Účet

.
1. Pojem.
V obchodě právním označuje se výrazem »účet« celá řada právních jednání a právních poměrů. Slova »účet« užívá se o vyhotovení listiny obsahující seznam příjmů a výdajů, často však zahrnuje dokonce souhrn četných poměrů majetkových. Ve smyslu posléz uvedeném mluví se na př. o jednáních na vlastní účet na rozdíl od jednání na účet cizí, dle toho, zdali jednající vystupuje ve jménu svém či jako zmocněnec. Dále užívá se výrazu pevný účet na rozdíl od účtu komissionářského; o běžném účtu srv. čl. »Účet běžný«, o společném účtu čl. »Společenství statků«, »Smlouva společenská« a »Spolčení k jednotlivým obchodům«.
V tomto článku přihlíží se toliko k pojmu a právnímu významu účtu v nejužším smyslu slova jakožto výkazu příjmův a výdajů. V tom směru se vyskytá v první řadě otázka, kdo jest oprávněn složení účtů žádati a kdo jest povinen účty klásti.
2. Povinnosť klásti účty resp. právo složení účtů žádati pojí se k různým právním poměrům; v četných právních poměrech může sice věřitel dokázati důvod závazku, není však s to, aby i výši pohledávky prokázal, jelikož nezná potřebných k tomu jednotlivých okolností, kteréž v první řadě a často výhradně bývají zevrubně známy toliko dlužníku. Aby věřiteli v takových případech bylo umožněno uspokojení jeho pohledávky, musí mu býti poskytnuto právo donucovati dlužníka k tomu, aby složil účty a tak poskytl mu základ k číselnému určení jeho pohledávky. Na druhé straně jsou účty též obranou dlužníkovou, kterouž může prokázati, že věřitel jeho nemá práva požadovati více než obnos súčtovaný. Složení účtů slouží oběma stranám, tomu, kdo účty přijímá i kdo je skládá k určení obnosu pohledávky z určitého právního poměru plynoucí; prvý nemůže bez účtů z pravidla vůbec obnos pohledávky číselně stanoviti, druhý pak — jak již podotknuto — může se svého závazku tím sprostiti, že obnos z účtů vyplývající zaplatí, eventuelně k soudu složí. S druhé strany zračí se ve stanovení obnosu v účtech vykázaného uznání dluhu, jímž dlužník jest vázán, leč že by prokázal, že tento obnos kompensací, vzdáním se nebo pod. byl vyrovnán. Skládání účtů má však význam netoliko pro poměr mezi věřitelem a dlužníkem, nýbrž i v jiných obdobných právních poměrech; v občanském právu se vyskytuje celá řada případů, kde složení účtů k prokázání a objasnění majetkoprávních poměrů, jakož i k zjištění majetkového stavu nevyhnutelně jest potřebí. Tak jest otec povinen skládati účty o přebytku, který vyplývá z příjmů jmění jeho dětí po odpočtení nákladu na jich vychování. Jen tentokráte, když by byl tento přebytek nepatrný, může býti otec osvobozen od povinnosti klásti z něho účet a může mu tak býti ponechán k libovolnému nakládání (§ 150 o. o. z.). Zpravidla jest každý poručník a opatrovník povinen klásti účty ze správy jemu svěřené. Zůstavitel může sice poručníka sprostiti povinnosti klásti účty z obnosu jím dobrovolně odkázaného a i soud poručenský může tak učiniti, jestliže příjem pravděpodobně nepřesahuje výlohy na výživu a vychování nezletilců; avšak kmenové jmění a kapitál v inventáři vyznačený musí poručník v každém případě vykázati (§ 238 o. o. z.). Jakým způsobem a kdy poručník má účty skládati, jest blíže naznačeno ve čl. »Poručenství«. Dále jest povinen účty skládati zmocněnec (§ 1012 o. o. z.), jakož i správce společného statku, jejž sluší pokládali za zmocněnce (§ 837 o. o. z.) a vůbec každý jednatel bez příkazu (§ 1039 o. o. z.). Při společenství statků mají členové, jimž správa byla svěřena, o společném kmenovém jmění a o příjmech a vydáních jeho se týkajících řádně účty vésti a skládati (§ 1198 o. o. z.). (Srv. čl. Smlouva společenská, Spoluvlastnictví, Společenství statků.)
Pro veřejnou obchodní společnost’ neustanovuje obch. zák. ničeho o kladení účtů; z toho však nelze nikterak dovozovati, že by společník správu vedoucí k tomu nebyl povinen (Zeitschrift für das gesammte Handels-Recht XV., 226). Vedení knih a právo každého společníka kdykoli v obchodní knihy a papíry nahlédnouti a bilanci na základě toho si sestaviti, bude ovšem ve většině případů dostačovati; kde by však tím úplné jistoty a určitosti se nedocílilo, jest dle okolností zapotřebí zejména o jednotlivých položkách počet složiti. (Auschütz u. v. Völderndorf, Commentar k obch. zák, sv. II., str. 216; Zeitschr. f. d. ges. H. R. VIII., str. 575 а n., XV. str. 226, XXII., str. 288; roz. říš. obch. nejv. s. něm. V., str. 203. XIII. str. 40, XIV. str. 87, XXII. str. 177) Nebylo-li možno dříve provésti úplného vypořádání, má společník ze společnosti vystupující právo žádati na konci každého správního roku účty o obchodech během roku ukončených (čl. 130 odst. 4 obch. z.). Při spolčení se k jednotlivým obchodům na společný účet, musí účastník, který je vedl, ostatním podílníkům účet složití a průkazy sděliti (čl. 270 obch. z.). Konečně musí i komisionář jakožto zmocněnec komitentu (objednateli) o obchodě počet složiti (čl. 361 o. o. z.) a vůbec každý obchodní zmocněnec již dle všeobecných povinností, jimiž dle zákona vůči pánu závodu (principálovi) jest vázán, jest povinen o obchodě jím uzavřeném počet vydati a účty složiti.
3. Účetní omyly a chyby.
Dle všeobecné zásady, že omyl na právní poměr nezná z pravidla vlivu, zejména týká-li se toliko vedlejších okolností (§ 872 o. o. z.), nemohou býti omyly, jež se v účtu sběhly, žádnému účastníku na újmu, jmenovitě ne tomu, kdo jednal poctivě (bona fide); totéž platí tím spíše o patrných početních chybách, mezi něž čítá § 1388 o. o. z. zvláště chyby »v sečítání a odečítání«. Při jiných omylech účetních platí obdobně ustanovení §§ 872—876 o. o. z. Podobně nemohou býti též na ujmu žádné straně okolnosti, jež omylem ve složeném účtu byly přehlédnuty (§ 242).
4. Uznání účtu.
Účet může býti uznán nebo popřen. Jednotlivé účetní položky se jeví pro toho, kdo účty skládá, bez odporu jako závazná doznání; pohledávka jím súčtovaná jest pro toho, jemuž účty se kladou, uznaným jeho dluhem Naproti tomu jest otázka, zdali ten, jemuž účet se skládá, již tím jej mlčky uznává, že jej bez námitky přijal, sporna; někteří zastávají názor, že v tomto případě dle § 863 o. o. z. musí k tomu přistoupiti ještě jiné konkludentní činy, z nichž by bylo lze souditi na uznání účtu, jestliže na př. na základě složeného účtu přijal částečné zaplacení ničeho nenamítaje, nebo vyzval-li toho, jenž účty skládá, aby pohledávku z účtu plynoucí zapravil a pod. Avšak s druhé strany sluší hleděti k tomu, že zajisté ten, kdo účty skládá, nemá býti pro neurčitou dobu vydán nebezpečí, že proti jeho účtu snad někdy v pozdější době budou činěny námitky a že tudíž jemu musí býti zachováno právo žádati, aby v určité přiměřené lhůtě účet byl uznán nebo námitky proti němu učiněny, tak že po bezvýsledném uplynutí této lhůty musí míti za to, že proti účtu ničeho se nenamítá a tudíž že byl schválen; dle nynějších obchodních zvyklostí žádá také z pravidla podavatel účtu toho, jemuž účty skládá, za jeho potvrzení a uznání. Avšak ani když účet byl uznán, není vyloučen důkaz omylu nebo podvodu v účtu. Toto ustanovení čl. 294 obch. z. souhlasí úplně se zásadami ob. obč. z. o omylu a uvedení v omyl.
5. Placení na základě účtu.
Že bylo zaplaceno, potvrzuje se v obchodě a i ve stycích mimo obchod na účtu samém; proto též ten, kdo přinesl kvitovaný účet, jest klausulí kvitovací zmocněn obnos, na který účet zní, pro věřitele přijmouti. Čl. 51 obch. z. ustanovuje následkem toho, že ten, kdo přinesl zboží a nekvitovaný účet, nepokládá se tím ještě za zmocněna zaplacení přijmouti. Zdali však k přijetí zaplacení jest podatel účtu dostatečně legitimován, zašle-li se kupci kvitovaný účet po třetí osobě po dodání zboží tedy nikoli zároveň se zbožím, a zdali tudíž kupec toliko na základě kvitovaného účtu může podateli s účinkem zaplatiti, o tom se čl. 51 obch. z. nevyslovuje; v tom směru rozhodují tedy obchodní zvyklosti. Ostatně srv. čl. Faktura.
6. Poplatky.
1. V ohledu poplatkovém náležejí dle pol. s. 101 II. a zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z. účty k právním listinám, jež neobsahují převod majetku, utvrzení práv nebo zrušení práv a závazků.
2. Podmínečně jsou od poplatku osvobozeny:
a) Účty, jež skládají osoby dle své služby nebo jakožto jednatelové k tomu povinné, těm, kdož mají právo od nich účty žádati.
b) Účetní výtky a ospravedlnění se z nich mezi těmito osobami, pokud se týkají bezprostředně jmění, o němž se účet skládá.
c) Dále listiny (účetní doklady a dokumenty), jež vystavují osoby ku skládání účtů povinné o předmětu účtů těm, kdož jsou oprávnění účty žádati, nebo naopak, pokud to nejsou právní listiny o smluvním poměru mezi oběma stranama nebo o splnění závazku z něho plynoucího (na př. smlouva služební, kvitance o příjmu z jmění, o němž se počet vydává atd.) a pokud se v té příčině nevede právní rozepře. Ve sporu podléhají účty a účetní doklady, předkládají-li se jako vlastní předmět sporu, kolku 50 kr. z každého archu; používá-li se jich však toliko k lepšímu objasnění sporné věci nebo mimo řízení sporné jako příloh, podléhají kolku přílohovému. Poplatku vůbec nejsou podrobeny účty a doklady o jmění nezletilců nebo jiných zákonných chráněnců, veřejných ústavů, akciové společnosti nebo obce, jež se předkládají veřejnému úřadu ke zkoušení nebo nahlédnutí nebo pokladně za účelem kasovní správy (pol. s. 83 A. zák. ze dne 9. února 1850 č. 50 ř. z.; totéž platí o příkazech uvedených v pol. s. 102 z. leg. cit.).
3. Bezpodmínečně jsou od poplatku osvobozeny účty vydávané v záležitostech státu nebo veřejných ústavů státními úřady nebo obecní správou bezprostředně spravovaných, na př. výpočty výloh cestovních, účty za ošetřování nemocných nebo trestanců atd., ať byla záloha poskytnuta čili nic (pol. s. 83 B. 1 cit. zák.).
4. Poplatku podléhají:
a) Účty kupecké. Dle pol. s. 83 B. 2 zák. ze dne 9. února 1850 byly účty (konta, noty), výkazy a pod., jež vydávají obchodníci a živnostníci o předmětech svého obchodu nebo živnosti obchodníkům a živnostníkům nebo i jiným osobám, i když byly opatřeny doložkou o zaplacení (doložka saldovací), potud od poplatku osvobozeny, pokud se jich nepoužívalo před soudem nebo pokud se nepředkládaly veřejné pokladně na místě kvitance; v těchto posledních dvou případech byly saldované účty podrobeny poplatku, jemuž podléhají potvrzení o příjmech dle pol. s. 47 a) cit. zák. Toto osvobození od poplatku bylo odůvodněno ustanovením pol. s. 60 cit. zák., dle něhož korespondence obchodníkův a živnostníkův o právních jednáních týkajících se předmětů jich obchodu a živnosti, jsou od poplatku podmínečně osvobozeny. Osvobození toto opírající se o myšlénku, že příjem obchodníkův a živnostníků již přímými daněmi jest stižen, bylo částečně zrušeno ustanovením pol. s. 83 B. 2 zák. ze dne 13. prosince 1862 č. 89 ř. z., jíž pro každý kupecký účet bez rozdílu, ať zní na obnos jakýkoli, stanoven byl poplatek 5 kr. r. č., kterýžto poplatek byl zák. ze dne 29. února 1864 č. 20 ř. z. (§ 10) pro účty znějící na obnos menší 10 zl. snížen na 1 kr. Tento historický vývoj poukazuje k tomu, že kolek z účtu sluší počítati k poplatkům náležejícím mezi daně obchodové.
Kolek účetní upraven konečně zákonem ze dne 8. března 1876 č. 26 ř. z. takto:
Dle § 19 cit. zák. jest rozuměti účty (konta, noty, výkazy a pod., od nichž však sluší rozeznávati bilancované účty, pol. s. 28) ony záznamy, jež vydávají obchodníci nebo živnostníci (řemeslníci) o předmětech svého obchodu nebo živnosti t. j. o jednáních jich se týkajících, z nichž vzešla pohledávka jim, obchodníkům nebo živnostníkům anebo jiným osobám, bez rozdílu, zdali obsahují stvrzení o zaplacení čili nic. Povinnosť platiti poplatek nastupuje i tenkráte, když takové účty byly pojaty v text kupecké korespondence (§ 9 zák. ze dne 29. února 1864) nebo byly k ní připojeny jako dodatek, příloha a pod. Nezáleží na tom, zdali jest účet opatřen podpisem vydatelovým, stačí, když z účtu na př. z tištěného označení, otisku razítka a pod. lze seznati ústav neb osobu, v jejíž záležitosti účet byl vydán.
Pod touto podmínkou podléhají poplatku i účty vydávané od majitelů hotelů, hostinských a pod. Opisy těchto účtů jsou podrobeny témuž poplatku jako prvopisy (originály). Poplatek z účtu jest stanoven pevnými obnosy a sice: Účty až do 10 zl. včetně jsou od poplatku bezpodmínečně osvobozeny, účty až do 50 zl. včetně podléhají kolku 1 kr. z archu, přes 50 zl. pak kolku 5 kr. z archu. Bylo-li saldovaného účtu užito před soudem neb u veřejné pokladny na místě kvitance, podléhá poplatku stanovenému v pol. s. 47 a) pro potvrzení o příjmech, při čemž se kolek na účtu se nacházející odečte, poněvadž oba tyto poplatky jakožto daně obchodové jsou téhož druhu (pol. s. 83 В 2 kon. věta). Jestliže bylo kupeckých účtů použito na místě podání kolku podrobeného nebo jako jeho příloh, budiž poplatek pro podání event, přílohy stanovený zapraven zvlášť (§ 10 al. 3 zák. ze dne 29. února 1864); oddělené zapravení jest tím odůvodněno, že kolky na podání, a přílohy jsou poplatky správními.
b) Účty, jež si kdo vede o svém vlastním hospodaření nebo jež ten, kdo není obchodníkem ani živnostníkem, třetí osobě o své pohledávce vydává, nejsou podrobeny účetnímu kolku ; jsou-li však opatřeny stvrzením o uspokojení dotyčného nároku, podléhají poplatku pro stvrzení o příjmu dle pol. s. 47 a (pol. s. 83 В 3 zák. ze dne 9. února 1850). Konečné schválení (absolutorium) od soukromých osob soudně nebo mimosoudně udělené jakož i agnoskování t. j. potvrzení, jímž ten, jemuž účet se skládá, jej za správný uznává, ať se jedná o účet částečný nebo konečný, pod- léhají kolku 50 kr. z každého archu (pol. s. 83 C a D cit. zák.).
5. Upotřebení kolkových známek.
Kolkových známek má se upotřebili bud’ způsobem předepsaným v nař. min. fin. ze dne 28. března 1854 č. 70 ř. z. nebo lze též použiti nevyplněných vzorců (blanketů) úředním otiskem kolku opatřených. Tisknouti kolkovou známku 1 kr. a 5 kr. na účetních blanketech bylo dovoleno nař. min. fin. ze dne 9. prosince 1886 č. 175 ř. z. a zároveň byl zřízen příslušný kolkovací stroj u ústředního kolkového úřadu ve Vídni. Později byly takovéto stroje zřízeny též v Praze, v Brně, Štýrském Hradci, Linci, Plzni, Terstu, Opavě, v Solnohradě, Lvově, Kolíně a Liberci. Dále dovolilo též min. financí, že na 1 kr. a 5 kr. kolkové známky, jichž má býti použito na kupecké účty, mohou býti vdirkovány písmeny nebo jinaká znamení k označení firmy vydatelovy nebo vůbec vlastníka, předpokládajíc, že tím nebude stiženo určení, zdali kolky jsou pravé a nebylo-li jich snad již použito. Toto vdirkování má se provésti v hořejší části kolkové známky pokud možná zřetelně a takovým způsobem, aby místo určené pro přepsání kolku zůstalo neporušené (výn. min. fin. ze dne 23. ledna 1878 č. 28061, 1. nař. č. 2).
7. Účty vydané v cizozemsku o právním jednání, jež má v tuzemsku jeviti účinky, buďtež do 30 dnů po jich dopravě do tuzemska překolkovány (§ 23 zák. ze dne 9. února 1850). Tato praxis ovšem příčí se teoretické povaze účtů dle pol. s. 101 II.
8. Jelikož pol. s. 83 B 2 předpokládá právní jednání, z nichž obchodníkům a živnostníkům vzešly pohledávky, nevztahuje se tato položka sazby na ony noty, jež tito zasílajíce svým odběratelům neobjednané zboží o ceně jeho přikládají, pokud ovšem z noty tento stav věci zřejmě vysvítá (výn. min. fin. ze dne 11. února 1863 č. 3492, věst. č. 8). Účty advokátův a lékařů nespadají pod pojem kupeckého účtu ve smyslu § 19 zák. ze dne 8. března 1876 (výn. min. fin. ze dne 27. května 1876 č. 12575 1. nař. č. 17 a ze dne 18. února 1883 č. 3196). Účty (účty útrat, účty expensní) advokátův a notářů, jakož i lékařův o pohledávkách z lékařského ošetřování (vyjímajíc výlohy za léky odebrané z domácí lékárny po živnostensku provozované), dále účty rolníkův o dodávce zemských plodin jimi vyrobených a pod. podléhají vždy, jsou-li saldovány, kolku na kvitance (al. 2 bodu 3 pol. s. 83 B. popl. zák.), avšak jen tenkráte, obnáší-li kvitovaný obnos nejméně 2 zl. (pol. s. 48 n. popl. z.). Kolkové známky buďtež v tomto případě dle předpisu textem saldovací doložky přepsány, při čemž strana může, pokud účet byl saldován hned při vystavení, kolkové známky odpovídající poplatku dle stupnice 2. ihned přilepili a do- ložkou saldovací přepsati. Noty a výkazy, jimiž v pohraničních okresích zboží dle platných kontrolních předpisů musí býti opatřeno, jsou podmínečně od poplatku osvobozeny (al. 2 § 10 zák. ze dne 29. února 1864). § 19 zák. ze dne 8. března 1876 ohledně účtův o přímých bursovních obchodech byl zrušen § 7 zák. ze dne 18. září 1892 č. 172 ř. z. o dani z tržby cenných papírů.
Na konec buďtež ještě uvedena důležitější rozhodnutí správního soudního dvoru. O podmínkách kupeckého účtu nál. spr. soud. dv. ze dne 9. března 1880 č. 407, sb. »Budwinski« č. 722; ze dne 28. června 1881 č. 1054, sb. »Budwinski« č. 1129; ze dne 13. prosince 1881 č. 2078, sb. »Budwinski« č. 1233; ze dne 7. července 1885 č. 1806, sb. »Budwinski« č. 2650; ze dne 15. června 1886 č. 1719, sb. »Budwinski« č. 3106, a ze dne 14. května 1892 č. 1592, sb. »Budwinski« č. 6615. I účty lékárníků spadají pod pojem kupeckého účtu (roz. ze dne 25. října 1881 č. 1418, sb. »Budwinski« č. 1190). O době a způsobu použití kolků srv. roz. ze dne 8. července 1879 č. 1359, sb. »Budwinski« č. 531; ze dne 13. prosince 1881 č. 2078, sb. »Budwinski« č. 1233; ze dne 28. září 1889 č. 3110, sb. »Budwinski« č. 4847; ze dne 17. března 1891 č. 1040, »Budwinski« č. 5830. O rozhodující výši vyúčtovaného obnosu srv. roz. ze dne 24. ledna 1882 č. 162, sb. »Budwinski« č. 1274. Osvobození od poplatku dle pol. s. 83 В 1 nevztahuje se na účty vydané od obchodníků nebo živnostníků (roz. ze dne 5. října 1881 č. 1561, sb. »Budwinski« č. 1171). O osvobození od poplatku dle pol. s. 83 A srv. roz. ze dne 30. prosince 1879 č. 2468, sb. »Budwinski« č. 655 a ze dne 7. července 1885 č. 1806, sb. »Budwinski« č. 2650. O osvobození vlastních účtů od poplatku srv. roz. ze dne 2. srpna 1877 č. 780, »Budwinski« č. 114, o platebních listinách jakožto účetních dokladech roz. ze dne 20. května 1879 č. 933, sb. »Budwinski« č. 495, o ručení za kolkový poplatek roz. ze dne 12. ledna 1886 č. 110, sb. »Budwinski« č. 2862.
O tom, kdy účet obecní pokladně předložený dle pol. s. 47 a poplatku jest podroben, srv. roz. ze dne 10. prosince 1889 č. 4061, sb. »Budwinski« č. 5012, o tom, kdy účet jest pokládati za listinu právní o smlouvě roz. ze dne 10. května 1890 č. 1561, sb. »Budwinski« č. 5306, o zápisních knihách jako kupeckých účtech roz. ze dne 28. května 1889 č. 537, sb. »Budwinski« č. 4711 a ze dne 10. června 1890 č. 1898, sb. »Budwinski« č. 5362 a konečně o účtech v cizině vystavených roz. ze dne 25. dubna 1891 č. 1512, sb. »Budwinski« č. 5914.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Účet. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 173-178.