Pokoutníci.

I. Pojem.

Dle předpisů nyní platných jsou všeobecně k zastupování stran ve věcech sporných i nesporných, jakož i k provádění všech prací právnických Pokoutníci.
315
povoláni toliko advokáti (§ 8 adv. ř. a § 5 cís. pat. z 9. srpna 1854 č. 208 ř. z.). Notáři mohou strany bez obmezení zastupovati a listiny a podání za ně zřizovati jen v řízení nesporném, kdežto v řízení sporném jsou jen potud k tomu oprávněni, pokud není předepsáno zastoupení advokáty a pokud nečiní tak po živnostensku (min. nař. z 2. června 1854 č. 9591 a z 28. ledna 1859 č. 23961).
Každý, kdo tohoto oprávnění nemá a
1. ve sporech, v nichž dle předpisu civilního řádu soudního zastoupení stran právním přítelem jest nutným, třebas jen jednou anebo po různu jménem strany vystupuje nebo podání za ni spisuje, nebo
2. v některé ať sporné ať nesporné záležitosti, ve které strana i bez právního zástupce jednati smí, po živnostensku právní listiny nebo soudní podání za strany zřizuje nebo jako jejich zmocněnec před soudem vystupuje, ať již jest přímo dokázáno, že za to úplaty dostává nebo ať na jeho výdělkový úmysl jen nepřímo z množství právních listin nebo podání od něho sepsaných, z četnosti případů, ve kterých jako zástupce osob třetích vystoupil nebo plnou mocí jejich se vykázal nebo z jiných okolností se dá souditi, má býti pokládán za pokoutníka (srvn. min. nař. ze dne 8. června 1857 č. 114 ř. z. zachované v platnosti článkem 4. č. 5. úv. z. k с. ř. s.).
Jako s pokoutníkem má býti naloženo i s t. zv. veřejným agentem,
který podání nebo žádosti ve věcech sporných nebo nesporných za jiné zřizuje nebo soukromé právní listiny sepisuje (min. nař. z 29. srpna 1856 č. 17586).
II. Tresty a řízení proti pokoutnictví
:
Pokoutnictví čeliti má soud dvojím spůsobem:
1. praeventivně tím, že nesmí pokoutníka k zastupování stran ani tam, kde se zastoupení advokátem nežádá, připustiti (§ 29 odst. 2 c. ř. s.);
2. repressivně stíhaje je přiměřenými tresty; v příčině poslední nutno rozeznávati:
а) Zakládá-li pokoutnictví samo o sobě nějaký skutek podléhající všeobecnému zákonu trestnímu, jest příslušným ten, který soud trestní, jenž provede řízení dle řádu trestního a vyřkne eventuelní test podle předpisů zákona trestního;
b) ve všech ostatních případech jest povolán stihati pokoutnictví onen soud, u kterého byl nějaký úkon jako pokoutnictví kvalifikovaný na př. zakročení přímé nebo nepřímé, předložení právní listiny od pokoutníka sepsané, vznesení podání jím zřízeného a p. předsevzat (§ 2 první věta cit. min. nař.). Stalo-li se tak u soudu stolice druhé nebo u soudu nejvyššího, může buď tento soud sám provésti příslušné šetření a trest na pokoutníka uvaliti nebo může z důvodů vhodnosti šetření toto a potrestání uložiti některému soudu stolice první (§ 2 druhá věta cit. min. nař.). Předpis tento mluví sice jen o »vrchních zemských soudech« a »soudu nejvyšším«, sluší však vzhledem k změněnému pořadí instancí míti za to, že práva k této delegaci má i sborový soud 1. instance, pokud vystupuje jako instance druhá. (Srvn. §§ 3 a 29 J. N.)
Vyšetřování proti pokoutníkům provádí soud u výkonu své moci disciplinární jemu k zachování soudního pořádku přislušící z povinnosti úřední. Zjistí-li pokoutnictví, ukládá vinníku trest peněžitý od 5 zl. 25 kr. do 210 zl. nebo vězení od 24 hodin do 6 měsíců (§ 3 cit. min. nař.). Proti výroku tomuto, jejž vydati jest ve formě pouhého usnesení, přísluší odsouzenému do 14 dnů po doručení rekurs, o jehož podání i rozhodnutí platí předpisy §§ 514 až 528 c. ř. s. (čl. IV. č. 5 úv. z. k c. ř. s.). Pro rekurs tento, směřuje-li proti usnesení některým soudem prvé instance vydanému, bude instancí příslušnou buď sborový soud stolice 1. nebo vrchní zemský soud dle všeobecného ustanovení § 3 J. N.
Byl-li výrok prvého soudce stolicí druhou potvrzen, jest stížnost další vyloučena (§ 528 c. ř. s.).
Proti advokátům a notářům, kteří soudní podání, jež pro třetí osoby byla od pokoutníků sepsána, podpisem svým opatřují nebo jakkoli jinak pokoutnictví podporují, jest zakročiti disciplinárně (§ 5 cit. min. nař.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Pokoutníci. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 330-332.