Pořádek veřejný.

(Zločin rušení veřejného pořádku.)
I. Pojem.
Tento zločin pojímá v sobě několik druhů;
1. dopouští se ho: kdo ruší pořádek
a) veřejně, t. j. tím způsobem, že čin mohl být pozorován od úplně neurčitých osob (nál. kas. dv. ze dne 4. května 1885, sb. č. 783) nebo před více lidmi, kteří však nemusí býti současně přítomni (nál. kas. str. ze dne 23. března 1891, sb. č. 1431), nebo v tiskopisech, rozšířených spisech nebo vyobrazeních;
b) snaží se ponuknouti k opovržení nebo nenávisti k osobě císařově, proti jednotnému svazku státnímu císařství, proti formě vládní, správě státní nebo proti ústavě říšské (čl. II. zák. ze dne 17. února 1862 č. 8 ř. z. z r. 1863), nebo
c) vyzývá, podněcuje nebo svésti hledí k neposlušnosti, vzepření se neb odporu proti zákonům, nařízením, nálezům neb opatřením soudů nebo jiných veřejných úřadů nebo k odepření daní nebo dávek uložených k účelům veřejným (viz čl. Pobuřování).
2. Téhož zločinu se dopouští, kdo snaží se založiti spolčení nebo svésti hledí jiné k účastenství při něm nebo sám jakýmkoli způsobem se účastní takového spolčení, které si za účel vytklo některou činnost v odst. I. lit. a, b označenou. Trest zločinů pod č. 1, 2 vytčených jest těžký žalář od 1—5 let (§ 65 tr. z.).
3. Zločinu rušení veřejného pořádku se však dopouští i ten, kdo (ať v tuzemsku nebo v cizozemsku — srv. rozh. min. sprav. ze dne 12. září 1863 č. 1322) podnikne proti cizímu státu nebo jeho mocnáři některou činnost označenou v § 58 tr. z. tvořící zločin velezrady, pokud zákony cizího státu nebo zvláštními smlouvami vzájemnost jest zaručena a v Rakousku zákonitě vyhlášena, což dosud platí jen ohledně Ruska (nař. min. sprav. ze dne 19. října 1860 č. 233 ř. z.). Trest tohoto zločinu jest žalář od 1 — 5 let, při přitěžujících okolnostech těžký žalář od 5—10 let (§66 tr. z.).
II. Podle odst. I. § 66 tr. z. dopustil se zločinu rušení veřejného pořádku i ten, kdo spáchal některou velezrádnou činnost označenou v § 58 tr. z. proti některému německému státu spolkovému nebo proti mocnáři některého z těchto států, pokud v tom není těžkého hrdelního zločinu. Ustanovení toto pozbylo platnosti následkem rozpuštění německé jednoty (čl. 4. pražského míru mezi Rakouskem a Pruskem ze dne 23. srpna 1866 č. 103 ř. z.).
III. Tatáž ustanovení o zločinu rušení veřejného pořádku obsahuje tr. zák. voj. (§§ 341 — 343) a tr. zák. pro Bosnu a Hercegovinu (§§ 142, 143).
IV. Osnova nového trest. zákona nezná více podněcování ku opovržení a nenávisti, ale ovšem ostatní uvedené případy zločinu rušení veřejného pořádku.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Pořádek veřejný. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 454-455.