Vis maior (vyšší moc, force majeur).

I. Pojem.
Vis maior jest každá nahodilá událosť, kteráž ani použitím potřebné pozornosti a péče nemohla býti odvrácena. Již římské právo znalo vis maior pod názvem casus fortuitus nebo damnum fatale a rozu- Vis maior.
mělo tím události, které byly způsobeny mocí přírodní neb i lidskými činy (loupežné přepadení, násilí, jemuž nebylo lze odolati). Avšak i v platném právu spatřuje se vis maior v živelní příhodě nebo v aktu násilí, proti němuž odpor nebyl možný; v tom ohledu jest praxe a teorie svorná. Vis maior má velice důležitý význam pro ručení jednotlivce a vyvinul se tento pojem již tak dalece, že nyní úmluvou ručiti i za vis maior označuje se nejzazší hranice ručení, jež kdo má převzíti, tak že ten, kdo ručí i za vis maior, přejímá ručení zcela zvláštní a mimořádné, kteréž daleko přesahuje pozornosť řádného hospodáře, jakož i meze obyčejné péče kupecké, pročež Windscheid takové ručení nazývá zostřená custodia. Hranice a rozsah této vis maior všeobecně stanoviti nelze, nýbrž sluší vždy od případu ku případu a dle konkrétních skutečností posuzovati, zdali tu jest vis maior čili nic. Římské právo, a dle jeho vzoru činí tak i nyní platné zákony, řadilo vis maior pod pojem »náhody«.
II. Právo občanské.
Ob. obč. zák. užívá pro vis maior i jiných označení, tak zejména výrazu »nouze« (Nothfall), ze které patrně na vis maior sluší souditi; na př. mluví o »nouzi« § 967 jednající o náhradním nároku schovatelově. Ze znění tohoto zákonného předpisu jde na jevo, že zákonodárce měl na mysli vis maior, rovněž jako v případě § 1312 a v celé řadě případů jiných. Ob. obč. zák. užívá dále výrazu »mimořádné příhody« (ausserordentliche Zufälle), tak na př. v § 1104, jimiž rozumí požár, válku, mor, povodeň, krupobití, neúrodu, z čehož na jevo vychází, že ne každou náhodu dle rak. práva jest považovati za vis maior, nýbrž toliko takovou událosť, kteráž se v obyčejném životě nepřihází denně, nýbrž jen zřídka. Dále řadí o. o. z. pod pojem vis maior i »mimořádná nebezpečí« (srv. §§ 1106 a 1133). Vyšší stupeň vis maior označuje však § 1106 slovem »mimořádné nehody«; dle tohoto § totiž ručí nájemce za nehody mimořádné, i když převzal ručení za vis maior (požár, povodeň, krupobití), jen tenkráte, bylo-li to zvlášť výslovně umluveno.
III. Právo obchodní.
Obchodní zákon mluví o vis maior ve čl. 395, dle něhož povozník neručí za ztrátu nebo poškození věci vyšší mocí. Jinak platí i pro kupecké ručení obecné zásady o vis maior. Dále jedná obch. zák. o vis maior v části o právu námořském, která však v Rakousku přijata nebyla (čl. 607 a 647; srv. ostatně Goldschmidt Zeitschrift für das gesammte Handelsrecht sv. 3, 1860, str. 58 а n., str. 331 а n.). Konečně sluší ještě poznamenati, že dle světové smlouvy poštovní ze dne 3. listopadu 1880, čl. 11 ručení za vis maior při poštovní dopravě jest vyloučeno, což platí též o dopravě po železnici (§ 61 řádu dopravního).
VI. Právo trestní.
I v ohledu trestním osvobozuje vis maior od každé zodpovědnosti. § 2. lit. f) tr. z. užívá výrazu náhoda, čímž sluší patrně rozuměti i vis maior. Ostatně srv. čl. Nouze (v právu trestním).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vis maior. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 474-475.