Taxa vojenská

.
1. Pojem a význam.
Vojenská taxa jest dávka veřejná, která se ukládá osobám brannou povinností stiženým a podpůrně jich blízkým příbuzným, poněvadž osoby tyto buď vůbec povinnost brannou nesplnily nebo toliko v míře obmezené. Povinnost platiti taxu vojenskou jest tudíž důsledkem všeobecné branné povinnosti, jsouc jakousi náhradou za nekonání činné služby vojenské. Neboť jest zajisté slušno a spravedlivo, aby ten, kdo vůči státu brannou povinnost z jakéhokoli důvodu nesplní, ekvivalent její touto dávkou zapravil; jako účel vojenské taxy se tudíž označuje vyrovnání vojenského břemene obětí hospodářskou se strany těch občanů státních, kteří službu vojenskou nekonají, a poukazuje se při tom zejména k základním zásadám státního společenství. Zejména se uvádí, že počet těch, kteří dle branných zákonů buď pro tělesnou nezpůsobilost nebo vzhledem k výdělkovým poměrům svých nejbližších příbuzných jsou osvobozeni od služby vojenské, jest tak značný, že počet skutečně sloužících často převyšuje, že následkem toho břemeno povinnosti branné jest nerovně rozděleno a že tudíž již spravedlnost toho vyžaduje, aby prvější jiným způsobem nesli též část obětí, jichž všeobecná služební povinnost ve vojsku vymáhá; konečně svědčí ve prospěch této veřejné dávky i další okolnost, že konání branné povinnosti má za následek i škodu hospodářskou, újmu na výdělku, kdežto hospodářský stav těch, kdož od vojenské služby jsou osvobozeni, zůstává úplně neporušen, pročež odpovídá to rovněž zásadě spravedlnosti, aby i oni alespoň hmotně k břemenu branné povinnosti přispěli.
Jiní opět odůvodňují tuto dávku tím, že v moderním státě má býti zachováváno jakési veřejné rozdělení práce, tak že jedni jsou povinni konati státu služby a druzí, nekonají-li jich, mají státu na ně poskytnouti náhradu. Odpůrci této dávky však poukazují k tomu, že účel dávky této přímo se příčí všeobecné povinnosti branné — t. zv. vykoupení se z branné povinnosti — jelikož na místo dřívější taxy výkupní nastupuje nyní taxa vojenská a že tímto způsobem se porušuje princip všeobecné povinnosti branné na újmu těch, kdož jí musí zadost učiniti, jakož i dále že dávka tato hrubě porušuje jakýsi moment čestný, kterýž spočívá ve všeobecné branné povinnosti, moment, že každý bez rozdílu za svoji vlast život i osobu položiti musí; rovněž namítá se proti této dávce, že ani z daleka nemůže vyvážiti oběť, kterou přinášejí ti, kdož brannou povinnost splní, dále, že není spravedlivo zejména těm tuto dávku ukládati, kdož beze svého zavinění — byť i měli opravdovou vůli brannou povinnost plniti — ke službě vojenské jsou nezpůsobilí. Konečně táží se odpůrci této dávky: Obdrží skutečně sloužící vůbec jaký ekvivalent za to, že ten, kdo činně neslouží, zapravuje peněžitou dávku, která zámožnějším poplatníkům ani nepůsobí zvláštních obtíží, kdežto chudí branci i nejmenším stižením ve svých majetkových poměrech citelně jsou poškozeni? a dovozují dále, že stát ostatně by ani nemohl všechny osoby způsobilé k činné službě povolati, poněvadž by tím jeho potřeba byla daleko překročena; konečně nesluší přehlížeti, že tato dávka zejména v jistých případech má též povahu jakési pokuty. Avšak jako při všech sporných moderních otázkách sociálních, i zde nejsprávnější jest cesta střední. Dávku tuto lze ospravedlniti, přihlíží-li se k dalšímu účelu a dalšímu cíli, jejž státní správa zavedením jejím sleduje. Stát používá této dávky k tomu, aby těm, kdož ve vojsku činně slouží, pro případ jich nezpůsobilosti k výdělku, jistý byť i skromný ekvivalent poskytl a nejbližším příbuzným těch, kdož k službě vojenské byli povoláni, podporu z příjmů z vojenské taxy plynoucích udělil; v tom sluší spatřovati snahu oběti a břemena, jež nese ten, kdo činně slouží, byť i toliko z části vyrovnati a nelze pak dávku tuto jako nevhodnou nebo dokonce nespravedlivou posuzovati; taxa vojenská nemá tu povahu úplaty za brannou službu, krajním a jediným účelem jejím není vyrovnání tohoto občanského břemene a této občanské povinnosti, nýbrž ona jest příspěvkem k podpoře osob brannou službou povinných, zejména těch, kdo jsou na pomoc státu odkázáni.
S tohoto hlediska sluší též pohlížeti na rakouský zákon o taxe vojenské ze dne 13. června 1880 č. 70 ř. z., kterýž ustanovuje, že příjmy z vojenské taxy mají býti obráceny k zaopatření invalidů (vysloužilců), na pense vdov a sirotků po osobách vojenských а k podpoře nejbližších příbuzných těch osob, jež k branné službě jsou povolány. Rakouský zákon o taxe vojenské se podobá v mnohém ohledu zákonu o vojenské taxe ve Švýcarsku, kdež byla tato dávka v r. 1878 nově upravena, kdežto vojenská taxa zavedená ve Francii, Portugalsku a Srbsku spočívá na zcela jiných základech.
Vybírání této dávky jest však dle povahy věci obmezeno na dobu trvání povinnosti branné, pročež nesmí též přesahovati dobu 12 let dle branného zákona pro konání branné povinnosti v případech pravidelných předepsanou.
2. Osoby taxou povinné dělí se ve dvě skupiny a sice rozeznávají se osoby brannou povinností stižené, kterýmž bezpodmínečně taxa může býti předepsána, a osoby podpůrně taxou povinné, jež mají dávku tuto zapraviti jen tenkráte, když osoby bezprostředně taxou povinné nejsou s to ji zaplatiti. Zda-li taxa má býti předepsána těm či oněm, zákon imperativně ustanovil, a nemohou o této otázce úřady rozhodovati dle volného uvážení (roz. spr. s. dv. ze dne 23. března 1887 č. 781, sb. »Budwinski« č. 3454).
1. K osobám bezpodmínečně taxou povinným náležejí:
а) ti, kdož pro nezpůsobilost k službě válečné z listin odvodních byli vymazáni, vztažmo v poslední třídě odvodní nebo po vystoupení z ní byli uznáni nezpůsobilými;
b) ti, kdož v poslední třídě odvodní nebo po vystoupení z ní byli na základě § 17 bran. zák. osvobozeni nebo dle § 40 lit. c) cit. zák. propuštěni;
c) ti, kdož před skončením služební povinnosti pro nezpůsobilost ze svazku vojenského byli propuštěni, ač jestliže neutrpěli vadu, kteráž má v zápětí nezpůsobilost k službě, konáním aktivní služby vojenské;
d) branní povinníci, kteří před uplynutím zákonné doby trvání branné povinnosti služební (§ 4 bran. zák.) se vystěhují z říše rakousko-uherské.
2. Podpůrně jsou taxou povinni rodiče — vztažmo děd a bába, jakož i zvolitelé osob uvedených pod č. 1 a sice dle pořadí, ve kterém jsou povinni dle občanského práva pečovati o výživu svých dětí, vnuků nebo dětí zvolených. Závazek těchto osob platiti taxu za osoby brannou povinností stižené nastupuje podpůrně toliko v tom případě a potud, pokud taxou povinná osoba sama nemá k své výživě dostatečného jmění nebo příjmu a výživu její výhradně nebo z největší části rodiče, děd nebo bába a rodiče zvolení uhražují a pokud dále tyto osoby dle občanského práva jsou povinny o výživu svých dětí vztažmo vnuků nebo zvolených dětí pečovati (roz. ze dne 4. dubna 1883 č. 823, sb. »Budwinski« č. 1719, ze dne 4. července 1883 č. 1648, sb. »Budwinski« č. 1819).
3. Trvání povinnosti ku placení vojenské taxy:
1. U osob bezpodmínečně taxou povinných vztahuje se povinnost tuto dávku platiti na služební léta branné povinnosti, u osob od branné povinnosti osvobozených na každý služební rok, pro který osvobozovací důvod trvá a konečně u branných povinníků, kteří se z obvodu této říše vystěhovali, na každý rok branné povinnosti služební, který tito skutečně v cizině strávili nebo byli-li uznáni k službě válečné nezpůsobilými, v cizině stráví.
2. Ohledně osob taxou podpůrně povinných: Jelikož dle občanského práva (§§ 141 a 143 o. o. z.) jest povinností otce, vztažmo matky, děda atd. pečovati o výživu dětí jen po tak dlouho, pokud tyto samy se vyživovati nemohou, končí také závazek rodičů atd. platiti vojenskou taxu tím okamžikem, kdy branný povinník jest s to, aby sám — jak se samo sebou rozumí, způsobem svému stavu a vychování přiměřeným — výživu si opatřoval. Při tom nerozhoduje, zda-li branný povinník také skutečně sám o svou výživu pečuje či zda-li rodiče přes to, že k tomu po právu na dále zavázáni nejsou, jemu výživu fakticky dále poskytují (roz. spr. s. dv. ze dne 19. dubna 1882 č. 688, sb. »Budwinski« č. 1379). Neplatí však zákonná domněnka, že by vůči dětem, jež 20. roku věku dosáhly nebo jej překročily, povinnost rodičů je vyživovati zanikla; naopak jest věcí strany prokázati ony momenty, jež ve smyslu zákona mají za následek zánik povinnosti rodičů děti vyživovati, při čemž se jedná o výživu stavu a vychování dítěte přiměřenou (roz. spr. s. dv. ze dne 16. března 1883 č. 626, sb. »Budwinski« č. 699, ze dne 28. března 1884 č. 658, sb. Budwinski« č. 2073 a ze dne 9. dubna 1886 č. 893, sb. »Budwinski« č. 3006).

4. Výška a výměra taxy

.
Vojenská taxa rozpadá se ve 14 tříd, z nichž obnáší první třída 100 zl., každá další třída až do desáté o 10 zl. méně, jedenáctá 5 zl., dvanáctá 3 zl., třináctá 2 zl. a konečně čtrnáctá třída 1 zl. Pro vyměřování taxy platí následující zásady :
1. Ohledně osob bezpodmínečně taxou povinných:
a) Taxa vyměřuje se dle majetkových a výdělkových poměrů, jakož i čistého příjmu osoby taxou povinné.
b) Ve čtrnáctou třídu sluší zařaditi všechny, jichž výdělek nebo příjem se rovná obyčejné denní mzdě a jimž zároveň není předepsána žádná přímá daň. Zda-li příjem osoby taxou povinné převyšuje v místě obvyklou obyčejnou denní mzdu, jest otázka skutková, kterouž dlužno zjistiti úředními dáty eventuelně šetřením (roz. spr. s. dv. ze dne 4. dubna 1887 č. 3340, sb. »Budwinski« sv. VI. č. 331).
c) K povinnosti berní má býti při výměře vojenské taxy potud přihlíženo, že z pravidla má býti vzata za základ ona třídní sazba, jež jest nejbližší desátému dílu ročního obnosu přímých daní s přirážkami státními avšak s vyloučením všech přirážek ostatních. Tím ovšem není stanovena nezměnitelná zásada pro výměru taxy, nýbrž má tím býti toliko poskytnuto vodítko komisi taxu vyměřující (roz. spr. s. dv. ze dne 20. července 1882 č. 1526, sb. »Budwinski« č. 14872).
d) Zjišťujíce základy pro výměru vojenské taxy nemohou úřady jednati jedině dle volného svého uvážení, nýbrž mají se říditi dle zásad stanovených v § 3 zák. ze dne 13. června 1880 č. 70 ř. z. (roz. spr. s. dv. ze dne 22. února 1883 č. 357, sb. »Budwinski« č. 1672).
e) Naproti tomu o otázce, jak sluší posuzovati veškeré rozhodné poměry osoby taxou povinné při výměře taxy a do které třídy má býti jednotlivec dle svého jmění, živnosti a čistého příjmu zařaděn, rozhodují úřady taxu vyměřující dle svého volného uvážení (rozh. spr. s. dv. ze dne 20. července 1882 č. 1526, sb. »Budwinski« č. 1487).
f) Pro výměru vojenské taxy jsou rozhodny majetkové a výdělkové poměry a příjmy osoby taxou povinné v onom roce, za který se taxa vyměřuje (roz. spr. s. dv. ze dne 28. března 1884 č. 658, sb. »Budwinski« č. 2073 a ze dne 9. dubna 1886 č. 893, sb. »Budwinski« č. 3006).
g) Osoby taxou povinné mohou býti zařaděny do nižší třídy i z toho důvodu, že byly stiženy živelními pohromami, neúrodou nebo jinakými nehodami. Z těchže příčin může jim býti v případech zvlášť pozoruhodných, pokud by měly býti zařaděny do některé ze čtyř posledních tříd, i zapravení vojenské taxy prominuto.
2. Ohledně osob podpůrně taxou povinných:
a) Úřady správní mohou osoby tyto dle svého volného uvážení zařaditi do třídy nižší, než do které by dle výměry daně náležely (roz. spr. s. dv. ze dne 11. června 1884 č. 1284, sb. »Budwinski« č. 2164).
b) Mají-li rodiče, děd nebo bába nebo adoptivní rodiče býti zařadeni do třídy vyšší, než která by jejich berní povinnosti vzhledem k počtu dětí odpovídala, musí býti »ostatní závažné okolnosti a poměry« vyšetřeny a ve spisech konstatovány (roz. spr. s. dv. ze dne 26. května 1882 č. 1105, sb. »Budwinski« č. 1419). c) Ustanovení zákona, že osoba taxou povinná dle všech poměrů, k nimž sluší přihlížeti (jmění, výdělek, čistý příjem), do vyšší nebo nižší třídy má býti zařaděna, vztahuje se i na osoby podpůrně taxou povinné, takže i rodiče, děd a bába nebo zvolitelé branného povinníka mohou býti zařaděni do třídy vyšší, než do které by dle výměry daní a počtu dětí náleželi (roz. spr. s. dv. ze dne 20. července 1882 č. 1526, sb. »Budwinski« č. 1487).
5. Řízení při vyměřování vojenské taxy.
Zda-li a dle které třídy má býti vojenská taxa předepsána, o tom rozhoduje na základě šetření politickým okresním úřadem domovské obce osoby taxou povinné za spolupůsobení obecních starostů konaných v první instanci zvláštní komise, jež má býti zřízena pro každý soudní okres a skládá se z představeného politického okresního úřadu jako předsedy a ze čtyř členů, z nichž dva jmenuje předseda a dva volí obecní představení soudního okresu k tomu povolaní, v oněch zemích však, kde jsou okresní zastupitelstva, okresní výbor. V městech, jež mají vlastní obecní statut, volí tyto dva poslednější členy městská rada. Osoby taxou povinné mají býti před vydáním nálezu slyšeny za tím účelem, aby po případě úřadu mohly svoje průvodní prostředky předložiti (roz. spr. s. dv. ze dne 23. března 1887 č. 781, sb. »Budwinski« č. 3454).
Podstatnou vadu správního řízení sluší spatřovati v tom, byl-li straně doručen nález o vyměření vojenské taxy bez důvodů rozhodovacích (roz. spr. s. dv. ze dne 4. dubna 1887 č. 3340, sb. »Budwinski« VI., 331). Proti rozhodnutí komise může osoba taxou povinná podati k zemské vládě odvolání ve 30denní lhůtě propadné počínající dnem, kdy nález o vyměření vojenské taxy jí byl doručen. Proti dvěma souhlasným rozhodnutím jest další odvolání k ministerstvu zemské obrany vyloučeno.
6. Důvody osvobozovací.
Od vojenské taxy jsou osvobozeni:
1. Ti, kdož pro tělesné nebo duševní vady nejsou s to, aby sebe a své příslušníky, jež dle zákona jsou povinni vyživovati, vydržovali, a kteří nemají též dostatečného k tomu jmění nebo příjmu;
2. ti, kdož se nacházejí v chudinském zaopatření;
3. branní povinníci, jichž branná povinnost nastoupila již před r. 1875;
4. branní povinníci dle § 18. brann. zák. a příslušníci domobrany pro ten rok, ve kterém byli k aktivní službě povoláni.
Osoby taxou povinné, jež se nacházejí ve vazbě, nejsou již tím samým pro dobu vazby od povinnosti taxu platiti osvobozeny; avšak těm trestancům, jichž jediný příjem záleží toliko v přebytečném výdělku za práci, má býti vojenská taxa připadající na léta ve vazbě strávená vyměřena teprve po jich vystoupení z trestu (výn. min. zem. obr. ze dne 6. června 1881 č. 8202).
7. Vybírání vojenské taxy.
1. Vojenská taxa má býti zaplacena každý rok koncem dubna vždy
za rok minulý.
2. Osoby taxou povinné, jež před uplynutím zákonné branné povinnosti služební se chtějí vystěhovati, musí před udělením povolení k vystěhování zapraviti vojenskou taxu za všechna zbývající ještě léta zákonné branné povinnosti. 3. Vybírání vojenské taxy mají obstarávati orgánové, kteří vybírají
přímé daně.
4. Zadrželá vojenská taxa se vymáhá politickou exekucí.
8. Povinnosť platiti taxu zaniká:
1. smrtí osoby taxou povinné;
2. tím, že osoba taxou povinná se octne v poměru pod č. 6. v bodu 1. nebo 2. naznačeném, pokud poměr tento trvá;
3. vystěhuje li se osoba taxou povinná z jednoho státního území mocnářství rakousko-uherského do druhého, v onom území státním, z něhož se vystěhovala.
9. Fond vojenské taxy.
1. Tento fond se tvoří
a) z výnosu vojenské taxy;
b) tomuto fondu se přikazuje roční kvóta i s dalšími úroky, jež připadá na království a země v říšské radě zastoupené z celkové sumy ročních dvou milionů zl. mezi oběma polovicemi říše smluvené a jejíž výše se určuje dle poměrů ročního kontingentu branců. Obnos, o který výnos vojenské taxy tuto roční kvótu převyšuje, pokládá se za všeobecný příjem státní, začež stát přejímá zákonem blíže upravený závazek podporovati dle potřeby rodiny osob k válečné službě povolaných.
2. Fond vojenské taxy jest určen k tomu
a) aby z jeho prostředků zlepšeno bylo zaopatření invalidů;
b) aby byly z něho udělovány podpory nuzným vdovám a sirotkům po gážistech a mužstvu stálého vojska (válečného loďstva) a zemské obrany, kteří padli před nepřítelem nebo zemřeli následkem poranění nebo útrap válečných. Branní povinníci dle § 18 bran. zák. k službě válečné povolaní (kandidáti duchovního stavu, podučitelové a učitelové, držitelé zděděných hospodářských usedlostí, ti, kdož byli odvedeni avšak pro rodinné poměry od pravidelné presenční služby v míru byli osvobozeni, méně způsobilí a nadpočetní) jakož i příslušníci domobrany k válečné službě vyzvaní jsou osobám povolaným k aktivní službě ve stálém vojsku (válečném loďstvu) nebo v zemské obraně na roveň postaveni (§ 13 cit. zák.).
3. Právo nakládati s obnosy, jež z fondu vojenské taxy mají býti rozděleny, přísluší ministru zemské obrany, jenž se však má dorozuměti s říšským ministrem války a má se říditi ročním rozpočtem říšskou radou schváleným. O stavu a nakládání s tímto fondem budiž předložena každého roku říšské radě účetní závěrka k schválení. V případě války může býti fond vojenský k účelům v tomto zákoně naznačeným úplně vyčerpán.
10. Podpory nuzným rodinám osob k válečné službě povolaných.
Jak již v odst. 9. bylo podotknuto, užívá se zmíněného přebytku vojenské taxy k podpoře pomoci potřebujících rodin oněch osob trvale dovolených, záložníků, náhradních záložníků, zeměbranců, jakož i branných povinníků v § 18 uváděných, kteří k válečné službě byli povoláni, a příslušníků domobrany k službě vyzvaných (§17 cit. zák.).
1. Nárok na podporu má manželka a děti osoby k válečné službě povolané, po případě i jeho rodiče a sourozenci, pokud od něho byli vydržováni. Podpora má býti udělena těm členům rodiny, jichž nutná výživa buď výhradně neb alespoň z největší části závisí od osobního výdělku osoby k válečné službě povolané. 2. Šetření potřebná ke zjištění nutnosti podpory koná politický okresní úřad pobytu rodiny podpory se domáhající za spolupůsobení obecního představenstva.
3. Podpora záleží ve výživném pro každého člena rodiny, jež se rovná obnosu pro vojenské přechodní zaopatření pro osobu a den stanovenému a jestliže rodina nemá vlastního domu, v příspěvku na byt obnášejícím polovici výživného. Pro děti pod 8 let vyměří se podpora ve výši poloviční. Celková podpora jedné rodině poskytovaná nemá převyšovati osobním (výdělkovým) a místním poměrům přiměřený průměrní denní výdělek osoby k službě válečné povolané.
4. Podpora státem zaručená nemá býti zkracována z té příčiny, že dotyčným osobám se poskytuje podpora od země, obce neb osob soukromých
5. Podpůrné komise: V každém království a zemi v říšské radě zastoupených budiž zřízena jedna, dle potřeby i více podpůrných komisí, skládající se z přednosty politického úřadu zemského nebo politického úředníka jím jmenovaného jako předsedy, z jednoho zástupce finančního úřadu zemského a zástupce zemského výboru. Podpůrné komise rozhodují o potřebě a výši podpory, podporu poukazují a po případě zastavují; odvolání proti jejich rozhodnutí nemá místa.
6. Právo na podporu počíná dnem odchodu povolaného z místa pobytu a končí jeho návratem.
7. Rodinám těch, kdož padli v boji nebo zemřeli následkem poranění v aktivní vojenské službě utrpěného nebo následkem nemoci službou způsobené před svým propuštěním, vyplácí se podpora ještě po 6 měsíců ode dne jich úmrtí.
8. Ztráta nároku na podporu: Rodinám osob, kteréž nacházejíce se v službě aktivní
a) dopustily se deserce nebo
b) soudcovským nálezem byly odsouzeny k trestu těžkého žaláře nebo k trestu těžšímu, se povolená podpora od doby, kdy podpůrná komise o oné okolnosti zvěděla, zastavuje (§§ 17—23 cit. zák.),
11. Prováděcí nařízení.
1. Nař. min. zemské obrany a min. fin. ze dne 20. března 1881 č. 26 ř. z. jedná o sestavování statistických dát o branných povinnících, kteří pro nezpůsobilosť k službě ze svazku vojenského byli propuštěni, a obsahuje bližší ustanovení o příjmu osob taxou povinných a jich zařadění do jednotlivých tříd. Do 13. třídy (2 zl.) mají býti zařaděni ti, jichž úhrnný výdělek nebo příjem převyšuje sice denní mzdu v místě obvyklou avšak nedosahuje výše ročních 450 zl., pro zařadění do 12. třídy (3 zl.) jest rozhodný úhrnný roční výdělek nebo příjem od 450 do 600 zl.; všechny osoby taxou povinné mající úhrnný roční výdělek nebo příjem větší než 600 zl. mají býti zařaděny do 11. nebo nižší třídy. Dále obsahuje toto prováděcí nařízení předpisy o evidenci osob taxou povinných u okresních úřadů jakož i o složení, způsobu jednání, dietách a cestovních výlohách komise pro vyměřování vojenské taxy.
2. Nař. min. zemské obrany vydané v souhlase s říš. min. války a ostatními súčastněnými centrálními úřady ze dne 7. srpna 1881 č. 86 ř. z. obsahuje prováděcí ustanovení o zlepšení zaopatření invalidů a správě a súčtování fondu vojenské taxy. 3. Nař. min. zemské obrany a min. fin. ze dne 7. srpna 1881 č. 87 ř. z. týká se platů plynoucích ze zákona o vojenské taxe a tížících dílem fond vojenské taxy, dílem etat min. zemské obrany.
4. Oběž. nařízení říš. min. války ze dne 18. srpna 1881 č. 112 věst. byla vydána v souhlase s rakouským ministerstvem zemské obrany, s uherským ministerstvem zemské obrany a s ostatními súčastněnými centrálními úřady ustanovení o zlepšení zaopatření invalidů z fondu vojenské taxy.
5. Prováděcí ustanovení obsažená v min. nař. ze dne 20. března 1882 č. 26 ř. z. byla nař. min. zemské obrany a min. financí ze dne 15. března 1882 č. 44 ř. z. dílem změněna a dílem doplněna.
6. Nař. min. zemské obrany v souhlase s ostatními zúčastněnými centrálními úřady ze dne 1. června 1882 č. 108 ř. z. týká se exekuce vojenských pensí a platů patentálních a dobrovolného zastavení a postupu jich vzhledem k přídavkům z fondu vojenské taxy pocházejícím.
7. Nař. min. fin. ze dne 25. srpna 1883 č. 32 věst. min. fin. upravuje způsob, jakým mají býtí vypláceny, súčtovány a obnovovány příplatky z fondu vojenské taxy k platům patentálním patentálních invalidů četnictva, vojenské policejní stráže, sboru vojenské stráže pro c. k. civilní soudy ve Vídni a mužstva v hřebčincích.
12. Poplatky.
Šetření, podání a odvolání týkající se vyměření vojenské taxy jakož i potřebné doklady jsou od poplatku osvobozeny.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Taxa vojenská. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 46-53.