Porážky

(jatky).
I. Podstata a význam.
Tato zařízení mají v ohledu policie zdravotní vynikající význam a vyžadují zajisté nejpřísnější kontroly; jsouť porážky určeny netoliko ku porážení dobytka, nýbrž i k jeho rozsekání, ku vyvrhování a čistění střev а k ukládání masa, kostí a jiných odpadků, jakož i ku spracování krve. Proto jsou porážky též dle § 27 ad 39 řádu živn. zařaděny mezi ony závody, které vázány jsou řízením ediktalním a tudíž i předchozím svolením úřadu živnostenského. § 35 živn. řádu má další nařízení, že vyhraženo jest úřadům zemským, aby k návrhu obecního zastupitelstva zapověděly další užívání stávajících porážek a zakládání nových porážek soukromých v těch místech, kde zřízeny jsou již dosti rozsáhlé veřejné porážky nákladem obce a spolků.
II. Nucené užívání jatek veřejných.
Z § 35 živn. ř. plyne, že obmeziti sluší co nejvíce posud stávající soukromé porážky a po příp. že zapověděti jest zřizování nových. Toto zákonné ustanovení zakládá se na osvědčených zkušenostech, že soukromé porážky chovají nemalé nebezpečí pro veřejné zdravotnictví, jelikož úřední kontrola co do soukromých porážek nedala se nikterak prováděti v té míře a s tím výsledkem, jako tomu jest při veřejných porážkách. Ukázalo se, že v soukromých porážkách zhusta porážena byla zvířata nemocná, že zkažené maso bylo dáno do obchodu nebo spracováno špatné zboží. Zavedly proto v novější době mnohé státy zvláštní nucené užívání jatek veřejných, které v tom záleží, že pro jisté místně ohraničené území výhradně do veřejných ústředních porážek přivádí se dobytek a tam poráží; tím umožněno jest vydatné a žádoucí provádění státní kontroly a zároveň obmezí se s druhé strany oprávnění těchto porážek na potřebný objem policie zdravotní. Donucení toto objevilo se tím naléhavějším, poněvadž soukromé porážky disponují zpravidla prostorem velmi obmezeným nedopouštějícím toho, aby maso náležitě bylo uchováno a konservováno. Následek donucení je ten, že v první řadě obce zřizují a udržují veřejné porážky se závazkem tím, že všechen dobytek k zabití určený smí býti toliko do těchto porážek dopraven a tam poražen. Tyto veřejné porážky mají výhodu nejednu. Jsoutě zařízeny tím způsobem, že vyhovují všem zdravotním požadavkům netoliko co do čistoty, přivádění vzduchu, nýbrž hlavně co do kontroly ohledně zdravého stavu zvířat poražených nebo ku zabití určených. Další výhoda veřejných porážek záleží v tom, že mají též takové vedlejší místnosti, kdež lze uschovati maso a uchrániti je před hnilobou a při tom přece úplně odpovídají stavební zařízení modernímu zdravotnictví. Neméně postaráno jest předem v takovýchto porážkách o místnosti k čistění vnitřností, ku spracovaní loje a krve, ku čistění střev, dále o vodní zařízení s trvalým přitékáním a o bohatou zásobu dobré vody, o racionelní zařízení k rychlému odvádění vody s odpadky a zvláště též o chladírny. S nejnovějšími porážkami bývají spojeny dále místnosti pro lékařský personál, pro prodej, ohrady pro dobytek a oddělené stáje. Nejvýtečnější porážky mají dnes Vídeň, Solnohrad, Berlín, Mnichov, Chemnice, Hannover, Paříž, Londýn, Florenc.
Toto nucené zřízení a užívání bylo zavedeno pro některé obvody v Dolních Rakousích a pro Prahu. Tak zemským zákonem pro Dolní Rakousy ze dne 3. února 1873 č. 20 z. z. bylo pro předměstí vídeňská (nyní patřící ku obecnímu obvodu Vídně) zavedeno toto donucení; místodržitelství ve srozumění se zemským výborem stanoviti má, kolik porážek a na kterých místech zříditi jest; porážka zřízena několika obcemi tvoří předmět společného podniku.
Pro Prahu zavedeno bylo nucené užívání jatek zák. ze dne 9. března 1889 č. 19 z. z. a sice pro obvod hlavního města Prahy, pražských předměstí a obcí sousedních; v soudním okresu Karlínském: pro obce Karlín, Libeň a Vysočany; v soudním okresu Smíchovském: pro obce Smíchov, Hlubočepy, Radlice, Košíř, Břevnov, Bubeneč, Dejvice a Střešovice; v okresu Král. Vinohrad: pro Žižkov, Vršovice, Nusle-Pankrác a Podolí. Porážení skotu, bravu (telat, ovcí, koz, prasat atd.) a koní dopouští se jen ve veřejných obecních jatkách, zřízených k tomu účelu pro koně a jiný dobytek zvlášť. Tyto veřejné obecní jatky byly v přiměřené velkosti zbudovány a účelně zařízeny. Poplatky vybírané ve veřejných obecných porážkách za odvážení, za zdravotní ohledání, za porážení, krmení a hojení, za použití zařízení a pod. mají povahu dávek veřejných a připadají obcím, které porážku zbudovaly a udržují.
III. Podle zákona o moru zvířecím a o hlíze hovězího dobytka platí pro porážky ještě tyto předpisy:
1. Místní úřad resp. komise morová zřizuje se pro obstarávání úředních úkonů ohledně veřejných jatek předem z oněch orgánů, kterým přikázán jest přímý dohled zvěrolékařské policie nad porážkami. 2. Ohrady pro dobytek jatečný a jatky mohou býti po zjištění vypuknutí moru a pro dobu nebezpečí moru uzavřeny, aby nebyla odehnána zvířata náchylná k moru.
3. Prostory porážek, v nichž postavena jsou zvířata trpící nakažlivými chorobami, jest dle předpisu vyčistiti a desinfikovati.
4. Zemský úřad pohraničného úřadu správního může povoliti dopravu dobytka ku porážení do míst, kde jsou veřejné porážky, i když dovoz je zapověděn a hranice uzavřeny (§ 3 cit. z.). Porážka musí býti v bezprostředním spojení se železnicí nebo s přístavištěm lodi (§ 4).
5. Zjištěna-li hlíza hovězího dobytka na trhu nebo ve veřejné porážce, zastaviti dlužno vývoz tam se nalézajících kusů a ihned je zabiti, není-li tam dostatečných opatření proti zavlečení nakažlivých látek a proti zanesení jich na zvířata jiná. Zabití musí se provésti v dotyčné místnosti za zvěrolékařského dohledu a co nejdříve.
6. Při porážkách z nutnosti t. j. nezbytných tehdy, přihodí-li se dobytčeti úraz nějaký, jest oznámiti nutnost porážky dozorci nad dobytkem a masem, aby mohl své dobrozdání podati o upotřebitelnosti masa. Dobytče zabiti se musí nejdéle do 6 hodin po úrazu. Při tom různiti sluší maso zcela zdravé a méně cenné, jež smí se prodávati toliko za dozoru policejního.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Porážky. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 435-437.