Daň domovní.

Daní domovní rozumí se daň z nájemného, domovní daň třídní a tak zv. 5% daň ze stavení dočasně daně prostých.
I. Daň z nájemného vybírá se nyní dle zák. ze dne 9. února 1882 č. 17 ř. z., ze všech stavení obytných i neobytných (rozh. spr. s. dv. ze dne 11. července 1891, č. 2148, sb. »Budwinski« 6098), která
a) se nalézají v místech v zákoně uvedených,
b) která jsou v místech, v nichž veškerá aneb aspoň polovice jich a mimo to polovice části bytů dávají užitek pronajmutím,
c) která leží vně těchto míst, jichž zcela aneb z části užívá se pronajmutím; z těchto poslednějších jsou však vyjmuta stavení, která neobsahují více než 3 místnosti obytné a která vřaděna jsou do některé ze 3 nejnižších tříd domovní daně třídní, která jsou obývána majitelem a pouze z části pronajata. Sproštěny daně z nájmu jsou:
a) kostely, budovy farní, ač-li se nepronajímají; ubikace (kanceláře) israelitské obce náboženské nepožívají osvobození (rozh. spr. s. dv. ze dne 9. dubna 1889, č. 1357, sb. »Budwinski« 4622);
b) budovy státní a těmto na roveň postavené budovy veřejné, nikoli však budovy vystavené na náboženských a studijních statcích nadačních;
c) stavení soukromá, která vlastníci jich bezplatně propůjčili za nemocnice, chudobince nebo jiným ústavům dobročinným; k poslednějším nesluší však počítati ústavy, jež opatřují šlechtické slečny způsobem »jich stavu přiměřeným« (rozh. spr. s. dv. ze dne 8. března 1892, č. 801, sb. »Budwinski« 6478). Rovněž osvobozeny jsou stánky, boudy a krámy postavené pouze na čas (rozh. spr. s. dv. ze dne 8. května 1886, č. 1249 sb. »Budwinski« 3050).
d) Dle zák. ze dne 9. února 1892 č. 37 ř. z. sproštěny jsou po dobu 24 let jak daně z nájemného tak t. zv. 5% daně ze stavení dočasně daně prostých budovy, které chlebodárci, obce nebo spolky všeužitečné vystavěly za tím účelem, aby dělníkům za obydlí pronajaty byly; nájemné z těchto bytů nesmí však obnášeti za 1 m2 místnosti obytné více než 1 zl. 15 kr. a v místech s obyvatelstvem do 10000, více než 80 kr. (ve Vídni 1 zl. 75 kr.). Osvobození to platí pro budovy, které během 10 let od platnosti jmen. z. vystavěny budou.
e) Sem náleží též osvobození za účely asanačními (zák. ze dne 11. února 1893 č. 23 ř. z. pro Prahu; zák. ze dne 5. dubna 1893 č. 25 řz. pro Lvov; zák. ze dne 5. dubna 1893 č. 54 pro Vídeň).
Daň z nájemného vyměřuje se dle čistého výnosu nájemného, který dle vyšetření jeví se býti skutečným nebo možným. Z výnosu na jisto postaveného odečte se ve městech a místech v seznamu A. zák. ze dne 9. února 1882 uvedených 15% na správky a vydržování; v jiných místech, a ve městech Zadru a Černovicích obnáší srážka 30%. Daň činžovní obnáší pro budovy měst a míst v seznamu A. jmenovaného zákona vypočtených 26%% čistého výnosu po odečtení nákladů amortisačních a nákladů na zachování, pro všechny ostatní budovy dani činžovní podrobené 20%. Pro Tyroly a Vorarlbersko platí zvláštní výměra. Z budov, které jsou vně míst, v nichž veškerá stavení aneb aspoň polovice jich a mimo to polovice části bytů přináší užitek pronajmutím, zapraví se daň, jsou-li částečně pronajmuty:
a) obnosem, který by připadl na domovní daň třídní za nepronajaté byty, a
b) obnosem, který vypadne na daň činžovní z nájemného za pronajaté části bytů. Daň předepisuje se listem ukládacím, proti němuž podati lze stížnost, ve 30 dnech. Dle návrhů stálého výborů berního má obsahovati sleva při dani domovní vyjma daň 5%, 10%, která dle výnosu daně osobní zvýšena může býti na 12,5%.
II. Domovní daň třídní. Budovy, které nepodléhají dani z nájemného, jsou stiženy dle pat. ze dne 23. února 1820 a zákona ze dne 9. února 1882, č. 17 ř. z. dani, která se určuje dle tříd, do nichž stavení dani domovní podléhající jsou zařaděna. Předmětem zdanění mohou býti pouze budovy mající místnosti obytné, t. j. místnosti, které jsou skutečné obydleny, nebo které jsou k obývání určeny. Budovy nemající místností obytných, jako na př. stodoly, chlévy a budovy tovární jsou z dané této vyloučeny, předpokládaje ovšem, že budovy ty pouze za tímto účelem byly vystavěny, a že vůbec nejsou k obývání způsobilé. Za místnosti obytné pokládati sluší pouze pokoje a komory, které k obývání jsou určeny, nikoli však kuchyně, sklepy, stáje, půdy, krámy kupecké, dílny. Hmota, ze které stavení jsou zbudována, nemá při stanovení poplatnosti významu. Stavení vedlejší, mají-li zvláštní střechu, mají býti samostatně zařaděna do třídy daňové a sice bez ohledu na to, jsou-li zvláštními čísly popisnými opatřena čili nic.
Míra daně řídí se dle toho, kolik místností obytných má stavení. Dle sazby třídní obnáší daň ze stavení majícího 36—40 místností dle 1. třídy 220 zl., ze stavení se 30—35 místnostmi dle 2. třídy 180 zl., se 28—30 místnostmi dle 3. třídy 150 zl., se 25 — 27 místnostmi dle 4. třídy 125 zl., se 22—24 místnostmi dle 5. třídy 100 zl, se 19—21 místnostmi dle 6. třídy 75 zl., se 15 — 18 místnostmi dle 7. třídy 50 zl., s 10—17 místnostmi dle 8. třídy 30 zl., se 8—9 místnostmi dle 9. třídy 20 zl., se 7 místnostmi dle 10. třídy 15 zl., se 6 místnostmi dle 11. třídy 10 zl., se 5 místnostmi dle 12. třídy 5 zl. 50 kr., se 4 místnostmi dle 13. třídy 4 zl. 06 kr., se 3 místnostmi dle 13. třídy 2 zl. 10 kr., se 2 místnostmi dle 15. třídy 1 zl. 70 kr. asi místností dle 16. třídy 1 zl. 50 kr. nebo 75 kr. Je-li ve stavení více než 40 místností obytných, připočte se ku sazbě dle třídy 1. za každou místnost další 5 zl.
Nebylo-li ve lhůtě 4 neděl učiněno oznámeni o zřízení nových budov neb o změnách, které mají v zápětí zvýšení daně, jest opomenuti takové potrestati pokutou rovnající se obnosu povinné daně. Trest ten promlčuje se v 5 letech (d. dv. k. ze dne 1. července 1835, č. 1994).
III. T. z. 5% daň ze stavení dočasně osvobozených. Ze stavení, jež osvobozena jsou úplně aneb částečně od daně činžovní z titulu stavby, platí se daň obnášející 5% čistého výnosu ze stavení těchto nabytého. Čistý výnos se vyšetří, když z celoročního užitku se srazí:
a) zákonné procento na udržování domu (15% po případě 30%),
b) úroky z kapitálů na stavení pojištěných, jež platiti jest dle průkazu v roce berním (čl. 7 zák. ze dne 9. února 1882, č. 17 ř. z.). Lhostejno jest, byly-li kapitály, z nichž placen býti má úrok, pojištěny na stavení hned na počátku roku berního, či teprve během jeho; v roce však, v němž pomine osvobození dočasné, odrazí se pouze úroky splatné v době, po kterou osvobození trvá. Dle čl. 12 jm. zák. ze dne 9. února 1882 není majitelům stavení z části osvobozených povoleno, aby přihlíželi při vyhledávání čistého užitku z částí osvobozených též k úrokům placeným z kapitálů na celém stavení váznoucích. Nelze též přihlížeti ku podobným úrokům placeným z kapitálů pojištěných simultáně na více předmětech, z nichž jeden zcela aneb částečně podléhá dani domovní nebo dani pozemkové. Tato 5% daň pokládá se zároveň za daň z nájemného, pročež přísluší jí privilegované právo zástavní, jako jiným daním reálním; při zamlčení nájemného lze též užíti čl. 11 cís. pat. ze dne 23. února 1820, při čemž pro vyměření pokuty nájemné bude základem zamlčený výnos čistý, který měl býti podroben 5% dani, a pro vyměření pokuty berní částka, která na této dani eráru skutečně ušla. IV. Odepsání daně. Nepronajme-li vlastník domu byt, kterýž sám použíti nemůže, jest oprávněn žádati za odepsání daně z nájemného v tom obnosu, který by na dobu, po kterou byt jest prázdný, vypadl (§ 12. pat. ze dne 23. února 1820). Vlastník domu jest však povinnen do 14 dnů úřadu finančnímu o tom oznámení učiniti (d. dv. k. ze dne 18. června 1821 č. 1058 p. sb. z. sv. 49 č. 88). Podobná ustanovení obsahuje zák. ze dne 1. června 1890 č. 97 pro odepsání domovní daně třídní.
Stalo-li se užívání budov domovní dani třídní podrobených nemožným následkem pohrom živelních, možno žádati za odepsání daně v obnosu, který byl předepsán na rok, ve kterém pohroma se udála.

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Daň domovní. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 173-176.