Novoty v civilním procesu

jsou nové skutečnosti a nové průvodní prostředky, které strana sporná během sporu v pozdějších spisech procesních, nebo po ukončeném sporu uvádí, aby své nároky, vztažmo námitky prokázala.
I. Všeobecný soudní řád rozeznává novoty dovolené a nedovolené. Poněvadž řádné písemní a ústní řízení na zásadě soustřeďovací spočívá, jest žalobce povinen celý děj žalobní i se všemi k němu se pojícími skutečnostmi a důkazy, pokud by mohly sloužiti ku prokázání jeho práva, dle pořadu časového již v žalobě uvésti (§ 3 s. ř.); rovněž žalo vaný musí ve své odpovědi všechny námitky, jimiž proti žalobě chce se brániti zároveň s prostředky průvodními uvésti (§ 7 s. ř.) Uváděti skutkové okolnosti a důkazy ve spisech pozdějších jest nepřípustno. Žalobce nesmí ve svou repliku jiných nových okolnosti pojati než ty, kterými zamýšlí námitky žalovaného vyvrátiti (§ 9 s. ř.); rovněž i žalovaný nesmí v duplice nových okolností uváděti (§ 10 s. ř.). Toliko výjimkou lze nové okolnosti během sporu k platnosti přivésti v případech následujících:
1. Žalobce smí, jak již podotčeno, v replice nové okolnosti uvésti za tím účelem, aby vyvrátil námitky žalovaného; totéž právo přísluší žalovanému, pokud jde o vyvrácení nových vývodů žalobcových v replice uvedených.
2. Nabízeti důkazu, že přiložená listina jest pravou, třeba jest teprve tenkráte, když odpůrce pravost její popřel (§ 133 s. ř.). Z toho jde, že tento důkaz pravosti i v replice vztažmo duplice nabídnut býti může.
3. Totéž platí pro případ, že by popřena byla pravost rukopisu nebožtíkova (§ 134 s. ř.), ve kterémžto případě nejen důkaz přísahou, nýbrž i srovnáním písma nabízen býti může v pozdějším spise, replice resp. duplice.
4. Důkaz rozhodovací přísahou lze také v pozdějších spisech bez zvláštního povolení nabízeti, ačkoli z pravidla také rozhodovací přísahu žalobce v žalobě, žalovaný v odpovědi nabídnouti má (resol. ze dne 31. října 1785 sb. z. s. č. 489 lit. III.).
II. Řízení o novotách.
1. Řízení písemné:
a) Žádosť za připuštění novot musí obsahovati zevrubné vyznačení jednotlivých nových okolností, které strana chce v replice nebo duplice k platnosti přivésti; totéž platí o nových prostředcích průvodních (resol. ze dne 31. října 1785 č. 489). Žadatel má doklady, nebo nemá-li jich, přísahou dokázati, že novoty v replice nebo duplice uvedené v žalobě vztažmo odpovědi vědomě nezamlčel (§§ 48, 54 s. ř.). Avšak i kdyby nebyla tato okolnosť uvedeným způsobem prokázána, nesmí soud z úřední povinnosti žádost odmítnouti, poněvadž soudce nemá pátrati po obsahu spisu, a poněvadž odpůrci musí býti ponechána možnost k novotám těmto svoliti (submittovati). Teprve tehdy, když by se tomu opřel, budiž zahájeno kontradiktorní řízení, které se rozsudkem vyřídí (resol. ze dne 31. října 1785 č. 489).
b) Rozsudek může býti bezvýminečným, když žadatel dostatečně osvědčí, že novot vědomě nezamlčel, nebo jestliže odpůrce tuto okolnost výslovně nebo mlčky dozná; rozsudek jest podmíněný, když novoty se připustí toliko: bude li nastoupena a složena přísaha o novotách. Novoty mohou i beze zvláštního výměru a bez přísahy býti připuštěny, když dle okolností dotyčného případu jest zřejmo, že novoty nebyly vědomě zamlčeny, tedy jestliže na př. nové okolnosti přistoupily, nebo nové důkazy na jevo přišly, když již žaloba vztažmo odpověď byla podána (rozh. ze dne 22. května 1862 č. 3276 sb. 1524). Přísaha konečně může odpadnouti, jestliže odpůrce popírá sice, že by novoty nebyly bývaly vědomě zamlčeny avšak proti připuštění jich se neohražuje (roz. ze dne 2. červce 1889 č. 7528 časop. »Ger. Halle« r. 1889 č. 42).
c) V případě, že by neoprávněné novoty v replice nebo duplice bez povolení byly uvedeny, bude rozhodno, zdali odpůrce na takové novoty beze vší výhrady odpoví čili nic. V prvním případě má soudce v rozsudku konečném k těmto novotám přihlížeti tak jako ke všem jiným průvodům procesním (dvor. dekr. ze dne 15. ledna 1787 č. 621 lit. e)); odporuje-li však druhá strana dotyčné novotě, má soudce rozhodnouti, zdali jde pouze o nové okolnosti a průvodní prostředky, jichž třeba jest k vyvrácení námitek v odpovědi vztažmo replice, či zdali se jedná o skutečné nedovolené novoty. V prvém případě musí soudce k takovým novým okolnostem přihlížeti, v posledním případě nesmí však žádného zřetele na ně vzíti a musí věc tak posuzovati, jakoby tyto novoty nebyly vůbec uvedeny.
2. Řízení ústní. V ústním řízení jest vůbec sporno, zda ku připuštění novot jest zapotřebí zvláštní žádosti čili nic. Ullmann (rak. soudní řád str. 240), Ott (v Právníku roč. 26. str. 645) tvrdí, že soudce, protestuje-li odpůrce, má rozhoduje spornou věc zkoušeti, zdali novoty jsou důvodny. Přitom však dlužno ještě šetřiti předpisu dvor. dekr. ze dne 15. ledna 1787 č. 621 lit. B) sb. z. s., který stanoví, že žalobci v ústním řízení vůbec jest volno v první řeči i takové okolnosti a průvody přednésti, které v žalobě uvedeny nejsou. Z toho plyne, že zákaz novot vztahuje se i na řízení ústní, s tou však modifikací, že žalovaný není povinen na novoty v replice ihned odpověděti, nýbrž že se k jeho žádosti stání musí odročiti a žalobce pak žalovanému výlohy s odročením spojené musí nahraditi. Naproti tomu jsou v konečné řeči a v duplice novoty vyloučeny rovněž tak jako v řízení písemném.
3. Náklady. V řízení ústním jest žalovaný oprávněn v případě, že by novoty byly v replice uvedeny, požadovati od žalobce náhradu výloh odročením stání jemu způsobených. Vydán-li k žádosti za novoty nepodmíněný rozsudek, buďtež zvítězivšímu žadateli útraty sporu o novoty přiřknuty; rovněž tak při podmíněném rozsudku, jestliže přísahu složil.
4. V konečném spise může žalobce sice toliko takové novoty uváděti, kterých bezprostředně jest třeba k vyvrácení novot v duplice uvedených. Naproti tomu v konečné odpovědi není dovoleno pod žádnou podmínkou novoty uváděti (§ 57 s. ř.). Žádost za povolení novot ve spise konečném nesmí se však z úřední povinnosti zamítnouti, nýbrž musí o nich po výslechu odpůrcově býti rozhodnuto (rozh. ze dne 7. října 1870 č. 11009 a 11010 sb. 3897 kn. jud. č. 69). Novoty v konečném spise lze vůbec připustiti jen tehdy, když jsou s to, aby material procesný objasnily nebo doplnily, aniž by tím trpěla obrana odpůrcova (roz. ze dne 30. září 1885 č. 9901 sb. 10716). Novoty nesmí se připustiti v konečné odpovědi, byť se i strany na tom shodly, že v každém sporném spise novoty mají býti přípustny (rozh. ze dne 29. srpna 1883 č. 10157 sb. 9546).
III. Nový soudní řád. Tento nezná vůbec řízení o novotách, poněvadž toto pojmu bezprostředního veřejného a ústního řízení odporuje; nicméně obsahuje však ustanovení, jimiž má býti zamezeno, aby nebylo protahováno řízení nabízením nových důkazů a průvodních prostředků. Tak stanoví § 178: Každá strana má uvésti ve svých předneseních podle pravdy úplně a určitě všechny skutkové okolnosti v jednotlivém případě k odůvodnění svých návrhů potřebné, má nabídnouti důkazy ke zjištění svých návrhů nutné, má se s určitostí prohlásiti o skutkových údajích od jejího odpůrce přednesených a o nabídnutých důkazech, má vyložiti výsledky provedených důkazů a má s určitostí se vysloviti o příslušných vývodech svého odpůrce. § 179: Strany až do konce ústního jednání mohou přednésti nová ku předmětu tohoto jednání se vztahující skutková tvrzení a průvodní prostředky. Takové přednesení však soud k návrhu nebo z úřední moci prohlásiti může za nepřípustné, když údaje a důkazy nebyly dříve uvedeny patrně v úmyslu, rozepři protáhnouti, a když jejich připuštění značně by zdrželo vyřízení rozepře. Zejména může stranám býti přikázáno, aby ve lhůtě ustanovené zároveň k soudu uložily listiny, aby v ně odpůrce mohl nahlédnouti a aby oznámily jména a bydliště svědků, již vyslechnuti býti mají. Jestliže strana nevyhoví takovému příkazu v úmyslu, aby rozepři protáhla, a přivede žádané průvodní prostředky teprve při pokračování v ústním jednání, tedy toto přednesení senát k návrhu nebo z moci úřední může prohlásiti za nepřípustné, jestliže by jím další vedení jednání průtahu utrpělo (§ 181). Nové nároky, tvrzení, prostředky a námitky průvodní, které se vztahují k částem právní rozepře v přípravném řízení rozebraným, mohou v ústním přelíčení k platnosti býti přivedeny, odpírá-li tomu odpůrce, toliko tenkrát, když strana hodnověrně osvědčí, že v čase přípravného řízení o existenci těchto nároků, jakož i o nově přednesených tvrzeních, prostředcích a námitkách průvodních neměla vědomosti (§ 263).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Novoty v civilním procesu. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 561-564.