Punktace.

I. Pojem.
Punktacemi rozuměti jest prozatímní smlouvy, kterými se vytýkají podstatná ustanovení nějaké smlouvy, která teprve v budoucnosti má býti uzavřena, a ustanovení tato písemně se sdělají v určité listině stranami podepsané (§ 885 o. o. z.); jest tedy až smlouvě hlavní vyhraženo dohodnutí se stran o jednotlivých podrobnostech.
Proto jest potřebí k punktacím srovnalé vůle stran o hlavních bodech, tedy pokud jde o předmět smlouvy, o plnění a vzájemné plnění, kdežto smlouvou hlavní upravují se body vedlejší (místo plnění, doba plnění, vedlejší závazky), které bývají však pojaty již do punktací. Na čem se strany v punktacích sjednotily, jest po právu platným a účinným, a to musí býti též pojato do smlouvy definitivní, třeba by jednotlivé punktace příště obměněny byly dalšími úmluvami stran.
II. Punktace liší se od smlouvy předchozí (pactum de contrahendo) tím, že Punktace.
1. podstatnou náležitostí punktací jest sdělání písemné listiny a podpis její od stran, kdežto smlouva předchozí může býti uzavřena ústně nebo písemně.
2. Punktace podržují právní účinnost bez rozdílu, zda a kdy dojde ke smlouvě hlavní. Rozhodnutí ze dne 20. listopadu 1883 č. 11191 poznamenává sice, že právo na realisaci (uskutečnění) smlouvy v punktacích obsažené zaniká vypršením delší doby, než zánik práv a povinností punktacemi smluvených nevíže § 885 o. o. z. nijakou dobou, pročež po právu lze spíše za to míti, že o punktacích platiti má jen všeobecná promlčecí lhůta, třeba z projevu vůle obou stran jasně sledovalo, že strany po sdělání punktací upustily od smlouvy hlavní.
3. Další rozdíl spočívá v tom, že moment důvěry, pokud se týká, nedostatek důvěry nebo jisté okolnosti neodnímají punktacím právní účinnosti, třeba by mezi tím stalo se plnění nemožným.
Toliko v jediné příčině shodují se punktace se smlouvou předchozí, že totiž podstatným znakem obou jest ujednání hlavních bodů; není-li tu tedy některého hlavního bodu, jsou i punktace i smlouva předchozí po právu (právně) neúčinnými.
III. Zbývá toliko ještě rozhodnouti otázku, zda při punktacích průchod má zásada § 887 o. o. z. (ústní úmluvy). Rozhodnutí ze dne 14. ledna 1868 č. 11584 nepřipouští tu zásady § 887 o. o. z., ježto § 887 dle celkového obsahu neodnáší se prý k úmluvám přípravným, nýbrž předpokládá jedině smlouvu definitivní a v konečné platnosti její. Než správnějším jest zajisté názor, že § 887 o. o. z. místo má i při punktacích v míře ovšem obmezené, a sice přípustny jsou bez nejmenších pochybností ústní úmluvy, které neodnášejí se k bodům hlavním, nýbrž týkají se jinakých modalit zamýšlené hlavní smlouvy, ať již učiněny byly současně nebo obsahují nové dodatky. Nepřípustny jsou však takové ústní úmluvy, které neshodují se s listinou co do hlavních bodů; byloť by jinak zcela illusorním nařízení § 885 o. o, z., že se má o punktacích sdělati písemná listina, kdyby strany měly na vůli odvolávati se bez ohledu na to, že byla písemně sdělána a podepsána jimi listina, ještě na ústní úmluvy, které nesnášejí se s listinou.
IV. Právo mezinárodní.
V právu mezinárodním jsou punktace úmluvami, které mají býti základem a přípravou státních smluv teprve později k místu přicházejících. Tento druh punktací zove se preliminariemi, uvádějí-li se jednotlivé body, které mají tvořiti základ k dalšímu vyjednávání, podle kterého pak má býti uzavřena v podstatných částech smlouva hlavní. Punktace vyjadřují přítomné srozumění stran o hlavních bodech smlouvy teprve zamýšlené a tato má vytknouti zevrubně tyto hlavní body, jakož i body vedlejší stanoviti. Avšak takovéto punktace zavazují po právu smluvní strany s tou jedinou výjimkou, že by jich právní účinnost učiněna byla závislou na tom, bude-li uzavřena smlouva hlavní. Jinak platí pro preliminarie všeobecné mezinárodní zásady, které obvykly jsou při všech smlouvách státních, jmenovitě pak výhrada ratifikace (schválení).
Z pravidla umlouvají válčící státy vzhledem ke konečné smlouvě o míru preliminarie jakožto průpravné kroky k ní; preliminariemi uzavírají se smlouvy o klidu zbraní, takže v době klidu tohoto ujednati se má na základě sdělaných preliminarií smlouva o míru (mír). V. Právo poplatkové.
Punktace ve smyslu § 855 o. o. z. posuzovati jest co do povinnosti kolkové jako formálně listiny a to i tehdy, nesplní-li se smlouva, neboť pouhé nesplnění smlouvy neosvobozuje ještě od povinnosti poplatkové, leč že by prokázáno bylo, že punktace hned od počátku byly neplatny a nicotny (rozh. ze dne 18. října 1887 č. 2770).
Poplatku podléhají též punktace o kupním jednání, kteréž vytýká zevrubně předmět koupě i kupní cenu, tedy hlavní body smlouvy kupní, třeba stanoveno bylo, že teprve později má býti »smlouva kupní uzavřena« (rozh. ze dne 25. dubna a ze dne 29. října 1878). Jak punktace, tak i listina o definitivní smlouvě podrobeny jsou poplatku jmenovitě v tom případu, jde-li o nějaké jednání podléhající poplatku stupnicovému, ježto nemá průchodu zásada § 62 popl. z., že totiž bezprostřední poplatek sluší z každého jednání právního toliko jednou jen vybírati — jestliže zapraviti jest z nějaké listiny poplatek následkem § 513 (rozh. ze dne 3. května 1877 č. 73.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Punktace. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 1069-1071.