= Všeobecný slovník právní, sv. 1
PDF

Banky.


I. Pojem a význam.
Neobyčejný rozkvět obchodu a průmyslu, jakož i vývoj moderních prostředků dopravních způsobil, že poměry obchodu a tržby téměř ve všech státech úplně přetvořeny byly. Úvěr se stal bezmála neobmezeným a doznal různých útvarů, takže musely býti úvěru sjednány prameny nové a prostředky nové. Síla peněžní jednotlivcova čím dále tím méně dostavovala, takže poptávce po kapitálech větších mohlo býti vyhověno jen tím, že více kapitálů menších slučováno bylo. Zakládány byly tedy banky za tím účelem, aby vyhledávaly a shromažďovaly jednotlivé prameny peněžní, aby rozsáhlé podniky a velké operace úvěrní prováděny a různé podniky podporovány býti mohly. Banky jsou tedy ústavy, jichž obchody po většině v tom spočívají, že úvěr ve velkém sprostředkují a platy obstarávají.
II. Dějiny: Původ bank hledati dlužno v Italii, kdež ještě posud všechen život obchodní soustřeďuje se na ulicích. Zde měli peněžníci (penězoměnci) své stoly — tak zv. banky — postaveny na veřejných místech. Nemohl-li peněžník svým závazkům dostati, byla mu banka rozbita; toto rozbití banky (banco rotto = bankrot) znamenalo zánik a pominutí obchodu.
První banka žírová byla zřízena r. 1156 v Benátkách, druhá r. 1349 v Barceloně, třetí r. 1409 v Janově. Tyto banky zanášely se výhradně obchodem žírovým; přijímaly totiž větší vklady peněžní od širšího kruhu (giro) obchodníků zavazujíce se při tom obstarávati za ně platy připisováním a odepisováním v jich účtech; s obchodem žírovým počal se vyvinovati též obchod depositní, kterýž pak vytvořil t. zv. cedulový nebo bankovkový obchod. Tyto banky stvrzovaly totiž přijetí vkladů jim svěřených tím způsobem, že vkladatelům vydávaly poukázky, kteréž pak na jiné osoby postupovány byly.
Nejstarší banka cedulová jest Stockholmská, jež počala rokem 1661 vydávati poukázky se slibem, že poukázky ty kdykoliv stříbrem vyplatí.
V 18. stol. byly v Rakousku založeny banky: bankovní ústav (Bank-institut) 1703, banka vídeňská (Wiener Stadtbank) 1706 a universální banka (Universalbankalität) 1714—1745, kteréž však sloužily pouze financím státním. Další vývoj bank cedulových sáhá teprve do novověku. Ještě v prvních desíti- letích nynějšího století bylo bank poskrovnu. Když po válkách v letech 1815—1820 hleděly státy evropské své finance uspořádati, nesprostředkovaly banky potřebné zápůjčky, nýbrž bankéři soukromní. Roku 1762 založena byla ve Vídni »Vídeňská městská banka cedulová«, kteráž r. 1816 byla změněna ve privilegovanou rakouskou národní banku. (Bližší při »Bankovkách«). Vývoj národohospodářský následujících desítiletí měl pak v zápětí zakládání četných bank a tak zvláště ve Vídni založeno bylo několik bank, které potřebě časové úplně vyhovovaly a brzy všeobecné důvěry trhu peněžního sobě získaly: Byla totiž roku 1853 založena dolnorakouská eskomptní banka ve Vídni, jejíž fond záležel z 10 mil. zl. konv. m. ve 20000 akciích, a jež byla napodobeninou discontní společnosti v Berlíně. Dle zásad Pereirova »Crédit mobilier« byl zřízen roku 1855 úvěrní ústav pro obchod a živnosti, který po rakouské bance národní nejvíce vynikl. Dále byly založeny ve Vídni následující banky: Banka »Union« (se 35 mil. zl.), Anglorakouská banka, rakouský ústav pro úvěr pozemkový (1864) a j. v. — Banky se zakládaly ve všech téměř korunních zemích a počet jich dosáhl vrchole roku 1870.
V květnu roku 1873 vypukla krise, kterouž většina bank vzala za své. Roku 1871 čítalo se v Rakousko-Uhersku na 462 akciových společností s nominálním kapitálem 1 221 090 118 zl.; následujícího roku přibylo 121 akciových společností s nominálním kapitálem 861,5 mil. zl. — Již r. 1874 upadlo však 18 bank a bankovních společností v konkurs; 94 (mezi nimi 39 bank) se rozešlo (liquidovalo). Akcie 40 bank, jež ještě v dubnu 1873 znamenaly cenu 105 mil. zl., staly se v příštím roce úplně bezcennými. Krisí touto bylo však bankovnictví na pravou cestu uvedeno; banky s vratkými základy jen proto založené, aby v poměrně krátkém čase mnoho zisku nahromadily, zanikly tak rychle, jak byly povstaly, kdežto solidní ústavy bankovní krisi přestávše zmohutněly a dřívější důvěru ve zřízení bankovní opět obnovily; požadavky těch, kdož své peníze bankám svěřovali, staly se střízlivějšími, což mělo v zápětí, že se poměry ustálily. III. Rakousko-uherská banka.
Následkem státoprávního spojení Rakouska a Uher byla privilegovaná rakouská národní banka přetvořena v banku rakouskouherskou. Rakousko-uherská banka jest akciovou společností, jež má své sídlo ve Vídni a vládne kapitálem 90 milionů zl. ve 150 000 akciích. Působnost její omezena jest na království a země na říšské radě zastoupené a země koruny uherské. Firma její zapsána jest německy »Österreichisch-ungarische Bank« a maďarsky »Osztrak magyarbank«.
1. Organisace a správa upravena jest zákony ze dne 21. května 1887 ř. z. č. 49, 50, 51 (viz čl. Bankovky).
a) Generální rada se skládá s guvernera, 2 místoguvernerů a 12 generálních radů. Generální rada zastupuje banku rakouskouherskou na venek soudně i mimosoudně, a jest oprávněna dle stanov činiti všechna opatření, jež nenáležejí výhradně před valnou hromadu; spravuje a dohlíží ku správě jmění a ku všem obchodům, které banka provozuje. Generální rada stanoví všeobecné zásady, vydává dle potřeby zvláštní pokyny, jak se obchod provozovati má, a dohlíží nad jich plněním.
b) Guvernera jmenuje císař dle společného návrhu rakouského a uherského ministra financí.
c) Místoguverneři dosazují se tím způsobem, že jak finanční ministr rakouský tak uherský z terna generální radou sestaveného jednoho zvolí a císaři ku jmenování ponavrhne. Místoguvernér rakouský jest pak předsedou ředitelstva ve Vídni a uherský předsedou ředitelstva v Budapešti sídlícího.
d) Výkonný výbor skládá se z guvernéra a čtyř členů rady generální, z nichž aspoň jeden musí býti členem uherské rady generální; tento výbor bdí nad plněním zákonných ustanovení oběhu bankovek se týkajících, činí dle potřeby nutná opatření, kteráž pak v nejbližší schůzi generální radě musí oznámiti a odůvodniti.
e) Řiditelství ve Vídni a v Budapešti sídlící ustanovují čas od času, v jakém poměru se mají obnosy pro obchody eskomptní a půjčkové určené mezi jednotlivé rakouské a uherské banky rozděliti, a stanoví nejzazší hranici, až pokud jednotlivým firmám a osobám úvěr bankovní poskytnouti se může.
f) Valná hromada. Akcionáři vykonávají práva svá v bankovních záležitostech jim příslušící valnou hromadou. Valné hromadě přísluší: voliti rady generální, pět revisorů účtů, a měniti stanovy, má-li býti totiž akciový kapitál rozmnožen nebo ztenčen.
2. Obchody banky. Rakouskouherská banka jest oprávněna:
a) Vydávati bankovky;
b) eskomptovati směnky, cenné papíry a kupony;
c) poskytovati půjčky na zástavu ruční;
d) přijímati deposita v uschování a ve správu;
e) provozovati obchod žírový;
f) poukázky na pokladny vlastní vydávati;
g) obstarávati komisionářské obchody;
h) vypláceti propadlé státní papíry a kupony rakouských a uherských státních, zemských a obecních dluhů;
i) zlato a stříbro ražené i neražené, pak směnky na cizí místa zaopatřovati a prodávati;
k) hypoteční zápůjčky v zástavních listech poskytovati; l) vlastní zástavní papíry kupovati a prodávati.
3. Zvláštní práva banky. Kromě předností, jichž požívají úvěrní ústavy pod státním dohledem obchody provozující, dostalo se bance rakousko-uherské ještě následujících zvláštních práv:
a) Banka rakouskouherská není povinna svou firmu nebo firmy svých hlavních a pobočních ústavů u obchodního soudu dáti protokolovati;
b) jmění a příjmy banky, — nemovitosti, státní papíry, reservní fond a dividendy akcionářů vyjímaje — jsou daně sproštěny;
c) všechny knihy a záznamy banky, jakož i všechny listiny, jež banka nebo hlavní a poboční ústavy její vyhotovují, jsou prosty v obou polovinách říše kolků i poplatků;
d) padělání (nápodobení nebo změnění) listů, akcií, dlužních úpisů a zástavních listů rakousko-uherskou bankou vydaných nebo kuponů a talonů papírů těchto tresce se v obou polovinách říše jako zločin padělání veřejných papírů úvěrních;
e) žaloby na banku, kteréž vztahují se na provozování obchodů hlavního ústavu ve Vídni neb filiálek zemí rakouských, mohou se toliko u obchodního soudu ve Vídni, a žaloby, jež se vztahují na provozování obchodů hlavního ústavu v Budapešti a filiálek zemí koruny uherské, pouze u obchodního a směnečního soudu v Budapešti podati;
f) knihy rakouskouherské banky, jakož i výtahy z knih firmou banky dle stanov řádně podepsané mají platnost listin veřejných;
g) bance přísluší bezpodmínečné právo uspokojiti nároky své přede všemi ostatními nároky z peněz a papírů státních, jež má ve svém držení;
h) konečně jest oprávněna zřizovati filiálky v obvodu rakouskouherského mocnářství.
IV. Obchody bankovní:
Mimo banky rakouskouherské jest tu ještě celá řada bank, které obchody nejrůznějšího druhu provozují. V obor působnosti bank náleží:
1. Přijímání peněz: Bankám totiž nestačí jich kapitály vlastní ku provozování obchodu, takže jsou nuceny přibírati kapitály cizí. — Ústavy přijímají pro sebe zápůjčky s delší nebo kratší lhůtou výpovědní a vydávají poukázky (pokladniční poukázky) znějící na jméno zapůjčitele nebo na doručitele. Pro výši míry úrokové při těchto zápůjčkách není měřítkem úroková míra právě panující (diskont), ale spíše délka lhůty výpovědní.
2. Eskomptní obchod záleží v tom, že banka směnky proti hotovosti nebo krytí úvěru kupuje. Má totiž směnka pro banky tu výhodu, že v krátkém čase lze výplaty dosíci. Při eskomptu směnky srazí si banka provisi a úroky až ku dni splatnosti směnky. Ovšem pouze dobré směnky smí banka přijímati.
3. Zápůjčky. Banky poskytují zálohy v hotovosti nebo otevřením úvěru proti složení cenných papírů a náhradě provise a úroků.
4. Arbitráže záležející ve sprostředkování nejlacinějšího placení na různých místech, při čemž třeba využitkovati rozdílu kursů a cen míst, kde neb kam se platiti má.
5. Žírový čili kontokorrentní obchod t. j. otevření běžného úvěru po předchozím zjištění nebo i bez toho (t. zv. úvěr holý — Blanco-credit). Však i při těchto obchodech nutno dbáti jistoty, a sice jak v příčině osoby dlužníkovy tak i co se týče jeho hmotného jmění, kteréž musí býti ve správném poměru ku rozšíření obchodu dlužníkova. V první řadě jest ovšem úvěr osobní podkladem tohoto odvětví. Úvěr nesmí se ovšem příliš rozšiřovati, jinak by sváděl ku přemrštěným spekulacím. Majitel konta může vydávati cheky a tak s pohledávkou, kterou oproti bance má, dle libosti nakládati.
6. Výběrné peněžnictví čili inkasso t. j. vybírání peněz na účet osob třetích; s tím souvisí výplata kuponů, výplata úroků a dividend z cenných papírů proti přiměřené provisi, kteráž s obnosu se srazí, pokud hlavní dlužník sám v místě na své útraty neobstará výplatu.
7. Obstarání větších zápůjček jako zápůjček státu, obcí, korporací, průmyslových závodů, velkostatkářů a šlechtických domů.
8. Výměna papírových peněz a cizích mincí, koupě, prodej, a směna cenných papírů t. j. vlastní obchod bankéřský.
9. Koupě a prodej surovin a zboží.
10. Uschování cenných papírů a listin (deposita).
11. Poukázkový obchod. Přijímají se peníze ku výplatě na jiném místě proti vydání poukázky a vista splatné.
12. Zprostředkování obchodů komisionářských a bursovních.
Veškeré obchody zde pod č. 1.—12. uvedené spadají v obor působnosti t. zv. obchodních bank, jež se všeobecně bankami nazývají.
V. Dozor správy státní.
Banky založeny býti mohou jen se svolením správy státní, kteréž přísluší též dozor nad činnosti banky. K účelu tomu zřízeni jsou vládní komisaři, kteří zvláště mají dbáti toho, aby banky stanov svých zachovávaly. Zákon ze dne 24. dubna 1874 ř. z. č. 48. chrání práva majitelů listů zástavních v ten způsob, že dopouští, aby příslušným soudem zřízen byl mu ku hájení práv těchto opatrovník. K tomu potřebí jest zvláštního návrhu vládního komisaře, neb osob třetích, jichž právům újma v jakémkoliv směru hrozí, kdyby opatrovník zřízen nebyl. Byl-li uvalen na banku úpadek, zřídí opatrovníka soud z povinnosti úřední. Předpisy o svolání majitelů listů zástavních, volbě důvěrníků a působnosti opatrovníkově obsahuje zák. ze dne 5. prosince 1877 č. 111 ř. z.
VI. Práva akcionářů. Jednotlivým účastníkům banky přísluší práva, která jim zákon a stanovy vyhražují. Nejdůležitějším právem jest nárok na dividendu. Jakmile dividenda bankou jest stanovena a poukázána ku vyzvednutí, nepovažuje se již za čásť jmění bankovního, nýbrž posuzuje se tak, jako by ku jmění bankovnímu nenáležela. (Rozh. ze dne 30. června 1887 č. 7212., Gl. U. č. 8444.) (O bližším viz Společnost akciová.)
VII. Výhody zákonní.
1. Všem ústavům, jež provozují na základě stanov obchody úvěrní pod dozorem správy státní, přísluší právo, že mohou pohledávky své, jež byly vznikly z obchodů dle stanov provozovaných, ze zástavy ruční, ku pojištění těchto pohledávek zřízené uspokojiti, použivše k tomu řízení čl. 310. neb čl. 311. obch. z., při čemž jest lhostejno, jedná-li se o pohledávky z obchodů proti kupcům a byla-li o zástavě či dotyčném řízení listina zřízena čili nic. (Nař. min. ze dne 28. října 1865, ř. z. č. 110. čl. 4.)
2. Banky, jež provozují obchody hypoteční, v první řadě ovšem zemské hypoteční banky, požívají té výhody, že jich hlavní knihy jakož i výtahy z nich tvoří úplný důkaz o obnosu pohledávek. 3. Většině ústavů bankovních přísluší v příčině úvěru hypotečního právo, že mohou na základě dlužních úpisů nebo jiných prohlášení závazkových, jakož i výtahů z jich hlavních knih bez dalšího za exekuci žádati, ač je-li listina dotyčná soudem nebo notářem ověřena.
4. Ústavy pod dozorem správy státní v mezích svých stanov úvěrní obchody provozující, mohou, byla-li jim hypoteční pohledávka právoplatně přiřknuta, výnos sequestrovaného statku v celku neb jednotlivě pronajati ve veřejné dražbě. (Nař. min. ze dne 28. října 1865 č. 110 ř. z. čl. 4. b).
5. Žádá-li banka za exekuční prodej nemovitosti, pokládá se cena dle stanov banky vyšetřená za odhadní cenu jakož i za cenu vyvolací, takže exekuční odhad nemovitosti odpadá. (Nař. min. ze dne 28. října 1865, č. 110. ř. z. čl. 4. c).
6. Soudní výměry k žádosti banky vydané v případě odst. 4. mohou býti doručeny, je-li majitel nepřítomen, správci nebo nájemci zastavené nemovitosti, a nejsou-li ani tito přítomni, mohou býti přibity ve přítomnosti dvou svědků na dvéře majitelovy, správcovy nebo nájemcovy, což má stejnou platnost, jako kdyby výměr doručen byl majiteli samému. (Nař. min. ze dne 28. října 1865 č. 110. ř. z. čl. 4.)
7. Zástavní listy, jež vydávají se svolením státním a za dozoru státního hypoteční banky a banky pro úvěr pozemkový ku provozování obchodů hypotečních a zápůjčkových, mohou býti použity k uložení jmění nadačních ústavů pod veřejnou dohlídkou stojících a peněz sirotčích, svěřenských a depositních. (Zákon ze dne 2. července 1868 č. 93. ř. z.)
VIII. Daně.
1. Daň z příjmů. Příjmy banky podléhají dani z příjmův dle I. třídy cís. pat. ze dne 29. října 1849, č. 439. ř. z. Vyměřování daně děje se dle § 5. a 6. nař. výk. ze dne 11. ledna 1850 č. 10. ř. z., č. 1. výn. min. fin. ze dne 13. listopadu 1850, č. 445. ř. z. (rozh. spr. s. dv. ze dne 31. března 1879, č. 562.). — K poplatným příjmům náleží především:
1. úroky z veřejných obligací, cenných papírů, průmyslových papírů;
2. úroky z kapitálů na nemovitostech zjištěných;
3. úroky z kapitálů zapůjčených stranám, jež neplatí daně výdělkové, a úroky z vlastních poukázek pokladničních, jakož i úroky ze směnečného eskomptu;
4. úroky z prodlení;
5. úroky z účtů běžných;
6. Úroky předešlého roku vybrané, kteréž dani unikly, ač-li se nesrazí neb ač-li jinak zdaněny nebyly;
7. provise;
8. zisk z koupě a prodeje veřejných obligací, průmyslových papírů a ostatních cenných papírů;
9. zisk z ažia a kursu. Daň z příjmů I. třídy vyměří se na základě přiznání. (Viz Srážky v účtech.)
2. Daň z výdělku. Každá banka jest dle předpisů patentu o dani výdělkové povinna platiti daň na tom místě, kde provozuje obchod. O pobočních ústavech a filiálkách má se za to, že jsou v přímém spojení se závodem hlavním, pročež se jim daň výdělková zvláště nevyměřuje. (Výn. min. fin. ze dne 13. července 1873 č. 15966.)
IX. Poplatky. Banky požívají slevy, pokud se týče poplatků ze smlouvy společenské, osvobození poplatků v příčině oněch listin, jež se bankou stranám a naopak stranami bance k účelům manipulačními vydávají, dále osvobození poplatkového pro zástavní listy, pokud hypotečními pohledávkami jsou kryty. (Zák. ze dne 10. července 1865, č. 55. ř. z. a výn. min. fin. ze dne 16. ledna 1866, č. 9. ř. z.) Konečně sproštění povinnosti kolkové pro knihovní výmazy a zápisy společného ručení nemovitostí, jež určeny jsou v první řadě ku krytí věřitelů zástavních. (Zák. ze dne 24. dubna 1874, č. 48. ř. z.). (Viz Společnost akciová, Poplatky a Společnost pojišťovací.)
X. Zvláštní druhy bank.
1. Banky stavební a banky provozující obchody s nemovitostmi, kteréž zabývají se tím, že pozemky a domy větších rozměrů kupují, aby je zase buď v celku nebo po částech se ziskem prodaly, aneb provádějí stavby, poskytují úvěr stavební a účastní se větších podniků stavebních.
2. Banky pro úvěr pozemkový a banky hypoteční poskytují půjčky dle systému umořovacího na nemovitosti (obyčejně do t. zv. první hypotéky) a prodávají zástavní listy, které za účelem zápůjček vydávají. Dlužník obdrží totiž zapůjčený obnos vyplacený v zástavních listech, které jest mu dle bursovního kursu prodati; platí-li řádně úroky a annuity, nemůže se mu kapitál vypověděti; mimo to přísluší mu právo, že může kapitál i ve větších částkách spláceti. Všeobecná důležitost úvěru pozemkového měla v zápětí, že byly založeny v jednotlivých korunních zemích zemské banky hypoteční prostředky zemskými a sice v Čechách (1865), na Moravě (1876), ve Slezsku (1869), v Horních a Dolních Rakousích (1889), v Istrii (1881), v Haliči (1883) a v Bukovině (1890), kdež podrobeny jsou dozoru příslušných zemských sněmů a zemských výborů, a řízeny jsou ředitelstvím, jež volí zemský sněm. Ústavy ty nejsou založeny za účelem výdělku soukromohospodářského, nýbrž přebytky plynou do fondů reservních; půjčky se poskytují proti mírnému zúročení a za listy zástavní ručí subsidiarně každá korunní země svým jměním.
V království českém jsou dnes v plném rozkvětu své činnosti a svého rozvoje následující banky:
A) Hypoteční banka království Českého.
Stanovy, kteréž zem. z. ze dne 29. října 1894 č. 85 z. z. byly změněny a doplněny, obsahují tato nejdůležitější ustanovení :
I. Ustanovení obecná.
Účelem hypoteční banky jest, aby napomáhala úvěru reálnímu, dávajíc půjčky jedině v listech zástavních na nemovitosti, ležící v Čechách. Založení banky schváleno bylo nej v. roz. ze dne 4. srpna z r. 1864, č. 99 ř. z.
Království České ručí za všecky závazky, jež hypoteční banka na se vzala, zemským a domestikálním fondem svým. Banka nemůže nikdy vydati více listů zástavních, nežli činí pohledávky hypotekární, jichž nabyla.
Správa banky má vždy dbáti toho, aby hotové peníze v pokladně se nalézající, jichž se právě nepotřebuje, bezpečné a prospěšně zužitkovány byly.
K tomu konci může banka:
a) eskomptovati vlastní své slosované listy zástavní a kupony, jež nejdéle během půl roku dospějí k placení;
b) dávati půjčky na vlastní listy zástavní až do 80 %, na státní papíry až do 2/3 běžného jich kursu;
c) kupovati vlastní zástavní listy dle kursu denního a je prodávati; d) eskomptovati směnky, šetříc při tom zvláštních instrukcí;
e) ukládati u akkreditovaných spořitelen, bank a jiných podobných ústavů úvěrních peníze na krátkou dobu na vkladní knížky nebo na poukázky pokladniční, nebo v běžný účet.
f) Kupovati a prodávati salinky a poukázky na vrácené daně, pak dle denního kursu zástavní listy rakousko-uherské banky a zástavní listy zemských hypotečních bank, založených za ručení dotčené země, základní úpisy, kommunální dlužní úpisy a meliorační úpisy zemské banky království Českého, jakož i priority železnic státem zaručených, konečně i jiné rakouské cenné papíry s pupilární jistotou, které ustanoveny budou usnesením zemského výboru, učiněným ve společné schůzi s ředitelstvem banky. Nemovitostí banka nesmí nabývati, leč ku vlastnímu užívání.
Nemovitosti, jež banka v exekuční dražbě vydražila, mají se opět co nejdříve prodati (§ 5. stanov).
Banka má též právo, obstarávati koupi a prodej vlastních listů zástavních, a za to poplatky vybírati.
II. Fond reservní a fond umořovací.
Banka jest povinna zříditi fond reservní až do sumy čtyř milionů zl. r. m. a udržovati jej v této výši. Fond tento určen jest k uhražení ztrát, jež by snad bance vzešly, a pro výlohy, jež nemohou zapraveny býti z běžných příjmů. Do reservního fondu mají přicházeti všeliké přebytky příjmů banky, které nejsou ustanoveny k jiným účelům.
Přebytky příjmů banky, pokud nenastane potřeba doplniti fond reservní, vynaloží se na premie pro listy zástavní, jež se slosují.
Prémie, kteréž ustanoví řiditelství banky se schválením výboru zemského, nesmí převyšovati 10 % nominální ceny zástavních listů ku slosování určených, to co ještě přebude, může zemský výbor se schválením sněmu věnovati účelům zemským, jakmile reservní fond výše 4 milionů zl. dosáhl (zák. z roku 1864, čís. 99 ř. z.).
Fond umořovací zřizuje se z kapitálů, které dlužníci ústavu hotově splatili jakožto umořovací částku za každý rok ustanovenou, nebo za příčinou výpovědi, a z kapitálů, jichž za příčinou přeměny zápůjček s vyšší měrou úrokovou v zápůjčky na nižší úroky bance se dostává k účelu vyplacení zástavních listů výše zúročitelných, a účtuje se zvláště o sobě pro každý druh zástavních listů podle úrokové jich míry. Fond tento určen jest k tomu, aby slosováním vyplaceny byly listy zástavní. Řiditelství banky má však také právo z jistin, jež byly za příčinou výpovědi hotově splaceny, koupiti vlastní listy zástavní a je hned z oběhu vzíti.
III. Listy zástavní.
Listy zástavní jsou listiny veřejné, z pravidla majiteli svědčící, jimiž se hypoteční banka zavazuje, že vyplatí úroky po projití každého půlletí, a kdyby list zástavní byl slosován, celou jistinu zároveň s prémií, byla-li jaká určena. Napodobování a padělání cenných papírů bankou vydaných trestá se jako napodobováni a padělání papírů státních.
Zástavní listy vydávají se na obnosy 10 000 zl., 5 000 zl., 1 000 zl., 500 zl. a 100 zl. r. č. a svědčí buď majiteli nebo znějí na určité jméno. Míra úroků při listech zástavních má se vždy úplně srovnávati s úrokovou mírou zápůjček bankovních, jež jsou základem listů dotčených. Zemský výbor společně se řiditelstvím hypoteční banky ustanovuje míru úroků a slosovací plán zástavních listů, jakož i to, zdali a kdy se má s vydáváním některého druhu zástavních listů počíti nebo přestati.
Každý zástavní list obsahuje v obou zemských jazycích:
Sumu kapitálu naznačenou ve zlatých r. m.; míru úrokovou; lhůty, kdy úroky budou splatny; ujištění, že se na slosovaný list splatí celý kapitál i s prémií, bude-li jaká; podpis řiditelství, totiž generálního řiditele neb jeho náměstka a dvou řiditelů (a sice jednoho zvoleného a jednoho ustanoveného), podpis úřadníka účtárnu zastupujícího a pečeť řiditelství; stvrzení podepsané od přísedícího výboru zemského, že byl list vydán na základě hypotéky dle stanov nabyté; konečně se musí na rubu zástavního listu otisknouti doslovně §§ stanov: 1—6, 13—59.
Listy zástavní, které znějí na určité jméno, může banka přepsati na jakékoliv jiné jméno, když se na postupu nebo převodu podepíše osoba, na jejíž jméno zní list zástavní, při čemž banka nezkouší pravost podpisu, aniž za ni ručí.
Zástavní listy, na kterých výslovně jest naznačeno, že náleží nezletilým nebo poručencům, které svědčí některé obci, korporaci, nadaci, ústavu nebo fondu spravovanému úřadem nějakým, aneb na nichž spočívá nějaká závada, dále listy, v příčině kterých bylo bance doručeno nařízení úřední, jímž se právo vlastníkovo libovolně s nimi nakládati zastavuje, — mohou jenom tehdy býti přepsány, když příslušný úřad k tomu svolí buď ve zvláštní listině nebo rubopisem na listu zástavním, přitisknuv spolu svou pečeť.
Žádá-li za přepsání takového listu zástavního osoba jiná, nežli která v něm co vlastník jest jmenována, má listinami dokázati, že nabyla vlastnictví listu zástavního.
Každý list zástavní, svědčící ukazateli, opatřen jest kupony na půlletní lhůty a talonem na další kupony. Na talony slosovaných již listů zástavních nemá se více vydávati kuponů nových. Úroky vyplácejí se vždy po projití každého půlletí. Úroky zástavních listů vinkulovaných a na určitá jména znějících vyplácejí se toliko na kvitance, při čemž neručí pokladna banky za pravost podpisu toho, kdo má právo je vybírati.
IV. Slosování listů zástavních děje se každý rok dvakráte a to vždy na počátku měsíce ledna a července veřejně a pro každý druh zástavních listů podle úrokové jich míry zvláště. Též může se kdykoli vykonati mimořádné slosování listů zástavních, o čemž rozhoduje zemský výbor společně s řiditelstvím banky. Mimořádná slosování 5% listů zástavních se však nepřipouštějí.
Doba oběhu každého zástavního listu smí převyšovati nejvýše o 1,5 roku dobu umořovací stejně zúročitelné zápůjčky s nejmenší splátkou umořovací.
Musí tedy ku př. každý 5% zástavní list nejdéle v 38 letech, každý 4% nejdéle v 42,5 letech dospěti ku zaplacení v plné ceně nominální.
Obnos zástavních listů ku slosování určených ohlásí se 8 dní před slosováním a musí se rovnati obnosu, který minulého 30. listopadu aneb 31 května, při mimořádném však slosování poslední den měsíce právě minulého činilo veškeré jmění fondu umořovacího, pokud ho nebylo užito ku zakoupení vlastních listů zástavních a pokud obnos tento dá se 100 děliti.
Slosované listy zástavní vyplácí banka plnou sumou, a to 5% listy šest měsíců, listy však níže zúročitelné tři měsíce po slosování. Listy slosované musí při výplatě býti vráceny spolu s kupony a talony, při čemž se zároveň zapraví úroky až do dne dospělosti listu snad ještě nezaplacené a nepromlčené.
Splacené listy zástavní a kupony se zničí.
Úrokování slosovaných listů zástavních pomíjí dnem, kdy ku splacení dospěly. Kupony slosovaných listů vyplácejí se u pokladny banky; kdyby však slosovanému zástavnímu listu ku placení předloženému scházely kupony, které ku placení dospějí později nežli list zástavní, odečte se obnos kuponů těch za dobu, o kterou později jsou splatnými než list zástavní, při výplatě od kapitálu.
V. Promlčení a umoření.
Úroky listů zástavních promlčují se v 6 letech, slosované listy zástavní ve 30 letech, ode dne splatnosti (zák. z r. 1864 č. 99 ř. z.). Obnosy způsobem tím nabyté připadnou fondu reservnímu.
O umořování (amortisaci) listů zástavních, jich kuponů a talonů viz »Amortisace listin«.
VI. Práva majitelů listin zástavních.
Majitel zástavního listu má právo žádati, aby se mu v pravý čas vyplácely splatné kupony a byl-li list slosován, aby se mu vyplatila úplná cena, na kterou list zástavní zní i s prémií, byla-li jaká určena. Kdyby banka nedostála povinnosti této, přísluší majitelům právo, podati na zemský výbor žádost, by v té příčině zjednal pomoci, aneb nastoupiti právní cestu, neb dovolávati se soudu rozhodčího.
VII. Rozhodčí soud skládá se ze dvou rozsudích, z nichž jednoho volí žalobce, druhého banka. Majitel listu zástavního, jenž se dovolává soudu rozhodčího, má podati žádosť k zemskému výboru, v níž jmenuje svého rozsudího. K této žádosti vyzve zemský výbor řiditelství banky, aby do šesti dnů ustanovilo rozsudího pro banku, a oznámí jméno jeho žalobci, urče zároveň den, kdy se oba rozsudí poprvé sejíti mají. Neshodnou-li se oba rozsudí ani o výrok rozhodčí ani o volbu vrchního rozsudího, mají to prostřednictvím zemského výboru oznámiti předsedovi vrchního soudu zemského v Praze, kterýž pak uloží některému radovi při vrchním zemském soudu, aby oba rozsudí předvolal, a po případě věc sám rozhodl.
Rozhodčí soud není vázán žádným zvláštním řádem jednacím, aniž lze jakýmkoli prostředkem v odpor bráti výrok jeho. Nebyl-li rozsudek vynesen neb stranám oznámen v 60 dnech ode dne, kdy dovoláváno se bylo výroku rozhodčího, počítaje, mají strany na vůli, hájiti nároků svých pořadem práva.
VIII. Poměr dlužníka k bance.
Dlužníkovi vyplatí se zápůjčka v listech zástavních, předloží-li dlužní úpis a vykáže-li, že splnil veškeré podmínky provedené zápůjčky. Z pravidla zavazuje se dlužník;
a) že beze vší srážky a v půlletních lhůtách předem jdoucích zaplatí každého roku úhrnkovou částku (annuitu), která mimo ustanovený úrok obsahuje při 5% a 4% zápůjčkách nejméně 1 %, při zápůjčkách s nižším zúrokováním nejméně 0,5 % kapitálu. Z každého půlletního platu úhrnkového účtuje se částka, která převyšuje půlletní úroky ze zbytku jistiny, jakožto částečná splátka kapitálů. Každý dlužník má na vůli zavázati se k placení vyšších annuit, tyto však musí se vždy počítati buď po celých procentech, buď po půli procenta jistiny. b) Musí se zavázati, že jako příspěvek na útraty správní, jakmile se mu vydají zástavní listy, složí najednou 1/4 % celé jistiny, dále pak že každoročně skládati bude 1/4 % z jistiny na začátku roku posud nezaplacené.
Část úroků za první půlletí musí se složiti dříve, než se list zástavní přijme, při čemž se zároveň určí čásť úroků pro příští lhůtu, která dle listu zástavního připadá. Lhůty ku zaplacení úroků, pokud se týče ku placení annuity, připadají při zápůjčkách v 5% listech zástavních, na den 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října, při zápůjčkách v 4% listech zástavních na den 1. února, 1. května, 1. srpna a 1. listopadu.
Lhůty ku placení úroků, pokud se týče ku placení annuity při zápůjčkách s nižším zúrokováním, ustanoví zemský výbor společně s řiditelstvím hypoteční banky.
Při všech těchto platech může býti použito buď hotových peněz buď splatných listů zástavních, nebo kuponů. Nevyhoví-li dlužník povinnosti své do 15. dne po uplynutí lhůty, jest povinen nahraditi zákonné úroky z prodlení.
Banka může dlužníku z jistiny zapůjčené dáti čtvrtletní výpověď pouze v těchto případech:
a) když cena zástavy se zmenšila tak, že by tím jistota banky utrpěti mohla;
b) když bez přivolení řiditelství banky zástava byla tak rozdělena, že by tím vymáhání zápůjčky mohlo býti stíženo;
c) když dlužník pro jakékoli závazky byl v posledním tříletí třikráte marně upomínán.
Zůstal-li dlužník tré annuit dlužen, má řiditelství právo požadovati soudně celý kapitál posud nesplacený i s úroky bez výpovědi a rovněž i tehdá, když hypotéka sestává zcela nebo většinou z budov a když i jediné upomenutí, aby podán byl průkaz o pojištění proti ohni, marným zůstalo, ve kterémž případě má banka též právo, dlužníka proti ohni na jeho útraty pojistiti.
Dlužník může bance vypověděti půjčku zcela nebo z části, a to buď půl-, neb čtvrtletně; chtěl-li by však vypověděti toliko čásť kapitálu, může se tak státi jen tím způsobem, aby lhůta ku placení srovnávala se se lhůtou, ve které umluvené annuity splatnými se stanou, a aby annuity příští po sobě jdoucí byly nepřetržené spláceny. Vypoví-li se část dluhu, musí část vypovězená činiti obnos, který se rovná sumě několika po sobě následujících pololetních splátek na kapitál a musí jich v sobě zahrnovati aspoň deset. Kapitál může dlužník splatiti buď ve slosovaných neb v neslosovaných listech zástavních v plné ceně nominální, anebo v hotových penězích. Dospělé annuity platí se vždy hotově (zák. z r. 1864, č. 99. z. z.).
Vypověděl-li dlužník bance kapitál, nesplatil-li jej však do tří měsíců po lhůtě výpovědní, má banka právo výpověď prohlásiti za neplatnou. Splácí-li se kapitál v neslosovaných listech zástavních, není k tomu třeba výpovědi.
Výpověď může býti dána buď soudně neb mimosoudně; při této musí býti podpis dlužníkův ověřen.
Dlužník může kdykoli žádati, aby mu na jeho útraty vydána byla kvitance na splacenou část kapitálu. Žádá-li dlužník, aby mu místo kvitance vydána byla listina postupní pro dobu třetí (§ 1422. o. o. z.), může listina tato zdělána býti jen v tom znění, že hypoteční banka dále zavázána není, a že si vyhražuje knihovní přednost všech pohledávek jistinných, i s příslušenstvím, které by snad na hypotéce pro banku zůstaly ještě zjištěny.
Jakmile nejméně čtvrtina zapůjčeného kapitálu byla splacena, aneb byla-li zápůjčka za příčinou nedostatečného splnění podmínek na menší míru uvedena, může dlužník žádati, aby se pro zbytek ustanovil nový plán umořování, o čemž rozhoduje řiditelství banky.
IX. Povolování zápůjček.
Banka poskytuje zápůjčky od 500 zl. r. m. počínaje:
1. na pozemky ležící v království Českém a mající vložku knihovní;
2. na domy vložené do knih pozemkových nalézající se v takových místech v Čechách, jež mají nejméně 5000 obyvatel aneb která bez ohledu na počet obyvatelstva podrobena jsou činžovní dani domovní.
Nemovitosti určené toliko účelům průmyslovým, na př. továrny, mlýny atd., nejsou samy o sobě způsobilé, aby se na ně zápůjčky poskytnouti mohly.
Zápůjčky poskytují se na pozemky do dvou třetin a na domy do polovice ceny vyšetřené; na statky svěřenské a lenní však pouze do třetiny ceny vyšetřené.
Za jistinou hodnotu půdy nemovitostí hospodářských pokládá se z pravidla 24násobný, při nemovitostech sestávajících výhradně aneb většinou z lesů, 20násobný obnos čistého výnosu katastrálního, při čemž na stavení, vedlejší živnosti, fundus instructus neb jiná práva a příslušenství se nepřihlíží, naproti tomu je-li cena odhadní neb trhová z posledních 5 let menší než cena bankou vyšetřená, rozhodnou jest tato menší cena.
Cena zástavy může býti vyšetřena též odhadem na útraty dlužníkovy předsevzatým.
Cena stavení, podrobených dani činžovní, vyšetří se na základě průměru činže za posledních šesti let, z kteréhož průměru především odrazí se 40 % anebo podle způsobu a polohy stavení i 50 % na daně, správu a vydržování budovy; ona pak čásť průměrné činže, která po srážce této zbude, 20 násobena, pokládá se za jistinnou cenu hypotéky.
Při staveních, která vůbec nejsou podrobena dani činžovní nebo která jí nejsou ještě podrobena po šest let, vezme se za základ cena řiditelstvím banky na útraty vypůjčujícího vyšetřená, ač není-li cena dle posavádní činže vyšetřená menší.
Jestliže by výnos stavení od posledního přiznání činže podstatně byl se změnil za příčinou přestavby nebo přístavby mezi tím provedené, vezme se rovněž za základ odhadní cena, bankou vyšetřená na útraty vypůjčujícího se.
Je-li cena odhadní neb trhová z posledních 3 let menší ceny takto vyšetřené, rozhodná jest rovněž jako při pozemcích ona menší cena.
To však neplatí, byl-li dům za těchto posledních 3 let znova vystavěn nebo přestavěn.
V každém případu má banka právo dáti stav budovy na útraty vypůjčujícího znalci zjistiti.
Žádost za půjčku nebo za převzetí kapitálu má v podstatě obsahovati:
a) výkaz o tom, že žadatel jest svéprávným vlastníkem hypotéky, nebo je-li právo jeho vlastnické obmezeno, výkaz, že nabyl náležitého svolení nebo zmocnění; b) výkaz břemen knihovních (celkový výtah z knih) a výkaz, že byly zapravený veškeré splatné daně;
c) při venkovských usedlostech budiž zároveň berními výkazy nebo výtahem doplněným od archivu map katastrálních vykázána výměra půdy, čistý výnos a obnos daní;
d) při domech budiž podán berní výkaz o činži přiznané v posledních šesti letech a kromě toho průkaz, že jsou náležitě pojištěny u některé rakouské pojišťovací společnosti.
Řiditelství banky má právo, výšku půjčky v mezích stanov určiti dle vlastního uznání; dále má právo, žádost za půjčku bez udání důvodů zamítnouti, i kdyby se podaly všechny výkazy stanovami žádané, jakož i vyplacení povolené zápůjčky zcela nebo z části odepříti. Žadatel může se pak odvolati ku zemskému výboru.
X. Převod zápůjček bankovních s vyššími úroky na zápůjčky s úrokem nižším.
Žádosti za převod zápůjček bankovních s vyššími úroky na zápůjčky s úrokem nižším opatřeny buďtež nejnovějším výtahem z knih a budiž v nich udáno, jakým způsobem dlužník převod provésti míní.
Zemský výbor ustanoví v souhlasu s řiditelstvím banky, zdali a za jakých opatrností může banka při takovém převodu přímo se účastniti, zvláště pak, zdali při těchto přeměnách mají předem již sdělány býti zástavní listy s nižší mírou úrokovou k tomu konci, aby se z oběhu vzaly zástavní listy s vyšší mírou úrokovou.
Neodevzdají-li se při převodu zápůjček s vyšší mírou úrokovou na zápůjčky s nižším zúrokováním — nechať se to děje přímo nebo prostřednictvím jiných osob — bance k účelu tomu, aby mohla z oběhu vzíti listy zástavní vyšší míry úrokové, takovéto neslosované listy zástavní in natura, budiž bance za úroky, o které za příčinou takových přeměn musí více platiti, dána náhrada, jejíž procento s ohledem na okolnosti, zemský výbor společně se řiditelstvím banky napřed ustanoví a vyhlásí.
Stala-li se přeměna zápůjček s vyšší mírou úrokovou v zápůjčky na nižší úrok, povinen jest dlužník platiti ročně 14 % nesplaceného dosud kapitálu jakožto příspěvek správní pouze ještě tolikráte, o kolikráte tento příspěvek správní z kapitálu výše zúročitelného méně než osmkrát byl zapraven.
XI. Výhody banky.
Příslušný soud hypoteční banky, má-li býti žalována, jest zemský soud a ve věcech obchodních obchodní soud v Praze.
Při exekuci na movité věci dlužníkovy vedené, není třeba zvláštního odhadu, nýbrž stačí odhadnou-li se věci přímo před dražbou, při kteréž i pod cenou odhadní prodány býti mohou.
Žádá-li hypoteční banka za sekvestraci, má soud navrženého od ní sekvestra na její nebezpečí a odpovídání ihned zříditi a neprodleně uvésti. Odpovědnost hypoteční banky pomine, když projde 14 dní, aniž by držitel hypotéky sekvestrované proti osobě sekvestrově námitek činil, aneb dohodnou-li se obě strany o osobě sekvestrově.
Banka má právo při odhadu statku venkovského dáti odhadnouti jen všechna stavení, fundus instructus a jiná práva a příslušenství; odhadní cena těchto věcí tvoří pak s vyšetřenou cenou půdy cenu vyvolací. Žádá-li banka sama za exekuční prodej statku, má soud výminky dražební bankou navržené, slyšev prve věřitele předcházející, zkoušeti a není-li ničeho na závadu, bez okolků prodej povoliti.
Žádá-li za exekuční prodej statku, na kterém jest pohledávka hypoteční banky pojištěna, některý jiný věřitel, nebo žádá-li se za něj během řízení konkursního, poslán budiž bance hypoteční dříve, než žádost za prodej se vyřídí, přepis výminek prodeje navržených od toho, kdo za prodej žádá a budiž připomenuto, že může také se své strany navrhnouti výminky prodeje, kteréž soud, vyslechnuv dříve věřitele předcházející, prozkoumá a nebude-li žádné závady, schválí.
Vede-li exekuci na statek bance hypoteční v zástavu daný některý jiný věřitel a nepostupuje-li po 14 dní v exekuci, má hypoteční banka právo, v exekuci sama pokračovati.
O dalších výhodách též jiným bankám příslušících viz »Banky«.
XII. O správě banky.
Řízení banky a dozor k ní přísluší řiditelství, zemskému výboru a sněmu Českému.
Řiditelství, kterémuž přísluší bezprostřední správa banky, a kteréž zastupuje ústav na venek, sídlí v Praze a skládá se: z generálního řiditele, ze 6 volených řiditelů a nejméně dvou řiditelů stálých, práv znalých (jmenovaných). Generálního řiditele jakož i práv znalé řiditele stálé jmenuje sněm k návrhu zemského výboru. Šest zvolených řiditelů, kteří musí v Praze neb v předměstích pražských bydleti, volí po 2 kurie sněmovní.
Zemský výbor má dozor nad správou banky, přihlíží k tomu, aby řiditelství při svém jednání šetřilo stanov, a účastňuje se ve vyřizování důležitějších záležitostí v § 73. stanov vytčených.
Vrchní dozor vykonává sněm, kterémuž zemský výbor podává každoročně zprávu o činnosti banky a předloží mu účty banky, jakož i výkaz o listech zástavních, o získaných hypotékách a o fondu reservním.
B) Zemská banka království Českého zřízena byla zák. ze dne 30. května 1889 č. 35 z. z. Stanovy, které byly zák. ze dne 25. června 1892 č. 34 z. z. a ze dne 5. listopadu 1894 č. 90 změněny, obsahují následující ustanovení:
I. Obor působnosti. Zemské bance království Českého přísluší právo:
a) sprostředkovati a udíleti zápůjčky státu, království Českému, okresům a obcím v zemi a přejímati pohledávky toho druhu postupem;
b) prostředkovati a udíleti zápůjčky k účelům melioračním osobám jednotlivým a osobám souborným (ku př. společenstvům vodním: melioračním a podnikatelstvům drah) a přejímati postupem pohledávky toho druhu:
c) vydávati dlužní úpisy zúročitelné a slosovatelné na základě obchodů uvedených v odst.a) b) až do výše pohledávek z obchodů těchto vzniklých;
d) pořádati poměry dluhů hypotečních na nemovitostech, prostředkovati a udíleti zápůjčky podnikatelstvům stavebním a dopravním, též přejímati postupem požadavky takové;
e) zřizovati a provozovati veřejná skladiště a vydávati listy skladištní v mezích platných zákonů a na základě povolení, jehož si v jednotlivých případnostech dobude;
f) eskomptovati a reeskomptovati směnky, vylosované státní dlužní úpisy, listy vyvazovací nebo zástavní zemských ústavů říše rakousko-uherské, též kupony takovýchto státních dlužních úpisů anebo listů zástavních a poukázky na vrácení daně;
g) zřizovati spolky úvěrní, zejména okresních záložen hospodářských;
h) poskytovati zápůjčky, zálohy a úvěry na drahé kovy ražené a v prutech, na listy skladištní, které nebyly bankou vydány, na věci nemovité, na cenné papíry s pupilární jistotou, neb na cenné papíry od banky zemské vydávané (úpisy základní, dlužní úpisy komunální a meliorační), též na takové dlužní úpisy okresů a obcí v království Českém, v příčině kterých k tomu svolí výbor zemský;
i) provozovati obchody girové a kontokorrentní, koupi a prodej cenných papírů s pupilární jistotou;
j) přijímati peněžité vklady na vkladní knížky, na zúročitelné poukázky pokladniční nebo na běžný účet;
k) přijímati deposita do uschování nebo do správy (§ 2.).
Půjčovati na věci nemovité dovoleno jest bance jen, pokud to nepřísluší statutárně v obor působnosti hypoteční banky království Českého. Obmezení toto netýká se zápůjček melioračních. Kupovati nemovitosti dovoleno jest bance toliko k tomu konci, aby jich sama mohla užívati aneb k uhájení požadavků bankovních; kupovati cenné papíry s jistotou pupilární, pak úpisy základní, dlužní úpisy komunální a úpisy meliorační od ní vydávané dovoluje se jí toliko za tím účelem, aby dočasně s užitkem upotřebila hotovosti aneb dotovala reservní fondy. (§ 3.)
Z oboru působnosti banky vyloučeno jest:
1. provozování obchodu se zbožím na vlastní i na cizí účet;
2. akceptování směnek a poskytování úvěrů in bianco;
3. koupě a prodej lhůtních papírů kursu podrobených, ať na vlastní či na cizí účet, jakož i přejímání rukojemství za takovéto obchody. (§ 4.)
Banka má tři oddělení:
a) Oddělení pro úvěr komunální,
b) oddělení pro úvěr meliorační a
c) oddělení bankovní.
II. Základní závodní fond banky. Základní závodní fond banky zemské, který sloužiti má ku provozování obchodů právě uvedených, opatří se vydáním zúročitelných dlužních úpisů postupně dle potřeby až do výše 10 000 000 zl. (»Základní úpisy zemské banky království Českého«.)
III. Úvěr komunální.
Zápůjčky naznačené v odst. I. a) (§ 2. lit. a) udílí banka jen tehdy, bylo-li tomu, kdo o zápůjčku se uchází, uděleno k uzavření její povolení od příslušných orgánů. Zápůjčky ty udělují se buď hotově aneb v dlužních úpisech bankovních v zaokrouhlených sumách 100 dělitelných v ten způsob, aby byly splaceny v pevných lhůtách, neb aby se splácely v annuitách.
Převyšuje-li půjčka žádaná obcí neb okresem obnos 100 000 zl., jest třeba zvláštního svolení zemského výboru.
Banka má právo při zápůjčkách tohoto druhu vydávati až do výše zápůjček skutečně udělených dlužní úpisy na nejdéle v 50 letech slosovatelné. (»Komunální dlužní úpisy zemské banky království Českého.«)
Bance není dovoleno, dlužníku zápůjčky vypověděti, vyjímajíc případ, že dlužník pro jakékoliv závazky posledního dvouletí třikráte marně byl upomínán. V tomto případě má banka právo k výpovědi půlletní. Naproti tomu dlužník má právo, bance vypověděti půlletně celou zápůjčku neb část její. Chce-li však vypověděti toliko část kapitálu, může se to státi jen s tím účinkem právním, aby se lhůta ku placení srovnávala se lhůtou, ve které dospějí ustanovené annuity, a by annuity příště po sobě jdoucí byly nepřetržené spláceny. Vypoví-li se část dluhu, musí část vypovězená činiti sumu, která se rovná sumě několika po sobě následujících splátek na kapitál. Vypověděl-li dlužník bance kapitál, však nesplatil-li jej do tří měsíců po prošlé výpovědi, má banka právo, prohlásiti výpověď za neplatnou.
Kapitál vypovězený musí dlužník splatiti v slosovaných i neslosovaných komunálních dlužních úpisech banky zemské dle plné nominální ceny. vždy však jen v komunálních dlužních úpisech stejné míry úrokové, jakou měla zápůjčka. (§ 12.)
IV. Úvěr meliorační.
Banka zemská království Českého poskytuje též zápůjčky ke kulturním účelům zemědělským, zvláště pak 1. ku zařízením zavodňovacím a odvodňovacím, a vůbec ku melioracím polí a luk; 2. k úpravám potoků a řek soukromých a ku zařízením na opravu břehů proti povodním; 3. ke scelování pozemků a zřízení cest určených k lepšímu používání rolnického majetku; 4. ku zalesňování a ke vzdělávání půdy dosud neplodné; 5. ke zřizování, rozšiřování a vydržování neb vysušování rybníků a náležejících k tomu opatření ochranných a melioračních; 6. ku zřízení a rozšíření hospodářských budov, jako skladišť obilních, pak bytů pro hospodářské dělnictvo; 7. ku založení zahrad, ovocných sadů, vinic a chmelnic; 8. ku zařízením na opatření vody pro hospodářské a domácí potřeby; 9. ku trvalému zúrodnění půdy; 10. ku vysoušení močálů; 11. ku zřízení drah nižšího řádu (drah vlečných, místních, podružných, elektrických, lanových, pak parních tramwayí); 12. ku zřízení mostů, zvláště k dopravě plodin a výrobků lesních atd.
Zápůjčky k účelům těm udílejí se buď v hotovosti nebo ve zvláštních slosovatelných dlužních úpisech banky. (»Meliorační úpisy zemské banky království Českého«.)
Meliorační zápůjčky, které jsou splatny ve lhůtě nejdéle pětileté, buďtež vypláceny jen hotově a nebuďtež na základě jejich úpisy meliorační vydávány. Zemský výbor může k tomu konci ze závodního fondu banky přikázati dotaci až do sumy 500 000 zl. (§ 16.)
Kdo se uchází o zápůjčku, musí předložiti řiditelství banky popis zamýšlených zařízení, opatřený potřebnými plány a rozpočty nákladu. Řiditelství dá popis ten s plány i rozpočtem na útraty toho, kdo se o půjčku uchází, znalecky prozkoumati, aby se zjistilo, zdali na základě tom zamýšlené zařízení provésti lze, zdali plány jsou technicky vhodné a rozpočet správný, i jakou měrou bezpečně očekávati lze, že zvýší se zamýšleným zařízením výnos a hodnota pozemků, o něž jde.
U společenstev, kterým podle zákona říšského ze dne 30. června 1884, č. 116. ř. z., státní a zemská podpora povolena byla, není třeba zvláštního znaleckého prozkoumání projektu. (§ 17.)
Vyjímajíc případy v § 20. naznačené může banka zápůjčky meliorační poskytovati toliko při dostatečné jistotě hypotekární.
Za dostatečnou pokládá se jistota, jestliže zápůjčka meliorační, připočtou-li se k ní dluhy knihovní na hypotéce již váznoucí, nepřevyšuje sumu, kteráž vzejde, když ku dvěma třetinám 24-násobné — při nemovitostech, sestávajících výhradně nebo převahou z lesů, jen 20-násobné sumy čistého výtěžku katastrálního pozemků, příslušnou vložku knihovní tvořících, připočte se polovice sumy v odst. předcházejícím (§ 17.) znalecky zjištěné, o kterou cena pozemků meliorací se zvýšiti má.
Místo 24- neb 20-násobné sumy čistého výtěžku katastrálního může se k žádosti toho, jenž o zápůjčku se uchází, za základ položití buď
a) odhadní hodnota statku v nynější jeho podobě vyšetřená na náklad žadatelův zvláštní odhadní komisí za přítomnosti důvěrníka zemského výboru, nebo
b) odhadní hodnota za účelem zápůjčky se strany hypoteční banky království Českého podle předpisů stanov jejich vyšetřená, ač neminula-li od provedeného odhadu doba více nežli tříletá.
V případech těchto není dovoleno, povoliti zápůjčku větší, nežli činí 24-násobná, pokud se týče 20-násobná suma čistého výnosu katastrálního a polovice obnosu dle § 17. znalecky vyšetřeného.
Při nemovitostech, na jichž podstatu dle platnosti zákonů právo vésti nelze, počítá se místo dvou třetin výše naznačených toliko jedna třetina, po případě polovice ceny odhadem vyšetřené. (§ 18.)
Jistota hypotekární odpadnouti může, když se zápůjčka poskytuje společenstvu, jež dle zákona ze dne 30. června 1884, č. 116. ř. z. podporováno jest z prostředků státních a zemských, anebo jinému společenstvu, založenému k účelu melioračnímu, však jen tehda, je-li zabezpečeno cestou zákonodárnou příspěvkům, jež připadají na pozemky k takovým společenstvům náležející, až do obnosu tříletých nedoplatků zástavní právo s předností přede všemi ostatními břemeny reálními bezprostředně po zeměpanských daních a dávkách veřejných.
Zápůjčky nelze užiti k jiným zařízením, nežli k takovým, pro něž jest povolena. Podle povahy podniku, o jehož provedení jde, ustanoví řiditelství banky při povolení zápůjčky lhůty, ve kterých části zápůjčky povolené k výplatě poukázány budou, tak, aby vyplácení dělo se dle postupného dokončení jednotlivých částí neb oddílů celého podniku. Banka má o postupu díla zvláštními zmocněnci svými se přesvědčovati a vyplácení dalších lhůt zastaviti, nebylo-li lhůt dosavadních dle schváleného plánu použito. (§ 22.)
Zařízení provedená musí se udržovati ve stavu náležitém; řiditelství banky má právo, určitá pravidla toho se týkající dlužníku ve smlouvě předepsati a na dodržení jich svými zmocněnci dohlížeti. Vykonávajíc toto právo, má řiditelstvo naproti společenstvům, která požívají subvence dle zákona ze dne 30. června 1884, č. 116. ř. z., šetřiti jistých mezí. (§ 23.)
Banka nemůže dlužníku zápůjčku vypověděti, vyjímajíc tyto případy:
1. když dlužník přes výslovné napomenutí řiditelstva nedodrží podmínky, které byly vytčeny ve smlouvě v příčině času a způsobu provedení oněch zařízení, na něž zápůjčka mu byla povolena, nebo v příčině udržování jich ve stavu náležitém; 2. když dlužník pro jakékoliv závazky v posledním dvouletí třikráte marně byl upomínán; 3. když při zápůjčkách zástavou pojištěných cena zástavy tou měrou se zmenšila, že by tím jistota zápůjčky utrpěti mohla, aneb když bez přivolení řiditelství banky zástava tak byla rozdělena, že by tím vymáhání zápůjčky mohlo býti stiženo. V těchto případech může řiditelství dlužníku dáti výpověď čtvrtletní. Zůstal-li dlužník tré annuit dlužen, může řiditelství beze vší výpovědi, ihned požadovati soudně celý kapitál dosud nesplacený i s úroky.
O dlužníkově právu k výpovědi platí obdobně příslušná ustanovení o úvěru komunálním. Dlužník může kapitál vypovězený splatiti ve slosovaných i neslosovaných úpisech melioračních stejné míry úrokové, jakou měla zápůjčka a sice dle plné nominální ceny. Zápůjčky meliorační, sloužící stavbám drah nižšího řádu, povoliti lze, když dráhy ty jsou opatřeny koncesí, když požívají výhod zákona ze dne 17. června 1887, č. 81. ř. z., když zajištěno, že s příspěvky státu neb země neb obou uhraženy budou závazky dráhy ze zápůjčky meliorační a je-li zápůjčka na dráze přiměřené knihovně zjištěna. K poskytnutí těchto zápůjček jest třeba schválení zemského výboru.
V. Společná ustanovení o úpisech základních, komunálních, dlužních úpisech a úpisech melioračních.
Základní úpisy, komunální dlužní úpisy a úpisy meliorační vydávají se na sumy po 100 zl. r. m. a na větší stem dělitelné a svědčí majiteli.
Království České ručí subsidiarně za tyto úpisy bankou vydané a jich zúročení, pokud vedle předpisu stanov zničeny nebudou.
Míru úrokovou a plán slosovací stanoví zemský výbor k návrhu řiditelství banky.
VI. Slosování komunálních a melioračních dlužních úpisů děje se dvakráte do roka pro každý druh zvláště.
Dopouští-li toho výška učiněných splátek, může se naříditi se svolením výboru zemského i mimořádné slosování. (§ 29.)
Aby řádné splácení dlužních úpisů komunálních a úpisů melioračních bylo pojištěno, zřídí se zvláštní fondy slosovací pro každý druh zvláště, do nichž plynou všecky splátky na dotyčné zápůjčky učiněné.
Mnoho-li dlužních úpisů každého druhu slosováno bude, a jaká prémie se bude vypláceti, vyhlásí se 14 dní před slosováním.
Obnos dlužních úpisů každého druhu ke slosování určený musí se rovnati obnosu jmění příslušného fondu umořovacího posledního dne měsíce minulého.
Banka má právo, se svolením výboru zemského kteroukoliv část vydaných komunálních dlužních úpisů neb úpisů melioračních, aneb i všecky úpisy obou druhů na půl leta vypověděti, nehledě ku plánu slosovacímu. Vypovězené dlužní úpisy splatí se cenou nominální, po případě i s prémií.
Řiditelství banky má právo, z kapitálů, jež byly za příčinou výpovědi hotově splaceny, koupiti komunální dlužní úpisy neb úpisy meliorační a je hned z oběhu vzíti. Vylosované komunální dlužní úpisy a úpisy meliorační zemské banky království Českého vyplácejí se tři měsíce po slosování, vrátí-li se bance i s kupony a talony, při čemž vyplatí se úroky až do dne splatnosti dlužního úpisu ještě nezaplacené a nepromlčené. Kupony jich i po slosování úpisů se u pokladny banky vyplácejí, avšak kupony scházející na dlužním úpise k výplatě předloženém, s pozdější splatností, odečtou se při výplatě kapitálu plnou sumou.
VII. Obchody bankovní.
1. Eskompt směnečný. Banka zemská eskomptuje a reeskomptuje jen směnky úvěrních ústavů — totiž bank, úvěrních společenstev (záložen), spořitelen, okresních záložen hospodářských a j. pod. — pak ústavů, fondů a takových osob souborných, které dle těchto stanov s bankou ve spojení jsou, jako na př. vodních a melioračních společenstev. Aby směnky takové byly způsobilé k eskomptu u zemské banky království Českého, jest třeba:
а) aby zněly na rakouskou měnu a byly splatny buď v Praze aneb v některém bankovním místě rakousko-uherské banky aneb v místě nějakém, kde se nalézá buď filiálka banky nebo ústav, jemuž svěřeno bylo jednatelství zemské banky království Českého;
b) aby byly splatny nejdéle ve čtyřech měsících;
c) aby podepsány byly aspoň dvěma dlužníky, o nichž je známo, že platiti mohou, ač není-li směnka uhrazena zástavou cenných papírů, listů skladištních neb hypotékou. (§§ 34. a 35.)
Výminkou dovoleno jest bance eskomptovati i směnky pouze s dvěma podpisy, a to:
а) běží-li o poskytnutí záloh osobám, kterým dle pravidel těchto stanov povolena byla zápůjčka meliorační, pokud nejsou splněny všecky podmínky k plnému nebo částečnému vyplacení půjčky meliorační;
b) běží-li o zprostředkování konversí půjček hypotekárních. (§ 36.)
2. Přijímání vkladů. Banka zemská přijímá vklady peněžité na vkladní knížky, na súročitclné poukázky a na běžný účet. Pokladniční poukázky, znějící na jméno nebo na řád aneb na majitele, vydávají se na částky nejméně 100 zl. a na vyšší 100 dělitelné. První vklad na knížku vkladní nemá býti menší 500 zl. Lhůta výpovědní pro vklady na knížky a pokladniční poukázky nebudiž menší 30 dnů.
3. Zápůjčky na zástavy cenných papírů. Zápůjčky na zástavy cenných papírů poskytují se až do tří čtvrtin ceny bursovní, jakou papíry tyto měly v den, kdy k bance byly složeny, na dobu nejméně osmidenní a nejdéle tříměsíční.
Dlužník má na vůli zaplatiti zápůjčku i před splatností, však nenabývá tím práva, žádati náhrady úroků napřed zaplacených. (§ 42.)
Zmenší-li se bursovní hodnota zastavených věcí o 10 %, jest dlužník povinen, buď zástavu doplniti aneb část zapůjčené sumy splatiti, ve kterémžto případě vrátí se mu přiměřená část úroků napřed zapravených. Neučiní-li dlužník ve lhůtě řiditelstvem určené této své povinnosti zadost, stane se pohledávka splatnou a banka má právo, zástavu buď celou neb část její na veřejné burse prodati a to, co zbude po úplném uhrazení její pohledávky kapitálu, úroků, vzniklých snad poplatků a nákladů, připočtouc k tomu i zvláštní prodejní provisi 1/8 % celé pohledávky, schová na účet dlužníka jakožto depositum k jeho disposici bez úroků aneb k soudu na útraty a nebezpečí jeho složí.
Není-li banka prodejem úplně uspokojena, může se na dlužníku hojiti. (§§ 43. a 44.)
Nebyla-li zápůjčka splacena v čas, má banka právo, bez předchozího zpravení dlužníka a bez soudního zakročení prodati zástavu buď celou neb část její, aby zaplacení došla a po úplném uhrazení své celé pohledávky naložiti se zbytkem způsobem právě uvedeným.
4. Přijímání deposit do uschování a správy. Banka zemská má právo přijímati hotové peníze, cenné papíry a listiny do uschování, a cenné papíry do správy. (§ 45.)
5. Obchod žírový a kontokorrentní. Banka zemská přijímati může kromě peněz i směnky a cenné papíry v krátké lhůtě splatné v běžný účet s úroky neb bez úroků. Majiteli zřídí se v knihách bankovních úvěrní list. Banka může zamítnouti žádost za zřízení listu úvěrního aneb list úvěrní již zřízený majiteli vypověděti, aniž by povinna byla udati příčinu.
Majitel úvěrního listu může nakládati obnosy došlými až do svého čistého pohledávání pomocí poukázek (cheků) buď, aby jinému majiteli folia připsány byly aneb aby byly v hotovosti vyzvednuty; může též své akcepty poukázati k výplatě u příslušné žírové pokladny banky zemské až do výše svého čistého pohledávání. (§§ 46. a 47.)
VIII. Reservní fond.
Z ročních přebytků banky zřídí se reservní fond, který uloží se v dlužních úpisech zemské banky království Českého a jiných cenných papírech, majících pupilární jistotu. K obchodům jiným, v těchto stanovách vytčeným, fondu toho užiti lze jen se svolením výboru zemského. Reservní fond účtuje a vykazuje se zvláště; výtěžky z něho plynou do něho samého. Dosáhl-li tento reservní fond sumy rovnající se padesáti procentům provozovacího fondu, opatřeného vydáním základních úpisů, budiž užito dalších ročních přebytků s polovice na skupování úpisů základních. Skoupené úpisy základní může banka zemská znova vydati, kdyby reservní fond pod tuto míru se snížil. (§ 49.)
IX. Správa banky.
Řízení banky a dozor k ní přísluší řiditelství, zemskému výboru a sněmu království Českého.
1. Řiditelství, které zastupuje ústav na venek, přísluší bezprostřední správa banky a jmění jejího; skládá se: z vrchního řiditele, šesti volených řiditelů a nejméně ze dvou řiditelů stálých.
Vrchního řiditele i řiditele stálé jmenuje sněm k návrhu zemského výboru.
Šest volených řiditelů volí se po dvou každou kurií sněmovní.
Systemisování míst úřednických, kromě vrchního řiditele a řiditelů stálých, přísluší společně s řiditelstvem zemskému výboru.
2. Zemský výbor přihlíží k tomu, aby řiditelství při svém jednání šetřilo stanov, a účastní se vyřizování důležitějších záležitostí v § 58. stanov vyjmenovaných.
Bezprostřední dozor na banku vykonává výbor zemský jedním svým přísedícím jako referentem, s kterým řiditelství banky udržovati má stálé spojení, tak aby řádně byl zpraven o všech důležitých věcech, týkajících se banky. On má právo, býti přítomen sezením řiditelství. Zemský výbor může každé usnesení řiditelstva zastaviti.
3. Sněm vykonává vrchní dozor. Zemský výbor podá sněmu každoročně zprávu o činnosti banky, zahrnující v sobě výkazy o obchodech jednotlivých oddělení, o stavu dlužních úpisů banky zemské a o poměrech úvěrních spolků, při bance zřízených.
X. Zrušení banky.
O zrušení banky, jakož i o způsobu, jakým zrušení provésti se má, usnáší se sněm.
Jmění zrušené zemské banky, jež zbude po uhrazení všech závazků jejích, připadne království Českému a sluší užiti ho k podpoře oněch národohospodářských úkolů, jejichž prospěchům banka zemská podle určení sloužiti měla. C) Živnostenská banka pro Čechy a Moravu v Praze.
Výnosem min. vn. ze dne 9. ledna 1892 č. 26319. z r. 1891 byly změněné stanovy schváleny a obsahují nyní hlavně tato pravidla:
Ustanovení všeobecná. Živnostenská banka pro Čechy a Moravu jest společnost akciová, jejíž účelem jest, poskytovati obchodu a živnostem potřebných peněz buď bezprostředně aneb záložnami českomoravskými způsobem ve stanovách obsaženým; může zřizovati filiálky a jednatelstva v celé říši rakouskouherské, avšak v zemích koruny uherské teprv, když se jí dostane potřebného povolení od tamních úřadů. Jednací řeč banky jest česká.
Základní jistina, jež dle usnesení valných shromáždění ze dne 20. prosince 1874, 31. března 1875 a ze dne 27. března 1881 zmenšena byla z 10 000 000 zl. rozdělených na 50 000 akcií po 200 zl. r. č. se splátkou 50 % na 3 000 000 zl. rozdělených na 30 000 akcií po 100 zl. r. č. úplně splacených, pozůstává nyní následkem schváleného usnesení valného shromáždění ze dne 15. listopadu 1891 ze 5 000 000 zl. r. č. rozdělených na 50 000 akcií po 100 zl. r. č. úplně splacených. Tato jistina může býti rozmnožena až do 8 000 000 zl. r. č. a sice buď najednou neb postupně vydáním 15 000 akcií po 200 zl. r. č. úplně splacených. V této případnosti má však dříve státi se sloučení obíhajících 50 000 akcií po 100 zl. r. č. na 25 000 akcií po 200 zl. r. č. Dílů akcií ani akcií hromadných nebude. Kdyby základní jistina rozmnožena býti měla, mají předkem záložny českomoravské pokud jsou akcionáři banky právo koupiti si nové akcie v ceně nominální. Na zbytek akcií od záložen nerozebraných mají pak podobné právo jiní majitelé akcií staršího vydání. Repartice akcií přísluší správní radě. Kdyby pak ani záložny, ani jiní majitelé akcií starších vydání do času správní radou určeného nové akcie nerozebrali, budou zbývající akcie buď k veřejnému upisování vyloženy, neb na účet banky prodány a co by nad cenou jmenovitou přebývalo, přidá se k reservnímu fondu akcionářů.
Za povinnosti Živnostenské banky pro Čechy a Moravu v Praze ručí banka veškerým svým jměním, z něhož se pojišťovací a reservní fond účastníků úvěru vyjímá.
II. Působnost banky.
Banka má právo: 1. Eskomptovati směnky úvěrníků, které neobíhají déle šesti měsícův, zde v zemi placeny býti mají, a nejméně dvojí závaznost na sobě mají. 2. Poskytovati úvěr zjištěný, jehož se užívá podáváním vlastních směnek k eskomptování. 3. Provozovati komisionářství bankovní a bankovnictví na cizí i vlastní účet, z čehož se však úvěr biankový čili neurčitý vylučuje. 4. Vésti běžný účet na cizí řád, užívajíc při tom i chekové soustavy. 5. Reeskomptovati směnky. 6. Přijímati peníze a vydávati za ně zúročitelné poukázky pokladny, jménu vkladatele nejméně na 50 zl. svědčící. 7. Prostředkovati úvěr na daně. 8. Rozhodovati o užívání záložního fondu v podniku. 9. Poskytovati půjčky, zálohy a úvěry na zboží, suroviny a jiné movité i nemovité zástavy a obstarávati komisionářské kupování a prodávání jich. 10. Prostředkovati zápůjčky jednotlivcům, obcím, okresům a průmyslovým spolkům a jiným právním osobám. Nabývati i prodávati výsad tu- i cizozemských na účet vlastní i cizí. 11. Přijímati zúročitelné vklady a vydávati na ně knížky vkladní. 12. Zřizovati průmyslná, hospodářská, báňská a jiná podniknutí, jmenovitě zřizovati též železnice, plavby a ostatní závody dopravné, nabývati a účastniti se jich; provozovati je a přijímati ve správu aneb účastniti se toho; přičiňovati se o zařízení společností a vydávati neb prodávati jich akcie neb dlužní úpisy. 13. Přijímati cenné papíry, valuty a jiné předměty cenné menšího objemu k uschování.
III. Zastupitelstvo a správa banky.
Živnostenskou banku pro Čechy a Moravu zastupují: valné shromáždění akcionářů, správní rada (při filiálkách pak představenstvo), výbor revidující, řiditelstvo a jeho zřízenci.
Řádné valné shromáždění svolává se do hlavního města Prahy obyčejně nejdéle tři měsíce po ukončení roku jednacího, jenž spadá s rokem kalendářním.
Mimořádné shromáždění svolá správní rada kdykoli toho potřeba nastane.
Správní rada sestává nejméně z 8 a nejvýše ze 16 členů, jež volí valné shromáždění. Z těchto musí jedna polovice zvolena býti z akcionářů soukromých, druhá polovice ze zástupců těch záložen českomoravských, které jsou akcionáři banky a o jichž svolání před volbou správní rada pečovati má.
Výbor revidující, jejž volí valné shromáždění na tři léta, záleží ze tří členů, kteří sobě ze středu svého zvolí předsedu; z nich vylučuje se na konci každého prvních dvou let jeden člen losem, až nastoupí pravidelný pořádek, dle něhož pak vyloučí se každého roku onen člen výboru, který úřad byl nejdéle zastával.
Řiditelstvo záleží z řiditele a představených jednotlivých odborů. Řiditel řídí bezprostředně všecky záležitosti, pečuje o vykonávání veškerých usnesení správní rady a má plnou moc, je-li prodlení spojeno s nebezpečím, činiti na svou odpovědnost, pro uvarování ztrát a jiných nehod i taková opatření, na nichž se správní rada neusnesla a o kterých není jiného ustanovení. Každé takové opatření má řiditel ohlásiti ve 24 hodinách správní radě.
IV. Úvěrní spolky a jich zastupitelstva.
Každé sdružení úvěrníků, kteří sestoupí se se svolením správní rady buď při ústřední bance neb při filiálkách, ručíce navzájem za sebe dle předpisů stanov za úvěr jim poskytnutý, tvoří úvěrní spolek. K vyzvání správní rady zřídí záložny českomoravské zvláštní spolky úvěrní, které v život vstoupí, jakmile aspoň 40 záložen českomoravských bylo přistoupilo. K tomu spolku mohou přistoupiti i jiní, o jichž přijmutí rozhoduje výbor úvěrního spolku zvolený valnou hromadou. Každý úvěrní spolek jest v příčině vnitřní správy své o sobě spolkem samostatným a členové jeho ručí pouze za povinnosti spolkem samým přijaté. Udělovati členům úvěrního spolku úvěru přísluší správní radě po návrhu výboru spolku úvěrního, jehož se týče, při filiálkách pak výboru v dorozumění s představenstvem filiálky a se schválením správní rady. Povoleného úvěru užiti lze teprv, když byl úvěrník složil v hotovosti částku pěti procent úvěru poskytnutého do společného fondu pojistného a předložil potřebné listiny zjišťovací. Avšak vkladu takového onen neplatí, kdo úvěru úplně zjištěného užívá, ježto za takový úvěr pojistný fond neručí.
Veškeří členové každého spolku úvěrního, který banka zřídí, ručí za sebe navzájem tím způsobem, že každý úvěrník ručí i za závaznost ostatních účastníků téhož spolku dle poměru a výše svého podílu na úvěru. Přistupující úvěrníci berou na se rukojemství za členy ve spolku již jsoucí a podpíšou příslušné prohlášení, jež co listina zjišťovací u banky se položí. Poskytnutého úvěru lze použiti toliko podáním směnek k eskontování. Směnky ty buďtež kromě gira podatele opatřeny podpisem druhé, k placení schopné od censorů schválené osoby, a nemají déle než 180 dní obíhat. Úvěru na jistotu může úvěrník použiti podáváním vlastních směnek, ale ne déle šesti měsíců, nestala-li se úmluva o jiný způsob použití a zapravení. Nejmenší úvěr jest 200 zl., největší pak nebuď nad 100 000 zl.
Jakmile přihlásí se k zřízení spolku úvěrního potřebný počet úvěrníků, svolají se, aby zvolili výbor pozůstávající nejméně z dvanácti členů, který obstarává záležitosti úvěrního spolku a jehož členové jsou zároveň censory směnek úvěrníky podaných. Zřídí-li se úvěrní spolek, jehož členové mají pouze úvěr na jistotu, může výbor tohoto spolku také jen ze čtyr členů sestávati.
Fond pojistný, který každý úvěrní spolek sobě zřídí, slouží k tomu, aby se z něho prozatím platilo za člena spolku osobního úvěru požívajícího, kdyby v určitý čas neplatil, a z reservního fondu za něho platiti se nemohlo. Vyplacené takto částky z pojistného fondu mají nahražovati se opět připlácením veškerých členů úvěrního spolku, jehož se týče, dle toho, pokud a jak který člen úvěru užívá. Jakmile reservní fond toho připouští, připíšou se příplatky ty opět těm, kdož je složili, v jich účet k dobrému. Peníze fondu pojistného vynakládají se na podniky stanovami vytknuté a zúrokují se ve prospěch úvěrníků 4 %.
Reservní fond každého spolku úvěrního skládá se z podílů 15ti procent čistého užitku z obchodů, za které úvěrníci toho spolku ručí a užívá se ho ku zapravení nedoplatků a ztrát, které tím vzešly, že účastníci některého spolku úvěrního svým povinnostem v placení nedostáli; na výlohy vzešlé dobýváním nedoplatků, nahodilými neb usnesenými vydáními.
Člen úvěrního spolku může vyloučen býti: nedoplatí-li svou částku k pojistnému fondu, byv k tomu vyzván, ve 14 dnech; nesplní-li vůči bance správně povinností svých vzešlých z jeho gira nebo akceptu; nedostojí-li povinnosti své, vyplatiti jeho girem opatřené směnky akceptantů v konkurs upadlých nebo vůbec insolventních, třeba směnky tyto dosud neprošly. Mimo to může úvěrník pozbyti úvěru buď zcela neb z části, když se na tom usnese buď výbor úvěrního spolku neb správní rada a pokud se týče představenstvo filiálek. Oznámení úvěrníkům stanou se bez udání důvodu.
Povolený úvěr pomíjí: vzdá-li se úvěrník úvěru, což každému jest na vůli; nedostojí-li úvěrník veškerým povinnostem svým; zemře-li úvěrník; stala-li se změna majitelů firmy.
Kdo z jakékoliv příčiny přestává býti účastníkem spolku úvěrního, nemůže od té doby úvěru jemu povoleného použiti, ale zůstává nicméně v závaznosti přece co úvěrník až k bilanci závěrečné, následující po šesti měsících ode dne, kdy úvěr přestal. Po uplynutí lhůty této učiní se s ním neb s právním jeho zástupcem účet ze splacených vkladů do pojistného fondu. Při účtování tom srazí se dle výše užívaného úvěru veškeré nezapravené požadavky banky u vyloučeného účastníka, veškeré s vymáháním jich spojené náklady soudní i mimosoudní, veškeré požadavky banky za úvěrním spolkem, k němuž vystupující úvěrník náležel, pokud požadavky ty reservním fondem uhraženy nejsou. Zbytek vyplatí se mu hotově.
Směnky, které účastníci úvěru k eskomptování podají, podrobeny jsou censuře. Výbor úvěrníků jest sborem censurním a záleží při úvěrním spolku záložen ze dvou a při jiných spolcích úvěrníků ze čtyř členů výboru, z řiditele a z některého člena správní rady, při filiálkách z některého člena představenstva co předsedy. Výbor spolku úvěrního, jehož členové užívají výhradně úvěru zjištěného, může censuru postoupiti řiditelstvu za předsednictví jednoho člena správní rady.
V. Reservní fond akcionářů, závěrka účtů a rozdělení výtěžku.
K uhražení možných ztrát banky z podniknutí, za které úvěrníci neručí, i k pojištění pense úředníků a služebníků banky založí se zvláštní fond reservní. Fondu tomu dostává se ročně 5 % čistého výtěžku z veškerých podniků bankovních, jak při ústavu ústředním, tak i při filiálkách, užívá se ho k podnikům stanovami vytknutým a zúrokuje se ročními 5 procenty.
Jednací rok končí se posledním prosincem každého roku, kdy uzavře se bilance jak při ústředním ústavě v Praze, tak i při filiálkách.
Z hrubého výtěžku odečtou se především veškerá vydání správní a náklad, pak úroky reservního a pojistného fondu. Mimo to odečtou se podíly fondu reservního účastníků každého úvěrního spolku a reservního fondu akcionářů.
Ze zbytku vyloučí se, pokud stačí, 5% dividenda. Přebude-li ještě další výtěžek, ponechá se z něho 10 % co tantiéma pro správní radu a z pozůstalého čistého užitku vyměřuje valné shromáždění další tantiémy, oceňuje presenční známky hodnostářů banky a určuje superdividendu, jež se akcionářům vyplatiti má. Kupony na dividendu, po případě superdividendu, které po 3 letech jich splatnosti se nevyzvedly, připadnou reservnímu fondu akcionářů.
VI. Filiálky a jednatelství.
Každá filiálka činí zvláštní odbor Živnostenské banky pro Čechy a Moravu. Filiálky řídí se a) stanovami, b) smlouvami zvláštními a jsou pod vrchní správou a dohlídkou správní rady.
Místní správu filiálky řídí představenstvo co plnomocník správní rady. Představenstvo záleží z důvěrníků správní radou jmenovaných, kteří odpovědni jsou správní radě ze zachovávání instrukcí. Správní rada ustanovuje počet osob představenstva a trvání jich úřadu.
Každé představenstvo má ke své ruce správní radou jmenovaného správce.
Živnostenská banka může zřizovati v obvodu působnosti své jednatelstva buď zřízenci z vlastního úřadnictva aneb prostřednictvím jiných důvěrných osob.
VII. Smírčí soud.
Spory, které by mezi společností a akcionáři o práva a povinnosti stanovami vytknuté nastaly, rozhoduje smírčí soud, který záleží ze čtyř členů, jež obě sporné strany po dvou volí. Kdyby žalovaný ve lhůtě 14 dnů, když mu jména soudců smírčích žalobníkem vyvolených oznámena byla, volbu soudců smírčích zanedbal a neohlásil, má žalobník právo i ostatní dva soudce smírčí sám zvoliti. Tito čtyři smírčí volí si z akcionářů pátého co předsedu.
Spory, které by vzešly mezi společností a účastníky úvěru, rozsuzuje smírčí soud, záležející ze dvou správní radou nadpoloviční většinou volených akcionářů a ze dvou členů výborem volených. Také tito čtyři soudcové volí si předsedu.
Kdyby sporná strana do 8 dnů své smírce nejmenovala, může druhá strana sama voliti místo ní dva smírce. Kdyby správní rada smírce nevolila, jmenuje výbor úvěrníků dva akcionáře; kdyby pak výbor úvěrníků nevolil, jmenuje správní rada dva úvěrníky, jimiž se smírčí soud doplní. Smírčí soud není vázán zvláštním soudním řízením, sporné strany mají tudíž rozhodnutí jeho se podrobiti a vzdáti se všeho dalšího odvolání k řádným soudům.
Hypoteční banka markrabství Moravského, jejíž stanovy (zem. z. ze dne 26. června 1890 č. 63. z. z.) obsahují v podstatě zásady stanov banky hypoteční království českého. Rozdílná jsou pouze ustanovení následující:
I. Ustanovení všeobecná.
Zastupitelstvo země Moravské založilo banku hypoteční, jež napomáhajíc úvěru reálnímu dává půjčky jedině v listech zástavních na nemovitosti ležící na Moravě a v obvodech (enklávách) ve Slezsku ku markrabství Moravskému náležejících.
K tomu konci, aby především uhraženy byly listy zástavní, slouží suma 50 000 zl. r. č. hodnoty nominální v rentě papírové, kterou ustanovilo markrabství Moravské ze svého domestikálního a zemského fondu.
Zároveň jsou ustanoveny za jistotu (zák. ze dne 24. dubna 1874, čís. 48. ř. z.) především k úhradě zástavních listů, a sice jak úrokování tak vyplácení jejich nemovité jmění hypoteční banky, veškeré půjčky hypotekární a 50 % reservního fondu.
Kromě toho ručí markrabství Moravské svým domestikálním a zemským fondem za veškeré závazky, které hypoteční banka na se přijala.
Správa banky má každého času o to dbáti, aby peníze, které v pokladnách se nalézají, jichž však právě nepotřebuje, bezpečně a pod úroky byly ukládány. K tomu konci může banka:
a) tyto hotové peníze uložiti u spořitelen aneb jiných akreditovaných ústavů peněžných, též v cenných papírech, které po zákonu jsou spůsobilé k ukládání peněz sirotčích, zejmena ve vlastních listech zástavních; —
b) eskomptovati slosované vlastní zástavní listy, též kupony vlastních zástavních listů, které nejdéle za půl roku jsou splatné; —
c) poskytovati půjčky na své vlastní listy zástavní, též na dlužní úpisy zemí Moravskou vydané, až do tří čtvrtin hodnoty dle denního kursu počítané, na dobu do 90 dnů; —
d) obstarávati koupi a prodej vlastních listů zástavních, šetříc při tom předpisů jednacího řádu.
Reality může nabýti jen se svolením zemského výboru a toliko z prostředků reservního fondu pro účely svého vlastního úřadování.
Banka jest povinna, zříditi fond reservní až na jeden milion zl. r. č., v kteréž výši má se udržeti. Fond tento jest určen k úhradě ztrát a všelikých výloh takových, které se nemohou zapraviti z běžných příjmů. Pokud reservní fond nedosáhne výši jednoho milionu zlatých, buďtež jemu přikazovány všeliké přebytky banky.
Jakmile dospěl reservní fond výše jednoho milionu zl. r. č., mohou další přebytky příjmův banky od sněmu zemského obráceny býti na účely zemské.
Z kapitálů, které dlužníci banky buď v anuitách na každý rok ustanovených aneb následkem výpovědi splatili, zřizuje se fond splacovací.
Pro každou kategorii listů zástavních, to jest pro zástavní listy různými procenty zúročitelné a na rakouskou měnu znějící, pak pro zástavní listy na zlatou měnu znějící, ač budou-li vydávány, zříditi se má zvláštní fond splacovací, který jest určen jediné k tomu, aby z něho vyplácely se prostředkem slosováni příslušné listy zástavní plnou jich cenou nominální.
II. Listy zástavní a jich slosování.
Banka jest oprávněna, půjčky své poskytovati v zástavních listech, které znějí na rakouskou anebo na zlatou valutu.
Míra úrokův při listech zástavních má se vždy úplně srovnávati s mírou úroků zápůjček bankovních, ježto jsou základem listův dotčených. Výšku míry úrokové ustanovuje sněm zemský, a toho času obnáší 5 aneb 4 ze sta. Změny v úrokové míře nemohou se vztahovati ku zástavním listům již vydaným.
Vlastník listu zástavního, na jméno znějícího, má právo žádati, aby se v knihách banky vyznamenalo, že se přepsání tohoto listu na jiné jméno jedině na základě legalisovaného podpisu jeho státi může, což se pak naznačí též na úpise samém.
Řádná slosování listů zástavních mají se díti dvakráte ročně, a to vždy na počátku měsíce ledna a července, pro každý druh zvláště. Kromě těchto slosování poloročních mohou dle stavu příslušného splacovacího fondu kdykoli vykonati se též mimořádná slosování 4%ních listů zástavních, o čemž rozhoduje zemský výbor ku návrhu ředitelstva banky.
Zemský výbor určí ku návrhu ředitelstva banky, mnoholi zástavních listů se pokaždé slosovati má. Mnoho-li listů zástavních ku slosování určeno jest, ohlásí se alespoň 8 dní před slosováním a suma jejich musí se rovnati sumě, kterou při řádných slosováních dne 31. května a 30. listopadu posléz minulého, při mimořádných slosováních však posledního dne měsíce právě minulého tvořilo veškeré jmění fondu splacovacího, jak dalece se jmění ono 100 děliti dá beze zbytku a pokud ho nebylo upotřebeno k zakoupení vlastních listů zástavních.
Pokladna banky vyplácí slosované listy zástavní a sice 5,5 a 5%ní za šest měsíců, 4% za tři měsíce po slosování, když list zástavní i s kuponovým archem a talonem se jí navrátí; při tom zároveň se vyrovnají úroky až do dne splacení snad zadrželé a nepromlčené, jakož i odrazí se kupony ku placení nedospělé, které by snad scházely.
III. Povolování půjček.
Banka poskytuje půjčky v částkách nejméně 300 zl. r. č. obsahujících:
1. na pozemky, leží-li v markrabství Moravském a v obvodech (enklávách) ve Slezsku, k němu náležejících, a mají-li knihovní vklad;
2. na stavení mající vložku knihovní v oněch místních obcích na Moravě a v obvodech (enklávách) ve Slezsku, které čítají nejméně 2000 duší, aneb které bez ohledu na počet obyvatelstva činžovní dani domovní podrobeny jsou. Stavení, která slouží výhradně neb z největší části účelům průmyslovým, jako na př. továrny, mlýny, jako taková nejsou k tomu spůsobilá, aby na ně půjčka byla dána. Podnikům hornickým a železnicím se půjčky vůbec neposkytují.
Půjčky na pozemky mohou se poskytnouti až do dvou třetin a na domy až do polovičky ceny vyšetřené.
Cena hospodářských pozemností vypočte se obyčejně na základě čistého výnosu z půdy, jenž byl ustanoven katastrální daní pozemkovou, a tento čistý výnos při půdě lesní 20-, při všech jiných pozemcích 25násoben dává cenu pozemností hospodářských. Řiditelstvo banky může však ku žádosti a na útraty vypůjčovatele dáti cenu hypotéky vyšetřiti odhadem, ku kterému se přibere důvěrník zemského výboru, aneb může vzíti za základ odhad soudní.
Cena stavení, podléhajících činžovní dani, vyšetří se na základě průměru činže přiznané za posledních šest let, srazí-li se z toho třetina neb vzhledem ku stavu a poloze stavení i polovice na zapravení daní, režie a vydržování stavení; zbytek dvacateronásobný dá pak cenu zástavy. Též může býti vzata za základ cena odhadní.
Při staveních, která vůbec nepodléhají dani činžovní, neb která jí nepodléhají ještě po šest let, vezme se za základ cena řiditelstvem na útraty vypůjčovatele vyšetřená.
Na nemovitosti, na jejichž podstatu dle stávajících zákonů právo vésti nelze, jako na statky svěřenské, léna a t. d., může se pravidelně půjčiti jen do třetiny ceny vyměřené. Výjimkou mohou též na statky svěřenské poskytovány býti půjčky třetinu vyšetřené ceny přesahující, předloží-li se soudní povolení ku zadlužení nad třetinu, avšak nikdy přes polovici jich ceny.
IV. Správa a dozor.
Řízení banky a dozor k ní přísluší řiditelstvu banky, výboru zemskému a mor. sněmu.
Řiditelstvo má své sídlo v Brně a skládá se: z vrchního řiditele, osmi řidilelů a generálního sekretáře práv znalého, kterému přísluší hlas poradní.
Vrchního řiditele jmenuje k návrhu výboru zemského sněm zemský.
Osm řiditelů volí sněm zemský na dobu periody sněmovní.
Výbor zemský přihlíží k tomu, aby řiditelstvo při svém jednání šetřilo zákona a stanov, a účastní se při vyřizování důležitějších záležitostí.
Vrchní dozor vykonává sněm zemský, kterémuž výbor zemský podává každoročně zprávu o činnosti banky a předkládá výkaz o listech zástavních, o získaných zástavách a o reservním fondu.
Citace:
VESELÝ, František Xaver. Banky.. Všeobecný slovník právní. Díl první. Accessio - Jistota žalobní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1896, svazek/ročník 1, s. 61-87.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).