Přísaha vyjevovací čili manifestační

(juramentum manifestationis, Offenbarungseid).
I. Pojem.
V římském právu bylo věřitelům pozůstalostním, odkazovníkům a fideikomisářům dovoleno žádati na dědici za příčinou zjištění podstaty pozůstalostní, by stav jmění pozůstalostního přísežně dotvrdil, když osoby zmíněné se domnívaly, že zůstavitel více jmění zanechal, než v inventáři bylo uvedeno (Justinian 1. 22 § 10 C. de jure del. 6, 30). Tato přísaha byla dále připuštěna, když někdo byl povinen jednotlivé kusy svého jmění vydati, jako ku př. dlužník v řízení exekučním a konkursním. Zavázaný tu přísahal, že jiného jmění, než jím samým udaného ani nenabyl ani nescizil. Podobné předpisy, byť i valně pozměněné, obsahoval josefínský i západohaličský soudní řád a obsahuje je i uv. zák. k novému soudnímu řádu, pokud se týče řád exekuční.
II. Případy manifestace.
A. Řízení sporné: Čl. XLII. uv. z. k novému soudnímu řádu dopouští (podobně jako již Josefínský soudní řád v 21. kapitole §§ 219, 220) ve dvou případech toho možnosť, by někdo k žalobě byl rozsudkem odsouzen k vykonání přísahy manifestační.
Případy ty jsou:
1. Když někdo dle předpisů práva občanského (v čemž zahrnut nejen o. z. o., nýbrž i právo obchodní a směnečné, jakož i předpisy soukromoprávní v jiných zákonech obsažené, čl. XXX. uv. z. k s. ř.) je povinen jmění neb dluhy udati. Sem spadá zejmena případ, kde ten, komu pozůstalosť byla odevzdaná, je povinen vydati pozůstalost’ zcela neb z části tomu, kdo vykázal žalobu lepší aneb aspoň stejné právo dědické § 823 o. z. o.
2. Když někdo patrně ví o zamlčení neb zatajení jmění nějakého. Žalobce pak jest ten, kdo má soukromoprávní zájem na tom, by jmění neb stav dluhů byl vypátrán. Přísaha vyjevovací čili manifestační.
Rozsudek o žalobě vynesený zní, by žalovaný předlože seznam jmění neb dluhů, udal, co je mu známo o tomto jmění neb o těchto dluzích, pokud se týče, co je mu známo o zamlčení neb zatajení jmění nějakého a by přísahal, že jeho udaje jsou správny a úplny. Doba k vykonání přísahy manifestační vyměřena buď v rozsudku s patřičným zřetelem k osobním poměrům zavázaného, a budiž zejmena k tomu přihlíženo, by tím nevzešla odsouzenému překážka, by v pravý čas provedl práce polní (setbu, žne etc.) (§ 409 odst. 2 civ. s. ř.).
Se žalobou na udání aktiv a passiv (případ pod č. 1 dotčený) kumulovati lze žalobu o vydání toho, co žalovaný je žalobci povinen z právního poměru, který je základem žaloby prv řečené. Odchýlka z § 226 c. ř. s. (že totiž žaloba obsahovati musí určité pteitum) je tu ta, že žalobce může v žalobě prozatím jen povšechné plnění žádati, vyhražuje sobě přesné určení petita, až přísaha manifestační bude vykonána (čl. XLII. uv. z. k civ. s. ř.).
B. Řízení konkursní.
1. Po vyhlášení konkursu: Kridatář je povinen vlastnoručně podepsati seznam jmění a dluhů a přísežně potvrditi, že v udaném stavu aktiv nic nezamlčel a ve stavu passiv nic nepřimyslil (§ 96 al. 2 konk. ř.). K přísaze takové nejsou však povinni v konkursu pozůstalosti dědicové, kteří se výminečně přihlásili, poněvadž nejsou dlužníky, ježto za dluhy neručí (rozh. ze dne 12. října 1871 č. 12102, časop. »Právník«, 71, str. 847), rovněž ne kridatář cizinci, byl-li na jeho nemovitosti zde v tuzemsku ležící zvláštní konkurs uvalen, ježto řízení konkursní se nevztahuje na veškeré jeho jmění, nýbrž jen na tyto nemovitosti (rozh. ze dne 29. března 1876 č. 3838, sb. č. 6080). Byla-li aktiva inventářem zjištěna, nařídí konkursní komisař kridatáři vykonání přísahy, žádá-li za to správce podstaty neb jen jediný věřitel, a nařídí k tomu konci stání, ke kterému přizve věřitele v místě přítomné. Při tomto stání vykoná pak kridatář, opraviv nebo doplniv snad dříve seznam jmění a dluhů, přísahu v § 96 naznačenou. Kridatář během 3 dnů může žádati za rozhodnutí konkursního soudu o rozkazu konkursního komisaře, by přísahu složil. Proti tomuto rozhodnutí další opravný prostředek je vyloučen (§ 97 konk. ř.).
Zdráhal-li by se kriditář složiti přísahu řečenou, může být vzat do vazby. Byl-li konkurs zrušen, nelze nutiti dlužníka ku složení přísahy manifestační a to ani tehdá ne, když byl konkurs zrušen pro nedostatek jmění (rozh. ze dne 28. února 1872 č. 1895 sb. »Gl. U.« č. 4496 a rozh. ze dne 26. srpna 1873 č. 8521 sb. »Gl. U.« č. 5059).
2. V řízení uhražovacím: Nebylo-li návrhu na uvalení konkursu dáno místa pro nepatrnosť jmění dlužníkem udaného, může každý věřitel žádati, by soud donutil dlužníka k přísaze, že ze svého jmění ničeho ne zamlčel. I dlužníka, který udá, že nemá žádného jmění, lze k přísaze této přidržeti (rozh. ze dne 2. srpna 1870 č. 9117, sb. 3841).
S odporem setkalo se rozh. ze dne 22. ledna 1873 č. 516, sb. 4849, které prohlásilo, že ku složení této přísahy lze jen toho dlužníka přinutiti, který se dostavil k nařízenému stání uhražovacímu. Právem bylo na to poukázáno, že patrně nebylo intencí zákona, by renitentní dlužník, který se ku stání nedostaví, tudíž každé sdělení o svém jmění odepře, byl od přísahy osvobozen, kdežto dlužník, který se aspoň pokusí naléhajícím na něho věřitelům jakýsi přehled svého jmění podati, by měl býti k přísaze Přísaha vyjevovací čili manifestační.
donucován. Doložiti ještě sluší, že předpisy řádu konkursního nebyly dotknuty novými zákony processními (srj. zejmena čl. VII. uv. z. k jur. nоr.).
С) Řízení exekuční.
V řízení exekučním má přísaha manifestační místo ve dvou případech a sice:
1. Když věci, pro jejichž vydání nebo plnění se vede exekuce, se u exekuta nenaleznou, má tento pod přísahou udati, kde se věci nalézají, aneb potvrditi, že jich ani v držení nemá aniž ví, kde se nalézají.
2. Zůstal-li výkon exekuce pro pohledávky peněžné bezvýsledným, poněvadž exekut žádných věcí nemá, na něž by se exekuce vésti mohla aneb naleznou se u něho jen věci, které mají buď nepatrnou hodnotu aneb k nimž již jiní věřitelé nabyli práva zástavního aneb na něž si nárok činí osoby třetí, tu předložiž exekut seznam svého jmění, udejž místo, kde se jednotlivé kusy majetku nalézají, označ, pokud jde o pohledávky, jich důvod a prostředky průvodní a přísahej, že udaje jeho jsou správny a úplny, a že nic ze svého jmění vědomě nezamlčel. Ostatně může soud exekuční pojmouti do přísahy manifestační ještě jiné okolnosti, jež v konkrétním případě by asi vésti mohly k vypátrání věcí, jež vydati sluší (ad 1) aneb na něž by exekuci vésti bylo možno (případ ad 2). Usnesení, jímž se složení přísahy manifestační nařizuje, může soud učiniti jen k návrhu exekventa a po předchozím slyšení exekuta (§ 47 ex. ř.). Usnesení tomuto může exekut v 8 dnech rekursem odporovati (§ 65 ex. ř.) a nesmí býti přísaha dříve vykonána, pokud usnesení moci právní nenabylo (§ 47 ex. ř.). Stání k vykonání přísahy manifestační budiž přibitím na soudní desku veřejně oznámeno. Výpověď a složení přísahy děje se veřejně. Nedostaví-li se exekut ke stání aneb dostaviv se, zdráhá se vypovídati a přísahu složiti, budiž k návrhu exekventa vzat do vazby (§ 48 ex. ř.). Vazba je tu exekucí ad factum praestandum (§ 360 nn. ex. ř.). Z toho plyne, že končí složením výpovědi a přísahy, a že dále vězněný exekut každou chvíli může u okresního soudu místa vazby návrh učiniti, by k přísežné výpovědi byl připuštěn. Návrhu takovému dlužno beze všeho dalšího řízení (tedy zejmena bez předchozího slyšení exekventa) tím způsobem vyhověti, že se položí stání k přísežné výpovědi. Stání položeno buď pak na dobu co nejkratší. Vazba nesmí trvati celkem déle 6 měsíců. Tomu rozuměti sluší takto: K vynucení přísežné výpovědi smí v jednotlivém trestním opatření býti vazba vyměřena nejdéle dvěma měsíci (§ 361 ex. ř.). Uplyne-li doba vazby v trestním opatření vyslovená, budiž exekut z povinosti úřední z vazby propuštěn. V každém opatření trestním budiž pak exekutu určena opětná lhůta ku složení přísežné výpovědi a zároveň mu budiž oznámeno, jakého trvání vazba by byla na něho opětně uvalena, kdyby i na dále se vzpíral výpověď a přísahu složiti. Výkon další vazby, jíž bylo takto pohroženo, děje se jen k návrhu exekventa (§ 354 ex. ř.), který však návrh takový nesmí učiniti před vypršením lhůty exekutu k složení přísežné výpovědi opětně vyměřené (§§ 48, 3 61, 354 ex. ř. a zodpovědění otázek min. spr. [nař. min. spr. ze dne 3. prosince 1897 č. 25801]).
K opětování přísahy manifestační dojde v případě shora pod č. 1 uvedeném k návrhu exekventa, když osvědčí (§ 274 c. ř. s.), že exekut věci, které je povinen vydati, v držení má aneb o nich ví, a v případě pod č. 2 zmíněném jen tehdá (byť i jiný věřitel návrh na složení přísahy manifestační učinil), když se osvědčí, že exekut později jmění nabyl. Stejného Příslušenství.
osvědčení třeba též, má-li býti na exekuta, který odbyl si již vazbu šestiměsíční, opětně vazba uvalena za příčinou vynucení přísežné výpovědi o stavu jeho jmění (§ 49 ex. ř.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Přísaha vyjevovací čili manifestační. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 971-974.