sbírka jest nebezpečná a nepoužívatelná, příliš odvážné, neboť sbírka ta není určena· laikům, nýbrž právníkům, zejména notářům, jako vzory listin namnoze zcela nového druhu, na př. nová osvědčení (č. 64—78, 80 atd.). Náplň vzorců může býti různá a následkem toho také dlužno obsah listin vždy prostudovati a ustanovení poplatkových podle toho použiti, což každému notáři jest běžné.
V mém úmyslu nebylo soutěžiti se sbírkou vzorců páně recensentovu z r. 1931, neboť sbírka jeho určena jest více pro laiky, kdežto moje pro notáře neb advokáty, kteří chtějí dáti soukromou listinu solenisovati, což ale jest přípustno pouze v právních jednáních, pro něž není zákonem předepsána nucená forma notářského spisu, jak v novém n. ř. výslovně bude stanoveno. Dr. Čulík.
Doslov. K výše uvedené obraně pana autora podotýká recensent, že z jeho kritiky bylo viděti, že se snažil a byl zcela nestranným. Byly uvedeny vzory rccensované knihy a předpisy právní, jimž se zdají odporovati. Jestliže nyní pan autor uvádí své poznámky, máme za to, že tyto poznámky měly býti v knize na příslušných místech, aby je měli uživatelé knihy na očích, aby se mohli podle nich zařídili. Jedná-li se o »hlavy« nebo »kostry«, na věci nic nemění. Jde-li však o ustanovení poplatková, pak podle známé zásady, že v pochybnosti se rozhoduje pro stanovisko státu příznivější, měl by autor svůj výklad poplatkový odůvodniti již v knize samé; ostatně každý právní zástupce a notář spíše se zachová při sporné poplatkové věci tak, aby nemusel na sebe bráti risiko, kdyby postupem instancí jeho právní názor ukázal se nesprávný. Víme z praxe, jak jest nebezpečné spoléhati na výklad poplatkových předpisů, i když tento výklad bývá stabilní. Vždyť i finanční úřady judikují proti stálé judikatuře Nejvyššího správního soudu, je-li text zákona nejasný nebo připouští jiný výklad a praktický právník nemůže riskovati to, že jeho stanovisko zvítězí po několika létech u nejvyšší správní instance. Nechci zbytečně reagovati na jednotlivá vysvětlení, jen poukazuji na to, že smlouva ve vzoru 145 a) jest nicotná a neplatná, jak jsem uváděl, viz rozhodnutí n. s. civ. 10780, 10241 a mnoho jiných. Stejně vzor 150 má míti intabulační doložku, jak nyní autor uvádí. Vyžadovat tuto doložku na dědicích jest opět risiko sporu, a kdo ví, jak bude věc vypadat po vyhraném sporu. Že by intabulační doložka neměla vlivu na poplatek, nelze tvrditi. Jedná se přece o právní jednání, podmíněné výminkou odkládací tak jako tak. Tak by se daly uvésti důvody u všech námitek, které jsem vznesl, zde však není na to místo. Kritika byla však jak nestranná, tak i správná. Nikdo nepochybuje, že kniha jest určena právníkům, to však nebrání tomu, aby byla do všech podrobností správná. Právě právníci se obracejí do literatury v pochybných věcech, ježto běžné věci jsou jim přece běžné. Toho právě se týkala moje poznámka o nebezpečnosti spolehnutí na tuto knihu ve věcech, které jsem uvedl. Pan autor může býti ujištěn, že nepředpokládal jsem, že touto sbírkou by chtěl soutěžiti s mou Sbírkou, která obsahuje většinou vzory jiné. Ostatně moje sbírka jest stejně skoro rozebrána a nemám při recensích žádného postranního úmyslu, a pokud se týče jeho poznámky, že kniha jeho jest určena i pro advokáty, kteří chtějí soukromou listinu dáti solenisovati, poukazuji na stanovisko notářů samých, kteří solenisování neradi vidí, a také bylo vymoženo, aby solenisování listin t. zv. notářských bylo novým řádem zakázáno. Solenisování pak všech ostatních listin nebude míti vůbec žádné praktické ceny. To jest však již věc jiná. Dr. Karel Novák.
Redakce tímto považuje polemiku o knize Čulíkově za skončenou, protože jí věnovala již dostatek pozornosti úvahou Doc. Gerlicha, Dr. Nováka i samotného autora. Protože však v poslední době se ukázalo velmi mnoho formulářových příruček, resumuje výstrahou, aby autoři se zvýšenou pečlivostí věnovali se jejich zpracování a nedali se zlákati naléháním nakladatelství, která myslí, že v jejich vydání jest výhodný zdroj příjmů.
Dr. Čáda.