Datio in solutum.

(Dání na místě platu.)
Dle všeobecného pravidla má dlužník, aby svůj závazek splnil, věřiteli to plniti, co tento dle obsahu své pohledávky žádati jest oprávněn (§ 1413 o. o. z.). Dal-li však dlužník maje úmysl zaplatiti (animo solvendi) věřiteli s jeho svolením něco jiného, než původně dlužný předmět, mluvíme o datio in solutum, čímž se závazek dlužníkův rovněž, jako zaplacením zrušuje (§ 1414 o. o. z.). Dle rakouského práva předpokládá dání na místě platu vždy smlouvu (liberatorní, datio in solutum voluntuaria), jež buď dobrovolným přijetím jiného předmětu dlužníkem plněného mlčky k místu přichází, nebo výslovně před anebo při odevzdání věci uzavřeno býti může. Obsah plnění in solutum poskytnutého může býti velice různý; může obsahovati převod vlastnictví, zřízení nebo postoupení jiných věcných práv ku movitým nebo nemovitým věcem, postoupení pohledávek (sb. »Glaser Unger« č. 4767), odevzdání papírů majiteli nebo na řád svědčících obsahujících pohledávku proti osobě třetí (směnky, poukázky pokladniční sb. »Gl. U.« č. 1514, 3728, 6693, 7151, 7724) a j. Naproti tomu nelze datio in solutum spatřovati v tom převezme-li dlužník závazek věřitelův, (přijetí směnky na dlužnou sumu znějící) nebo vzdá-li se dlužník pohledávky jemu proti věřiteli příslušející, poněvadž v prvějším případě vzniká novace (§ 1376 o. o. z.), v poslednějším kompensace (§ 1438 o. o. z.), čímž ovšem též závazek původní zaniká, však nikoliv plněním in solutum, nýbrž následkem skutečností zcela jiných. (Tento rozdíl neuznává rozh. sb. »Glaser Unger« č. 4318, 5313; správně 3326, srv. též 3767, 10390.).
Obsah a právní důvod dluhu, jenž má býti dáním na místě platu zrušen, jest lhostejný; omezena jest však datio in solutum při pohledávkách ze mzdy, poněvadž dle § 78. zák. ze dne 8. března 1885 č. 22 ř. z. mzda s několika málo výjimkami (§78 jmen. z. odst. 2 an.) vždy jen v hotových penězích placena býti musí. Nestává-li již pohledávka, jež datione in solutum měla býti zrušena, ani jako obligatio naturalis, může dlužník, pokud tu jsou ostatní zákonné podmínky. § 1431 o. o. z. a násl., žalobou z obohacení (condictione indebiti) žádati vrácení předmětu plněného. — V § 1414 o. o. z. označuje se datio in solutum jako jednání úplatné. Následkem toho mohou obě strany datio in solutum bráti v odpor pro zkrácení přes polovici skutečné ceny (§ 934 o. o. z., sb. »Glaser Unger« Dávky báňské.
2400), a věřitel může jak ve případě evikce plněného předmětu, tak i ve případě vadnosti téhož proti dlužníkovi nastupovati dle § 922 o. o. z. a násl. (sb. »Glaser Unger« č. 4767.) Je-li vada předmětu daného na místě platu taková, že ji vůbec nelze odstraniti a že brání řádnému užívání věci, může zkrácený věřitel žádati úplné zrušení smlouvy a náhradu škody. Avšak původní pohledávka v tomto případě ipso iure již neobživne. Prakse tu připouští, že věřitel může dlužníka proti vrácení vadné věci in solutum dané žalovati o zaplacení původní své pohledávky, (sb. »Glaser Unger« č. 5313, 6693, 7151, 11605.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Datio in solutum. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 219-220.