Úpadek zaviněný (crida)

.
1. Zločin podvodného úpadku (podvodné kridy, jak se v praxi soudní nazývá) jest dle § 199 lit. f) tr. z. druhem zločinu podvodu (viz čl. Podvod), jehož skutková povaha, předpokládajíc úmysl škodu způsobiti, v tom spočívá, že
a) se někdo marnotratností uvrhne v insolvenci, neb
b) úskoky snaží se úvěr prodloužiti, neb
c) uváděním smyšlených věřitelů neb jinak podvodným srozuměním neb ukrytím části jmění svého zkrucuje pravý stav podstaty.
Skutková podstata nevyžaduje však, by byl formálně uvalen konkurs na jmění dlužníkovo, stačí insolvence jeho (rozh. kas s. ze dne 19. října 1889 sb. č. 1273). Výraz »podstata« neoznačuje tudíž nic jiného než jmění neb stav jmění plynoucí ze srovnání aktiv a passiv, jehož dlužník užiti má ku splnění svých právních závazků (rozh. kas. s. ze dne 15. září 1885 sb. č. 815). Co se týče trestání t. z. podvodného úpadku, viz čl. Podvod.
2. Přečinu zaviněného úpadku dopouští se každý (ať osoba fysická, spolek atd., rozh. kas. s. ze dne 26. února 1881 sb. č. 318), kdo upadne v konkurs (t. j. v insolvenci, byť i bez formálního vyhlášení konkursu; rozh. kas. s. ze dne 14. října 1882 sb. č. 487, ze dne 11. listopadu 1885 č. 841) a buď
a) prokázati nemůže, že mu jen pro nehody a bez jeho viny není možné, by své věřitele uspokojil, neb
b) když svou vinou přílišná vydání činil, neb
c) když v době, kdy passiva aktiva již převyšovala (a on si toho vědom byl, rozh. kas. s. ze dne 10. května 1880 sb. č. 256) ihned konkurs soudu neohlásil, nýbrž nové dluhy dělal (t. j. nové dlužní poměry zakládal), platy konal (byť i jen jeden), do zástavy dával nebo zjišťoval (§ 486 al. 1 tr. z.). Samozřejmě platí tento předpis též pro kupce ve smyslu obchodního práva (rozh. kas. s. ze dne 17. dubna 1886 sb. č. 912), jež jsou insolventními; avšak nehledě k tomuto předpisu, uvádí zákon celou řadu případů, kde se kupec dopouští přečinu bez ohledu na souvislost s nastalou insolvencí a bez ohledu na to, je-li zde vylíčená povšechná povaha skutková (rozh. kas. s. ze dne 22. listopadu 1876 sb. č. 133). Případy ty jsou:
a) když kupec, který upadl v insolvenci, uvázal se v obchod již zadlužený aneb, pokud k výkonu obchodního oprávnění třeba dle zákonů obchodních jistého obchodního fondu, když uvázal se v obchod, nemaje fondu takového a oklamal tedy úřad ohledně pravé podstaty svého jmění;
b) když již jednou v konkurs upadl a povolení k opětnému provozování svého obchodu, pokud jest toto dle předpisů o výkonu obchodních oprávnění, vázáno určitými podmínkami, nabyl falešným udáním, že podmínky ty zde jsou;
c) když předepsaných knih obchodních (t. j. těch, jež vésti bylo nutno, by bylo lze z nich úplně seznati obchody a stav jmění, rozh. kas. s. ze dne 3. února 1891 sb. č. 1401) buď docela nevedl (ač byl dle práva obchodního povinen je vésti, rozh. kas. s. ze dne 16. března 1885 sb. č. 758), neb je vedl tak vadně (na př. nebyla sdělána předepsaná inventura, rozh. kas. s. ze dne 22. května 1885 sb. č. 789), že se z nich ani posouditi nedá, jak byl obchod veden, ani v jakém stavu se jmění jeho nalézá;
d) když při vedení knih, byť i jen při jednotlivých položkách zúmyslně něco nepravého udal, když knihy zcela neb z části zničil, potlačil, neb obsah jich jakýmkoliv způsobem zkomolil;
e) když dostatečně vysvětliti nemůže, jak dluhy povstaly neb jak se užilo značnějších příjmů na penězích, na zboží neb na jiných věcech;
f) když se pustí na oko ve smlouvy o dodávání papírů úvěrních neb zboží, kteréžto smlouvy však dle své povahy směřovaly k pouhým sázkám, neb když se pustil v jiná jednání odvážná, jež se nikterak nesrovnávala s jměním jeho;
g) když v čase, kdy již věděl, že dluhy aktiva převyšují, prohlášení konkursu tím zdržeti hleděl, že zboží své pod pravou hodnotou vyhazoval, aneb jinými prostředky, jež byť i nebyly podvodnými, věřitelům byly ke zkáze.
Upadne-li v konkurs společnost obchodní, potrestáni buďtež všichni členové, kteří se dopustili zjištěného provinění (některé z uvedených podstat skutkových) a nevedl-li obchodník, jenž v konkurs upadl, obchod svůj sám, potrestán buď též správce obchodu, pokud vinu na tom má (§ 486 al. 3 tr. z.).
Shledá-li se při vyšetřování vedeném proti obchodníku, jenž v konkurs upadl, že on maje tehdá, když se uvazoval v obchod svůj aneb upadl-li již jednou v konkurs, když znova nabýti chtěl způsobilosti k obchodu, prokázati, že má předepsaný fond obchodní, oklamal úřad ohledně pravého stavu svého jmění, tedy buďtež všechny osoby, jež buď křivě potvrdivše, že dlužník, jak udával, jmění nabyl neb davše mu peníze neb efekty, by jimi na oko prokázal, že je má, neb uznavše smýšlené pohledávky neb zatajivše nároky vzájemné neb jakýmkoliv jiným způsobem k tomu spolupůsobily, potrestány pro spoluvinu na tomto přečinu (sc. přečinu zaviněného úpadku, § 486 al. 4 tr. z.). Ostatně platí i při tomto přečinu povšechné zásady o spoluvině (rozh. kas. s. ze dne 13. května 1875 sb. č. 67, 10. května 1880 sb. č. 256). Přečin tento, který přechází ve zločin podvodu, je-li zde úmysl věřitele poškoditi, tresce se tuhým vězením od 3 měsíců do jednoho roku. Trest buď dle okolností zostřen (§ 486 al. 1 tr. z.).
3. Tytéž předpisy obsahuje též (voj. z. tr. § 504 lit. f), 759) a tr. z.
pro Bosnu a Hercegovinu (§ 282 f), 440) s tím rozdílem, že jsou v posledním paragrafu vypuštěny předpisy týkající se výkazu fondu obchodního.
4. Dle osnovy nového trestního zákona je úpadek samostatným činem trestním. Dělí se v úpadek podvodný a zaviněný. V obojím případě se předpokládá, že dlužník upadl v konkurs neb že konkurs nebyl dle rozhodnutí soudu jen proto uvalen, poněvadž jest tu jen jediný osobní věřitel, aneb jmění je tak nepatrné, že nestačí ke krytí nákladů spojených s projednáváním konkursu (§ 300). Podvodný úpadek tresce se co zločin káznicí od 1 do 10 roků neb vězením od 3 měsíců do 4 roků a lze s trestem tímto spojití též pokutu peněžitou do 4000 zl., byla-li insolvence jen předstírána. Podvodný úpadek předpokládá úmysl dlužníka zjednati sobě neb osobám jiným bezprávný prospěch majetkový a spočívá v tom, že dlužník věda o své insolvenci a vzhledem ke konkursu mu hrozícímu neb již uvalenému, zhoršil postavení věřitelů zvláště tím, že k jich újmě
a) zatají, odstraní neb jinak naloží svým majetkem;
b) uzná neb uvede zcela neb z části smyšlené nebo neplatné dluhy nebo právní jednání (§ 294).
Rovněž tresce se pro zločin káznicí od 1 do 5 roků neb vězením od 1 do 5 roků, kdo věda o insolvenci a v zájmu dlužníka, jenž v konkurs upadl, zatajuje neb odstraňuje vzhledem ke konkursu ať hrozícímu neb již uvalenému, majetek na újmu věřitelů (§ 295).
Pro přečin tresce se vězením od l dne do 4 roků dlužník upadlý do konkursu, jenž věda o své insolvenci a vzhledem k nastávajícímu konkursu zajistil neb uspokojil některého věřitele na úkor ostatních. Přijetí zaplacení pohledávky a vyzvání k placení není trestným (§ 296).
Zaviněným úpadkem, jenž se trestá co přečin vězením od jednoho týdne do 2 roků, jest, když dlužník
a) byť i jen částečně přivodil svoji insolvenci nemírným nákladem, nepořádnou domácností, zanedbáním svého výdělku, vyhazováním majetku, lehkomyslným poskytováním úvěru, fiktivním směnkářstvím, girem z ochoty, převzetím rukojemství, differenčními obchody, hrou neb odvážnými jednáními, jež nesnesou se s pravidelným provozováním jeho obchodu neb vůbec jednáními, jež jsou v nápadném nepoměru k jeho majetku;
b) v době, kdy věděti musil o svém předlužení, zhoršil lehkomyslným kontrahováním dluhů postavení věřitelů;
c) nemůže dostatečně vysvětliti jak dluhy vznikly neb jak se užilo větších příjmů na penězích, hodnotách peněžitých neb zboží;
d) knihy obchodní, pokud byl povinen je vésti, nevedl neb je zatají, zničí neb tak nepořádně vedl, že nelze z nich nabýti přehledu o stavu jmění
e) ač byl к tomu povinen, nesdělal bilanci svého jmění v čas zákonem předepsaný (§ 297).
Avšak nejen dlužník, jenž v konkurs upadl, je zodpovědným, nýbrž i věřitel podstaty a trestá se pro přečin vězením od 1 týdne do 2 roků, když
a) dá si poskytnouti neb slíbiti tajně prospěch majetkový za to, že při hlasování konkursních věřitelů, zvláště o nuceném narovnání bude hlasovati v jistém smyslu neb zdrží se hlasování; neb
b) když si dá tajně poskytnouti neb slíbiti zvláštní výhody na újmu ostatních věřitelů za to, že bude souhlasiti s dobrovolným ujednáním, jež má za účel zrušení konkursu; neb
c) kdo pohledávky, o nichž ví, že jsou smyšlenými nebo neplatnými, přivádí v řízení konkursním v tom úmyslu k platnosti, by tím vykonával vliv, jenž mu nepřísluší, na volbu osob, jimž svěřena správa neb realisace jmění konkursního nebo přímo na správu, realisaci neb rozdělení podstaty (§ 299). Správce konkursní podstaty a člen výboru konkursních věřitelů dopouštějí se přečinu a trestají se vězením od 1 dne do 2 roků, dají-li si za činnost svou ve zmíněné vlastnosti vůbec neb v jednotlivém případě poskytnouti neb slíbiti prospěchy majetkové na újmu věřitelů (§ 301).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Úpadek zaviněný (crida). Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 259-262.