Litkup.

I. Pojem.
Litkupem rozumí se obnos při uzavírání smlouvy ujednaný, který jedna strana druhé zaplatiti má v tom případě, kdyby od splnění smlouvy upustila (§ 909 o. o. z.). Litkup uvádí se vedle závdavku (§ 908 o. o. z.) a pokuty konvenční (§ 1336 o. o. z.) jako prostředek k utvrzení smluv. V pravdě nelze však při litkupu mluviti o utvrzení, nýbrž spíše o oslabení smlouvy. Máť dlužník tu právo, na místě, aby plnil, co dle smlouvy plniti má, zapraviti litkup a tím závazku hlavního se zhostiti. Alternativa facultas dlužníkovi příslušící nevztahuje se tudíž na závazek (obligaci), nýbrž na splnění tohoto (solutio).
II. Rozdíl mezi litkupem a závdavkem.
Litkup liší se od závdavku
1. tím, že závdavek dle § 908 o. o. z. již při uzavírání smlouvy dáti dlužno, kdežto při litkupu strana pouze slíbí, že v případě, že by smlouvu nesplnila, tento zaplatí (§ 909 o. o. z.).
2. Závdavek dává se na znamení, že smlouva jest hotova, a za účelem pojištění splnění jejího, litkup naproti tomu má povahu pouhého nároku na náhradu za nesplnění smlouvy.
3. Závdavek podržeti může pouze strana bezvinná, kdežto litkup žádati lze na kterékoli straně od smlouvy upustivší, bez ohledu na to, upustí-li od smlouvy vinou svou nebo vinou strany druhé nebo je-li vina na obou stranách.
III. Náležitosti zákonné.
1. Litkup žádati lze jen tehdá, je-li uzavřená smlouva platnou a právně účinnou (roz. nej. s. dv. ze dne 8. července 1862 č. 4187, sb. »Hye« č. 1539). Smlouva mající za předmět plnění nedovolené, jest neplatná a, byl-li litkup slíben, jest slib ten rovněž bezúčinný.
2. Stane-li se splnění smlouvy teprve po uzavření její nemožným, pomíjí povinnost litkup zapraviti, neboť § 909 o. o. z. výslovně ustanovuje, že jen ten jest povinen litkup zaplatiti, kdo od smlouvy před splněním její upustí: stane-li se splnění smlouvy později nemožným, nelze vůbec o dobrovolném upuštění od smlouvy mluviti, tak na př. vezme-li předmět smluvní zkázu nebo stane-li se splnění nemožným náhodou.
3. Nestalo-li se splnění nemožným pouhou náhodou, nýbrž vinou strany, jest litkup zapraviti (§ 911 o. o. z.). Zákon rozeznává tu mezi pouhou náhodou a náhodou zaviněnou. O zaviněné náhodě mluviti lze na př. nešetřila-li strana zákonných ustanovení (§ 1311 o. o. z.).
4. Litkup může býti smluven buď v ten způsob, že strana, která od smlouvy upustí, jej má zapraviti, nebo, že jedna strana v každém případě smlouvu splniti musí, kdežto druhá, že má právo, buď smlouvu splnili nebo od ní upustiti a litkup zapraviti. Lítost účinná. — Loďstvo a námořnictvo válečné.
5. Závdavek a litkup mohou býti vedle sebe (roz. ze dne 4. října 1863 č. 6867, sb. č. 1825). Ježto však plnění závdavku s výhradou ústupu od smlouvy se nesrovnává, připustiti lze úmluvu obojího jen tehdá, když litkup nebyl číselně určen, takže závdavek vlastně na místo tohoto nastupuje. V případě upuštění od smlouvy ztrácí pak strana odstupující závdavek, resp. obdržela-li jej, musí jej ve dvojnásobném obnosu vrátiti (§ 910 o. o. z.). Byl-li kromě daného závdavku ještě určitý litkup slíben, nepokládá se závdavek za litkup, nýbrž platí tu předpisy § 908 o. o. z. (výt. z prot. ze dne 21. března 1822, Pratobevera, Materialie sv. 7, s. 368; viz roz. ze dne 17. listopadu 1863 č. 18, časop. »Ger. Halle« r. 1865). V případě tomto má bezvinná strana právo, litkup odmítnouti, a nechce-li se se závdavkem spokojiti, žádati za splnění smlouvy, a není-li to již možným, žádati náhradu.
6. Nárok na litkup trvá pouze potud, pokud smlouva splněna nebyla, takže byla-li smlouva již částečně splněna, nelze litkup již žádati (§ 909 o. o. z.). Toto zákonné ustanovení tvoří výjimku z pravidla § 920 o. o. z., který připouští oboustranné upuštění od smlouvy, která pouze částečně splněna byla.
IV. Právo obchodní. Dle práva obchodního pokládá se závdavek za litkup, bylo-li to výslovně umluveno, nebo je-li to v místě obvyklým (čl. 285 obch. z.), jinak ale platí tu předpisy obč. zákona (čl. 1 obch. z.).
V. Právo poplatkové.
Z úmluvy litkupu jest dle panující prakse hledě ku § 39 popl. z. vyměřiti poplatek zvlášť (nál. spr. s. dv. ze dne 25. ledna 1877 č. sb. 29, ze dne 3. května 1878 č. sb. 260, ze dne 4. listopadu 1879 č. 604, ze dne 12. dubna 1881 č. 1070, ze dne 3. dubna 1883 č. 1717, ze dne 12. června 1883 č. 1795, ze dne 14. června 1887 č. 3581). Dle správného náhledu Dra. Talíře (Poplatky a kolky v Rakousku, 1896, str. 623) nenabude se úmluvou litkupu více práv, které by nebyly již sebou dány hlavním jednáním právním, a nelze tudíž úmluvu litkupu za předmět zvláštního poplatku považovati.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Litkup. Všeobecný slovník právní. Díl druhý. Kabel - Otcovství. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1897, svazek/ročník 2, s. 284-285.