Znovu zřízení listin. — Zpronevěření.
Zpronevěření.
1 Pojem.
Zpronevěření se dopouští ten, kdo věc, jež mu byla svěřena, zadrží nebo si přivlastní. Předmětem zpronevěření mohou býti toliko věci hmotné (roz. ze dne 16. června 1876 č. 2788).
2 Znaky zpronevěření.
1 Cizí věc musí třetí osobě býti svěřena. Svěřena jest věc, jež smlouvou nebo jinakým právním poměrem smlouvě podobným třetí osobě byla odevzdána se závazkem, později ji opět vydati. Předpokládá se tudíž, Zpronevěření.
877
že skutečná moc nad věcí někomu byla udělena v důvěře, že jí ve smyslu zmocnitele bude používati. Není však zapotřebí, aby věc hmotně třetí osobě byla odevzdána, stačí i odevzdání prostředečné (roz. ze dne 26. září 1884 č. 5096, sb. č. 663). Při tom se nevyžaduje, aby věc svěřená byla individuelně určena a aby tudíž tatáž věc (in specie) se měla vrátiti. I věci zastupitelné (na př. peníze, papíry majiteli svědčící) mohou býti předmětem zpronevěry. Příjemce jest v tomto případě jedině oprávněn svěřené věci zastupitelné vyměniti, čímž vstupují na místě věcí vyměněných jiné věci téhož druhu (dle zásady pretium succedit in locum rei) a přecházejí pak věci tyto též na oprávněného. Použiti zastupitelných věcí bez nahrazení jich věcmi jinými schovatel po právu nesmí (roz. ze dne 4. března 1881 č. 14379; ze dne 18. ledna 1886 č. 9025 a ze dne 25. ledna 1887 č. 14635).
Tím, že předmětem zpronevěření jest věc svěřená, liší se zpronevěření od krádeže, neboť při zpronevěře se předpokládá, že věc přešla v držbu pachatele. Dle toho sluší též v konkrétním případě rozhodnouti, zdali se jedná o krádež či zpronevěření; o věci svěřené pak lze mluviti jen tenkráte, když byla odevzdána v držbu osoby třetí, tak že tato může si ji přivlastnit), aniž by ji musela teprve z cizí držby odejmouti. Při tom nestačí všeobecná důvěra držitelova, zejména nikoli důvěra, kteráž nutně se věnuje každému sluhovi nebo živnostenskému pomocníku při vstupu jeho v poměr služební, v tom záležející, že se osobě takové důvěřuje, že nezneužije volné příležitosti věcí služebního pána se zmocniti. Přivlastní-li si někdo ze služebnictva takové věci, není to zpronevěření, nýbrž krádež; neboť možností volného přístupu, jíž ohledně osob ve společné domácnosti žijících vyhnouti se nelze, nezakládá se poměr svěření k pojmu zpronevěry dle zákona potřebný, nýbrž jedině tím, že věc ve schování pachatele byla odevzdána (Herbst, Öst. Strafrecht str. 371).
2 Ku zpronevěření se vyžaduje zadržení nebo přivlastnění
si věci. »Zadržením věci« vyrozumívá se takové chování pachatele, z něhož jeho rozhodnutí, věci oprávněnému nevydati a trvale mu ji odníti, nutně na jevo vychází (roz. ze dne 7. dubna 1879 č. 437, ze dne 16. listopadu 1880 č. 8752, ze dne 10. srpna 1883 č. 5668, ze dne 27. prosince 1886 č. 11992). Přivlastnění si věci pak znamená osobování si vlastnického práva k ní. Oba tyto pojmy se však nikterak nevylučují; naopak spočívá spíše podstata zpronevěření v zadržení, jehož jedním způsobem jest přivlastnění si věci. Kdo věc si bezprávně přivlastní, dopouští se podvodu, jestliže hlavní moment trestného skutku spočívá ve lstivém předstírání, na př. když loterní sběratel oprávněné osobě lstivě zamlčí výhru, jež připadla na riskonto v jeho uschování se nacházející, k tomu cíli, aby si vyzvednutou výhru bezprávně mohl přivlastnit) (roz. ze dne 23. října 1882 č. 8578, sb. č. 489).
3. Úmysl někoho poškodit) nenáleží ke skutkové povaze zpronevěry (roz. ze dne 21. září 1876 č. 9283, ze dne 7. března 1881 č. 8 a j.). Rovněž není zapotřebí, aby zpronevěra spáchána byla pro vlastní užitek, jak tomu jest u krádeže (roz. ze dne 26. ledna 1889 č. 13147, sb č. 1239 a j.), nýbrž stačí prostě úmysl věc sobě svěřenou bezprávně zadržet) nebo si přivlastnit) (roz. ze dne 23. června 1876 č. 3005, ze dne 29. listopadu 1879 č. 626, ze dne 30. prosince 1881 č. 12054, sb. č. 402, ze dne 19. srpna 1882 č. 4398). Zprotivení se orgánů moci státní.
3 Zločin zpronevěření.
Zpronevěření stává se zločinem buď vzhledem к povaze skutku (§ 181 tr. z.) nebo vzhledem k vyššímu obnosu (§ 183 tr. z.) a sice v prvém případě, když někdo věc nějakou, kteráž mu za příčinou jeho veřejného (státního neb obecního) úřadu nebo zvláštního příkazu vrchnostenského neb obecného byla svěřena, a kteráž činí více než 5 zl., za sebou zadrží nebo sobě přivlastní, v případě druhém pak, když někdo vůbec zadrží nebo přivlastní si svěřenou sobě věc, která činí více než 50 zl. Zločin zpronevěry dle § 181 tr. z. (zpronevěra v úřadě) tresce se těžkým žalářem od jednoho do pěti let; převyšuje-li však 100 zl., od pěti až do desíti a dvaceti let. Zločin zpronevěření dle § 183 tr. z. budiž potrestán žalářem od šesti měsíců do jednoho roku; převyšuje-li však věc zpronevěřená obnos 300 zl., potrestán budiž těžkým žalářem od jednoho do pěti let, a jsou-li okolnosti zvláště přitěžující, mezi pěti a deseti lety.
4 Přestupek zpronevěření.
1 Zpronevěření v úřadě do 5 zl. a všecky ostatní zpronevěry
do 50 zl. trestají se jako přestupky, dle vojenského tr. zákona jako přečiny (§ 736 voj. tr. z.).
2 Zpronevěry mezi manžely, rodiči, dětmi nebo sourozenci stihají se toliko k žádosti hlavy rodiny; výhoda tato trvá však jen potud, pokud zmíněné osoby žijí ve společné domácnosti. Trest v obou případech jest vězení od jednoho týdne až do šesti měsíců, jež po případě může býti zostřeno.
5 Zánik trestnosti. Zpronevěra se stává beztrestnou, když pachatel nikoli však osoba třetí za něho — nahradí z účinné lítosti, byť i k naléhání poškozeného, veškerou škodu, skutkem jeho způsobenou, prve než soud nebo jiná vrchnost zví o jeho provinění (§ 187 tr. z.).
6 Podílnictví ve zpronevěře. Srv. čl. Účastenství a podílnictví a Spoluvina.