Manželství smíšená.

Smíšená manželství v nejširším slova smyslu jsou taková manželství, která uzavírají vyznavači různých náboženství; nynější rakouské zákonodárství vyrozumívá však smíšenými manželstvími taková manželství, která se uzavírají mezi příslušníky různých křesťanských vyznání. Různost náboženského vyznání snoubenců, jakož i různé stanovisko, jež rozličná náboženská společenstva zaujala vůči těmto sňatkům, které se vyskytují vždy častěji a častěji následkem stále se vzmáhající náboženské tolerance, učinily nutným, aby se stanovily aspoň s hlediska státního zákonodárství jednotné předpisy, jež by byly závazný pro foro externo pro všechna křesťanská společenstva náboženská. Pro foro interno zůstane uzavření smíšeného manželství ovšem věcí svědomí, která se pak posoudí dle pojmů v a nauk jednotlivých náboženských společenstev.
I. Právo církevní.
V církevním právu katolickém mluví se o smíšených manželstvích uzavřených pouze mezi katolíky a křesťany-nekatolíky, vedle toho i o sňatcích katolíků s odpadlíky (apostaty), ježto nesmazatelná známka těmto křestem vtištěná trvá na vždy. Rozdílnost křesťanského vyznání náboženského působí dle kanonického práva pouze zákaz manželství (t. zv. cultus disparitas), kterýžto třeba dobře rozeznávati od překážky manželství zrušující t. zv. cultus disparitatis (viz čl. Manželství odst. II). Stanovisko katolické církve vůči smíšeným manželstvím zračí se v doslovném znění § 66 návodu pro katolické soudy manželské, jenž praví: »Církvi nelíbí se manželství mezi křesťany a odpadlíky; neschvaluje též sňatků mezi katolíky a nekatolickými křesťany a zrazuje své dítky od uzavírání jich.« Smíšená manželství nejsou tedy absolutně zakázána v ten způsob, že by nebyla naprosto církevně dovoleným spojením ; než žádá se k uzavření takového manželství smíšeného dispense, kteráž týkajíc se překážky stanovené oekumenickou synodou pro veškerou církev, vyhrazena jest apoštolské stolici. Tolikéž biskupům udílí se, kde toho poměry vyžadují, zmocnění, dispensovati od této překážky manželství, ve kterémžto případě budiž žádost za dispens podána bezprostředně ordinariátu. Dispens tato udělí se však jen tehdy, zabezpečí-li se katolická výchova všech dětí, ve kteréžto případnosti vykonávají se v kostele ohlášky i oddavky; neposkytne-li se tato záruka, jest dispens nemožná a činnost katolického správce duchovního obmezí se jenom na t. zv. passivní assistenci, při níž funguje duchovní jen jako testis qualificatus neb auctorisalibis.
II. Zákonodárství rakouské.
Toto zná pouze překážku různosti náboženského vyznání mezi křesťany
a osobami, jež se nepřiznávají k náboženství křesťanskému (§ 64 o. o. z.); zákaz manželský vyplývající z různosti křesťanského vyznání náboženského jest mu úplně cizí. Následkem toho obmezuje se státní zákonodárství jednak na stanovení formalit, jež dlužno zachovávati při smíšených manželstvích a jež týkají se ohlášek a slavného prohlášení svolení ke sňatku, jednak na upravení mezináboženských poměrů týkajících se náboženského vyznání dítek, jež snad pojdou z tohoto smíšeného manželství. Ve směru prvém obsahuje zák. ze dne 31. prosince 1868 č. 4 ř. z. z r. 1869 příslušné předpisy, kdežto druhá otázka byla upravena zákonem ze dne 25. května 1868 č. 49 ř. z. 1. Ohlášky.
Při manželstvích mezi příslušníky různých křesťanských vyznání buďtež vykonány ohlášky za božích služeb ve shromáždění farního obvodu náboženského společenstva jednoho každého z obou snoubenců ve formě vůbec zákonem předepsané (čl. I.). Zdráhá-li se ten neb onen duchovní správce vykonati ohlášky z důvodu státem neuznaného, mohou snoubenci žádati příslušný politický úřad za předsevzetí ohlášky.
2. Slavné prohlášení svolení.
Toto budiž při sňatcích příslušníků různých křesťanských vyznání učiněno u přítomnosti dvou svědků před řádným duchovním správcem jednoho z obou snoubenců nebo před jeho zástupcem. To může se státi i v tom případě, byly-li vykonány ohlášky politickým úřadem. Snoubenci mají na vůli, aby si dali svůj sňatek uzavřený před duchovním správcem jednoho z nich požehnati také duchovním správcem druhé strany 4 (čl. II.).
Předpisy uvedeného zákona platí ovšem jen pro příslušníky státem uznaných křesťanských vyznání, protože prohlášení konsensu, učiněné před duchovním správcem náboženského společenstva zákonem neuznávaného nezakládá manželství platné před zákony státními (rozh. ze dne 9. prosince 1874, ze dne 17. srpna 1871 sb. 5556, 8476). Řádným duchovním správcem vyrozumíváme onoho kněze, který dle zřízení státem uspořádaného církve zákonem uznané vykonává pro vyznavače téže víry, jež mají svůj domicil nebo quasidomicil v oblasti o. o. z., dle stanov této víry akty bohoslužby a církevní moci a vede matriky o uzavřených sňatcích (rozh. ze dne 17. srpna 1880 č. 8066). Nelze tudíž na př. kaplana anglického vyslanectva považovati za duchovního správce anglických poddaných v Rakousku bydlících (totéž rozh.). Článkem III. svrchu cit. zákona změněny byly zároveň §§ 71 a 77 o. o. z., jež se týkají smíšených manželství.
3. Rozloučení smíšených manželstev.
V této příčině dlužno lišiti, zda bylo manželství uzavřeno mezi katolíkem a nekatolickým křesťanem či mezi křesťanskými nekatolíky.
a) V prvém případě jest manželství jakožto katolické toliko smrtí jednoho manžela rozrušitelno (§ 111 odst. 2 o. o. z.). Tohoto ustanovení jest použito i ve případě, náležel-li jeden manžel k vyznání řeckému sjednocenému, ježto vyznavač víry řecké sjednocené jest taktéž katolíkem (rozh. ze dne 23. července 1873 č. sb. 5047).
b) Smíšené manželství, jež uzavřeli přívrženci různých nekatolických konfessí křesťanských, možno rozloučiti z důvodů § 115 o. o. z.; bližší viz ve čl. Manželství odst. IX. Přistoupil-li jeden z manželů dodatečně k náboženství katolickému, může žádati za rozloučení jedině strana, která zůstala nekatolickou (§ 116 o. o. z.).
Při rozvodu smíšeného manželství mají místo pouze všeobecné přepisy o. o. z., takže zvláštní řízení při rozvodu takového manželství nenastane.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Manželství smíšená. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 334-335.