Zboží.

I. Pojem.
Výrazem »zboží« rozumí se v širším smyslu každý předmět, jenž jest předmětem obchodu, tedy věcný statek, jenž representuje nějakou cenu; ve smyslu obchodního zákonníka rozumějí se výrazem zboží jen movité věci, jež jsou předmětem obchodu. Obchodní zákonník užívá dále pro zboží i výrazu »statek«, »obchodní statek« a i docela všeobecně označení »věci movité«. Zboží může býti předmětem různých právních poměrů; hlavně vyskytují se v právních jednáních při smlouvách trhových, mohou však býti předmětem i jiných smluv a to zvlášť smlouvy o zápůjčce (§§ 983 a 991 o. o. z.). Veškerý komplex zboží, jež má kupec ve svém obchodě pohotově, tvoří jeho sklad zboží, jenž jest věcí hromadnou a o němž platí tedy všechny právní důsledky, jež vyplývají z povahy věci hromadné; tak na př. může vlastnictví skladu zboží přenésti se symbolickým odevzdáním (§ 427 o. o. z.) ; totéž platí i o právu zástavním (§ 452 o. o. z.) ; na zboží, jež bylo uloženo ve veřejných skladištích, může býti nabyto právo zástavní pouze indossaci a odevzdáním skladního listu (§§ 20 a 25 zákona ze dne 28. dubna 1889 ř. z. č. 64).
II. V obchodě nutno zbožím zabývati se čtverým směrem :
1. Druh: Poněvadž každá smlouva musí býti určitě a přesně uzavřena a předmět smlouvy oběma stranám důkladně znám, jest i při všech smlouvách, jichž předmětem jest nějaké zboží, nutno, aby jeho druh byl mezi oběmi stranami nade vši pochybnost stanoven.
2. Jakost’: Ve příčině jakosti (kvality) t. j. dobroty zboží rozeznáváme několik stupňů : prima zboží t. j. zboží nejjemnější jakosti, jemné, prostřední a hrubé zboží. Není-li ve smlouvě bližšího ustanovení o jakosti zboží, má býti dodáno zboží prostřední jakosti (čl. 335 obch. z.).
3. Míra a váha: Míra a váha zboží jsou předmětem ujednání; možno však smluviti se jen o měrách a váhách zákonem připuštěných. Vyskytuje-li se v ohledu tom pochybnost, jest za to miti, že smlouvou byly stanoveny míry a váhy zákonně platící v místě plnění (čl 336 obch. z.).
4. Hodnota čili cena zboží: viz čl. Cena.
III. Dle § 367 o. o. z. jest vyloučena žaloba vlastnická proti bezelstnému držiteli movité věci, jestliže dokáže, že ji nabyl buď veřejnou dražbou či ji koupil od živnostníka k prodeji zboží takového druhu oprávněného, či vůbec od někoho, komu ji žalobce sám svěřil k užívání, schování či s jakýmkoli jiným úmyslem. Taktéž platí ustanovení § 367 o prodeji z volné ruky, provedeném dle § 268 exek. ř. buď obchodním sprostředkovatelem neb úředníkem oprávněným k dražbě či některým výkonným orgánem (§ 269 ex. ř.). Naproti tomu není držitel dle § 368 o. o. z. chráněn, jestliže mohl čerpati podezření o poctivosti svého držení buď již z povahy ukoupené věci neb z nápadně nízké ceny její neb ze známých osobních vlastností svého předchůdce, či dle jeho živnosti neb jiných poměrů. Ustanovení čl. 306 obch. z. jsou pro nabyvatele zboží potud příznivější, že o. o. z. mluví pouze o živnostníku, k tomuto obchodu oprávněnému, tedy o živnostníku, jenž za takového jest uznáván dle platných živnostenských zákonů, pokud tento řádně provádí jím ohlášenou živnost, kdežto čl. 306 na mysli má obchodníka ve smyslu obchodního zákona tedy ve smyslu mnohem širším než o. o. z. Ohledně zástavy ustanovuje § 456 o. o. z., že v případě, kdy cizí movitá věc jest beze svolení majitelova zastavena, má vlastník z pravidla právo žádati ji zpět, leč jest v případech, kdy není přípustná proti poctivému držiteli žaloba vlastnická, povinen buď poctivého majitele zástavy odškodniti neb může vzdáti se zástavy samé a spokojiti se nárokem na náhradu vůči zástavci. Podobné ustanovení, třeba i pro držitele zástavy mnohem příznivější, obsahuje čl. 306 odst. 2 obch. z., jenž nařizuje, že zástava a odevzdání zboží kupcem v jeho vlastní obchodní podnik má v zápětí zánik dříve založeného práva vlastnického či zástavního neb jiného věcného práva k témuž zboží, předpokládaje, že se jedná o poctivého příjemce zástavy neb jeho právní nástupce. Jestliže bylo zboží či jiná movitá věc kupcem získáno v jeho obchod či jemu zastaveno, může býti žalobou vlastnickou jen tehdy zpět požadována, byla-li dříve ukradena neb ztracena. IV. Vzorky zboží.
Dodání vzorků zboží jest sice nabídkou ku prodeji, netvoří však z pravidla závazný návrh smlouvy trhové (čl. 337 obch. z.). Dojde-li však ke koupi dle vzorku, jest to bezpodmínečné právní jednání, při kterém jest prodavač zavázán, dodati zboží přesně dle vzorku (čl. 340 obch. z.); on je dále povinen, jestliže kupec popírá platnost vzorku, dokázati ji. Vzorky zboží mohou bytí i zákonem chráněny; bližší obsahuje čl. Ochrana vzorků.
V. Falšování zboží spočívá v tom, že zboží bývá na oklamání kupce změněno, upravováno a jinak označováno. Obyčejně bývá takové zboží zhusta za nižší cenu dáno v obchod a jako pravému se rovnající označeno, ačkoliv jest buď smíseno s bezcennými látkami, jakosť nebo kvantita jeho zhoršeny, a co do původu paděláno. Nehledě ku peněžní škodě, kterou kupec utrpí, poněvadž si zaopatří často nepotřebné neb aspoň k účelu zamýšlenému se nehodící zboží, jest falšované zboží i ze zdravotních ohledů škodlivé, ba někdy i nebezpečné. Aby se zabránilo falšování zboží, vystupuje zákonodárství proti němu dvojím směrem ; trestá každého padělatele a každého živnostníka, jenž obchoduje se zbožím, o kterém ví, že je falšováno ; užívání špatných měr a váh jest zločinem podvodu (§ 199 ad с) tr. z.); falšování nápojů jest trestno dle §§ 403 a 404 a 405 tr. z. Falšování nádob k jídlu a vaření tresce se dle §§ 406 a 408 ad b, c a e tr. z. Připravovati a přechovávati zdraví škodlivého а k lidskému požívání určeného zboží zapovězeno pod trestem dle § 407 (viz i čl. Falšování potravin a Potraviny). Ostatní falšování zboží, jež není určeno lidskému požívání, jest podvodem a trestá se dle toho, zda škoda, která byla způsobena, neb která zamýšlena byla, jest větší než 25 zl., buď jako zločin či přestupek (§ 200 tr. z.).
Vedle toho jest povinností příslušných úřadů, aby přísně prováděly všechny existující zákony a nařízení, směřující ku zamezení falšování zboží ; především však má samo kupující obecenstvo toho dbáti, aby při nakupování nebylo klamáno a i dennímu tisku a odbornému časopisectvu dána příležitost otiskováním zpráv pokusných stanic a rozhodnutí úřadních spolupůsobiti k tomu, aby toto zlo, vzniklé následkem nezdravé konkurence, hrabivosti a příliš velký úspěch očekávající spekulace, z kořenů bylo vypleněno. Konečně budiž ještě připomenuto, že zvláštní zákony obsahují předpisy, dle kterých se při některých druzích zboží, jež lehko mohou obecenstvo klamati, zavádí omezení obchodu, tak na př. při přípravě umělých vín a polovin, umělých minerálních vod, umělého másla, při průmyslu papírnickém, při zboží hračkářském atd.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Zboží. Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 786-788.