Dekrety

.
1. Pojem. Dekretem vůbec nazývá se každé úřední nařízení, každý úřední výnos, tedy také ustanovení státních úřadů, týkající se určité osoby (dekrety ustanovovací, pochvalné, přijímací, propouštěcí, dekrety o služném atd.). V užším smyslu znamená dekret nařízení vrchnostenské, jmenovitě soudní, vydané v záležitostech úředních osobě určité protivou ku nálezu nebo rozsudku.
Ze starších předpisů o dekretech vydaných jest uvésti: dekrety vydávají se buď na jednotlivé strany, místa, úřady atd.; obsahují zprávy bez Dekrety. 213
dodatku, zprávy s dodatkem, příkazy, o jichž výkonu se má podati zpráva, příkazy, nařízení, jež mají v širší známost býti uvedeny. Dekrety vydávají úřady buď z vlastního podnětu, nebo na základě nařízení úřadu vyššího. V dekretech těchto pak musí výslovně býti naznačen původ tohoto vyššího nařízení. Podstatou dekretu jest: jméno místa nebo strany, jimž se dekret vydává, dotyčná zpráva, příkaz, rozkaz, označení místa, úřadu a pod., který dekret vydává. (Dv. d. ze dne 31. prosince 1781, nař. ze dne 23. ledna 1782).
Dle novějších názorů jest dekretem rozuměti každý výměr, jak úřadu soudního, tak úřadu správního, který tvoří spis samostatný, na rozdíl od výměrů indorsátních, jež píší se in dorso podání, a od výnosu, jež se vydává na záhlaví (rubrice) stranou nebo soudem vyhotoveném. Dekrety, týkající se záležitostí právních, mají zpravidla obsahovati: jméno soudu stran, právní záležitost, návrh a soudní opatření. Při vyhotovení dekretu má býti připojeno datum a podpis, a to při soudech sborových podpis předsedy soudu a jednoho sekretáře nebo přednosty výpravny (§ 211 soud. instr.), při soudech pojediných podpis soudce (§ 249 soud. instr.). Každý dekret jest kromě toho opatřiti soudní pečetí a dekrety, jež se vydávají za účelem dopisování s jinými úřady, musí býti též zevně zapečetěny (§212 soud. instr.).
Zásady, jež mají místo v řízení soudním, platí též pro dekrety vydané úřady správními.
2. Zvláštní zmínky zasluhují t. zv. dekrety dvorské, dekrety dvorských kanceláří a dekrety dvorské komory. Jsou to výnosy, jež v dobách absolutní vlády jménem panovníkovým vydávaly nejvyšší úřady dvorské, a jež měly moc zákonnou.
1. Dvorským dekretem nazýval se každý výnos vlády, který zákony ve kterémkoli odvětví zákonodárství platící zrušoval, resp. vykládal, nebo nové zákony a právní poměry zaváděl. Nejvíce dvorských dekretů bylo vydáno v oboru spravedlnosti, většinou ve způsobě novel a vysvětlení všeobecného soudního řádu.
2. Dekrety dvorských kanceláří. Dvorské kanceláře jednotlivých zemí korunních, později pak spojená dvorská kancelář (pat. ze dne 26. srpna 1802), vydávaly výnosy, které měly míti platnost pro území, pro které dotyčná dvorská kancelář, resp. spojená dvorská kancelář byla zřízena. Dekrety dvorských kanceláří upravovaly záležitosti veřejnoprávní v obor působnosti příslušné kanceláře spadající, jako: záležitosti náboženské a církevní, zdravotnictví, lékařství, stavby silniční a vodní, záležitosti vojenské, poměr poddanský, zemědělství, částečně též obchod a živnosti, policii administrativní, záležitosti lenní, správu daně pozemkové, dědické a živnostenské, upravení daně pozemkové atd.
3. Dekrety dvorské komory byly vydávány všeobecnou dvorskou komorou a týkaly se záležitostí administrativních dvorské komoře přikázaných, jmenovité: daní nepřímých, celnictví, monopolu, mýt a tax atd.
Dekrety byly vydávány z pravidla pro všechny, neb aspoň pro několik zemí dědičných (vyjímaje ovšem dekrety dvorských kanceláří pro jednotlivé dědičné země zřízených), na rozdíl od nařízení guberniálních, která měla platnost jen pro dotyčnou dědičnou zemi. Změny nastalé r. 1848 ve státním systému, kteréž měly v zápětí reorganisaci centrálních úřadů, měly též za následek, že přestaly se tyto dekrety vydávati. Dekrety vydané podržely však i po roce 1848 platnost zákonnou, pokud ovšem novějšími zákony výslovně nebo mlčky zrušeny nebyly.
3. Poplatky. Zákon poplatkový považuje dekrety za úřední vyhotovení, jež jsou dle p. s. 7 i popl. z. poplatku prosta, pokud nespadají pod ustanovení p. s. 7 a—h popl. z. Dekrety o způsobilosti, veřejnými úřady nebo obcemi vydané, které kromě úředního vyřízení žádosti za udělení oprávnění, která nezakládají se na titulu občanského práva, nebo za uděleni privilegia neb uznání způsobilosti jako diplomy, listiny výsadné, patenty, licence, listy měšťanské, listy mistrovské, listy na obchod podomní atd. podléhají poplatku 1 zl. za každý arch (p. s. 7. g. popl. z.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Dekrety. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 224-226.