Kanalisace.

Kanály neb stoky jsou umělé průkopy ku přivádění neb odvádění vody za různým účelem. Dle účelu, jemuž stoky slouží, rozeznávati dlužno stoky odváděči, odvádějí-li zbytečnou vodu, stoky přiváděči ku př. mlýnské a jiné umělé průplavy ku plavení dříví, ku plavbě lodí a pod. Všechny stoky musí míti příkrý spád, což platí zejména o stokách, které vodu dešťovou neb nečistoty z místa odvádějí.
I. Právo stavební.
Se stanoviska práva stavebního jsou velmi důležity stoky uliční a domovní, sloužící k odvádění jednak atmosferických srážek, jednak odpadkův a různé nečistoty. Důležitost řádné soustavy kanalisační jmenovitě pro větší města leží na bíledni: počet jednotlivých úmrtí ve městech jeví nápadný poměr k úpravě kanalisace téhož. Řádná kanalisace jest kardinální podmínkou zdárného rozvoje měst a míst hustě obydlených. Většina stavebních řádů ukládá také obcím za povinnost péči o zakládání a udržování odváděcích stok.
Ovšem nelze s druhé strany popříti obtíže, kterých řešení této teprve v novější době důtklivěji se hlásící potřeby vymáhá. Přede vším jsou to obtíže finanční. Dle všeobecného soudu jest však vydání určené na stavbu řádných stok nečistoty odvádějících tak neobyčejně důležitým, že jemu takořka všechna ostatní vydání, pokud se netýkají stejných existenčních podmínek, ustoupiti mají a tudíž nelze se těmto značným, avšak veledůležitým výdajům při sestavování obecního rozpočtu vyhnouti. Dosavadní starší systém stok jest neudržitelným a to jmenovitě ten, kde nečistoty celou sítí menších, pobočních stok z jednotlivých částí města odváděné v jednu hlavní do řeky ústící stoku se svádějí a tím vodu různým životním potřebám sloužící znečisťují. Proto se jeví v novější době snaha po racionelním, zdravotním poměrům hovícím zakládání stok, při čemž se hlavně toho dbá, aby nečistoty pomocí zvláštních štol vedeny byly na místo, kde by lidské zdraví neohrožovaly. Toho se docílí tím, že hlavní odváděči stoka ústí nikoli do řeky, nýbrž mimo ni na místě k tomu vhodném; kde pak takovýto způsob by činil nepřekonatelné obtíže a svádění nečistot do řeky vyhnouti se nelze, vyústěním stoky do řeky na takovém místě, kde to zdraví lidskému poměrně nejméně nebezpečno.
Ostatně jest úprava stok odvislá hlavně od terénu a ostatních místních
poměrův.
Zřizování a udržování odváděčích stok v dobrém stavu (sem patří cídění) jest — jak již bylo řečeno — povinností obce. Výlohy s tím spojené nutno krýti z obecních příjmů. Tak ustanovuje většina stavebních řádů pro jednotlivé země a obce.
Ohledně zřizování a udržování domovních stok stanoví obecní stavební řády, že v místech, kde o odvádění atmosferických srážek a odpadků, nečistoty atd. hlavními stokami jest postaráno, dlužno při nových stavbách a při takových přestavbách, které novým stavbám se rovnají, vystavěti buď z kamene, buď z pálených cihel domovní stoku a to takovým způsobem, aby mohla býti ku hlavní stoce připojena. Shora zmíněné stavební řády obsahují další různá ustanovení ohledně rozměru a bližšího zařízení domovních stok. Tak stanoví zemský stavební řád pro království české, že odvádění nečistot pomocí stok při průmyslových podnicích tak zařízeno býti musí, aby okolí jimi netrpělo. Proto musí nečistoty, dříve než do stoky vypuštěny byly, býti podrobeny zvláštnímu řízení desinfekčnímu, které zdravotním úřadem za dostatečné uznáno bylo. Po případě může průmyslovým podnikům zapovězeno býti užívání veřejných stok, vyskytnou-li se v tomto směru závady.
II. Právo vodní.
Se stanoviska práva vodního dlužno lišiti kanály neb stoky jakožto zařízení sloužící k zavodňování neb odvodňování.
Pokud se týče vlastnictví takovýchto stok, rozlišují jednotlivé zemské vodní zákony následovně:
a) voda ve stokách za soukromým účelem zřízených jest výlučným vlastnictvím majitele pozemku, na němž stoka zřízena, z čehož plyne, že týž má právo všem třetím osobám spoluužívání vody zapověděti (§ 10 říšs. zák. vod.);
b) za jistých podmínek mohou však stoky i na cizím pozemku býti zřízeny, ve kterémž případě nabývá poživatel vody práva služebnosti na cizím pozemku. Zmíněnými podmínkami jsou: úřední svolení a zachování předpisů vyzývacího řízení ve právu vodním (§ 15 b. říšs. zák. vod.);
c) konečně může býti úředně dovoleno přivádění vody z veřejného toku do stoky pouze pro účely soukromé zřízené (§ 7 ř. z. vodn.). V tomto případě v pochybnosti platí pravidlo, že právo k užívání vody obmezeno jest potřebou oprávněného. Ohledně případného přebytku vody přísluší rozhodnutí správě státní. (§ 15 a) říšs. z. vodn.)
Péče o udržování takovýchto stok v dobrém stavu, jakož i jich cídění náleží — jak zřejmo — jich vlastníku, po případě, je-li stoka zřízena na cizí půdě neb nelze-li vlastníka zjistiti, uživateli. (§ 483 a 839 o. o. z.)
III. Průplavy.
Další druh kanálů neboli stok tvoří průplavy sloužící buď ku spojení přirozených vodních cest (t. zv. transitní průplavy), neb ku spojení důležitých středisek vnitrozemského obchodu se splavným vodstvem (t. zv. obchodní průplavy). Starší zařízení tohoto druhu měla ponejvíce úkol zavodnění neb odvodnění jistých částí půdy a sloužila tudíž spíše zemědělství, kdežto novější průplavy hlavně levné obchodní spojení sprostředkují. Průplavy nalézáme již v nejstarších dobách u Indů, Číňanův a Egypťanů; nejznámější byl průplav spojující rudé moře se středozemním. Na počátek středověku padá Karlem Velikým zamýšlený průplav, který měl spojovati Rýn a Mohan s Dunajem, tudíž Černé moře se Severním, Orient, východisko tehdejšího obchodu se západem. Ve středověkém středisku světového obchodu, Itálii, nalézáme již v 11. věku velmi rozšířenou síť průplavů. V novější době vyniká v ohledu tom zejména Francie a Nizozemí. Nejstarší průplav Německa spojuje Labe s mořem východním. S rozvojem obchodu po boku kráčí teprve v nejnovější době snaha jednotlivých států po založení řádně rozvětvené sítě průplavů, jakožto nejlacinější dráhy dopravní, při čemž závažným činitelem jest zeměpisná poloha a tok přirozených vod. S tohoto hlediska se vysvětluje, proč Francie a Nizozemí ve směru tom jiné státy předčí Z průplavů, které slouží ku zkrácení dlouhé dráhy, na předním místě jmenovati sluší průplav suezský. Podobný účel sledovala započatá a smutně skončivší práce spojení oceánu atlantského s velkým či tichým převlakou Panamskou.
Rakousko-uherská říše nemá dosud vzdor své výhodné poloze žádných větších průplavů. To co ve starších dobách bylo zbudováno, slouží toliko potřebám místním neb soukromým, jako průplav Švarcenberský ku plavení dříví spojující Vltavu s Mühlou, průplav dunajský ve Vídni a pod. Ve směru tom dějí se v Rakousku dosud pouze kroky přípravné. Sem zařaditi sluší zamýšlený průplav Dunajsko-Vltavsko-Labský, kteréžto myšlénky ujal se výbor skládající se z finančníků francouzských. Elaborát jím shotovený byl již ministerstvu obchodu předložen, kteréž též přislíbilo účinnou pomoc po provedení jistých oprav elaborátu. Další průplav v Rakousku směřující ku spojení Dunaje s Odrou nalézá se dosud pouze ve stadiu projektu.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Kanalisace. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 18-20.