Dar jitřní

jest dar, který muž slibuje dáti své manželce prvního jitra po sňatku (§ 1232 o. o. z.). Zřízení toto jest původu německoprávního; darem jitřním rozuměl se dar, jenž manželce za obětované panenství následujícího jitra po svatební noci mužem byl odevzdán. Později však dáván byl dar jitřní též vdovám, když opětně se provdaly.
Zákonník občanský v tomto směru rovněž rozdílu nečiní. V theorii setkáváme se s názorem, že nárok na dar jitřní předpokládá, aby manželství bylo skutečně konsumováno. Zemřel-li tedy manžel před tím, nemůže ani pozůstalá manželka, a zemřela-li ona dříve, ani její dědicové dar ten žádati. Naproti tomu přísluší dědicům manželčiným nárok na dar jitřní i tenkráte, když manželka po vykonaném souložení jitra se nedožila, ježto »jitro« neznamená zde čas vzniku závazku, nýbrž toliko čas splnění jeho. Dle opačného mínění nabývá se nárok na dar jitřní teprve úsvitem jitra.
Ku platnosti slibu darovacího potřebí jest formy notářského aktu (§ 1 zák. ze dne 25. července 1871 č. 76 ř. z.), tam pak, kde zákon tento ještě neplatí, formy písemní (§ 943 о. о. z.). Odevzdání daru jitřního může býti žádáno ihned, úroky však žádati nelze (rozh. nejv. s. ze dne 30. listopadu 1871 č. 8302 Gl. U. 4343). Dle zvláštní domněnky zákonné v pochybnosti pokládá se za to, že slíbený jitřní dar v prvních třech letech manželství byl odevzdán. Naléhá-li tedy manželka teprve po projití tří roků po uzavřeném manželství na splnění slibu darovacího, musí dokázati, že slib splněn nebyl. V případě konkursu jest dar jitřní jakožto pravé darování zařaditi do páté třídy věřitelů konkursních (§ 48 konk. ř.).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Dar jitřní. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 211-212.