Prohlášení.

I. Pojem.
Prohlášením v širším slova smyslu rozuměti jest projev vůle učiněný ve kterékoli formě; se stanoviska tohoto spadají v pojem »prohlášení« veškery listiny právní a jednání právní, která bezvýjimečně zahrnují v sobě prohlášení súčastněné strany.
V užším slova smyslu rozumí se »prohlášením« listiny, ve kterých obsaženo jest jednostranné projevení vůle zhotovitele (vystavitele) listiny. Již z tohoto pojmu patrno, že nelze veškery způsoby prohlášení vypočítati; pravidelně označuje se prohlášení dle předmětu svého (ku př. prohlášení rukojemské, směnečné, prohlášení poslední vůle atd.).
Co do obsahu různých prohlášení viz dotyčné články (Prohlášení za mrtva, Prohlášení poslední vůle, Prohlašování zákonů atd.), co do formy a vnějších náležitostí pak viz čl. »Listiny«. Nejčastěji užívá se pro listiny formy prohlášení ve věcech knihovních, poněvadž tu dopřáno jest rozsáhlé pole, pokud jde o jednostranný projev vůle, zejména pokud běží o vzdání se občanských práv a povolení ku jednotlivým aktům tabulárním (knihovním); tu sluší zvlášť dotknouti se prohlášení o výmazu knihovním (viz čl. »Výmaz knihovní« a »Zápisy knihovní«).
II. Právo poplatkové.
1. Všeobecně: Prohlášení podléhají jakožto listiny právní poplatku dle právního jednání, k němuž se odnášejí; pokud předmět jich není podroben nějakému poplatku v zákonu zvlášť stanovenému, sluší z prohlášení zapraviti toliko stálý kolek pro listiny a sice 50 kr. za každý arch (pol. saz.
101 popl. z. a čl. Poplatky z listin). Pokud osvobozuje zákon prohlášení jako listiny právní v jednotlivých případech, stanoví pol. saz. 102 a—r popl. z. Co do oznamování soudních prohlášení, k nimž počítati jest také narovnání, ku vyměření poplatků (pol. saz. 53) viz čl. Poplatky. Nečiní-li se jednání právní před soudem, pokládati jest prohlášení ta za listiny právní; odnášejí-li se však k jednáním právním již dříve uzavřeným, oprávněn jest úřad ustanovený ku vyměření poplatků žádati za prokázání, že zaplaceny byly z nich poplatky, které zákonem stanoveny byly v čas uzavření onoho jednání. Nepodá-li se důkaz ten, podléhá prohlášení poplatku pro listiny právní stanovenému, jestliže jednání právní poplatkovou povinností stiženo jest toliko tehdy, zřídí li se o něm listina. Podléhá-li však jednání právní poplatku, třeba listina o něm vystavena není, sluší zapraviti vedle případné pokuty z jednání právního stanovený poplatek. Prohlášení sama však podrobena jsou kolku z podání nebo protokolu (pol. saz. 43 a 1, 79 b, cís. nař. ze dne 26. prosince 1897 č. 305 ř. z. [1 K. příp. 25 h.]).
2. Prohlášení o výmazu knihovním jsou ony listiny, kterými se zrušuje hypotheka a podléhají témuž poplatku jako listiny, kterými se hypotheka zřizuje (rozh. min. fin. ze dne 30. března 1851 č. 8474 pol. saz. 61). Prohlášení, kterým mají se vymazati pohledávky knihovně zjištěné, kolkovati dlužno jako listinu o zrušení práv (rozh. ze dne 23. května 1888 č. 4120); poplatek řídí se tu obnosem, pro který zřízeno jest zástavní právo ku výmazu určené nebo simultánní právo zástavní (rozh. ze dne 9. července 1892 č. 6733). Poplatek vyměří se vedle pol. saz. 61, 101 n. dle tohoto obnosu (ceny) a stupnice II.; nezáleží-li však předmět závazku hypothekárního v ocenitelné věci, zapraviti jest stálý poplatek 50 kr. za každý arch listiny. Pokud jde o poplatkovou povinnosť prohlášení o výmazu knihovním, nesejde na tom, zda vyzbrojeno jest prohlášení to všemi formalitami nezbytnými ku průvodní moci (rozh. ze dne 24. října 1891 č. 6196). Zrušuje-li se prohlášením zástavní právo ku hypothekám simultánním nebo ku části zastavené věci, připadá poplatek zpravidla dle stupnice II.; je-li však hodnota věci osvobozené od práva zástavního menší ceny zástavní pohledávky, vyměřiti jest poplatek škálový dle ceny věci. Jeví-li se částečné zrušení práva zástavního jakožto konsens ku právnímu jednání s osobou třetí, jmenovitě přivolí-li knihovní věřitelé ku volnému oddělení částí tělesa knihovního a přivolí-li věřitelé knihovní ku výmazu
zástavních práv simultánně zapsaných u příležitosti parcellace, podléhá prohlášení o zrušení zástavních práv dle pol. saz. 34 b pevnému poplatku 50 kr., trvá-li pohledávka na dále a hodnota pozůstávající zástavy neklesne pod cenu pohledávky (rozh. min. fin. ze dne 26. října 1852 čís. 36812 a ze dne 11. března 1887 č. 7874, dále rozh. ze dne 7. prosince 1886 č. 3288 a ze dne 9. července 1892 č. 6733). Vyhotoví-li osoba dříve zavázaná, ježto i právo v její osobě se spojilo, prohlášení o výmazu knihovním
dle právních pravidel v úmyslu svůj závazek zrušiti (iure consolidationis), podléhá prohlášení to jako listiny právní, jimiž se ani jmění nepřevádí ani právo neutvrzuje, dle pol. saz. 101 II. kolku 50 kr. (rozh. min. fin. ze dne 27. října 1852 č. 38757, rozh. ze dne 24. února 1891 č. 5772).
Vyhotoví-li prohlášení o výmazu knihovním spořitelny, záložny a jinaké peněžní ústavy při splacení jistin na anuity zapůjčených, podléhají prohlášení ta jen pevnému kolkovému poplatku 50 kr., prokáže-li se, že zaplacen byl škálový poplatek za kvitování jednotlivých splátek anuitních (rozh. min. fin. ze dne 27. června 1876 č. 13977). Za prohlášení o výmazu knihovním pokládati sluší též žádost o výmaz, není-li přiložena kvitance nebo vůbec
listina o úplatném jednání, kterouž zrušen byl závazek; v tomto případu podléhá žádost o výmaz dle pol. saz. 71b poplatku jako darování (viz čl. »Darování«); není-li tu listiny o úplatnění jednání, jíž se závazek zrušuje, povinna jest strana listinou dokázati tvrzení své, že v prohlášení o výmazu knihovním nebylo zahrnuto darování, a úřad není povinen stranu k tomu vyzývati (rozh. ze dne 2. listopadu 1881 č. 1196).
Naproti tomu podléhají žádosti o výmaz, ve kterých se současně přivoluje ku výmazu, vedle kolku z podání toliko poplatku jako prohlášení o výmazu knihovním dle stupnice II. (rozh. ze dne 9. listopadu 1888 č. 914) Prohlášení o výmazu zástavního práva bez zrušení dluhu podléhají poplatku dle stupnice II. a podle obnosu, pro který zřízeno bylo zastavní právo ku výmazu podané, neboť upuštěno bylo tím od trvajícího věcného práva, třeba vysloveno bylo, že se osobní právo ku pohledávce vyhražuje; tatáž zásada platí též co do zjištěných práv nájemních (rozh. ze dne 8. ledna 1884 č. 1976, ze dne 13. června 1891 č. 6028)

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Prohlášení. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 767-769.