Vrácení ku stavu předešlému (v řízení soud. civ.).

I. Pojem a význam.
Nové zákony procesní nemohly se zcela vzdáti tohoto právního prostředku a rovněž nelze připustiti na prosté vyloučení úkonu procesního, jež nastává nedodržením lhůty nebo promeškáním roku. Zákonodárce musí však rozeznávati mezi zaviněným a nezaviněným zmeškáním. Obojí zmeškání ohrožovalo by však značně právní bezpečnosť, kdyby se k zaviněnému příliš přihlíželo, nezaviněné pak ignorovalo. Náhoda by pak ovládala naše právní vztahy a pro nepatrné zápletky a věci vedlejší nebylo by lze přihlížeti při vynášení rozsudku k momentům nejdůležitějším a zákonodárství sotva by mohlo stanoviti dosti dlouhé lhůty a usnadniti odročování roků, by umožnilo nalézání práva zachovati jistý parallelismus mezi rozsudkem a pravým utvářením se poměrů právních. Naproti tomu nutno však vytknouti jisté hranice, by nebyly dokořán dvéře otevřeny svévolným a chikanujícím sporům. Řízení pozbylo by tím vší pevnosti, každý dodatečný úkon přivedl by spor zase zpět do dřívější polohy, jednání musila by býti stále obnovována, nebylo by rozvoje a zakončení, nebo by se obojí aspoň protáhlo do nekonečna, pořádek řízení by přestal a též správné nalézání práva by trpělo nepříznivým vlivem takového nedostatku pořádku. Vrácení ku stavu předešlému (v řízení soud. civ.).
Prostřednici mezi těmito oběmi nepřijatelnými eventualitami činí restituce; jsouc účelně zařízena nedotýká se pevnosti a přehlednosti řízení, nýbrž ponechává mu jeho hranice a jeho míru, avšak zároveň uzavírá spor před vládou náhody, uplatňuje myšlénku zodpovědnosti a přičitatelnosti též ve sporu a zabraňuje nespravedlivým rozsudkům. V novém sporu civilním zúžuje se užití restituce odpadnutím zásady eventuální samo sebou; jednání — ať již odbývá se při jednom neb více rocích — pokládá se za celek, každé přednesení je včasným, jež bylo učiněno před skončením jednání o návrhu, o kterém se má rozhodnouti. Tím způsobem zmizely dosud zvláště důležité případy procesuálního zmeškání. Pro ostatní případy pravého zmeškání stává se restituce zbytečnou, ježto zákon dovoluje, jsou-li tu podmínky restituce nebo podmínky stejně závažny, by dodatečně byl proveden procesní úkon zmeškaný. Tu zmizí restituce v novém řízení aspoň formálně co zvláštní procedura. Návrh restituční prohlášen jest v novém sporu civilním z důvodů účelnosti za obyčejné přednesení při jednání, otázka restituční pak za čásť onoho jednání. Proti vlastnímu řízení restitučnímu směřuje snaha zákona hlavně k tomu, by bylo řízení to obmezeno na případy odůvodněné potřeby a by přípustnost’ restituce byla vázána v zájmu zjednodušení a zkrácení řízení restitučního podmínkami, jež lze snadno seznati a snadno zjistiti, by dále bylo bráněno zneužívání tohoto řízení za příčinou protahování sporů a by tedy zejména řízení to, kdekoliv možno, pojato bylo do řízení ve věci hlavní. Za restituci lze žádati jen když strana nemůže promeškaný úkol procesní bezprostředně dodatečně předsevzíti — jinak by byla restituce bezúčelnou oklikou — a rovněž nelze o restituci mluviti, když strana mohla z důvodu restitučního žádati ještě před zmeškáním za prodloužení lhůty neb odročení roku, aneb když tak marně učinila (viz motivy k vládní osnově).
II. Základní zásady.
1. Když některá strana nepředvídanou neb neodvratnou událostí jsouc zdržena, nemohla v čas dostaviti se k roku, neb nemohla v čas vykonati úkon procesní lhůtou vázaný a když obmeškání tím způsobené mělo za následek pro stranu právní újmu tu, že vyloučena byla z procesního úkonu, jejž bylo vykonati, tedy této straně, pokud zákon nic jiného nestanoví, povoleno buď k návrhu navrácení ke stavu předešlému.
2. Návrh restituční nelze opírati o důvody, o kterých soud již nalezl, že jsou nedostatečné, by na základě jich straně bylo povoleno prodloužení lhůty promeškané neb odročení zmeškaného roku. Vládní osnova žádala dokonce nepřekonatelnou překážku, kdežto stálý výbor posl. sněmovny a stálé komise panské sněmovny seslabily znění vládní osnovy v ten smysl, že již nepředvídaná událost odůvodňuje restituci. Stranám lze uložiti za povinnost, by žádaly v čas za prodloužení lhůty neb odročení roku, když mohou předvídati, že jim nebude možno lhůtu dodržeti, neb k roku se dostaviti, avšak nelze od stran žádati, by působily proti nepředvídanému běhu věcí. Z těchto důvodů vyloučil výbor kriterium nepřekonatelné překážky. Tím jest zároveň umožněno domáhati se restituce pro události, jež sběhly se v osobě advokátově, což ostatně odpovídá jak slušnosti, tak i posavádní tradici právní.
III. Zamítnutí návrhu na vrácení ke stavu předešlému
1. Tento návrh budiž bez dalšího řízení, t. j. a limine zamítnut, když mohla strana promeškaný úkon procesní bezprostředně dodatečně předsevzíti (viz § 145 odst. 2 civ. ř. s.). Vrácení ku stavu předešlému (v řízení soud. civ.).
2. Návrhu, aby povoleno bylo vrácení ke stavu předešlému, nebudiž vyhověno, když strana pro překážky k ospravedlnění návrhu na vrácení uvedené, mohla zakročiti o prodloužení lhůty neb o odročení roku.
3. Rovněž nelze návrhu vyhověti, když tyto překážky již opět minuly v čase, kdy strana podle § 145 odst. 2 civ. ř. s. mohla sama dodatečně předsevzíti úkon procesní (§ 147 civ. ř. s.).
4. Pro zmeškání lhůty k podání návrhu na vrácení a pro zameškání roku k jednání o návrhu na vrácení v předešlý stav restituce je vyloučena (§ 151 civ. ř. s.).
IV. Řízení.
1. Návrh na povolení restituce podán buď u soudu, u něhož měl býti předsevzat promeškaný úkon procesní.
2. Návrh buď podán, pokud zákon nic jiného nestanoví, ve 14 dnech. Lhůta tato počíná se dnem, kterého minula překážka, která promeškání způsobila; lhůta nemůže býti prodloužena. Ve sporech směnečních a nájemních obnáší lhůta restituční 8 dní (§§ 555 č. 2 a 575 civ. ř. s.).
3. Návrhy patrně pozdě podané buďtež bez dalšího řízení zamítnuty (§ 148 civ. ř. s.).
4. Strana, která navrhuje vrácení, uveď v příslušném podání neb v protokolární žádosti podání zastupující všechny okolnosti, jež odůvodňují návrh restituční a udej prostředky, jimiž je osvědčiti hodlá.
5. Spolu s návrhem budiž promeškaný úkon procesní sám, nebo při promeškaném roku to dodatečně předsevzato, co předneseno býti mělo liknavou stranou pro přípravu ústního projednávání. O návrhu na povolení vrácení rozhodne soud usnesením po předchozím ústním jednání (§§ 148, 149 civ. ř. s.).
V. Právní účinky povoleného vrácení ke stavu předešlému.
1. Povoleným vrácením vstoupí rozepře zase do toho stavu, ve kterém byla před nastalým promeškáním.
2. Rozsudek následkem promeškání již vydaný zruší se, když se restituce povolí.
3. Byl-li rok zmeškán, tedy již při roku položeném k jednání o návrhu restitučním může řízení o návrhu, by povolena byla restituce, spojeno býti s jednáním, k jehož provedení byl určen promeškaný rok, nebo může aspoň, bylo-li návrhu restitučnímu vyhověno, býti jednání toto ihned předsevzato (§ 150 civ. ř. s.).
4. Návrhem, by povolena byla restituce in integrum, nestaví se postup právní rozepře. Avšak soud může k návrhu naříditi, by rozepře byla prozatímně přerušena, je-li toho nezbytně třeba, by restitucí, jež asi bude povolena, byl zabezpečen úplný výsledek a když zároveň přerušení rozepře odpůrci žadatele za vrácení nezpůsobí značné újmy.
5. Jestliže rozepře v tomto čase projednává se v instanci vyšší, budiž instance tato ihned zpravena o nařízeném prozatímním přerušení opravného řízení.
6. Jestliže táž strana navrhuje vrácení proti rozsudku následkem promeškání vynesenému a navrácení proti vypršení lhůty k odvolání se z tohoto rozsudku, tedy odloží se řízení o tomto právě řečeném návrhu restitučním až po pravoplatném rozhodnutí o návrhu restitučním prv zmíněném (§ 147 odst. 2 civ. ř. s.). Vrácení ku stavu předešlému (v řízení soud. civ.).
7. Po vyřízení návrhu restitučního pokračuje se buď k návrhu neb z moci úřední v přerušeném řízení (§ 152 civ. ř. s.).
VI. Rozhodnutí o žádosti restituční.
1. Proti rozhodnutí, jímž restituce in integrum byla povolena, není dalšího prostředku opravného. Co se týče otázky, zda připouští se proti povolené restituci opravný prostředek, chtěla jej vládní osnova a stálý výbor poslanecké sněmovny úchylkou od předpisů starého soudního řádu tehdá připustiti, když povolení stalo se s porušením zákonných předpisů o restituci. Společná konference podržela však k návrhu stálé komise panské sněmovny posavádní zákonné ustanovení, že se proti povolení restituce nepřipouští opravný prostředek. Návrh tento odpovídá úplně povaze tohoto právního ústavu a proto ponecháno bylo volnému soudcovskému uvažování při povolování restitucí pole co nejširší.
2. Straně, která navrhla restituci, uložena buď, nehledě k tomu, zda návrhu vyhověno čili nic, náhrada všech nákladů, které vznikly odpůrci promeškáním a jednáním o návrhu restitučním i náhrada nákladů řízení, jež se stalo restitucí bezúčinným.
VII. Ve sporech směnečných je vyloučena restituce na újmu strany, jež ve hlavní rozepři jednala bezelstně, když strana tato mezi tím svých směnečných nároků naproti třetím osobám projitím času zcela neb z části pozbyla neb aspoň jich pro krátkost ještě zbývajícího času nemůže k platnosti přivésti (§ 556 civ. ř. s.).
VIII. V řízení rušené držby, pokud se týče v řízení o žalobách z rušené držby, je restituce vyloučena (§ 460 civ. ř. s.).
IX. Žaloba o obnovu (viz čl. Žaloba o zmatečnost a obnovu).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Vrácení ku stavu předešlému (v řízení soud. civ.). Všeobecný slovník právní. Díl pátý. Tabák - živnost zlatnická. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1899, svazek/ročník 5, s. 502-505.