Příslušenství (Pertinence).

I. Pojem.
Občanský zákonník označuje jakožto příslušenství to, co uvedeno jest s jistou věcí v trvalé spojení. Tím však není pojem »příslušenství« vyčerpán, neboť definice tato jest spíše vysvětlením pojmu příslušenství v nejširším slova smyslu a proto počítá § 294 o. o. z. k příslušenství v nejširším slova smyslu i přírůstek. V užším slova smyslu rozumí se však příslušenstvím všechny ony vedlejší věci, bez nichž nelze hlavní věci užívati, nebo jež po zákonu nebo po vůli vlastníkově určeny jsou k trvalé potřebě věci hlavní.
Již dle rozlišování na věci hlavní a vedlejší možno souditi, že nemusí nutně příslušenství býti vždycky integrující částí věci hlavní; v tom zračí se povaha příslušenství jisté věci,
1. že věc ta určena jest ku potřebě věci jiné (hlavní věci),
2. že záměrné toho určení jest trvalým a nikoli přechodným,
3. vlastník uváděje ve spojení věci vedlejší s věcí hlavní neměl úmyslu po případě zase je odděliti, nýbrž úmyslem jeho bylo uvésti věc vedlejší k trvalé potřebě věci hlavní.
Okolnost, zda spojení věci vedlejší s věcí hlavní provedeno bylo rovnoprávně, nemá na pojmem příslušenství vlivu (Nippel), neboť § 294 o. o. z. toliko o vlastníku věci hlavní mluví a pomíjí přirozeně jako věc samozřejmou otázku, zda vlastník musí míti vlastnické právo i k věci vedlejší.
II. Příslušenství věcí nemovitých.
Občanský zákonník nečiní rozdílu mezi příslušenstvím při pozemcích a usedlostech a při budovách. Co do příslušenství při usedlosti viz čl. »Fundus instructus«.
Co se týče příslušenství budov, náleží sem:
1. vše, co se zbuduje na půdě v tom úmyslu, aby dotyčný předmět trvale tam zůstal, tedy domy, jiné budovy s prostorem vzduchovým, kolmo nad pozemkem;
2. vše, co s budovou v zemi jest upevněno t. j. co do země zakopáno nebo zazděno jest, t. j. všecko, co do stěny jest zaděláno, přibito. § 297 o. o. z. uvádí na vysvětlenou několik takových předmětů, jako: kádě na vaření piva, kotle na pálenku, zadělané závory, okovy studniční, provazy, řetězy, hasičské náčiní. Ustanovení § 297 o. o. z. zavdalo však podnět k četným kontroversím a i praxe kolísá, ježto nejsou patrně příslušenstvím všechny předměty s budovou spojené, které do země, do zdi zatlučeny, zabity jsou, nýbrž dle nařízení § 294 o. o. z. jen potud, pokud buďto po zákonu nebo po vůli vlastníkově určeny byly k trvalé potřebě věci hlavní nebo nelze-li bez nich věci hlavní užívati. Z toho plyne, že věci, které se týkají jen zaměstnání nebo živnosti držitelovy a tudíž jen dočasně a jen potud mají být užívány, pokud držitel dotyčného stavení užívá, nejsou po právu příslušenstvím; tak ku př. stroje, které pachtéř jisté reality zavede na tuto realitu. Ani označení »budova tovární« nemůže býti důvodem, aby se stroje v ní umístěné pokládaly za její příslušenství (rozh. ze dne 14. listopadu 1871 č. 13431, sb. č. 4316) a to ani tenkráte, když označení »budova tovární« zapsáno jest v knize pozemkové. Rovněž nejsou příslušenstvím domu kamna a dvéře, které nájemník dal do bytu svého, ježto věci ty sloužiti mají toliko k přechodnému jeho užívání po dobu nájmu, tudíž nejsou určeny k trvalé potřebě (rozh. ze dne 27. června 1872 č. 5354 sb. č. 4646).
Za příslušenství domu dlužno ovšem však přirozeně míti z pravidla kamna, dvéře, kotle, okenice a pod., které dal zhotoviti vlastník v domě svém; podobně i jiné předměty, jako: stroje a části strojů, které pořídí vlastník na nějaké nemovitosti, aby těchto nemovitostí užiti mohl k určitým účelům jako tovární budovy, nebo aby je mohl propachtovati.
III. Co se týče příslušenství věcí movitých, nemá obč. zákon nijakého ustanovení zvláštního a protož sluší říditi se při věcech movitých všeobecným předpisem § 294 o. o. z.
IV. Co se týče právních účinků příslušenství a povinnosti poplatkové viz čl. Fundus instructus.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Příslušenství (pertinence). Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 974-975.